Stanislav Šulc: Hledá se Fialův nástupce. Jakou ODS vlastně stvoří?
Leden je blíž, než se zdá. Přesně za tři měsíce si ODS bude volit nové předsednictvo včetně příštího lídra. Kandidátů je zatím málo, ale oni se jistě ještě objeví. Jaká ODS se nyní chystá? Bude to Fialova ODS bez Petra Fialy? Nebo spíše návrat ke klausovským kořenům?
Kdyby člověk mohl být proslulou mouchou na zdi, která vše tiše pozoruje, nemělo by valný smysl zaletět do Průhonic a sledovat budování vlády, ani se usadit kamsi do rohu garáže Filipa Turka, v níž Motorista leští chromy, aby se vyklidnil kvůli atakům levičáků za jeho „údajné“ rasistické výroky.
Ne. To zajímavé se již nyní odehrává jinde. V místech, kde špičky ODS přemýšlejí nad tím, co bude dál. Kdysi nejsilnější partaj v zemi totiž v koalici Spolu sice prohrála volby, ale s poměrně silnou podporou voličů, a tak bude podstatné sledovat, jak se budou občanští demokraté chovat dál.
Končící premiér oznámil konec v čele strany, osiřelí ódéesáci tak přemýšlejí, jakou strategii zvolit, kdo by se měl stát budoucím šéfem strany, kým by se měl obklopit, jaké směřování straně vtisknout.
Pátek měl být původně dnem, kdy Andrej Babiš chtěl představit příští vládu. Nakonec k tomu nedošlo a budoucí premiér připustil, že ne vše musí jít tak rychle, jak si představoval. Nakonec přeci jen zveřejnil částečnou dohodu s SPD a Motoristy, kde si tři partaje rozdělily kabinet. A lze říct, že jde o druhou Babišovu prohru povolebního týdne.
Stanislav Šulc: Druhá Babišova prohra. Má moc cizích ministrů a přišel o zemědělství
Názory
Fialova ODS bez Fialy
Zatím jediný, kdo již veřejně oznámil touhu vzít na sebe zodpovědnost, je Martin Kupka. Populární politik, solidní ministr, chválený vlastně všemi, kdo se o politiku alespoň trochu vážněji zajímají a zároveň nemají ideologické klapky na očích. Navíc zkušenost z marketingu Kupkovi dodávají to, co Petru Fialovi občas chybělo – cit pro to co, kde, komu a jak říkat.
S Kupkou by se pojila jistá míra kontinuity minulé vlády, trochu usedlosti, ale také snaha a schopnost udržet pohromadě koalici Spolu. Právě ta přitom bude jedním z motivů, které budou členové ODS na kongresu vážit, než navolí nové vedení strany.
Očekávaným vyzyvatelem Martina Kupky totiž bude téměř jistě někdo ze zatím nepříliš jasně definovaného, přesto existujícího tábora těch členů strany, kteří Spolu považovali za nedůstojné spojení. A aniž by to zatím řekl otevřeně, do užšího vedení tohoto tábora se již tradičně dostává jihočeský hejtman Martin Kuba.
Letošní laureáty Nobelovy ceny za ekonomii zásadně inspiroval rodák z Moravy, Josef Schumpeter. Rozvedli jeho myšlenku, že ekonomický růst pohání tvořivé ničení.
Schumpeterův odkaz žije. Nobelisté rozvíjejí jeho myšlenku tvořivého ničení
Názory
Kuba vs. Kupka
Souboj mezi Martiny Kubou a Kupkou by byl vlastně dokonalým střetem mezi dvěma vizemi ODS. Jeden je poměrně silným zastáncem kontinuity stávajícího a nutno dodat vlastně úspěšného fungování strany. Naopak druhý je opět velmi silným zastáncem návratu k jakýmsi kořenům, ať už reálným, nebo domnělým.
Zatímco jeden je ochotný si počkat v opozici i ve formátu koalice Spolu v opozici na další příležitost, druhý neváhal hned po volbách zmínit, že koalice byla volební a její působení v opozici nemá smysl.
Bylo tím myšleno, že by se ODS měla sama vydat do Průhonic a vyjednávat o vládě? Nejspíš i to by Kubovi dávalo smysl. A jistě ne jen jemu, ale řadě dalších.
ODS bez vize?
Jenomže Martin Kuba, bez diskuze úspěšný regionální politik, má jednu zásadní nevýhodu. Na rozdíl od Kupkovy vize ODS jako součásti většího politického proudu mezi středem a extrémní pravicí, Kuba vlastně žádnou vizi pro ODS nemá. Nebo ji alespoň nikdy nedokázal zformulovat. A onen vzývaný Kubův pragmatismus za vizi opravdu označit nelze.
ODS je v situaci, kdy si absenci větší vize zkrátka nemůže dovolit. A pokud by se vydala směrem totálního pragmatismu, může dopadnout jako její bývalý klíčový rival – ČSSD. Nejstarší tuzemskou stranu nezničila Jana Maláčová, ale série velmi pragmatických kroků, které měly vést k záchraně partaje. Nakonec se stal pravý opak. A ODS to hrozí také.
Pokud měly letošní tuzemské volby své „lithium“, jsou to bezesporu takzvané emisní povolenky pro domácnosti. Leckterá z nejexponovanějších předvolebních debat se kolem chystaného systému povolenek EU ETS 2 točila opravdu notně.
Lukáš Kovanda: Nové emisní povolenky musí „bolet“, jejich zastropování nedává Bruselu smysl
Názory
Volby ukázaly
Ostatně možná by bylo nejlepší na to jít zase od začátku, tedy od voličů. Podívat se, co kteří voliči chtějí. Vize Petra Fialy přilákaly do dvou voleb po sobě více než 1,3 milionu voličů. Například Motoristé, které mnozí vnímaly jako tu klasickou ODS, necelých 400 tisíc.
Je jedno, že ODS nemá ve finále odpovídající počet mandátů kvůli koaličním partnerům a kroužkování. Ale tyto vize si v politice přeje třikrát více lidí než vize Motoristů. Lidé mají rádi jednoduchost, takže takhle jednoduché to je.
Volba nového vedení ODS je možná daleko, možná strašně blízko. Tři měsíce jsou dost dlouhé na to, aby všichni řekli, jakou roli si pro sebe a druhé představovali. Ale je to mimořádně krátká doba na to, aby strana významu ODS pochopila, kam má směřovat, aby v příštích volbách zase měla jasného premiéra.
Serge Damian dostal před lety velký úkol. Měl pro nadnárodní skupinu CSG připravit první ESG report. Tehdy CSG naskočilo na trend udržitelnosti. V současnosti jsou data, která dokázal ve skupině najít, setřídit a interpretovat, zcela zásadní pro investory i fungování konkrétních firem. „Čím dál více lidí u nás vidí, že to není diktát, ale svého druhu audit pro řízení rizik,“ říká Damian.
Serge Damian z CSG: ESG report už přináší reálné investice
Leaders
