Teherán vyzval Spojené státy, aby upustily od přehnaných požadavků v mírových jednáních a zaujaly rozumný přístup. Podle agentury AFP to řekl mluvčí íránského ministerstva zahraničí. Írán už v neděli večer uvedl, že dostal americkou odpověď na svůj nejnovější návrh. Washington to ale zatím nepotvrdil.
„V této fázi je naší prioritou ukončit válku. Nemůžeme ignorovat ponaučení z minulosti. Dvakrát jsme jednali o jaderných otázkách a zároveň jsme byli napadeni Spojenými státy,“ řekl podle AFP mluvčí ministerstva zahraničí Esmaíl Baghaí. „Druhá strana se musí rozhodnout a zaujmout rozumný přístup a upustit od svých přehnaných požadavků vůči Íránu,“ dodal.
Podle agentury Reuters dnes Baghaí také obvinil USA z pomalého postupu v jednáních o ukončení války. Tu začaly 28. února americko-izraelské útoky na Írán, který v odvetě útočil na Izrael a země Perského zálivu, kde cílil na místa spojená s USA a průmyslovou, zejména ropnou infrastrukturu. Od 8. dubna platí příměří a Pákistán zprostředkovává mírová jednání, která zatím uvázla na mrtvém bodě. Konalo se jen jedno kolo přímých rozhovorů 11. dubna.
Zatím poslední návrh předal Teherán Washingtonu prostřednictvím pákistánských vyjednavačů minulý týden ve čtvrtek. O víkendu se k němu americký prezident Donald Trump nejprve bez bližších podrobností vyjádřil skepticky, posléze uvedl, že o něm stále uvažuje.
V neděli ale Trump vyvolal opět napětí, tentokrát oznámením, že USA odblokují Hormuzský průliv tím, že pomohou obchodním lodím, které v oblasti uvázly kvůli válce, touto úžinou proplout. Na to Teherán dnes reagoval varováním, že proti americkým lodím zasáhne, pokud se k Hormuzskému průlivu jen přiblíží.
Hormuzský průliv dusí Asii. Japonsko hledá jistotu u Austrálie
Uzavření Hormuzského průlivu kvůli konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem má podle Japonska zásadní dopad na Asii a oblast Tichomoří. Uvedla to japonská premiérka Sanae Takaičiová, která o zajištění energetických dodávek jednala s australským premiérem Anthonym Albanesem. Informovala o tom agentura AFP.
V neděli večer íránská média podle agentury Reuters informovala, že Teherán už dostal od USA odpověď na svůj návrh, což Washington nepotvrdil. Íránské ministerstvo zahraničí k tomu v neděli uvedlo, že v této fázi neuvažuje o jednání o jaderném programu.
Podle AP je záměrem Teheránu nejprve dohoda o konci války a uvolnění Hormuzského průlivu a teprve v další fázi chce jednat o svém jaderném programu. Ten označily USA a Izrael za hrozbu a hlavní důvod svých útoků na Írán. Teherán ale tvrdí, že mu jde o mírové využití uranu, ačkoliv ho obohacuje výrazně nad úroveň k tomu potřebnou.
Související
Válka proti Íránu? Pro většinu Američanů chyba, ukázal průzkum
FIFA zvýšila platby týmům, které se zúčastní mistrovství světa ve fotbale v roce 2026. Celkový balík určený pro účastnické reprezentace vzroste na 871 milionů dolarů (více než 18 miliard korun), což z turnaje v USA, Mexiku a Kanadě udělá finančně nejvýnosnější ročník v historii. Uvedl to server CNBC.
Vyšší odměny FIFA oznámila na zasedání Rady FIFA ve Vancouveru. Každá zúčastněná národní asociace dostane nově minimálně 12,5 milionu dolarů, tedy více než 260 milionů korun. Příspěvek na přípravu vzroste z 1,5 milionu na 2,5 milionu dolarů a odměna za kvalifikaci z devíti na deset milionů dolarů. Další peníze pak budou záviset na výsledcích jednotlivých týmů v turnaji.
Podle sportovního konzultanta Ricarda Forta mají tyto platby pomoci pokrýt část nákladů na cestování, tréninková zařízení nebo odměny pro realizační týmy. Zvlášť důležité mohou být pro reprezentace mimo tradiční fotbalové velmoci. FIFA podle něj tímto krokem posiluje svou roli při přerozdělování komerčního úspěchu mistrovství zpět do globálního fotbalu.
