Po dobrém, nebo po zlém? Evropa očekává Trumpův celní verdikt
Evropská unie doufá v dohodu se Spojenými státy, která ji zachrání od vysokých cel. Ne všichni evropští lídři však mají s Donaldem Trumpem trpělivost, a proto se v Bruselu připravuje i ostřejší varianta.
Už jen týden, tedy pokud lze věřit hrozbám prezidenta Donalda Trumpa, mají zástupci Evropské unie a Spojených států na vyladění obchodní smlouvy. V případě, že by k dohodě nedošlo, chce Trump na Evropu uvalit cla ve výši 30 procent, které by dle evropské komise prakticky ochromily vzájemný obchod.
Nyní se však zdá, že k této černé variantě nedojde, protože se obě strany nyní snaží najít kompromis. Jistým povzbuzením je nedávná dohoda USA s Japonskem, která slibuje balík japonských investic v USA, Trump se pak zavázal uvalit na tamější ekonomiku „jen“ 15 procent. Jak uvádí magazín Politico, evropští vyjednavači doufají v obdobné uspořádání.
I to ekonomika nepochybně pocítí, 15 procent je ale přeci jen přívětivější číslo než dvojnásobek. Do této kategorie by navíc mohla spadat i auta, která nyní čelí rovnou pětadvaceti procentům (mimochodem, Trumpovou politikou trpí i americké značky). Jak by to bylo s ocelí a hliníkem, na které se Trumpova administrativa také zvláště zaměřila, zatím není jasné.
Očekávané, přesto důležité. Tak lze vnímat rozhodnutí radních Evropské centrální banky zachovat úrokové sazby na stávajících hladinách, tedy na dvou procentech pro základní sazbu. Důvodem sice je vyčkávací taktika, jak dopadnou jednání mezi EU a USA ohledně cel. Nicméně konec stávající fáze cyklu uvolňování měnové politiky EU se nejspíš výrazně přiblížil. A to bude mít řadu dopadů.
Stanislav Šulc: Blíží se konec cyklu? ECB po dlouhých měsících nesnížila sazby
Názory
Raději dohodu. Ale...
Když před dvěma týdny Donald Trump začal šermovat třicítkou, působili evropští lídři poněkud překvapeně. Zpočátku prý vyjednavači přistupovali k jednáním s americkými partnery/protivníky sebevědomě, ale nakonec měli otočit a poměrně smířlivě usilovat o dohodu.
Ne všichni však chtěli Trumpovi ukazovat přívětivější tvář. Například francouzský prezident Emmanuel Macron, kterému se minimálně na mezinárodní scéně vrátilo sebevědomí, ihned po Trumpových hrozbách reagoval podobně bojovným vyjádřením: „Je více než kdy jindy na Komisi, aby potvrdila odhodlání Unie rozhodně hájit evropské zájmy.“
Francie stojí v čele těch, který požadují tvrdší přístup vůči Trumpovi. Jistý francouzský diplomat řekl zmiňovanému bruselskému magazínu, že je třeba americkému prezidentovi „dát najevo, že jsme připraveni stisknout červené tlačítko“, pokud podmínky budou pro Evropu nepřijatelné.
Nyní lze patrně konstatovat, že snaha o dohodu je strategií číslo jedna, ale v záloze jsou i tvrdší nástroje.
Tesla měla nejhorší výsledky za deset let. Její šéf věří, že je to náhlá temnota těsně předtím, než se rozsvítí. Ale počkáme si na to. 
Všechno bude, ale za rok, nasliboval Musk
Názory
Tnout do živého. Technologie a finance
Varianta, že k dohodě nakonec nedojde, zatím zůstává otevřená. Přece jen japonská ekonomika i legislativa se od evropské v mnohém liší, a nelze přehlédnout, že si Trump na Evropskou unii „zasedl“. Co by se dělo, kdyby nastal tento horší scénář?
Evropská komise byla dosud ohledně protiopatření vůči americkým clům velmi opatrná a i předsedkyně Ursula von der Leyenová o nich hovořila rozvážně. Nicméně to neznamená, že by něco takového už nebylo připraveno.
Hovoří se tom, že by EU uvalila odvetná cla na americké zboží v hodnotě přesahují devadesát miliard eur. Další vendeta by pak mohla mířit přímo do digitálního a finančního sektoru, kde by Američany mohla tvrdě zasáhnout. Trump sice hovoří o obchodním deficitu, ovšem co se služeb týče, jsou USA v EU vývozci.
Příští dny ukážou, zda to nakonec půjde po dobrém, nebo po zlém. Trhy se jistě na další epizodu Trumpových obchodních válek velmi těší.
