„Konec spalováků odmítáme, nechceme být jen trhem pro dovážená auta,“ varuje Turek v debatě o emisích

Evropa odkládá pravidla pro umělou inteligenci, protože na jejich složitost sama není připravená, píše v komentáři pro Newstream advokát Pavol Szabo. To ale neznamená, že zůstává jen právní vakuum.

Firmy si do kalendáře zakroužkovaly 2. srpna 2026. Den, kdy měl evropský akt o umělé inteligenci (AI Act) naplno dopadnout na organizace, které už AI významně pro svou činnost využívají. Nábor a hodnocení zaměstnanců, vzdělávání, úvěry, některé veřejné služby nebo rozpoznávání lidí podle obličeje a dalších tělesných znaků. Pro mnoho podniků to nebyla vzdálená evropská politika, ale velmi konkrétní otázka: máme hotový soupis svých systémů, smlouvy, dokumentaci, lidskou kontrolu a postup pro hlídání změn? 

Teď se do tohoto kalendáře vkládá nový list takzvaný Digital Omnibus – jeden velký předpis, kterým Evropská unie najednou upravuje hned několik digitálních zákonů, a mezi nimi i pravidla pro umělou inteligenci. Pozor ale na jednu věc: ačkoli se na jeho podobě shodly Rada EU i Evropský parlament, celý proces ještě není u konce. Chybí konečné schválení Radou a vyhlášení v Úředním věstníku EU. Pravidla se tedy ještě definitivně nezměnila. Jisté však je, že Unie je těsně před cílenou úpravou, která má firmám dát více času, ale samotnou podstatu AI Actu nechává beze změny. 

Regulace za dynamikou změn 

A právě v tom je jádro pudla. Nejde o kapitulaci před umělou inteligencí, ale o tiché přiznání, že na tak složitou regulaci zatím není připravena ani sama Evropa. Chybí závazné technické normy, jednotné postupy, část podpůrných nástrojů i dozorové úřady, které by měly nová pravidla v praxi vymáhat. Vzniká tak zvláštní past: zákon chce být přísný, ale jak ho doopravdy splnit, zůstává hádankou. Firmy pak riziko neřídí. Jen tipují, co bude úřad později považovat za dostatečné. 

Dohodnutý Omnibus proto posouvá ty nejdůležitější povinnosti. U samostatných vysoce rizikových systémů umělé inteligence se mají rozběhnout až 2. prosince 2027. U systémů zabudovaných do výrobků, které už podléhají vlastním přísným pravidlům, pak 2. srpna 2028. V praxi to znamená, že jinak poběží čas třeba u umělé inteligence v personalistice (HR) a jinak u té, která je součástí takto regulovaného výrobku. Logika je rozumná: kde už nějaká kontrola výrobku existuje, nemá smysl vyrábět druhou vrstvu úplně stejných papírů. 

Přísněji na „lechtivý“ obsah 

Omnibus ale není jen o odkladu. V jednom bodě naopak přitvrzuje. Nově se má zakázat nabízet nástroje, které slouží k výrobě nebo úpravě sexuálního či intimního obsahu bez souhlasu konkrétní osoby, a také materiálů zachycujících zneužívání dětí. Řečeno srozumitelně: takzvané „svlékací“ aplikace a nástroje na výrobu podobných podvrhů – tedy realisticky vypadajících, ale uměle vyrobených fotek a videí, kterým se říká deepfake – mají dostat jasnou stopku. U části povinného označování obsahu vytvořeného umělou inteligencí dostanou systémy uvedené na trh před 2. srpnem 2026 čas na přizpůsobení do 2. prosince 2026. Unie tím říká něco podstatného: u složitých povinností pro nejrizikovější systémy se čas přidat dá, ale u nejškodlivějšího zneužití se čekat nebude. 

Pro české firmy z toho plyne nepohodlná, ale jednoduchá lekce. Odklad není strategie. Kdo dnes zastaví přípravu, nebude za rok a půl odpočatý. Bude jen stejně nepřipravený, s kratším časem a větším počtem systémů v provozu. 

