Ministerstvo spravedlnosti připravuje výraznou reformu soudní soustavy. Slučování okresních soudů má podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO) přinést úspory v řádu desítek až stovek milionů korun ročně. Řekl to v rozhovoru pro Českou televizi.
Podle Tejce by bylo ideální snížit počet okresních soudů o 20 až 30 procent ze současných 86. „Musíme také zohlednit dostupnost,“ uvedl ministr. Odborně se přitom za minimální efektivní velikost soudu považuje zhruba 25 soudců, což podle něj nesplňuje asi 60 procent okresních soudů.
Úspory v budovách i platech
Výše úspor bude záviset na rozsahu reformy. Pokud bude ministerstvo postupovat razantně, mohou podle Tejce dosáhnout stovek milionů korun. Umírněnější varianta by přinesla úspory v desítkách milionů. Peníze má stát ušetřit mimo jiné opuštěním některých soudních budov, snížením nákladů na nájmy i omezením administrativních pozic, například správců rozpočtů, budov či investičních techniků.
Analýza, která určí konkrétní soudy ke sloučení, by měla být hotová do konce března. „Teď jednáme o kritériích, která budou zohledněna,“ řekl Tejc. Výsledný návrh chce ministerstvo konzultovat se zástupci soudů i samospráv.
Podle serveru iDNES by mohlo zaniknout až 26 okresních soudů. Jako možné příklady se v médiích objevují například soudy v Jeseníku, Rokycanech či Rakovníku.
Schillerová: Prezidenta Pavla chci přesvědčit, aby podepsal rozpočet
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) je připravena po schválení letošního státního rozpočtu ve Sněmovně jednat o něm s prezidentem Petrem Pavlem a ráda by ho přesvědčila, aby ho podepsal. Řekla to v dnešním diskusním pořadu televize Nova Za pět minut dvanáct. Podle prezidenta se zdá, že návrh rozpočtu je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Řekl to tento týden. S tímto argumentem již dříve vystoupila Národní rozpočtová rada, ale Schillerová to odmítá.
Ministerstvo argumentuje nejen úsporami, ale také snahou o větší specializaci a lepší zastupitelnost soudců. Některé okresní soudy totiž v části agend řeší jen nízký počet případů a mají omezený počet soudců, což podle České justice komplikuje efektivní organizaci práce.
V Česku aktuálně působí přibližně 1 800 soudců u okresních soudů. Kromě 86 okresních soudů funguje také deset obvodních soudů v Praze pod osmi krajskými soudy.
Nezaměstnanost v Česku je na devítiletém maximu. Letos se poprvé od začátku roku 2017 přehoupla přes pětiprocentní hranici. A plíživě poroste i nadále. Nezaměstnanost tak postupně střídá inflaci v roli největšího tuzemského makroekonomického strašáka. Kdo pozorně sledoval letošní ekonomické fórum v Davosu, ví, že nejde jen o strašáka Česka, nýbrž mezinárodní scény.
Za vzestup české míry nezaměstnanosti může už řadu let nepříliš utěšená situace v průmyslu, kde dochází k pozvolnému, ale zato vleklému snižování stavů zaměstnanců. Průmysl slábne kvůli poměrně drahým energiím, emisním povolenkám a obecněji zelené agendě EU či kvůli vzestupu asijské konkurence. Jen část zaměstnanců, kteří odcházejí z průmyslu, nalézá nové uplatnění jinde, ve službách. Letošní ukončení těžby uhlí v českých zemích a akutní hrozba skoncování s prvovýrobou oceli představují hořkou připomínku, že éra tuzemska coby regionální mocnosti tradičního průmyslu pomalu, ale jistě končí.
Česku hrozí fatální deindustrializace, jaká v minulých letech postihla Británii, Francii, Itálii, nebo která probíhá už i v Německu. V Německu jsou problémy průmyslu patrné zvláště zrovna od doby, kdy na sklonku minulého desetiletí citelně vyskočila cena emisních povolenek (viz graf Bloombergu níže). Netřeba dodávat, že strasti německého průmyslu jsou dalším ze zdrojů dýchavičnosti toho českého.
Částečně je ústup tradičního průmyslu nevyhnutelným vyústěním technologického posunu vpřed, částečně ovšem důsledkem zeleného mámení evropských elit. Ilustruje to i nově vydaná Zpráva o měnové politice z pera České národní banky. Polský průmysl ve 20. letech podle ní podává suverénně nejlepší výkon široko daleko (viz graf ČNB níže).
