Architekti paneláky nezatracují, naopak. A dokážou je proměnit i za málo peněz
Není to tak, že by se byty v panelácích měly zatracovat. Naopak. Vždyť v nich žije velká spousta Čechů. A za podřadné je nepovažují ani někteří architekti. „Vnímal jsem to stejně, jako když se obnovují historické památky, kde je podle jednoho filosofického proudu žádoucí, aby byly poznat stopy zásahů v jednotlivých obdobích vývoje,“ uvedl architekt René Dlesk (studio RDTH architekti), který pár panelákových bytů rekonstruoval.
Někdo je nenávidí, další miluje. Každopádně v panelácích žije více než tři milióny Čechů. Rekonstruovat je a upravovat je specifickou architektonickou kategorií. Promyšlené úpravy totiž dokážou byt „v králíkárně“ povýšit na komfortní a vkusné bydlení.
V Česku existuje hned několik příkladů, jak panelákový byt proměnit. Mnohdy stačí jen málo. „Výhodou je, že máte hodně mantinelů, takže se nemusíte zabývat blbostmi a můžete se soustředit se na detail. Také obvykle najdete levné realizační partičky, které s tím mají zkušenosti, je to žánr. Nic vás také nezaskočí, všichni víme, co je v těch vnitřnostech. Hlavně to zrekonstruujte celé najednou, nikdy nic nepytlíkujte po částech,“ říká architekt Jakub Filip Novák ze studia No Architect. Ten kromě dalších projektů spolu se svými kolegy přeměnil jedno typické panelové 3kk.
I přes určité nevýhody, jako byl malý pozemek či přísný finanční limit, dokázali architekti Miroslav Malý a Zdeněk Chmel ze studia Malý Chmel vyplnit přání klientů. Navrhli dům, který na ploše velikosti bytu 3plus1, nabízí veškeré pohodlí a výhledy.
Má sedm „pater“ ale panelák to není. Kvůli malému pozemku architekti navrhli úsporný betonový kvádr
Reality
Stačilo rozšířit lodžie
Nejde jen o zásahy do konkrétních bytů, bydlení v paneláku může posunout do vyšší kategorie například i úpravě a rozšíření lodžií. Přesně to udělali s 60 let starým panelový domem v Hostivaři architekti ze studia Tak se projektu chopilo studio re:architekti. Ti sice původně zamýšleli mnohem větší úpravy, přes SVJ nakonec prošla alespoň tato. „Lodžie obtížně využitelné hloubky 1,1 m jsme pomocí konzolové konstrukce rozšířili na cca dva metry. Každý byt má nyní jednu souvislou lodžii namísto dvou menších,“ přibližují.
Konkrétně tuto revitalizaci ocenila i odborná porota České ceny za architekturu v roce 2023 a posunula ji do finále.
„Autoři rozšířili nesmyslně úzké lodžie, z nichž tak vznikl velmi kvalitní pobytový prostor. Nicméně tato povedená proměna je bohužel jen ojedinělým případem, kdy se na ní všichni vlastníci dokázali shodnout. Většina paneláků se ale bohužel rozprodala do osobních vlastnictví dávno před tím, než prošly nějakou razantní rekonstrukcí,“ konstatuje přední českých architekt Ladislav Lábus, který je rovněž zastáncem panelových sídlišť.
Averzi, která vůči panelákům vyvstala v 90. letech, Lábus nechápal. „Začal jsem se tomuto tématu blíže věnovat, psát o něm, a dokonce jsem se svými studenty pár revitalizací sídlišť řešil v rámci školních projektů,“ dodává.
Radikálmí proměna žižkovského třípokojáku
Jednou z povedených rekonstrukcí je bezpochyby práce architektek Ivy Hájkové a Kateřiny Šmardové ze studia Iva Hajkova Studio. Radikální proměnou prošel i třípokoják na pražském Žižkově. I když ho původně chtěli majitelé prodat a pořídit si bydlení v domě lepším, než je ten panelový. Hlavní obytný prostor architektky zvětšily odstraněním příčky a částečným propojením s vedlejší místností. Nově, v posunuté poloze, postavili skleněnou příčku. V bytu o velikosti 95 metrů čtverečních nakonec vznikly i dvě komfortní koupelny, jedna s vanou a skrytou pračkou, druhá se sprchovým koutem a toaletou.
Do původních dispozic razantně sáhl i architekt René Dlesk (studio RDTH architekti), někdejší obývací pokoj se proměnil na dvě nové místnosti, obývák pak posunul k lodžii. „Šlo mi o kontrast původní stavby a nově vkládaných prvků. Vnímal jsem to stejně, jako když se obnovují historické památky, kde je podle jednoho filozofického proudu žádoucí, aby byly poznat stopy zásahů v jednotlivých obdobích vývoje,“ vysvětluje princip rekonstrukce Dlesk. Stopy původních stavebních zásahů nebo odstraňovaných zdí totiž ponechal. I když chápe, že je to poněkud neobvyklé. Avšak legitimní, vždyť panelák, v němž byt je, je starý téměř 50 let.
A existují i případ, kdy se dá proměna absolvovat u bez razantních úprav a s minimálním rozpočtem. „Omezení rozpočtu ovšem výrazně kompenzovalo celkové porozumění mezi námi a klienty,“ dodávají architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal (studio Neuhäsl Hunal). Koncept počítal také s tím, že část prací se uskuteční svépomocí. V rámci dispozice nedošlo k žádným zásadním stavebním změnám. Obytný prostor se funkčně propojil s ložnicí a vznikl oddělný dětský pokoj skýtající dostatek soukromí.
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