Mistrovství světa 2026 bude největším v historii. Počet týmů se rozšíří z 32 na 48 a turnaj nabídne 104 zápasů. Poprvé se na něm mají představit Kapverdy, Curaçao, Jordánsko a Uzbekistán. FIFA navíc vyčlenila více než 16 milionů dolarů na náklady delegací a týmové příděly vstupenek.
Už v prosinci FIFA schválila rekordní prize money ve výši 727 milionů dolarů. Oproti mistrovství světa v Kataru v roce 2022 jde o nárůst o 65 procent.
Fotbalový byznys vzkvétá. Top kluby vydělaly rekordních 12,4 miliardy eur
Elitní fotbalové kluby prožívají mimořádně silné období z hlediska příjmů. Dvacítka nejvýdělečnějších klubů světa v sezoně 2024/25 vygenerovala rekordních 12,4 miliardy eur, což představuje meziroční růst o 11 procent. Vyplývá to z nové analýzy Deloitte Football Money League.
Rekordní peníze pro týmy ale přicházejí ve chvíli, kdy FIFA čelí kritice kvůli cenám vstupenek. Organizace nově používá dynamický cenový systém, v němž se ceny mění podle poptávky. Někteří fanoušci podle CNBC hlásí, že vstupenky proti turnaji v roce 2022 zdražily více než desetinásobně.
CNBC při kontrole cen našla vstupenky od 380 dolarů za lístek druhé kategorie na zápas skupiny ve Filadelfii až po 4105 dolarů za lístek první kategorie na utkání USA s Paraguayí v Los Angeles. Na oficiální platformě FIFA pro další prodej se objevily i extrémní nabídky. Jedna vstupenka na finále byla uvedena za 11,5 milionu dolarů, tedy přes 239 milionů korun. FIFA sice ceny přeprodávaných lístků neurčuje, z každé transakce si ale účtuje poplatek 15 procent.
Mluvčí FIFA uvedl, že organizace se soustředí na férový přístup ke hře pro současné i budoucí fanoušky a nabízela lístky na zápasy skupinové fáze od 60 dolarů. Tyto levnější vstupenky však byly určeny hlavně fanouškům kvalifikovaných týmů a jejich rozdělování spravovaly jednotlivé národní asociace.
Poptávka po vstupenkách je přesto mimořádná. Prezident FIFA Gianni Infantino už dříve řekl CNBC, že organizace obdržela zhruba 508 milionů žádostí o sedm milionů dostupných vstupenek. Pokud se tato čísla naplní, návštěvnost turnaje výrazně překoná mistrovství světa v Kataru, které během 64 zápasů navštívilo přes 3,4 milionu diváků.
„Chtěl bych postavit stadion Sparty,“ říká architekt, který dobývá Ameriku
„Ten nejdůležitější stadion bych chtěl postavit doma,“ říká architekt Jan Klaška, jenž se z Česka dostal až ke světovým projektům v Americe. V rozhovoru popisuje zákulisí globální architektury, roli investorů i svůj sen spojený se Spartou.
FIFA přitom nečelí jen kritice cen. Pozornost budí také její komerční partnerství, včetně sponzorské dohody se saúdskoarabskou společností Aramco, nebo udělení Ceny FIFA za mír americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Podle Forta však podobné kontroverze obvykle ustoupí do pozadí ve chvíli, kdy turnaj začne a pozornost fanoušků se přesune přímo k fotbalu.
S rostoucím turnajem rostou i finance FIFA. V roce 2025 dosáhly její příjmy 2,66 miliardy dolarů, přičemž velkou část tvořila televizní práva a marketingové kontrakty. Celková aktiva FIFA vzrostla na 9,48 miliardy dolarů, meziročně o 54 procent. Rezervy však klesly téměř na 2,7 miliardy dolarů, zatímco závazky se více než zdvojnásobily.
FIFA je oficiálně neziskovou organizací. Podle jejího rozpočtu na roky 2027 až 2030 mají investice směřovat do infrastruktury ve 211 členských zemích i do pořádání turnajů, jako jsou mistrovství světa nebo mistrovství světa klubů.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Lukáš Kovanda: Mbappé chce po PSG 5,8 miliardy. Takový majetek má v Česku jen 80 lidí
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Otec čínských ekonomických reforem Teng Siao-pching kdysi řekl, že nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, důležité je, aby chytala myši. Ani dnes pro Číňany není až tak důležité, jestli jsou moderní technologie právě zelené. Na základě dlouhodobé strategie si vyhodnotili, že svět se bude ubírat směrem, který navýší poptávku po čínských solárních panelech, větrných turbínách, elektromobilech, ale také jednotlivých komponentech i čínských surovinách typu vzácných zemin. V tom všem je druhá nejlidnatnější země světa (po Indii) a druhá největší ekonomika (po USA) globálním premiantem.