Uplatnit zdravý rozum 

Smysl má jiný postup. Zjistit, kde se ve firmě umělá inteligence používá. Kdo ji dodal. K čemu slouží. Jaká data zpracovává. Kdo schvaluje její nasazení. Kdo hlídá změny samotného AI systému, dat, účelu nebo míry samostatnosti systému. Kdo a na základě čeho rozhodl, že systém mezi ty vysoce rizikoví nepatří. U dobře řízené firmy by to neměl být detektivní úkol. Měl by to být běžný řádek v mapě digitálních rizik, zkrátka vzít rozum do hrsti. 

Přechodná pravidla navíc vytvářejí zvláštní časovou mezeru. U řady starších vysoce rizikových systémů naskočí plné povinnosti až ve chvíli, kdy je firma zásadně přepracuje, zatímco systémy určené pro úřady a veřejné orgány mají pevný konečný termín 2. srpna 2030. O to důležitější je vést si u každého důležitého systému umělé inteligence jakýsi „rodný list“ – tedy mít poznamenané aspoň jeho účel, verzi, dodavatele, zpracovávaná data, hranice použití, datum nasazení a přehled pozdějších změn. 

Komplexnější než jak se zdá 

AI Act navíc nestojí osamoceně. Pokud systém pracuje s osobními údaji, platí dál pravidla jejich ochrany (GDPR), a to bez ohledu na použitou technologii. Je jedno, jestli údaje zpracovává člověk, jednoduchý program, nebo model, který umí psát plynulé věty. Pokud umělá inteligence ovlivňuje zákazníky, nastupují pravidla proti klamavým a agresivním obchodním praktikám. Pokud zasáhne do tváře, hlasu, pověsti nebo soukromí konkrétního člověka, české právo zná ochranu osobnosti. Pokud jde o software ve zdravotnickém přístroji, přidávají se evropská pravidla pro zdravotnické prostředky. Ve finančnictví se připojují požadavky na kybernetickou a provozní odolnost a v online prostředí mohou platit i unijní pravidla pro digitální služby. AI Act je důležitý nosný sloup. Není to ale celá budova. 

Totéž platí pro ochranu spotřebitelů. Ta nezačíná až dnem, kdy se rozběhne další část AI Actu. Kdo zneužije model k nezákonnému zpracování osobních údajů, se za Omnibus neschová. Kdo láká zákazníky na falešné recenze, chatboty vydávající se za živého člověka nebo cílený nátlak šitý na míru, nevstupuje do žádného právního vakua. A kdo vyrobí podvržené video zasahující do intimity nebo důstojnosti člověka, řeší nejen evropská pravidla pro umělou inteligenci, ale i odpovědnost podle dalších zákonů. 

Rozhodne kvalita managementu 

Nejtěžší proto není právnická definice toho, co je systém umělé inteligence. Nejtěžší je manažerská kázeň. Vedení firmy nemusí rozumět každému technickému detailu modelu. Musí ale umět doložit, že důležitá digitální rizika nenechává na nadšení jednotlivců, interní improvizaci a podmínkách dodavatele. Péče řádného hospodáře se v digitální době čím dál víc scvrkává do jediné otázky: věděli jste, co vám ve firmě běží, a měli jste to pod kontrolou? 

Digital Omnibus tak může být užitečnou opravou. Umí ubrat paniku, narovnat část termínů a dát firmám šanci se připravit bez zbytečného divadla. Nesmí se ale číst jako omluvenka. Víc času neznamená prázdniny od pravidel. Je to poslední rozumné okno, kdy si firmy mohou v umělé inteligenci udělat pořádek v klidu, a ne na poslední chvíli. 

Autorem komentáře je Pavol Szabo, partner v advokátní kanceláři Chrenek, Toman, Kotrba 

Konec půlročních dohadů. EU prodloužila protiruské sankce rovnou na rok

Politika

Sankce proti Rusku poprvé nedostanou jen půlroční prodloužení. Lídři EU se dohodli na dalších 12 měsících, což umožnila i změna postoje Budapešti po nástupu nového maďarského premiéra Pétera Magyara.

ČTK

Přečíst článek

Zahraniční nemovitosti se pro část Čechů stávají investicí, druhým domovem i způsobem, jak rozložit rodinný majetek mimo tuzemský trh. Banky potvrzují rostoucí zájem hlavně o Španělsko, Itálii, Chorvatsko a Rakousko. Nákupy se často financují úvěrem zajištěným nemovitostí v Česku, což cestu k apartmánu u moře zjednodušuje, ale riziko nechává doma.

