Dalším hostem pořadu VIP Eva Talks je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza. Patří k nejčastěji citovaným zástupcům byznysu v českém veřejném prostoru. Ekonomická témata dokáže převádět do konkrétních zkušeností lidí i firem a pojmenovávat je bez obalu.
Tomáš Prouza se do role mluvčího obchodu nedostal přímou cestou. Začínal v médiích a oblasti osobních financí, později působil ve státní správě i v mezinárodních institucích, včetně spolupráce se Světovou bankou. Na Úřadu vlády ČR koordinoval evropskou agendu, což výrazně formovalo jeho pohled na vztah státu, trhu a regulace. Sám k tomu říká, že zná oba světy – státní i podnikatelský – a že se „nebojí nahlas říkat, co si myslí“.
Výrazněji se prosadil během pandemie, kdy otevřeně kritizoval chaotická a nepřehledná opatření. O tehdejším řízení mluvil jako o „naprostém zmatku“ a upozorňoval, že rozhodování často působilo nahodile. Tento přímočarý styl mu zůstal i později, zejména při hodnocení regulací dopadajících na obchod a služby.
Prouza se snaží mluvit jazykem každodenní zkušenosti. V době vysoké inflace popisoval změny v chování zákazníků jednoduše: „Nakupovat chodí jeden člen rodiny a jede podle seznamu.“ Podobně varuje před omezováním konkurence, které podle něj vede spíše k vyšším cenám než k ochraně spotřebitelů.
Pro obchodníky je hlasem, který jejich problémy přenáší do veřejné debaty, pro kritiky zase symbolem tvrdého prosazování byznysových zájmů. Prouza to považuje za součást své role. Jeho úkolem je podle něj upozorňovat na to, kde pravidla přestávají fungovat.
video
VIP Eva Talks: Nejnáročnější rozhovor mě ještě čeká, říká moderátorka Terezie Tománková
V popředí televizního volebního dění stojí nejen politici, ale také moderátoři, kteří utvářejí podobu veřejné diskuse. Jednou z hlavních postav letošních voleb se tak stala i Terezie Tománková, která jako moderátorka provázela diváky sérií debat a volebních přenosů na CNN Prima News. „Volby mi stále doznívají v hlavě,“ říká v rozhovoru VIP Eva Talks s Evou Čerešňákovou.
Žebříček prestižního magazínu The Economist, který Česko zařadil mezi ekonomické premianty, vyvolal tradiční vlnu sebechvály politiků a současně i gaslightingu názorových oponentů. Víc než cokoliv jiného se ukazuje, že neumíme číst v ekonomických ukazatelích. Ty tu nejsou od toho, aby se po jejich publikaci otevíralo šampaňské, ale aby se podle nich tvořila politika.
Česko se žebříčku hodnocení výkonnosti vyspělých ekonomik prestižního časopisu The Economist umístilo na šestém místě. Gratulace! Pokud ale výsledky chcete používat jako argument k umlčení názorových oponentů, zadržte, spíše by to vypovídalo o vaší nepříliš dobré orientaci v ekonomických indexech.
Letošní rok byl volební, a tak se politická debata pochopitelně dost vyhrotila. Někdejší opozice popisovala Česko Petra Fialy jako spálenou zemi, končící vláda zase bila na poplach, že spálenou zemi přinese volba Andreje Babiše. Volební rétorika předestírala volby jako osudový okamžik, který změní od základů naše životy. Nic z toho se patrně nesplní. Těžko říct, zda bohužel nebo bohudík.
Mýtus o spálené zemi neplatí. Česká ekonomika patří k letošním premiantům
Prestižní magazín The Economist vydal pravidelný žebříček ekonomik členských států OECD. Česká ekonomika se v něm umístila na dělené čtvrté až šesté příčce, přičemž za sebou zanechala většinu zemí včetně USA, Polska či Německa. Nejlepšího výkonu za první tři čtvrtletí podle magazínu dosáhlo Portugalsko.
Česko má do spálené země daleko, ale stejně daleko má i k ráji. Ukázat si to můžeme na příkladu zmíněného průzkumu, který příznivci odcházející vlády vděčně přivítali jako potvrzení, že kabinet Spolu a Starostů je možné považovat za nepochopené hrdiny, kteří přece jen byli úspěšní. V lepším případě průzkum posloužil jako cena útěchy, v horším jako gaslighting kritiků.
Diskuse kolem žebříčku britského magazínu ilustruje, jak je hodnocení ekonomických ukazatelů ožehavé. V první řadě jsou to ukazatele – mají popisovat ekonomickou realitu a poskytovat data pro hodnocení a tvorbu budoucích politik. Vezměte si například HDP, které mělo od začátku být jedním z vícero indikátorů, ale v dnešní ekonomické politice bývá cílem a jakýmsi vysvědčením vlády. Pokud se ale indikátor stane sám o sobě cílem, je to špatně.
Kontext, kontext, kontext
Nejinak je tomu i s daty magazínu The Economist. Je sice dobře, že jeho tvůrci nespoléhají jen na HDP, ale zařazují také inflaci a šíři inflace, nezaměstnanost a stav pracovního trhu i výkonnost akciového trhu. I tak se ale jedná o hrubý pohled, který poskytuje základní kontury, ale příliš detailů nám nepoví. A rozhodně z něj nelze usuzovat, jak se lidem v dané zemi žije.
Důležitý je kontext. Ekonomický růst je v západním světě poměrně anemický, takže náš úspěch tak trochu pramení i z neúspěchu ostatních. To, že jsme v jednom roce přeskočili státy jako Německo také v žádném případě neznamená, že máme vyspělejší ekonomiku – ani že máme našlápnuto se Německu vyrovnat.
