Benešovy dekrety, sudetští Němci a sjezd v Brně. Sněmovna se celý den zabývala tématem, které žádný skutečný problém neřeší. Politici místo důležitých zákonů otevřeli staré historické rány a přijali zbytečné stanovisko.
Třiasedmdesát poslanců z devětasedmdesáti přítomných odhlasovalo deklaraci Poslanecké sněmovny ve smyslu, že se v Brně nemá konat setkání Němců vysídlených po válce z Česka. Deklarace nemá žádnou právní váhu, nic nezmění. Sněmovna promarnila jeden pracovní den.
Už jen název deklarace, kterou se celý den zabývali poslanci, hovoří za mnohé. „Stanovisko vládní koalice ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.“ Stanovisko bylo po pár projevech koaličních poslanců schváleno, opoziční poslanci se jednání, jak předem deklarovali, nezúčastnili.
Stanovisko je zcela zbytečné. Nic nemění na platnosti Benešových dekretů, poválečném uspořádání Evropy ani na vztahu Česka s Německem. Ani na tom, že se za týden v Brně sejde pár nostalgiků.
Stanislav Šulc: Česko, vraků ráj to na pohled. Ale časy se mění
Statistika nuda je, má však cenné údaje. A platí to také pro data o ojetých vozech, které pravidelně zachycují krom jiného stáří tuzemského vozoparku. Nejnovější data ukazují, že se stárnutí prodávaných ojetin postupně snižuje, což je překvapivá, ale hlavně dobrá zpráva.
Kolem tématu vztahů Česka a Německa chodili při zasedání Sněmovny vládní poslanci jako kolem horké kaše. Vztahy s Německem máme na nejvyšší úrovni, zdůrazňovali všichni. Vztahy s Německem jsou na výborné úrovni, uvedla Taťána Malá (ANO). Nikdo nechce revizionismus, prohlásil Jindřich Rajchl.
Kupodivu i vládní poslanci chápou, že na ekonomických vztazích s Německem závisí česká prosperita. A Němci zase velmi dobře vědí, jak výkonnou ekonomikou je Česko a jak je pro Německo prospěšné udržovat exkluzivní vztahy. Tady je jasná shoda.
Přesto stálo koaličním stranám za to svolat schůzi Poslanecké sněmovny jen kvůli tomu, aby veřejně deklarovaly domnělé obavy národa o nároky sudetských Němců. Žádné takové nároky přitom neexistují.
Benešovy dekrety jako politická rekvizita
Bernd Posselt, zástupce sudetských Němců, sice nesouhlasí s Benešovými dekrety, ale nikdy neprohlásil, že by je chtěl revidovat, ani že by odsunutí Němci měli mít nárok na nějaký majetek na území Česka. Chce od Čechů jenom přiznání, že to takto být nemělo. To je niterné téma. Koaliční poslanci mají pravdu, že ho v sobě možná lidé ještě vstřebávají. Nicméně historicky je naštěstí tato linka uzavřená. Zejména díky Václavu Havlovi.
Česko-německá deklarace z roku 1997 hovoří jasně. Žádné další nároky, rozvíjejme budoucí vztahy. Zdálo by se, že je vše uzavřeno. Přesto Tomio Okamura nyní svolal zbytečnou schůzi Poslanecké sněmovny. Proč? Německá radikální AfD a česká SPD zastávají zdánlivě protichůdné zájmy. AfD je pro odsouzení Benešových dekretů, pro Okamuru jsou nedotknutelné.
Staré duchy vytahují ti, kdo tvrdí opak
Reálně obě strany, každá jinými prostředky, sledují stejný cíl. Provokovat, oslovit sociálně slabé voliče, lidi na okraji. S rétorikou, že „nechceme vytahovat staré duchy“, koalice tyto duchy politicky účelově vytahuje. A přijme zbytečné usnesení. Miroslav Ševčík od řečnického pultíku vrcholného zákonodárného tělesa vřeští, že sjezd landsmanšaftu v Česku je arogance moci, podporovaná minulou vládou Petra Fialy, s podporou nacistů. Skutečně ubohé zasedání poslanců.
