Byly uzavřeny kandidátky do Senátu i do komunálních voleb. Do nich zbývalo v úterý přesně 66 dní, budou se konat 9. a 10. října. V senátních volbách bude bojovat ANO o zvětšení svého podílu. Než budou kandidátky úředně schváleny, Babiš vyrazil k moři, Pavel na hory.
Lítý boj o vládu nad Prahou, s rozpočtem 130 miliard korun? Nic, ticho, letní parno. Favorizované strany se místo ostré kampaně brodí v blátě vlastních kauz. Jen Filip Turek si svým motoristickým uměním urval pozornost.
Když byla koncem minulého týdne schválena ve Sněmovně ve třetím čtení novela stavebního zákona, v závěrečném slovu po hlasování prohlásila předsedkyně poslaneckého klubu STAN Michaela Šebelová, že podle ní nikdo v Poslanecké sněmovně vlastně neví, co bylo schváleno. Patrně nejlépe vystihla situaci kolem nových předpisů o stavebním řízení.
Prezident Pavel vytáhnul žolíka, když oznámil, že se zúčastní neformální večeře na setkání NATO v Ankaře. Macinka na něj několik minut před tímto oznámením dělal dlouhý nos. Babiš by si měl konečně uvědomit, že ne Macinku, ale Pavla by si měl hýčkat.
Hurá, sláva. Už zanedlouho se naposledy musíme zabývat trapným soubojem Hradu a vlády o summit NATO v Ankaře. Akce se uskuteční, pak už přijde jen její vyhodnocení a konec. Tento tyátr mezi Babišem a Pavlem znechutil úplně všechny.
Telenovela kolem prezidenta Pavla v Ankaře nekončí. Prezident posunul svůj spor o účast na vlastně nepodstatném zasedání NATO v Turecku k Ústavnímu soudu. Asi to Česko potřebovalo, aby někdo rozsekl, jak říká Pavel, spor o moc. Dva lidé s milionovou podporou to nedokázali, to je vlastně nejsmutnější sdělení. Nechají to na právnících.
Měsíce natahovaný spor o to, kdo bude Česko zastupovat na červencovém summitu NATO v Ankaře, je u konce. Vláda prezidenta Pavla nepustila do delegace. Prezident ještě může spor protahovat pomocí kompetenční žaloby u Ústavního soudu, patrně však nikam nepoletí. Paradoxně, nejde o spor prezidenta a premiéra. Šlo o mocenský boj uvnitř vlády.
Česká národní banka bude rozhodovat o výši úrokových sazeb. Všeobecné očekávání trhu je, že bankovní radní zvýší základní úrokovou sazbu z 3,50 na 3,75 procenta. Stane se tak? A co by to znamenalo pro českou ekonomiku?
Chce vláda ovládnout Českou televizi a Český rozhlas, když nyní rozhodla o zrušení koncesionářských poplatků? Nebo jen chce, aby obě organizace víc šetřily?
Národní rozpočtová rada vznikla v roce 2017, za premiérování Bohuslava Sobotky. Měla to být ukázka „objektivnosti“ vlády. Máme tady experty na rozpočet, můžete být občané v klidu, výdaje státu jsou pod kontrolou. Bylo to politické sdělení. Jenže tento nezávislý orgán se trochu utrhl ze řetězu. Aktuálně říká vládě, že moc utrácí. Nepěkná slova se těžko poslouchají.
Prezident Petr Pavel se přišel letmo podívat na zasedání vlády. Chtěl sdělit, že by rád letěl na summit NATO v červenci v Ankaře. Vláda ho oslyšela, a on odešel. Co bude dál s touto českou misí, která skoro půl roku zaměstnává vrcholné české politiky i média? Nabízí se dva scénáře.