Trumpova válka v Íránu poptávku po alternativách vůči ropě a plynu bezpochyby povzbudí a americký prezident se tak – řečeno s nadsázkou – stává čínským proexportním ambasadorem. Čína také zaujala pozici lídra v jaderné energetice, staví nejvíce nových reaktorů a jako první na světě například uvádí do komerčního provozu pozemní malý modulární reaktor.
Pokud Trump válkou na Blízkém východě míří také na Čínu, jak zdůrazňují někteří jeho nadšení příznivci, a chce ji odříznout od ropy, měl by počítat s tím, že si Peking dlouhodobě cíleně buduje odolnou domácí energetiku a celou ekonomiku. V případě ropy sází na diverzifikaci, surovinu odebírá z desítek zemí světa, a vytváří si její obrovské strategické rezervy ve výši kolem 1,3 miliardy barelů. K dispozici má také pozemní cestu pro přepravu suroviny a tři ropovody napojené na Rusko, Kazachstán a Myanmar.
Dominantním zdrojem v celkové spotřebě energie zůstává převážně domácí uhlí, elektřinu Číňané vyrábí v drtivé většině z uhlí a obnovitelných zdrojů. A do budoucna počítají s boomem jaderné energie. Díky elektromobilům přitom klesá podíl ropných produktů v dopravě. Čínský „elektrostát“ už není možné hodnotit pouze podle parametrů, které platily pro éru dominantní ropy. I v tomto smyslu se americký prezident vrací do minulosti, kterou ale nedokáže plně oživit.
Ve Spojených státech se energetika stala součástí kulturních válek a po několika posledních prezidentských volbách vždy přišel politický obrat takřka o 180 stupňů. Zatímco administrativa prezidenta Joe Bidena podporovala daňovými pobídkami obnovitelné zdroje i elektromobilitu, Donald Trump sází na fosilní zdroje. Snahy o dlouhodobou strategii dostávají na frak.
Čína má vlastní období kulturní revoluce dávno za sebou a její politika vychází z prioritního zájmu o energetickou bezpečnost, ale také dobývání exportních trhů. Uhlí se v tomto smyslu hodí stejně jako fotovoltaika, ideologické spory v autoritářsky řízené zemi v tomto ohledu nehrají roli. K tomu je ovšem nutné dodat, že sama Čína si prošla bolestivými zkušenostmi, které ji přivedly k současné ostražité politice. V roce 2021 zažila nepříjemné blackouty – výpadky dodávek elektřiny, kdy autoritářský způsob vládnutí narazil na tržní realitu. Peking se předtím z různých důvodů snažil „uhelné energetice“ přistřihnout křídla – ať už šlo o obavy z nadměrné kapacity uhelných elektráren, boj proti korupci, bezpečnost těžby nebo ochranu životního prostředí. V době výrazného hospodářského růstu ale poptávka po stále klíčové surovině přirozeně rostla a uhelná lobby prosadila svůj pohled, že bez jejího významného podílu to ještě dlouho nepůjde.
Vývojem v Číně tak dnes paradoxně i v evropských geografických končinách argumentují příznivci velmi rozmanitých energetických zdrojů – obnovitelných, jaderných i uhelných. Peking rozvíjí vše, co se dá. Číňané si zároveň uvědomují, že se zvláště v průmyslu nebo teplárenství neobejdou ani bez ropy a plynu. Kromě diverzifikace a zásob posilují i vlastní těžbu, i když jí zdaleka nemohou uspokojit veškeré své potřeby.
Peking tím v duchu Tengova „bezbarvého světa“ směřuje k pragmatické kombinaci všeho užitečného. Svědčí o tom na první pohled bezvýznamná epizoda v rozsáhlém příběhu čínské energetiky, která ale o mnohém vypovídá – dohodu o spolupráci nedávno uzavřely dvě přední státní společnosti, ropná firma CNOOC se CNNC, jež se zabývá jadernou energetikou. Společně budou hledat nová technologická řešení, protože CNOOC se musí stále více poohlížet po nových možnostech dobývání zdrojů hluboko pod hladinou moře a k tomu by se velmi hodila těžební plošina poháněná malým jaderným reaktorem. Číňané tak hodlají konkurovat podobné vizi Američanů, při jejíž realizaci jsou však odkázáni na spolupráci s Korejci.
