Na pražské burze se dá na české poměry slušně vydělat, říká její šéf Petr Koblic
Pražská burza je jednou z neúspěšnějších burz v Evropě. Umístit na ní akcii své firmy se skutečně vyplatí. Ačkoliv o tom není moc slyšel, lze na ní vložit podíl velmi velké firmy, na české poměry, a velmi na tom vydělat. V současnosti se například mluví o vstupu Rohlíku na pražskou burzu. Zároveň je tématem úvah, kam se nyní, při vládnutí Donalda Trumpa, přesouvá světový kapitál, A jak se to dotýká pražské burzy. „Trh reaguje na nejistotu. Nemá ji rád,“ říká šéf pražské burzy Petr Koblic.
Po zvolení Donalda Trumpa a jeho divoké celní válce, kterou rozpoutal, začal světový kapitál „létat“ z kontinentu na kontinent. Jak se to promítlo v dění na evropských trzích?
Neřekl bych, že to bylo tak žhavé, jak se to prezentovalo. Uvědomme si, že americké akcie mají tak obrovskou tržní kapitalizaci, jsou tam obrovské penzijní fondy a velké množství retailových investorů. Ti často ani nebyli schopní realokovat kapitál. Množství kapitálu je násobně převyšující kapitalizaci evropských trhů. Nedá se říct, že z Ameriky odteklo deset procent kapitálu, to je nesmysl.
Možná několik lidí z Evropy nebo Ameriky přestalo kupovat Ameriku, šlo do „keše“. Někteří si v Evropě koupili zbrojovky, ano. Možná se něco takového stalo. Viděl jsem to maximálně jeden den, kdy šla Amerika dolu a Evropa nahoru. Nemělo to dlouhého trvání a Evropa poté oslabila. Momentálně se kapitál vrací na akciový trh jak do Ameriky, tak do Evropy. Tento přetok, a nechci komentovat, proč se to stalo, nechci komentovat jako někteří lidé, kteří to komentují, že lidé prodávali Ameriku a kupovali Evropu. Myslím, že většinou to pravda nebyla. U velkých portfolií to ani není možné.
Funguje to tak, že informace od vlivných lidí, jako je jistě prezident Trump, dávají kapitál do pohybu?
Nepochybně to dává do pohybu kapitál. A to obzvláště investorů zainvestovaných hotovostí. Pohyb mezi jednotlivými třídami aktiv je daleko komplikovanější. Když máte akciový fond, nemůžete si do něj koupit dlouhé dluhopisy nebo nemovitosti. Jediné, co můžete udělat, je prodat část akcií a nechat si hotovost. Nemůžete prodat akcie za deset miliard a koupit si za ně nemovitosti v Itálii.
Pohyb kapitálu je limitovaný. Akcie prodáte za minutu, ale než koupíte rozumně nemovitosti, může to trvat rok. Velké likvidní třídy aktiv jsou akcie, speciálně americké. Dluhopisy, speciálně americké. Tam možná nějaký přetok likvidity nastal. Ale je rozdíl americký fond a evropský. Tam jsou ty přetoky menší.
Obecně trh reaguje na nejistotu. Nemá ji rád, trh chce vidět dlouhodobé trendy. Vždy je velké halo, když se trend změní. Trh není zvyklý, že někdo na bázi hodin mění podmínky, něco jiného říká ráno a něco jiného večer. I když je to americký prezident, to se historicky ještě nestalo. Trh z toho byl zmaten, zděšen. Po nějaké době se ustálil názor, který panoval až do slavného projevu 2. dubna, že to nebude tak žhavé. Že bude jen spousta řečí. Druhého dubna jsem se shodou okolností nacházel na floru newyorské burzy.
Tehdy tam vybuchala termonukleární ekonomická bomba. Co následovalo potom si budeme ještě dlouho pamatovat. Teď se trh ustálil v přesvědčení, že opatření Donalda Trumpa jsou tak fatální pro Ameriku, že se to nemůže stát.
Takže šlo skutečně o první týdny Trumpovy vlády, kdy si trhy nebyly jisté, kam se situace vyvine?
Trhy si myslely, že to sice bude trochu divné, podobně jako za jeho prvního mandátu, ale nebude to mít fatální dopady. Spousta analytiků také říkala, že se Trump rád poměřuje svojí úspěšností, jak dokázal zhodnotit peníze Američanů. Pro Trumpa je důležité, aby akcie nepropadávaly. Jenže potom přišel šok. Teď jsme z něj asi už venku.
Květen nám přinesl představení srovnatelné s japonskými zápasy sumo - jen místo sumo zápasníka jsme mohli sledovat Donalda Trumpa, jak se pokouší přetlačit Čínu, Evropu a vlastně celý svět, píše v květnovém shrnutí dění na trzích Marika Čupa. V článku se také dozvíte, jak vypadá za posledních 50 let skóre Warren Buffett vs. index S&P 500, uvidíte příběh akcií prestižní společnosti, které šly za posledních pár měsíců prudce dolů a také jak vypadá na akciových trzích trochu bulváru. 