Místo zákonů Brno
Ševčík je kapitola sama pro sebe. Co je zásadní, vláda má před sebou spoustu důležitých rozhodnutí. Novelu stavebního zákona, například. Na každé besedě politici bědují nad děsivým povolovacím řízením. Novela stavebního zákona, ať si o její úpravě myslí každý, co chce, je připravená do třetího čtení ve Sněmovně. Místo ní je však na programu jakýsi dýchánek v Brně.
Babiš s Okamurou byli za minulé vlády největší obstruenti. Šestihodinové proslovy před poslanci. De facto blokovali vládnutí. Nyní jsou u moci, mají se předvést. Místo aby projednávali zákony, které by podle nich měly posouvat Česko, předvádějí Brno.
Velkolepá a nákladná rekonstrukce pražského Náměstí Jiřího z Poděbrad se po víc než dvou letech pomalu chýlí ke konci. Zástupci místní radnice a magistrátu otevřeli první polovinu náměstí. Mělo být víc zeleně, je víc dlažby.
Vedení Prahy si neustále stěžuje, že nemá dost peněz na svůj rozvoj. Chce stavět čtvrtou trasu metra, silniční obchvat, filharmonii, všechno za mnoho miliard korun. Takové to standardní brblání. Na nesmyslné rekonstrukce veřejných prostranství či neustálé překopávání ulic je však peněz dost. Václavské náměstí je v troskách, na Jiřáku se po víc než dvou letech dokončuje.
Na okraj, ústřední náměstí Prahy 3 žádnou obří rekonstrukci nepotřebovalo, bylo plně funkční, zeleň, lavičky, trhy, dětské hřiště, socha. Praha přesto utratila půl miliardy korun pod nesmyslnými frázemi o zkvalitňování veřejného prostoru. „Našim cílem byl koncepční přístup k revitalizaci náměstí, který si městská část i její obyvatelé bezpochyby zaslouží. Vznikne zde ucelený kvalitní veřejný prostor, posílí navíc pěší prostupnost, zlepší se stav zeleně i bezpečnost obyvatel,“ uváděl při zahájení prací radní Petr Hlaváček.
Lepší náměstí?
Tak zaprvé, obyvatelé Prahy 3 by si „lepší“ náměstí zasloužili, kdyby si ho sami zaplatili. Tady platí magistrát, dokonce i občané EU prostřednictvím dotací. Za druhé, náměstí vypadá skoro stejně jako před megalomanskou rekonstrukcí. Nějaká zeleň, dětské hřiště, ta stejná socha, jenom vyčištěná, trhy. Jediné, co se výrazně změnilo, je ta průchodnost. Ano, náměstí bude nyní dokonale průchodné.
Zapomeňte na chalupu s krajkami. Rodina si na Vysočině ve starém statku postavila temné designové útočiště
Statek s historií sahající k roku 1820 se v rukou jedné rodiny proměňuje už více než třicet let. Nejnovější zásah přineslo podkroví, které místo venkovské romantiky sází na soukromí, ticho, černou žulu a rafinované světlo.
Praha 3 si novou, vydlážděnou plochu pochvaluje. Velkoformátová žulová dlažba je prý uložena „do speciálního podloží“, které údajně umožňuje vsakování dešťové vody, která následně svým odparem ochlazuje náměstí. No, kdyby tam nechali původní trávu, ta také vsakuje a odpařuje. Jen by se nemuselo utratit půl miliardy. Dlažba prý také „přináší pohodlnější chůzi“. Ano, po minulých chodnících se chodilo fakt děsně.
Dlažba prý také bude lépe sloužit ke kulturnímu vyžití. Dva roky vyšívání, vyřazení náměstí z provozu, a za to máme krásnou novou obří plochu pro demonstrace v duchu Plaza de la Revolución v Havaně.