Byt u moře, apartmán v horách nebo druhý domov na jihu Evropy. Ještě nedávno šlo spíš o sen nebo výsadu nejbohatších Čechů. Teď se ale zahraniční nemovitosti začínají posouvat do běžnější investiční úvahy. Ne masové, ale výrazně viditelnější než dřív.

Banky potvrzují, že Češi se po nemovitostech za hranicemi dívají častěji. Nejde přitom jen o dovolenou. Část kupujících hledá investici, část druhý domov na stáří nebo pro práci na dálku, další chtějí rozložit rodinný majetek mimo český realitní trh. Nejvíce je láká Španělsko, Itálie, Chorvatsko a Rakousko.

Zájem je patrný i v číslech. ČSOB u své Hypotéky bez hranic eviduje mezi roky 2024 a 2025 nárůst objemu o více než 30 procent. Komerční bance zase meziročně vzrostl počet nově poskytnutých amerických hypoték o 88 procent a jejich objem dokonce o 145 procent. Moneta Money Bank mluví o dlouhodobě stabilním zájmu, který roste spolu s poptávkou po rekreačních nemovitostech doma i v zahraničí.

Koupí vilu na Bali a za rok ji prodají za trojnásobek. Češi objevili nový investiční trik

Reality

Koupí vilu na exotickém ostrově, často ji ani osobně nevidí, a za pár měsíců ji prodají se ziskem. Zahraniční nemovitosti lákají čím dál víc Čechů a v Indonésii už více než čtvrtina investorů sází na rychlé „flipování“. Klíčovou roli přitom hraje Instagram.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

„Koupě nemovitosti v zahraničí může být splněným snem o bydlení u moře, zajímavou investicí i způsobem, jak si vytvořit druhý domov. Zároveň je to ale velké finanční rozhodnutí, které vyžaduje ještě pečlivější přípravu než nákup nemovitosti v Česku,“ říká Monika Truchliková, generální ředitelka Modré pyramidy ze skupiny KB.

Zahraniční nemovitost jako součást majetku

Podle výzkumu Komerční banky plánují koupi nemovitosti v zahraničí do pěti let tři procenta Čechů, kteří uvažují o pořízení nemovitosti. V horizontu deseti let už je to sedm procent. Výraznější je zájem u mladších lidí. Mezi Čechy z generace Z plánuje zahraniční nemovitost v příštích deseti letech 11 procent těch, kteří uvažují o nákupu nemovitosti.

To ukazuje, že zahraniční realita už není jen téma pro úzkou skupinu movitých klientů. Pořád vyžaduje kapitál, zajištění a rezervu, ale stále častěji vstupuje do širší debaty o bydlení, investicích a správě rodinného majetku. „U mladších lidí vidíme větší otevřenost různým formám bydlení i investic. Zahraniční nemovitost pro ně nemusí znamenat jen luxusní apartmán u moře. Může jít o investici, budoucí zázemí pro část roku nebo způsob, jak diverzifikovat rodinný majetek. O to důležitější je začít u realistického finančního plánu,“ doplňuje Truchliková.

Největší zájem mají Češi podle průzkumu KB o jižní Evropu. Při součtu pevninského Španělska a španělských ostrovů vychází jako nejpreferovanější destinace Španělsko, které uvádí 21 procent Čechů plánujících pořízení nebo rekonstrukci nemovitosti v zahraničí. Samostatně nejčastější volbou je Itálie s 18 procenty. Následují Slovensko, Chorvatsko, Německo a Rakousko.

