Pavlův vzdor a nadbíhání Číně
Prezident Petr Pavel vrátil Babišově vládě první zákon. Snažil se poctivě vyargumentovat, co je na zákonu o rozvolnění rozpočtové odpovědnosti špatně. Všem je přitom jasné, že nešlo jen o kvalitu zákona, ale také o gesto.
Pavel vyjmenoval několik důvodů, proč je podle něj zákon špatný. Vyvádění některých výdajů mimo oficiální rozpočet je skutečně lhaní si do kapsy o skutečných výdajích státu. Prezident zákon prostě musel vetovat, i když je mu jasné, že ho sněmovna v srpnu přehlasuje.
Babišovo kňourání, že si na něj prezident zasedl, je mimo. Vetoval i Miloš Zeman. Faktem je, že první vládě Andreje Babiše nic, zato všem „svým“ ostatním premiérům, Nečasovi, Sobotkovi i Fialovi. Až na jedno byla všechna Zemanova veta přehlasována. Ještě víc vetoval Václav Klaus, s vetem neměl žádný problém ani Václav Havel. Babiš může Pavla nazývat lídrem opozice, jak chce, bude si však muset zvyknout, že prezident je součástí výkonné moci. Další veta mohou následovat.
Jedna, nebo dvě Číny?
Tomio Okamura si udělal výlet do Číny. Navázal na Miloše Zemana a chce zase dobré vztahy s totalitním režimem. Jeho návštěva proběhla v tradičním duchu, potřásání rukama, procházka po velké čínské zdi, návštěva automobilky. Pozval Číňany do Prahy a chce víc českých turistů v Číně.
V podobném duchu se nesla i červnová návštěva šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. S tím rozdílem, že Vystrčil letěl komerčním letem, Okamura vládním speciálem. Výsledkem rozpolcené české politické scény je i chaotická zahraniční diplomacie. Jsme oficiálně zastánci politiky jedné Číny, fakticky to však hrajeme na obě strany. Čech se nikdy neztratí.
Na úřadu vlády zametala Babišova pravá ruka Tünde Bartha. Přišla s novým jednacím řádem vlády. Zvukové záznamy budou třicet let tajné, premiér může jednání vést jako uzavřené, může omezit připomínková řízení, do zápisu se nebude psát, kdo jak hlasoval. Stejně jako si novým jednacím řádem dělá vláda klasický komunistický klid na práci ve Sněmovně, tak nyní také při jednáních vlády.