Velké věci vznikají z rivality. Brno pohání fenomén druhého města, říká rektor VUT
Když nemáte konkurenci, dá se s nadsázkou říci, že neexistujete. Rektor Vysokého učení technického (VUT) Ladislav Janíček v rozhovoru pro Export.cz připomněl, že univerzity se dnes více než kdy jindy nacházejí v nekompromisní mezinárodní konkurenci. „Jako technická univerzita pracujeme s technologiemi a ty dnes představují žádaný strategický kapitál. Kromě toho je základem konkurenceschopnosti sepětí univerzity s potřebami společnosti, a to jak ve vzdělávání, tak v aplikovatelnosti a relevanci výsledků výzkumu,“ řekl rektor brněnské techniky.
Číňané se na druhé funkční období prezidenta Trumpa pečlivě připravovali a počítali s tím, že je americká administrativa může zasáhnout na citlivých místech. Přesto mnozí z nich, jak nedávno upozornil i týdeník The Economist, předpokládají, že současný pán Bílého domu urychlí úpadek Ameriky jako nejsilnější světové supervelmoci. Trumpovy obchodní i vojenské akce mnohdy dotlačí jiné země k ústupkům, ať už jde o tradiční protivníky USA, nebo jejich spojence. Zároveň ale vytvářejí na všech stranách nedůvěru – je lepší Washingtonu momentálně ustoupit, ale dlouhodobě se zbavovat závislosti na něm.
Čína se v této situaci snaží prezentovat jako předvídatelný a spolehlivý partner. Její politika sice v minulosti také vyvolávala v různých koutech zeměkoule frustraci, ale mnoha zemím se může jevit pořád lepší variantou než Trumpova Amerika. Pozorovatelé zaznamenávají větší posun směrem k Číně v zemích jihovýchodní Asie a paradoxně i arabských státech Zálivu, které často nemají žádné sympatie ani k šíitskému Íránu. O posílení vztahů s Čínou zjevně usilují i členové skupiny G7 jako Francie, Británie nebo Kanada, která má s Trumpem také své nepříjemné zkušenosti.
Představa, že oslabení Íránu nutně znamená zásadní ránu asijské velmoci, neodpovídá realitě. Pokud jde o obchod s ropou, vztah obou zemí je asymetrický – na Čínu připadá naprostá většina íránského exportu suroviny, ale z hlediska čínského importu jde o výraznou menšinu, i když zohledníme, že část íránské ropy statistika označuje jako malajsijskou. Celkově přes válkou zablokovaný Hormuzský průliv dříve do Číny putovalo něco málo přes pětinu spotřebovávané ropy.
Čína je už v mnoha zemích Blízkého východu silně ekonomicky zaháčkovaná a má šanci se podílet na rekonstrukci válkou poškozených přístavů i energetické infrastruktury. A vzhledem k tomu, že i země bohaté na ropu a plyn budou nejspíš ještě více diverzifikovat svou ekonomiku a energetiku, uplatní se tam čínské zelené technologie. Bohaté země Zálivu jsou přitom lukrativními zákazníky.
Martin Jahn: Spalovací motory tu budou ještě desítky let
Autoprůmysl sice někteří lidé odepisují jako zastaralé odvětví, pravý opak je ale pravdou. Martin Jahn, který má v představenstvu Škody Auto na starosti oblast prodeje a marketingu, v rozhovoru pro Export.cz upozorňuje, že veškeré současné inovace, včetně robotizace, digitalizace i umělé inteligence, se už naplno využívají právě v autoprůmyslu. „Nové technologie potřebují někoho, kdo je bude škálovat – dostane je k velkému počtu spotřebitelů,“ dodává známý manažer a také prezident českého Sdružení automobilového průmyslu.
Dopady globální krize, kterou vyvolala válka USA a Izraele proti Íránu, přirozeně dopadají také na čínskou ekonomiku. Vysoké ceny surovin a energií poškozují její průmysl, drahá hnojiva tamní zemědělství. A i vcelku připravené Číňany dokáže Donald Trump svými protichůdnými tahy ve „čtyřrozměrné šachové partii“, již podle svých největších fanoušků hraje, určitě občas rozhodit – stejně jako kohokoliv dalšího včetně svého okolí a nejspíš i sebe sama. Čínští odborníci volají po dalším rozšíření strategických rezerv, důkladné přípravě na krizové stavy nebo i hlubší spolupráci s dalšími partnery. Důležité však je, že současná doba rizik a nejistot podle nich Číně nabízí také strategické příležitosti.