Stará burzovní poučka přestala platit. Květen byl výjimkou za 35 let
Trhy
Americký kapitálový trh je násobně větší než evropský. Je stabilizace dána velikostí trhů, nebo třeba i roztříštěností evropského trhu?
Nemyslím si, že slabinou Evropy je, že sem nepřicházejí peníze z venku. Je to nepochybně slabinou Evropy, že drobní investoři málo obchodují. A faktem skutečně je, že evropský trh je výrazně menší než americký.
A k roztříštěnosti. Americký penzijní fond, nebo běžný Američan, ty ani nenapadne, že by investovali někde jinde než v Americe. Jinak je to pro institucionální investory, kteří mají portfolia jinde. Jsou to jedni z největších investorů i v Česku. A příkaz, jestli koupí akcie Erste, nebo Komerční banky, Monety, vystaví na základě doporučení investičních bank, které všechny tyto trhy pokrývají. A je jim úplně jedno, jestli je trh takzvaně „roztříštěn“. O tom to není.
Co je v Evropě podstatné, že když například Škoda Power dělá IPO, tak investoři z jiných zemí EU si akcie nemohou koupit, protože tam nepůsobí někdo, kdo by jim ji nabídnul. Nejde to ani právně, prospekt tak prostě není platný. A zejména si je nemohou koupit, protože o tom vůbec nevědí. Toto v Americe není možné, všichni investoři tam emisi nové akcie vidí a mohou se rozhodnout, zda ji koupí.
Zabývají se evropské státy sjednocením legislativy?
Teď jsem měl pětihodinový hovor se zástupci Evropské komise. Přesně tento případ jsem jim popsal. Institucionální investoři si takovou akcii mohou koupit, tento trh funguje liberálněji. Když jste investor z Velké Británie, který investuje do energetiky, pravděpodobně mu tuto možnost brokeři nabídli. Deset procent emise se umístilo v zahraničí. Což beru jako pozitivní. Ukázalo to, že máme obrovskou poptávku po domácích investicích.
Ale znovu opakuji. Kdyby takovou emisi dělala firma třeba v Illinois, tak si její akcie může pořídit investor z celých států. Jeho broker mu dá vědět a on může jedním klikem dát příkaz k nákupu. To v Evropě nejde. To je právě ta roztříštěnost evropského trhu. V Rakousku nebo v Německu o této emisi vůbec nikdo nevěděl. A ani si to právně nemohl koupit.
Jste v čele pražské burzy jednadvacet let. Za tu doby se v této situaci nic nezměnilo?
To jsou evropské regulace a evropské právo. Šest let jsem byl dokonce prezidentem Evropské federace burz. Skoro na každém meetingu jsem tam takto expresivně vysvětloval, že toto je problém. Má to své drobné detaily. Například regulátoři v každé zemi si chtějí schvalovat dodatky k prospektu, aby to chránilo investora z dané země.
Hodně lidí má tendenci investovat do věcí, o kterých čtou. O kterých si povídají s přáteli. O kterých dostanou nějaké zprávy. O jakých firmách si povídáte? O českých, o amerických. Kolik se píše o finských? Kdy jste si naposledy povídal o pěkných portugalských firmách? Němci si také nečtou o českých firmách.
Je to tedy jakési prokletí evropských kapitálových trhů? Nepřekročitelné?
Dá se to překročit na institucionální úrovni. Aby se třeba penzijní fondy chovaly jako panevropské, aby tam nebyly právní překážky, nebo daňové. Po sedmdesáti letech integrace si německý občan koupí francouzské akcie. Firma vyplatí dividendy, Francouzi mu strhnou daň. V Německu mu ji strhnou znovu. A když chce tu první daň vrátit, musí si najmout právníky a účtaře a vyměňovat si tvrdé právní dopisy. Jednadvacáté století. Funguje to stejně jako v roce 1800. To je strašné.
Zmínil jste v minulosti, že se poradci investičních bank snaží táhnout IPO na konkrétní burzu, třeba do Velké Británie. Je to trvalý problém?
Je. Když máte v Česku firmu o velikosti deseti miliard korun, a když si najmete za poradce zahraniční banku, která nemá v Česku distribuci, ale má hezkou prezentaci na drahém papíru, tak ta nemá zájem, aby se transakce dělala zároveň v Česku. Vymýšlejí, že transakci udělají v Amsterodamu, v Londýně. Argumentem je, jak se minulé transakce povedly. Každý umí statistiky zkroutit. Když nasadíte správný filtr, tak se statistika, kdy vypadá investiční banka jako nejlepší, vždy povede.
Oni jsou dobří v marketingu, ale i odborně, americké a britské banky.