Problémem sledovaných statistik je také to, že jsou agregátní. Jako kdybyste operovali mozek s lupou. Na druhém místě skončilo Irsko. Země, které se na papíře daří, dokonce má přebytkový rozpočet. Zní to dobře, ale mělo by zaznít, že je to velkou měrou kvůli tomu, že je evropským ústředím gigantů jako Microsoft nebo Alphabet. Přitom průmysl má problémy s produktivitou, investice jsou neefektivní, bydlení drahé a zdravotnictví nic moc. Co je obyčejnému Irovi platné, že jeho země porazila Dánsko?
Lukáš Kovanda: Ne, Česko opravdu není šestou nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě
Ve veřejném prostoru pořád zaznívá manipulace, že Česko je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Není to pravda. Je šestou nejrychleji rostoucí ekonomikou z necelé čtyřicítky zemí OECD. V samotné EU, sestávající z 27 zemí, je letos zatím na osmé příčce.
Růst HDP sice ukáže růst ekonomiky, ale už nepopisuje téměř nic o tom, jak se rozděluje. Těží z něj úzká bohatá vrstva nebo velké firmy? Nevíme. Klidně můžete mít zemi s růstovou ekonomikou, z úspěchů se ale těší hlavně bohatí, zároveň ale běžná chudší část populace růst takřka vůbec nepocítí.
Podobně je to s výkonností akciového trhu, který je u nás tažen několika velkými firmami – koncernem ČEZ a bankami s povětšinou zahraničními majiteli. Růst si mohou pochvalovat zejména držitelé akcií, kterých je ale omezené množství a zpravidla nepatří k nižší střední třídě nebo lidem ohroženým chudobou. Těmto lidem, ke kterým se růst příliš nedostává, opravdu nelze argumentovat žebříčkem Economistu.
Klacek do politické debaty
Další problémy vznikají, když se průzkumy dostanou do rukou politiků nebo jejich marketérů. Nechme stranou otázku, zda za každým průzkumem musí stát politika vlády, to je na delší povídání.
Je však jednoduché si z přehršle ukazatelů vybrat ty, které se hodí do krámu, a ty nelichotivé vyhodit do koše. Ve výsledku si můžeme zahrát takový ekonomický mariáš. Vy na mě s Economistem, já vytáhnu průzkumu OECD Better Life Index, ze kterého Česko vychází přinejlepším průměrně. Koho průzkum je lepší? Je naprostý nesmysl se o tom hádat. A stejně bych vyhrál.
Ty „příznivé“ průzkumy se pak využijí k chlubení na sociálních sítích a plácání po zádech. V politice to asi jinak nejde, ale je třeba dávat dobrý pozor na to, aby ono plácání netrvalo moc dlouho a neodvádělo pozornost od problémů. Ostatně i žebříček The Economist úskalí zmiňuje, ale ty se - nepřekvapivě – nedostávají do facebookových postů a v oslavných článcích se dostanou maximálně někam ke konci za třetí mezititulek.
Economist v případě naší ekonomiky mluví například o malé přidané hodnotě našeho průmyslu (tedy „montovně“), slabých soukromých i státních investicích – což je v době nástupu umělé inteligence slušná hrozba budoucího vývoje, není-liž pravda? A k tomu stále drahé energie a bydlení.
Takže chvilku chlubení a sebechvály jsme si užili, tak teď prosím zpátky ke strojům, ať se můžeme chlubit i za rok. Nebo za deset.
Všechny balíky v hodnotě nižší než 150 eur (zhruba 3600 korun) přicházející do Evropské unie budou od července podléhat clu ve výši tří eur (zhruba 73 korun). Dohodli se na tom dnes podle agentur ministři financí EU na jednání v Bruselu. Doposud byly takovéto balíky od cla osvobozeny.
Dohodnuté opatření je součástí snahy omezit dovoz levného čínského zboží prostřednictvím internetových obchodů, jako jsou Shein a Temu, napsala agentura Reuters.
Původně se zrušení osvobození od cla pro malé balíky plánovalo až v roce 2028, unijní ministři financí se však již před měsícem shodli, že opatření je zapotřebí urychlit.
Jak nenaletět kyberšmejdům. A jakou máte šanci, že vám ukradené peníze banka vrátí
O peníze nechce přijít nikdo. Jak se ale vyhnout tomu, abyste naletěli kyberpodvodníkům, kteří jsou nejen o několik kroků před vámi, ale zároveň vystupují mile, ochotně radí a „pomáhají“, co máte dělat? Takto však banka ani policie, za které se kyberšmejdi často vydávají, nejednají. Proto jsme se zeptali bankovních expertů, jaká je šance, že vám banka ukradené peníze vrátí, pokud jste platby sami potvrdili, a jak se chránit, abyste se nestali obětí kyberpodvodníků.
Francouzský ministr financí Roland Lescure dnes uvedl, že clo ve výši tří eur vstoupí v platnost od 1. července příštího roku. Toto opatření bude podle ministra pouze prozatímní a zůstane v platnosti, dokud nebude nalezeno trvalé řešení, píše Reuters.
Rozmach internetového obchodu v posledních letech vedl k prudkému nárůstu menších balíků s levným zbožím mířících do Evropské unie, a to zejména z Číny. V loňském roce podle Evropské komise přicházelo do EU zhruba 12 milionů balíků denně, napsala agentura DPA.
ZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
„Reálné nebezpečí.“ Šéf Casino volá po urgentním zákazu Shein a Temu v EU