Trumpovi advokáti poukazují na skutečnost, že oproti Číně je Amerika předním světovým producentem a vývozcem ropy a plynu a díky tomu má na svého hlavního geopolitického konkurenta silné páky. Peking se možná nemusí obávat akutního nedostatku ropy a plynu, na asijskou velmoc ale nepříjemně dopadnou vysoké ceny surovin. Podobnému problému však čelí i Spojené státy, také tam íránská válka silně pohání inflaci.
Inflace podle některých ekonomů napáchá větší škody v Americe než v Číně, která se dosud potýkala s deflačními tlaky. I kdyby tito ekonomové neměli pravdu, Trump nakonec bude pod větším tlakem než čínští vládci, kteří se nemusí obávat výsledků demokratických voleb. Ve Spojených státech se blíží letošní „midterms“ – volby do Kongresu v polovině funkčního období prezidenta.
Není divu, že v obavách z dalších nepříznivých dopadů války a zablokovaného Hormuzského průlivu na světovou ekonomiku prodloužil v dubnu Donald Trump úlevy ze sankcí na ruskou ropu. Tím dočasně umožnil její bezproblémový import právě do Číny.
Ani Číňané, řečeno Trumpovými slovy, nedrží ve vztahu k okolnímu světu jenom samé skvělé karty. Můžou sice využívat amerických chyb, ale automaticky to neznamená, že jejich „měkká síla“ najednou nadchne celý svět. I během nynější války na Blízkém východě ostatně Peking ukázal, že na prvním místě jsou jeho „sobecké“ zájmy, když v březnu zakázal, k nevoli dalších asijských zemí, vývoz rafinovaných ropných produktů, aby si pojistil dostatek na domácím trhu.
Omezování vývozu historicky patřilo také do arzenálu Spojených států, Amerika se stala předním vývozcem ropy a plynu až v posledních desetiletích. USA zakázaly export ropy v době zmiňovaných krizí sedmdesátých let. Díky břidlicovému boomu ale samy zaujaly pozici předního světového těžaře, který potřebuje své suroviny uplatnit na světovém trhu. Omezení vývozu by teoreticky mohlo snížit ceny surovin nebo pohonných hmot na americkém trhu, Donald Trump by tím ale zcela popřel sám sebe – jestli je možné v jeho vyjádřeních přece jen vystopovat kontinuitu, určitě se týká urputné snahy, aby se ostatní země zavázaly k co největšímu energetickému importu z Ameriky.
České „mozky na kolejích“ válcují světovou konkurenci. Tramvaj 52T je naše technologická vizitka, říká Ignačák ze Škody Group
Výroba kolejových vozidel zůstává klíčovým oborem pro českou ekonomiku a export. Podmínkou je, že Česko udrží kvalitní výzkum a vývoj, který propojí tradiční české produkty s moderními technologiemi. „Do našich vlaků a tramvají přidáváme velmi inovativní prvky. Troufnu si říct, že naše nová tramvaj 52T pro Prahu je jednou z nejlepších na světě,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz místopředseda představenstva Škody Group Tomáš Ignačák, který je také předsedou předsednictva Asociace českého železničního průmyslu (ACRI).
Teorie o skrytém útoku na Čínu dostává časem další trhliny. Ukazuje se, že Donald Trump potřebuje součinnost Číny v době, kdy se podle všeho snaží ze své nákladné války na Blízkém východě vycouvat. Opakovaně vyzývá Peking, aby pomohl odblokovat Hormuzský průliv a zatlačil na Írán, na který má vzhledem ke zmiňovanému asymetrickému vztahu obou zemí silné páky. Z dostupných informací není zcela jasné, do jaké míry Číňané přispěli ke sjednání dubnového příměří. V minulosti už ale svými aktivitami mediátora na Blízkém východě dokázali zaskočit i Washington, když před třemi lety zprostředkovali obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
Jedním z vrcholů mezinárodních aktivit Donalda Trumpa má být summit s čínským lídrem Si Ťin-pchingem, kterého zval už na svou inauguraci. Je to možná nejviditelnější paradox v současných vztazích mezi oběma velmocemi – americký prezident údajně s Pekingem tvrdě bojuje, ale zároveň je zjevné, že právě Si mu dlouhodobě imponuje. Je to snad jediný světový politik (když pomineme Vladimira Putina), kterého Trump považuje víceméně za sobě rovného. Šéf Bílého domu v souladu se svými zvyklostmi vůči Číně rozehrává různé karty, včetně obchodních, energetických a vojenských, a ve finále s ní vše vyobchoduje a dohodne se na něčem, co bude moci označit za své vítězství. Ostatní země mají důvod se obávat, že to může být na jejich úkor.
Související
Krize kolem Íránu eskaluje: Trump hrozí Číně rekordními cly