Související
Příští rok se mají prostavět miliardy. Kde se Praha bude nejvíc měnit?
Královský letohrádek královny Anny, známý jako Belvedér, se na téměř dva roky uzavírá veřejnosti. Správa Pražského hradu zahájila jeho rozsáhlou obnovu za zhruba 100 milionů korun. Oprava renesanční památky přichází v době, kdy se proměnou chystá projít i širší okolí Hradu včetně Chotkových sadů.
Ještě nedávno se tu zastavovali návštěvníci Pražského hradu kvůli výhledu a elegantní stavbě, která působí spíš jako kus Itálie v Praze. Teď u Královského letohrádku začínají přípravné práce. Belvedér, jedna z nejčistších renesančních staveb na sever od Alp, se na téměř dva roky uzavírá veřejnosti.
Správa Pražského hradu zahájila jeho rozsáhlou rekonstrukci. Oprava má trvat necelé dva roky a vyjít přibližně na 100 milionů korun. Do jara 2028 tak zůstane letohrádek nepřístupný. Místo výstav a komorních akcí přijdou na řadu restaurátoři, kameníci, truhláři i odborníci na historické omítky.
Ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek mluví o zahájení rekonstrukce jako o historickém okamžiku. Letohrádek královny Anny podle něj Hrad postupně předává stavební firmě, která mu má během příštích dvou let navracet původní podobu a krásu. První přípravné práce už jsou patrné směrem k Chotkovým sadům.
Ticho před opravou
Královský letohrádek stojí v zahradě trochu stranou hlavních turistických proudů. Sloupové arkády, jemná proporce fasády a charakteristická střecha ve tvaru lodního kýlu dávají stavbě lehkost, kterou si s Pražským hradem běžně nespojujeme.
Za touto lehkostí je ale složitá stavební historie a také opotřebení, které už nešlo dál odkládat. Statické zajištění potřebuje jižní část objektu. Opravy se dotknou fasády, arkád, balustrád, říms, omítek, oken, dveří, podlah, příček i stropů. Uvnitř vznikne také důstojnější zázemí pro kustody.
Nenápadná revoluce na Pražském hradě. A nejde jen o světla
Proměnou projde i osvětlení. Přibudou nástěnná svítidla, historické lustry se budou repasovat. Restaurátorské sondy zároveň odkryly původní renesanční kletované omítky, které mají být zachovány. Pracovat se bude i s malbami a s klenutým stropem pod střechou, z něhož mají zmizet nátěry z 20. století.
Hrad chce podle Vyhnánka původní charakter stavby respektovat i po rekonstrukci. Letohrádek má dál sloužit především komorním setkáním, kulturním akcím a výstavám, které nemají zvýšené nároky na udržování stabilního klimatu. Zimní provoz se ani do budoucna neplánuje, protože by historickou stavbu výrazně zatěžoval.
Sto milionů pro Belvedér, stovky milionů pro Hrad
Zakázku na obnovu Belvedéru vyhrála společnost Konsit. Původní odhad ceny činil 139 milionů korun bez DPH, vysoutěžená částka má být podle hradní správy výrazně nižší, přibližně kolem 100 milionů korun. Přesná cena se ale ukáže až během prací. „Podařilo se to vysoutěžit výrazně levněji. Až realita ukáže, kolik to přesně bude, jak to u památek bývá,“ řekl Vyhnánek.
Bez reklamy či trdelníků? Z Hradu zmizí nevkusná reklama, nový manuál si všímá i veřejných toalet
Areál Pražského hradu se krůček po krůčku mění. Revitalizovat a více propojit se s okolím mají starobylé Chotkovy sady, změní se přístřešky u vstupů a díky novému Manuálu pro kultivovaný Pražský hrad zmizí z nádvoří vizuální smog.
