Poučení z pandemie neproběhlo. Globální výdaje na zdravotnictví klesají. A nejen kvůli Trumpovi
Trumpovy škrty zahraniční pomoci se podepisují na horší zdravotnické péči v rozvojovém světě. Mohou se však vymstít i občanům USA a Západu, například při nějaké z dalších pandemii. Globální výdaje na zdravotnictví ale klesají i kvůli krátkozrakosti evropských vlád, jak uvádí Politico.
Pandemie covidu ukázala, jak se svět i globální ekonomika může z ničeho nic sesypat. Viry a choroby hranice příliš nerespektují a země jsou mimořádně propojené. Jako klíčový se ukázal společný postup, protože když si každý hrál na vlastním písečku a chránil si to svoje, moc nezmohl. Leda by kolem své země postavil vysokou zeď.
Před pár lety jsme po opadnutí nebezpečí, když se svět a ekonomika opět rozjely, odcházeli s jasným poučením. Je třeba vyztužit globální zdravotnickou a zdravotně-politickou infrastrukturu, aby svět dokázal pružně a efektivně reagovat na potenciální hrozby. Otázka totiž nezní, jestli přijdou, ale kdy přijdou.
Proto se tehdy ukazovalo, že investice do rozvojového světa mají smysl. Když už ne proto, že jsou prostě morálně správné, tak kvůli zajištění bezpečnosti obyvatel západního světa. Když totiž zavřeme oči před situací v méně bohaté části světa, kde se nějaká další pandemie naplno rozvine, a začneme konat až když vstoupí na naše území, může být pozdě.
Zásadním způsobem pomohly vakcíny mRNA zkrotit pandemii covidu-19 a nyní by se jim mohl podobný kousek povést i u pacientů s rakovinou. Technologie, oceněná Nobelovou cenou, by podle nových poznatků mohla zásadně proměnit léčbu zhoubné nemoci.
Léčba rakoviny je na dosah. Trump a jeho politici jí však házejí klacky pod nohy
Zprávy z firem
Trump hrobařem globálního zdravotnictví
Skutečně jsme se poučili? Vypadá to, že moc ne. Na desetitisíce mrtvých jsme zapomněli a opět jsme ze zaměřili na krátkodobé cíle. Jak uvádí magazín Politico, globální výdaje na zdravotnictví letos klesly na patnáctileté minimum.
Politická situace se totiž změnila, a to i v tom, jak Západ postupuje vůči rozvojové pomoci. Hlavním protagonistou této nové vlny izolacionismu je pochopitelně americký prezident Donald Trump, který hlásá svou ideologii America First. K tomu někdejší vazby narušuje i jeho nedůvěra ke Světové zdravotnické organizaci (WHO), kterou sdílí i kontroverzní ministr zdravotnictví Robert Kennedy.
Spojené státy pod Trumpovým vedením připravily organizaci o podstatnou část rozpočtu. Její šéf Tedros Adhanom Ghebreyesus sice uvedl, že se část ztráty podařilo odklonit, ale i přesto má krok USA vážné následky včetně zbytečných úmrtí. Ukončení příspěvku prý bylo příliš překotné. „Měli umožnit strategii odchodu,“ uvedl podle zmíněného magazínu.
Za kratší provaz netahá jen nejznámější WHO, ale i další globální zdravotnické a humanitární organizace.
Americký prezident Donald Trump nebývale přitvrzuje vůči Rusku, a to zásahem proti tamnímu ropnému byznysu, na nějž si netroufla ani administrativa jeho předchůdce Joea Bidena. Trump oznámil potenciálně devastující sankce na dva největší ruské producenty, zodpovídající dohromady za takřka polovinu ruského ropného vývozu, tedy na státní podnik Rosněfť a na Lukoil, který je v soukromých rukou.
Trumpovy sankce na ruskou ropou mohou ohrozit zásobování palivy i Česka, zejména Moravy
Názory
Evropa se inspiruje Trumpem
Jenom bychom však šálili mysl a svědomí, kdybychom vinu kladli jen na Donalda Trumpa. Ostatní země, i ty „morálnější“ zastánci světového řádu, následují jeho příklad. Sice bez velkých prohlášení a dezinformací, ale efekt je podobný.
Své výdaje na zahraniční pomoc po vzoru USA seškrtala i Kanada a devítka evropských států, včetně těch do té doby poměrně štědrého Německa nebo Spojeného království. Třeba Britové se hájí tím, že peníze jsou potřeba na obranu.
Už dříve se psalo o tom, že uvolnění prostoru v rozvojových zemích je strategickou chybou, protože se stojí fronta na to, kdo Západ nahradí. Bude to dost možná Čína nebo Rusko, které tak dostanou prostor si vytvářet další mocenské základny. To je špatně pro všechny. Západ ztratí vliv a příjemcům pomoci se dostane horších služeb výměnou za vazalství. Nesvobodné režimy přece jen k oné „pomoci“ kolonizují o něco víc než demokratické země.
Nyní je třeba k nákladům této krátkodobé politiky započítat také zdravotní rizika. Snad nebudeme v budoucnu krutě litovat. Pacienti v rozvojových zemích už litují teď.