Zatímco průmysl EU jako celku od roku 2019 klopýtá kolem nuly, podobně jako ten český, polský ve stálých cenách zvýšil svůj výkon o zhruba 30 procent. Německý průmysl se za stejnou dobu propadá o více než desetinu, což znamená, že zejména právě Polsko v tomto desetiletí výrazně stáhlo jeho náskok. To Polsko, které zůstává při špinavém uhlí, jak dlouho je to jen možné. To Polsko, které uhlím zásobuje i Česko – ještě více nyní, když je v tuzemsku s jeho těžbou šmytec. To Polsko, které nepodlehlo protijadernému šílení jako Německo.
Polská zdrženlivost vůči zelené ideologii pomáhá nastavovat zrcadlo Bruselu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová letos v projevu v Davosu vůbec nezmínila klimatickou změnu. To je věru nevídaná změna oproti zejména přelomu desetiletí, kdy se jeden čas Davosu přezdívalo „světové environmentální fórum“, když jako u vytržení naslouchalo kázání školačky Grety Thunbergové. Evidentně není náhodné, že po letošním davoském fóru začali jak francouzský prezident Emanuel Macron, tak německý kancléř Friedrich Merz tepat emisní povolenky, dosud nedotknutelnou „posvátnou krávu“ progresivních elit.
Umělá inteligence jako hrozba pro lidstvo byla desítky let tématem katastrofických a sci-fi knih i filmů. Dnes se tyto scénáře stávají součástí seriózních debat. Nejblíže realitě je zatím to, že AI začíná výrazně měnit – a otřásat – ekonomikou.
Jenže progresivní elity, včetně těch davoských, se při pohledu na troskotání evropského průmyslu, jemuž tedy odolává snad jen „zpátečnické“ Polsko, začínají bát. Že přetáhly strunu. Deindustrializace ve spojení s nákladnou zelenou agendou způsobují na starém kontinentu krizi životní úrovně podstatné části obyvatelstva, jež může smést stávající pořádky a ohrozit dobré bydlo progresivních elit samotných.
Prohlubující se politická polarizace Evropy už evidentně leká i bruselskou slonovinou věž, jež dlouho jednala, jako by ji dobré bydlo vskutku pálilo. Otázkou je, zda již není pozdě a zda se dějinné pohyby nerozjely už natolik mocně, že nakonec smetou i Brusel. Alespoň tedy v podobě, v jaké jej známe. Ostatně fórum v Davosu, které má na Evropskou komisi značný neformální vliv, už pěje podle nových not. Které patrně již brzy vezme za své i Brusel. A nejen v oblasti přehodnocení zelené agendy, nýbrž také imigrace.
Průmysl propouští, nezaměstnanost vyskočila nad pět procent
Nezaměstnanost v Česku v lednu nečekaně vzrostla nad pět procent. Jde o nejvyšší hodnotu za posledních devět let. Analytiky zaskočil zejména rozsah nárůstu. Hlavním důvodem je propouštění v průmyslu a změny v podpoře v nezaměstnanosti.
Vedle přepjaté zelené agendy právě masová imigrace ohrožují evidentně stále zřetelněji postavení stávajících elit. Třeba běžná britská domácnost s nižším příjmem bude muset čekat 137 let, než se jí zdvojnásobí životní úroveň, plyne z nové studie think-tanku Resolution Foundation. To je více než třikrát delší doba, než tomu bylo donedávna. Už zkrátka neplatí, že se děti mají lépe než rodiče. Ba ani to, že se vnoučata mají lépe než prarodiče. To je v novodobé historii Západu naprosto nový fenomén, který s velkou pravděpodobností bude znamenat zásadní, ba revoluční společenskou změnu s nedozírnými následky. Proto se v Davosu mlčelo o klimatické země, proto se tam varovalo před masovou imigrací.
Přesně tak, další davoská „jistota“ uplynulých let, vzývání přínosů imigrace, letos definitivně padla. Země, jež nedopustily masovou imigraci na své území, budou lépe připraveny na technologickou revoluci, nástup robotiky a umělé inteligence, řekl v Davosu Larry Fink, šéf BlackRocku, největší investiční společnosti světa a po loňském odchodu Klause Schwaba vlastně také „šéf“ celého Davosu. Toto by tam ještě před pár lety nemohlo zaznít ani na WC... Finkova slova podpořil v rámci téhož fóra třeba Alex Karp, šéf vlivné korporace Palantir, jejíž softwarové a technologické produkty využívají armády, včetně té americké, zpravodajské služby či třeba policisté k analytické práci natolik hojně, že jí někteří přičítají dokonce světovládné ambice.