Hormuz byl testem důvěry. Dubajský realitní trh obstál, říká developer Elie Naaman

Reality

Hormuz se stal testem důvěry v celý Perský záliv. Podle Elieho Naamana, spoluzakladatele a šéfa Ellington Properties, v něm Dubaj obstála. Po krátké nejistotě zůstává pro investory bezpečným přístavem i jedním z nejatraktivnějších realitních trhů regionu. Ceny nemovitostí sice za poslední roky výrazně vzrostly, proti Londýnu, Paříži nebo New Yorku ale podle Naamana emirát stále nabízí prostor pro další růst.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Podobný obrázek vidí i ČSOB. „Seznam zemí, ve kterých si Češi nemovitosti kupují, se průběžně rozšiřuje, ale ty nejoblíbenější se příliš nemění. Patří sem v posledních letech zejména Španělsko, Itálie, Chorvatsko a Rakousko. Co však sledujeme, je nárůst zájmu a celkových objemů. Mezi roky 2024 a 2025 došlo k nárůstu objemu o více než 30 procent,“ uvedl Jan Urban z ČSOB.

Češi často ručí majetkem doma

Z byznysového pohledu je podstatné, že zahraniční nemovitosti Češi často nefinancují tak, že by česká banka zastavila přímo byt ve Španělsku nebo dům v Itálii. Častějším modelem je úvěr zajištěný nemovitostí v Česku. Právě český majetek se tak stává vstupenkou na zahraniční realitní trh. Klient využije hodnotu bytu nebo domu v Česku a peníze použije na nákup nemovitosti v cizině. Pro banku je taková konstrukce přehlednější, protože zástava zůstává v českém právním prostředí.

ČSOB u Hypotéky bez hranic uvádí, že jde o standardní hypoteční úvěr bez přirážky na úrokové sazbě. „Jedinou podmínkou je zástava nemovitosti na území České republiky,“ uvedla banka. Produkt se podle ní hodí pro klienty, kteří chtějí koupit nemovitost v zahraničí, ale financování chtějí řešit přes českou banku a českou zástavu.

Podobnou roli může sehrát americká hypotéka. Jde o neúčelový úvěr zajištěný nemovitostí, u kterého klient nemusí bance dokládat, na co peníze použije. Moneta Money Bank uvádí, že klienti americkou hypotéku využívají nejen na rekonstrukce a nákupy nemovitostí v cizině, ale také na vypořádání majetkových poměrů v rodině, studium nebo nákup osobních automobilů.

„Dlouhodobě je zájem o financování nemovitostí v zahraničí stabilní. Spolu s růstem zájmu o hypotéky na vlastní bydlení roste zájem i o financování rekreačních nemovitostí v tuzemsku i zahraničí,“ uvedla Tereza Ryšanová z Moneta Money Bank.

Dům u moře nemusí stát miliony. V těchto pěti lokalitách ceny začínají výrazně níž

Reality

Evropské pobřeží zdražilo, ale levné nemovitosti u moře úplně nezmizely. Jen už neleží v Marbelle, Toskánsku ani na řeckých ostrovech. Kdo hledá chytře, míří do druhého pásu od pobřeží, a to 10 až 40 minut od pláže, kde ceny ještě dávají smysl a nákup není právní noční můra.

pej

Přečíst článek

Výhoda financování přes českou nemovitost je zřejmá. Klient získá peníze v Česku, nemusí řešit zahraniční zástavu a může jednat rychleji. Z pohledu kupujícího je to jednodušší cesta k apartmánu u moře nebo domu v oblíbené rekreační lokalitě. „Hlavní výhodou je jednoduché financování. Klient se zástavou nemovitosti v České republice získá možnost financovat nemovitost v zahraničí z prostředků, které jsou mu vyplaceny přímo na účet. Může tak nemovitost v zahraničí ihned zakoupit,“ dodává Ryšanová.

Stejná konstrukce má ale i zásadní riziko. Pokud klient přestane splácet, problém se netýká primárně zahraniční nemovitosti, ale majetku, kterým ručí doma. To je důležitý posun v pohledu na zahraniční reality. Nejde jen o investici „někde u moře“. Pokud je financovaná přes českou nemovitost, zůstává pevně napojená na domácí majetek, domácí příjmy a schopnost splácet.

Prahu čekají další velké realitní obchody. Na trhu jsou hotely i kanceláře za miliardy

Reality

Loňský rekord českého realitního trhu táhlo několik obřích obchodů v čele s Palladiem. Letos jsou objemy nižší, investoři ale z trhu nemizí. V Praze se podle Savills připravují další transakce s kancelářemi a hotely za miliardy korun.

pej

Přečíst článek