Když Václav Klaus odcházel v březnu 2013 po deseti letech ve svých dvaasedmdesáti letech z prezidentského úřadu, řada lidí si myslela, že odchází do pomyslného důchodu, sepisovat paměti. Do Institutu Václava Klause, založeného po vzoru amerických prezidentů.
Dušan Kunovský, miliardář, majitel společnosti Central Group, největší stavitel bytů v Česku, jeden z nejbohatších Čechů, vymyslel dobrý koncept, jak komunikovat s médii, s veřejností. Pořádá jednou za půl roku setkání s novináři u jídla. Pozve je do nějaké hospody, uspořádá prezentaci čísel.
Aktuální zpráva jihočeských rybářů praví, že vydry napáchaly škody v řádu milionů korun. Tato roztomilá chlupatá a hravá zvířátka, na která se chodíme dívat do zoologických zahrad, se nám vracejí do přírody. To neměla dělat. Měla zůstat v zoo, pro pobavení lidí. Jenže vydry ne. Nyní nám zase začaly „devastovat“ české rybníky a řeky. Ony totiž nechodí pro jídlo do supermarketu, ony si samy loví ryby. A potom je žerou, aby přežily. Je to takový životní řád.
Je to jako přes kopírák. Nějaká profesní skupina, policajti, doktoři, učitelé, poslanci, soudci, soudní zaměstnanci, kuchařky ve školách, prostě kdokoliv placený z peněz daňových poplatníků, který má pocit, že by mu měl stát přidat, začne vyhrožovat stávkou. Nátlaková metoda od lidí, kteří možná dosud nepochopili, že za A jsou placeni z daní pracujících, a za B, že neexistuje nárok na dorovnávání inflace.
Kamarádka má dceru doktorku, manžel dcery pracuje v IT. Vyšší střední třída. Zatím bydlí v pronájmu v centru Prahy, ale chtěli by vlastní. Když zjistili, že by na hypotéce spláceli 70 tisíc měsíčně, protočily se jim panenky. I na ně je to moc.
Podle posledních dat bankovní asociace poskytly banky a stavební spořitelny v říjnu hypoteční úvěry za víc než 26 miliard korun. Bankéři si číslo pochvalují. Nejsou to ani dva roky, kdy vedli boj o deset miliard měsíčně. Mluvilo se o krizi na trhu s půjčkami na bydlení.
V každé vesnici v Česku stojí „vedle kostela“ panelák. Když jedete českou krajinou, vypadá to fakt odporně. Baroko vedle brutalismu. Takové ty klasické, třípatrové paneláčky. Každá vesnice má aspoň jeden. Ale, na druhé straně, spokojeně v nich žije velká část českého národa. Statisíce lidí.
Když je někdo dobrý právník, který se striktně drží legislativy, tak kdyby na planetu Zemi spadla kometa a zcela ji zničila, bude tento stejně trvat na naplnění podmínek sepsaných před dávnými časy.
Opakuje se to jako přes kopírák. Vyrazíte si o víkendu na výlet. Dorazíte do pěkného místa. Je tam hrad, tajemná soutěska, nějaký potok nebo něco podobného. Prostě abyste se po týdnu v kanceláři trochu odreagovali. Nebo dali dětem nový program. Všechno je celkem fajn, ale potom na výletě dorazíte do nejbližší restaurace, vlastně jediné v tom místě, a chcete utratit pár korun, které jste si v kanceláři vydělali.
Poslanecká sněmovna schválila takzvanou důchodovou reformu, jejíž podstatou je pomalejší růst důchodů a prodlužování věku odchodu do penze. Slovo „takzvaná“ je v tomto článku použito zcela záměrně. Nejde totiž o žádnou reformu. To, co vládní většina nyní schválila, jsou úpravy parametrů současného důchodového systému.
Je to bizarní situace. V nájemním bydlení v Česku žije asi 21 procent lidí, dva miliony obyvatel země. Přesto, že tito lidé živí majitele investičních bytů, jsou ve společnosti stále vnímáni jako jacísi lůzři, kteří si nedokázali vzít hypotéku a pořídit si vlastní bydlení.