Fink i Karp notně investovali do umělé inteligence, ať tak či onak. Aby na ní mohli vydělávat, nesmí ovšem její dopady vehnat do ulic bouřící se masy. Masovou imigraci nyní vidí už nikoli jako zdroj levné pracovní síly, ale jako rizikový faktor, který může znásobit počet bouřících se v ulicích. Vzkaz Bruselu tedy v Davosu vyslali jasný. Lze proto čekat, že Evropská komise změní svůj postoj jak v oblasti zelené agendy, tak imigrace. To by nakonec ulevilo i českému průmyslu. Otázka při pohledu na rostoucí nezaměstnanost v Česku ale zůstává: není už pozdě?
Související
EU odkládá ETS2, ale nastavuje tvrdší limity emisí
Videotéka Oneplay uvedla závěrečnou epizodu druhé řady úspěšné série Metoda Markovič. Kauza Jiřího Straky povýšila tuzemskou televizní tvorbu ještě o něco výš než původní Hojer. A blíží se úrovni standardu Netflixu, jehož Mindhunter od Davida Finchera zjevně platí za hlavní inspirační zdroj české novinky.
Vítejte v osmdesátkách. Dekádě, které měl vévodit nezřízený konzum, který v důsledku nedostatku vedl k celospolečenské nespokojenosti, a nakonec i zhroucení celého socialistického bloku. Režim se tomu snažil bránit a jednou z brzd byla spartakiáda, celospolečenská oslava kultu těla zasahující všechny generace. Když se v roce 1985 celé Československo chystalo na další spartakiádu, odehrála se v Praze série napadení převážně mladších žen, z nichž tři případy skončily vraždou. Je to útok na symbol režimu, nebo náhodné útoky spolu nesouvisí? A neútočí v Praze deviant?
Na tomto půdorysu se rozehrává druhá série Metody Markovič, úspěšného originálu videotéky Oneplay. Po případu Ladislava Hojera se tvůrci tentokrát zaměřili na Jiřího Straku, „spartakiádního vraha“, který přepsal dějiny kriminalistiky. Do té doby ještě nikdy za sérií sexuálně motivovaných vražd nestál tak mladý pachatel.
Straka není Hojer 2
Strakův příběh je známý, možná známější než ten Hojerův. I proto, že se případ odehrál až v osmdesátých letech a je blíž kolektivní paměti. Ale i tím, že pachatel byl tak mladý a nepravděpodobný.
Na rozdíl od první série tvůrci tentokrát zvolili jiný přístup. Sledujeme tak paralelně roviny vyšetřovatelů a pachatele. Střetnou se vlastně dost pozdě a v bitvě vyšetřovatele s pachatelem, která byla hlavním stavebním kamenem v Hojerovi, je tentokrát věnováno mnohem méně prostoru.
Co by mnoho diváků mohlo zklamat, je ve skutečnosti velmi dobrým dramaturgickým rozhodnutím, protože u Straky by podobné souboje nefungovaly. Floutek Straka se přiznal, žádné tajemství si neschovává. Hojer naproti tomu vyšetřovatele držel v napětí, dávkoval informace, nakonec jej pravděpodobně popravili dříve, než přiznal vše.
PŘEHLEDNĚ: Boj o Oscary startuje. Kde můžete sledovat nominované filmy?
Velmi silný ročník slibuje letošní boj o Oscary. Ten je ozdoben zápisem do historických tabulek, protože netradiční snímek Hříšníci získal rekordních 16 nominací. Se 13 nominacemi pak do boje vstupuje film Jedna bitva za druhou s Leonardem DiCapriem. Kde tyto dva favority i další snímky nominované v hlavní kategorii můžete sledovat? Nabízíme přehled.
Straka tak je úplně jiným seriálem. Daleko více hlavní hrdinové řeší morální dilemata, která Strakův případ představoval tehdy a v podstatě představuje dodnes. Co si počít s vrahem, který působí jako zmatený teenager? Co by to bylo za společnost, která by jej popravila?
Rychlé extrémní odsudky tu nejsou namístě. Zvláště v systému, kde se za práva pachatele bere mnohem více vyšetřovatel a prokurátor než obhájkyně. V systému, který sice deklaruje, že v něm zločin neexistuje a případné odchylky „napravuje“, ale přitom všichni touží po krvavém trestu.
O vině Straky není sporu, ale co za jeho chováním ve skutečnosti je? Je sadista, který si nemůže pomoct? Je nebezpečný manipulátor, pro něhož lidský život nemá cenu a klidně jej ukončí ve chvíli, kdy si při tom může užít, případně ukradne pár korun? Jak podotýká Markovičův neformální konzultant, odsouzený sadistický vrah v podání Vojtěcha Kotka: když v Bohnicích správně neurčí diagnózu, nemohou jej léčit… Čímž v podstatě říká, že vraha po dopadení klidně mohou zavřít do blázince, ale hrozí, že se po propuštění zase vrátí k vraždám.