A když se IPO nepovede, děláte ho jenom jednou v životě. Nemáte žádný další pokus, nemáte to s čím porovnat. Řeknou vám, že se to v zásadě povedlo. Nechtějí do procesu přibrat lokálního brokera. Dívají se na nás shora. Vzít do byznysu nějakou českou banku nebo českého obchodníka, to ne? Máme tady skvělé obchodníky. Ale pro ně to znamená, že by „tataři“ z východní Evropy s nimi, slovutnými z Londýna, museli být na společných hovorech. A potom, když něco umístí na trh, a to se děje, by se ještě nedej Bože museli dělit o provize. A to nechtějí. Takže říkají majitelům firem, musíte z toho udělat britskou akciovku a umístit ji v Londýně.
Víte, kolik v Česku leží peněz na termínovaných účtech? Tři sta miliard euro. To je obří, až obscéní suma. Asociace pro kapitálový trh, což je skupina asset manažerů v Česku, spravuje dalších sto dvacet miliard euro. Dohromady je to 420 miliard euro. To je asi desetinásobek kapitalizace pražské burzy. A potom se potkáte s podnikatelem, který vám řekne, já jsem moc velký na pražskou burzu. Mám hodnotu šest miliard a chtěl bych si dojít pro dvě miliardy korun, a to je na náš trh moc malý.
Řeknu, OK. My tu máme asi třicetitisícový násobek těchto peněz, ale vy byste se chtěl pozeptat v Amsterodamu? S tím se setkávám denně. Doosan byl třikrát přepsaný. Moneta byla ten rok největší emise v Evropě. A udělala se celá v Praze. Tady by se dalo upsat cokoliv. Emise do dvaceti miliard korun, lusknutím prstu. Za dobré ceny. Doufám, že jsme teď odstranili z titulku „pražská burza umírá,“ protože s touto tezí jsem ještě před pár lety bojoval. Jsme nejvýnosnější burza na světě, za posledních sedm let asi 19 IPO.
Objemy obchodů na akciovém trhu pražské burzy loni meziročně klesly o 12,5 procenta na 107,9 miliardy korun. Pokles nastal podruhé v řadě, předtím byly tři roky nárůstů. Vyplývá to ze statistik, které Burza cenných papírů Praha. Ještě v roce 2007 obchody překročily bilion korun.
Pražská burza loni patřila k nejvýkonnějším trhům v Evropě
Trhy
Některé firmy však z pražské burzy odcházejí…
To byla historická záležitost, kdy tady probíhaly aktivity některých family office, které si kupovaly „na stojato“ firmy z burzy. To už pominulo.
Ovlivní nějak obchodování na pražské burze dění kolem dostavby Dukovan, čili nejsilnější akcie ČEZ?
Za prvé, ČEZ v tomto projektu vlastní dvacet procent, osmdesát procent vlastní stát. Kdybych byl akcionářem ČEZ, tak bych informaci, že se nebude stavět zdroj z mých peněz, který bude za patnáct let produkovat energii za dvojnásobnou cenu než je teď, tak bych spíš byl rád. Stát si chce zajistit energetickou bezpečnost země. Stát chce stavět zdroj, který já bych nestavěl. Ale co se kvůli tomu stane za patnáct let s cenou akcie, to se nedá spočítat.
Byl u mě novinář, který se ptal, jaký bude mít vliv na cenu energie fakt, že Francouzi napadli tendr. Proč by to mělo mít vliv na cenu energie? Bavíme se o energii, která přijde na trh možná za patnáct let. S elektřinou obchoduje PXE, což je u nás v budově, ne v Lipsku. Je to naše dceřiná firma. Obchodujeme maximálně tříleté futures, cena za patnáct let je věštecká koule. A jeden blok představuje zhruba pět procent produkce, takže kdyby stál třeba za půl roku, ani to by nemělo valný vliv na cenu.
Jak vnímáte úvahy, že by se na kapitálovém trhu mohly k investování využívat i kryptoměny?
Nejsem velkým příznivcem kryptoměn. Ona to vlastně není měna, je to asset. Když už se americká Komise pro cenné papíry zbláznila, a vydala licence na fondy založené na bitcoinu, už se s tím nedá nic dělat. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je to chyba, že v tom žádná přidaná hodnota pro nikoho není. Je to letadlo.
Mám rád, když jde o podíl na něčem hmatatelném. Tady je to podíl na nějaké historce podložené softwarem. Nenávidím nazývat to měnou. Za posledních deset let jsem měl asi padesát návštěv různých krypto nadšenců, devadesát devět procent z nich potřebovalo pouze legalizovat něco, kde už byli na hraně nějaké licence. Mysleli si, že jim padneme kolem krku, dáme jim licenci, aby mohli prodávat déšť a vítr.
My jsme jediní v Evropě, kdo má platnou licenci vést tato aktiva v centrálním depozitáři. Používáme to na vyloženě specifické nabídky, crowfundingy. S touto licencí je spojeno usnadnění některých regulatorních procesů, což je na tom nesmírně zajímavé. Nebudeme tuto licenci používat na obchodování s akciemi ČEZ nebo státních dluhopisů. Možná ji budeme používat, pokud budou klienti chtít, používat na primární emise dluhopisů nebo některé fondové operace.