Rekonstrukce Belvedéru přitom není jedinou velkou stavební akcí, kterou Správa Pražského hradu v posledních letech připravuje. Vyhnánek ji zasazuje do širšího investičního obratu Hradu. „Není to dokonce ani největší oprava nebo rekonstrukce, kterou v posledních letech provádíme,“ řekl.
Jako příklad zmínil rekonstrukci Ústavu šlechtičen, která má podle něj vyjít na necelých 200 milionů korun. Další pravidelné investice směřují do katedrály, kde Hrad každoročně realizuje práce přibližně za deset milionů korun.
Vyhnánek upozornil, že objem investic Správy Pražského hradu v posledních letech výrazně vzrostl. Zatímco ještě před rokem 2023 šly podle něj do obnovy Pražského hradu spíše desítky milionů korun ročně, loni už se částky dostaly do stovek milionů. Většinu těchto oprav podle něj hradní správa financuje z vlastních příjmů, zejména ze vstupného na prohlídkové okruhy. Peníze, které návštěvníci na Hradě utratí, se tak mají vracet zpět do obnovy památek, zahrad a veřejných prostorů hradního areálu.
Nejen budova, ale celý hradní okraj
Oprava Belvedéru nepřichází osamoceně. Proměnou mají projít také Chotkovy sady, historicky první veřejný park v Praze. Správa Pražského hradu už pro jejich obnovu vybrala architektonický tým v soutěži a příprava projektu pokračuje. Samotná rekonstrukce by měla začít v příštích letech.
Nejenom hot dogy, ale i pořádné řízky. Také na Pražském hradě se dá dobře a levně najíst
I ve spleti turistů stojí za to na Pražský hrad zamířit za dobrým jídlem a zážitkem. Třeba restaurace Lví Dvůr nebo Kuchyň nabízí kromě kvalitní české kuchyně, k níž samozřejmě patří dobře načepované pivo, i krásný výhled.
Příběh Belvedéru začal ve 30. letech 16. století. Ferdinand I. jej nechal stavět pro svou manželku Annu Jagellonskou. První návrh vytvořil italský stavitel Paolo della Stella. Původně přízemní stavbu později na přání panovníka navýšil o patro a typickou střechu především Bonifác Wohlmut. Práce ale přerušil požár katedrály sv. Víta v roce 1541 a následná obnova. Letohrádek byl dokončen až v roce 1563. Anna Jagellonská se dokončení nedožila. Zemřela v roce 1547 ve věku 43 let po porodu svého patnáctého dítěte.
Belvedér v dalších staletích měnil funkce. Sloužil jako místo reprezentace, ale také jako astronomická observatoř. Podle hradní správy zde po určitou dobu působil Tycho Brahe a pozoroval hvězdy. Později v letohrádku sídlili dělostřelci. Od poloviny 19. století se objekt proměnil v obrazárnu. Tehdy přibylo monumentální schodiště. Další výraznou stopu zde zanechal Josip Plečnik, autor stropu nad schodištěm i stolu u vstupu. Ve 20. století se na obnově podílel také Pavel Janák.
Poslední větší zásahy probíhaly mezi lety 1988 až 1991 a 2004 až 2010, kdy se řešilo hlavně zatékání. V roce 2012 přišla na řadu střešní krytina.
Novostavba na Malé Straně vzbudila vášně. Pošlou ji přesto architekti do dalšího kola prestižní soutěže?
Novostavba bytového domu s galerií se nachází na pozemku v horní části ulice Tržiště na Malé Straně, nedaleko americké ambasády. Podobu novostavby významně ovlivnila lokalita.
Areál Pražského hradu se krůček po krůčku mění. Revitalizovat a více propojit se s okolím mají starobylé Chotkovy sady, změní se přístřešky u vstupů a díky novému Manuálu pro kultivovaný Pražský hrad zmizí z nádvoří vizuální smog.
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Osmnáct let bez křídla. Průmyslový palác se vrací, pod historickou fasádou skrývá nové technologie