Nejlepší true crime současnosti
Velké vítězství druhé Metody Markovič je to, že přes veškerý skandalizační a exploatační potenciál, jde o seriál mimořádně civilní a prim hrají témata, která přesahují klasické true crime díla. Věnuje se obětem (a to nejen v samotném díle, ale tvůrci se setkali i s některými pozůstalými), případ nijak nezplošťuje a zaměřuje se primárně na policejní práci, ačkoli zrovna v této oblasti došlo i k největším odchylkám od reálného předobrazu, protože kvůli Strakovi v závěrečné fázi vyšetřování probíhaly manévry obřího počtu policistů.
Co tvůrci snad záměrně, ale nepříliš šťastně pomíjejí, je atmosféra univerzálního strachu, která v Praze před spartakiádou kvůli Strakovi panovala. Pár scén, zejména ty spojené s Markovičovou dcerou, jsou příliš letmým náznakem, takže divákovi neznalého událostí to prostě nedojde.
Od VHS k streamingu. Za 25 let se domácí televizní zábava proměnila k nepoznání
Domácí filmová zábava prošla od začátku 21. století zásadní proměnou. Během dvou desetiletí jsme se přesunuli od analogových videokazet VHS a prodeje DVD disků až k éře on-line streamovacích služeb. Zatímco digitální streaming reprezentovaný Netflixem a dalšími globálními hráči se stal jasným vítězem nového modelu konzumace obsahu, fyzické nosiče utrpěly drtivý pokles zájmu.
Co je naopak na nejvyšší úrovni, jsou postavy a jejich ztvárnění. Petr Lněnička je v roli Markoviče bravurní, Maxmilián Kocek jako Straka je ale téměř nepopsatelný. Po většinu seriál střídá v podstatě jen dvě polohy – přidrzlého, zdánlivě nezúčastněného floutka a mírně pobaveného floutka. Když pak ale v několika momentech přejde k agresivní destrukci, je to zničující.
Opět jde srovnávat s první sérií, v níž Hojera ztvárnil Petr Uhlík, jenž si za svůj mírně přepjatý výkon vysloužil i Českého lva. Kocek daleko víc sází na skryté zlo, čímž dokonale vyjádřil nejednoznačnost Straky jako pachatele. Rozhodnutí, zda tedy je sadistou, manipulátorem nebo čím vším vlastně může být, je pro diváka extrémně složité. Stejně jako to bylo v podstatě nemožné pro psychiatry, policisty i soudce.
Nicméně silou obou dosavadních sérií Metody Markovič je mimořádná vyrovnanost celkového „castu“, kde každou roli ztělesňuje dokonale trefený herec či herečka. A to i v případě, kdy jsou dané postavy do určité míry šablonovité (jako například v případě Strakovy obhájkyně v mrazivém podání Kristýny Novákové).
Návrat osmdesátek
Vizuálně seriál působí fantasticky moderně. Mix objektivních záběrů s pseudohistorickými záznamy z televizních či policejních kamer je oblíbený postup podobných děl. A i tady to funguje skvěle. Stejně tak celkové vizuální pojetí evokující jakési statické bezčasí osmdesátých let, šeď kanceláří se střídá s uniformní kreativitou tehdejších bytových doplňků, kde plechové kuchyňské skříňky doplnily pestrobarevné plastové ubrusy.
Zvláštní kapitolou tu je hudba, většinou nejslabší položka českých seriálů. Chladná elektronika osmdesátých let je dnes znovu v kurzu a dokáže dokreslit vyhrocený okamžik nebo naopak podpořit určitou vyprázdněnost tehdejší doby.
Metoda Markovič je aktuálně tím nejlepším z klasické televizní tvorby na českém trhu. A snad se autoři budou pokoušet to zase překonat třetí řadou.
Strnad s J&T investují stovky milionů do polských přístavů
Český kapitál míří do polských přístavů. Společnost DD Rail Properties získá téměř poloviční podíl ve firmě OT Logistics, která provozuje nákladní přepravu v přístavech Gdaňsk a Svinoústí. Hodnota transakce činí v přepočtu zhruba 589 milionů korun. Obchod už schválil polský antimonopolní úřad, k jeho dokončení je ale ještě potřeba souhlas dalších institucí. Informoval o tom server e15.cz.
Váda ruší NERV, opozice to kritizuje, celé kauza nás vede k mnohem závažnějšímu problému. Odborná ekonomická politika se u nás takřka nepěstuje. Opozice kritizuje vládu za amatérství, jen aby se začala chovat na chlup stejně, jen co se role obrátí. Dokud tenhle kruh nepřetneme, nikam se nedostaneme.
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Netflix to s pokračováním Hry na oliheň vyhrál. Hlásí 300 milionů předplatitelů
