Je to bizarní situace. V nájemním bydlení v Česku žije asi 21 procent lidí, dva miliony obyvatel země. Přesto, že tito lidé živí majitele investičních bytů, jsou ve společnosti stále vnímáni jako jacísi lůzři, kteří si nedokázali vzít hypotéku a pořídit si vlastní bydlení.
Děti byly zase celý týden doma. Nebyly nemocné. Jen prostě nechodily do školy, protože byly takzvané podzimní prázdniny. To je nějaká novinka, dřív to nebylo. Dřív byly jenom letní prázdniny. Ty jsou pořád. Jsou i zimní prázdniny, přes Vánoce. A jarní prázdniny. Už to je docela hodně prázdnin.
Poslanci se v tomto týdnu opět vrhnou na „reformu“ penzí. Čeká se „krutá řež“ mezi opozicí a koalicí. Čeká se, že opoziční poslanci budou dlouhé hodiny u pultíku řečníka spílat vládě. Argumenty si jeden ani nechce představovat, asi to bude něco ve smyslu, že vláda je asociální. V různých variacích. A čeká se, že si koalice po dlouhých řečech, které by normálního člověka unudily k smrti, nakonec protlačí svou. Takže, nač ten tyátr.
Penta oznámila, že na pražském Smíchově začne stavět tři stovky malometrážních bytů. Takzvaných mikro apartmánů. Co je to za bydlení, si člověk ani nechce představovat. Je to asi nějakých dvacet metrů, čtyři krát pět, kde se na vás ze skříně vyvalí postel. Takzvaný spací kout.
Už je to tady zase. Doktoři hrozí stávkou. Vyhrožují, že koncem října přestanou na dva dny ordinovat. Nemocní Češi zůstanou na pospas svému osudu, protože doktoři chtějí víc peněz.
V Praze na Škroupově náměstí se v prosinci roku 1988 uskutečnila památná, jedna z prvních demonstrací proti bývalému režimu. Sešlo se tam několik tisíc lidí, aby řekli komunistům, že už je tu nechceme. Vystoupil tam Václav Havel, farář Václav Malý, hymnu zpívala Marta Kubišová. Ještě rok potom trvalo, než se starý systém zhroutil.
Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.
Sledujeme zánik jedné politické strany v přímém přenosu. Byli to mladí, progresivní lidé, do kterých mnoho voličů vkládalo naděje. Výsledek? Totální zklamání. Mladí by asi přeci jen měli nechat prostor straším, zkušenějším.
Michal Šmarda položil svou funkci předsedy Sociální demokracie. V důsledku špatných volebních výsledků do krajů. Jeho strana získala v místě, kde starostuje, v Novém Městě na Moravě, respektive v kraji Vysočina, pouhých 2,5 procenta hlasů. To je celkem dobrý důvod k rezignaci.
Výzva. Občané z Frýdlantska, z Jesenicka, z Opavy nebo z Bruntálska. Přestěhujte se do Prahy. Nebo do Brna. Tam tedy raději ne, protože i tam řádila divoká voda. U vás v podhůří není bezpečno. Evidentně si nejste schopni zajistit vlastní bezpečnost, zařídit výstavbu protipovodňových opatření, výstavbu hrází, přehrad. Čehokoliv, co by vás ochránilo před velkou vodou.
Je to jako na běžícím páse. Sejde se sto šedesát dva poslanců, a jedou jako fretky. Aleš Juchelka (ANO) jako předsedající čte jeden návrh poslanců za druhým a nechává hlasovat. Vše, co chce opozice, je zamítnuto. Koalice nic nenavrhuje, protože proč by to dělala. Ta si prosadí svou, kdy se jí zlíbí. Takže setkání poslanců jsou nejdřív desítky zamítnutých poslaneckých návrhů.
