Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Michal Nosek: Češi milují vlast, dokud po nich nechce odvahu

Demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na podporu prezidenta Petra Pavla
profimedia.cz
Michal Nosek

Češi se rádi hlásí k vlastenectví. Jenže láska k zemi se nepozná podle vlajky na facebookovém profilu či patosem pod Řípem. Pozná se ve chvíli, kdy je potřeba něco riskovat, někoho se zastat nebo připustit, že demokracie není samozřejmost, kterou za nás obslouží stát, armáda a pár odvážnějších spoluobčanů.

Dle aktuálního průzkumu agentury Median se za vlastence považuje 91 procent Čechů. Na první pohled skvělá zpráva. Jenže tentýž průzkum ukazuje i méně pohodlnou část národního sebeobrazu. Pětapadesát procent lidí by obranu vlasti nechalo hlavně na profesionální armádě, zatímco jen 36 procent respondentů uvedlo, že podílet se na obraně země je morální povinností každého občana. Povinnou vojenskou službu pro muže podporují podle šetření čtyři z deseti lidí.

Vlastenectví nám tedy zjevně nechybí. Má jen jednu vadu, protože nejlépe funguje v obýváku, na sociálních sítích a u piva. Jakmile se vlast přestane podobat příjemnému obědu, chalupě, dětství, buchtám a výhledu na Říp a začne znamenat nepohodlí, riziko, konflikt nebo osobní odpovědnost, mnozí z nás ji ochotně delegují na odborníky.

Obrana vlasti? Od toho přece máme armádu

Tohle je pohodlná verze patriotismu. Milujeme krajinu, jazyk, rodinné historky, hokejové euforie, lidové písně, národní kuchyni i nostalgii po časech, které ve skutečnosti často nebyly tak idylické, jak se dnes líčí. Ale kdyby šlo do tuhého, nejraději bychom vlast bránili formou morální podpory. Z bezpečné vzdálenosti, s komentářem: Naši, držte se a s hřejivým pocitem, že sdílená vlaječka je druh důležité občanské služby.

Připomínáme si 8. květen, Den vítězství. Den, kdy se sluší říct nahlas, že svoboda nepřišla samospádem. Neobjevila se jako samozřejmá položka v dějinách. Nebyla doručena domů a garantována navždy. Někdo za ni bojoval. Někdo umíral. Někdo riskoval vězení, mučení, život svůj i život svých blízkých. Někdo odmítl sklonit hlavu, i když by bylo mnohem pohodlnější mlčet, přizpůsobit se a dívat se jinam.

O to podivnější je dnes snaha pózovat jako hrdý národ, který miluje vlast, ale obranu demokracie si představuje jako službu na klíč. Stačí, aby se objevila první vážnější zkouška, a z velkých slov o národu, tradici a odvaze často zůstane jen otázka. A proč bych zrovna já měl něco dělat?

Fašismus přitom není uzavřená kapitola s inventárním číslem v muzeu. Neleží za vitrínou mezi uniformami, helmami a starými mapami. Umí změnit slovník, obléct si civilnější kabát a mluvit o pořádku, tradici, národní hrdosti, zrádcích, parazitech a méněcenných nepřátelích lidu. Ne vždy přichází v holínkách. Někdy přijde v saku. Někdy v komentářové sekci. Někdy s českou vlajkou v ruce, kterou nepoužívá jako symbol společného domova, ale jako klacek na ty, kdo se mu do představy národa nevejdou.

Munice za miliardy. CSG hlásí další velkou zakázku v Evropě

Zbrojařská skupina CSG (Czechoslovak Group) podnikatele Michal Strnad získala další významnou zakázku. Evropskému zákazníkovi dodá dělostřeleckou munici dlouhého dosahu za téměř 250 milionů eur, tedy zhruba šest miliard korun.

Přečíst článek

Opravdové vlastenectví

A právě tady začíná skutečné vlastenectví. Ne u otázky, kdo má větší trikolóru na profilu. Ne u toho, kdo hlasitěji vykřikuje, že my Češi jsme si nikdy nenechali nic líbit. Ale u toho, kdo se ozve, když se normalizuje nenávist. Kdo brání instituce, když se z nich má stát kořist. Kdo se zastane slabších, když se z nich vyrábí nepřítel. Kdo chápe, že vlast není jen krajina, do které jsme se narodili, ale také veřejný prostor, ve kterém se ostatní nesmějí bát žít.

Profesionální armáda je nezbytná. Bez ní se stát neobejde. Ale žádná armáda sama neubrání společnost, která si zvykla, že demokracie je práce někoho jiného. Obrana země totiž nezačíná až ve chvíli, kdy se zavírají hranice a rozdávají zbraně. Začíná mnohem dřív: u ochoty rozlišovat pravdu od lži, nenechat se opít jednoduchým nepřítelem, neuhnout pokaždé, když se slušnost stane nepohodlnou, a nepřenechat veřejný prostor těm, kdo si vlast pletou se svým soukromým majetkem.

Tak si dnes připijme na vítězství nad fašismem. Jen opatrně. Abychom si při tom nevylili vlastenectví na bundu. Mohlo by se totiž ukázat, že pod ním nemáme odhodlání, ale jen tričko s nápisem: Mám svou vlast rád. Hlavně když po mně nic nechce.

Související

Budova Reichstagu

Podpora Ukrajiny u Němců klesá. Investovat by se mělo do bezpečnosti Evropy, myslí si

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Nafta pracuje za ČNB

Guvernér České národní banky Aleš Michl
ČTK
Dalibor Martínek

Zní to jako protimluv. Ceny benzinu a nafty se během války na Blízkém východě zvedly o třetinu a staly se hybnou silou inflace. Ta v dubnu meziročně poskočila na 2,5 procenta, a to i přes donkichotskou snahu vlády ceny paliv regulovat. Přesto Česká národní banka nemusí kvůli drahým palivům zvedat sazby. Cena paliv totiž působí zároveň jako proinflační i protiinflační faktor.

Jak je to možné? Cena paliv se promítá do celého ekonomického řetězce, od prvovýrobců až po služby. Jde o výrazný proinflační tlak. Podniky si rostoucí náklady zahrnou do koncových cen, případně omezí investice do modernizace. Konečný spotřebitel pak tento rozložený náklad zaplatí v cenách zboží a služeb. Právě proto nyní inflace roste.

Jenže klesající spotřeba domácností je na druhé straně silným protiinflačním tlakem. Jak známo, maloobchodní tržby v Česku táhnou ekonomický růst. Vzhledem k psychologicky velmi působivému nárůstu nákladů na pohonné hmoty lidé mění své chování. Nafta není jako elektřina, kterou prostě potřebujete stůj co stůj. Je to komodita, jejíž spotřebu lze omezit. Lidé mohou méně jezdit autem a více přemýšlet, kde ušetřit.

Drahý benzín a nafta tak na jedné straně zvyšují ceny, na druhé straně ekonomiku zpomalují podobně, jako by to dělalo případné zvýšení sazeb ČNB.

Cena pohonných hmot působí v ekonomice podobně jako daň. Je rozložená napříč společností, mezi soukromníky i podniky. Zvýšení cen dopadá na všechny podobně. Stejně jako měnová politika České národní banky. Čím vyšší ceny paliv, tím omezenější spotřeba. Čím vyšší sazby, tím dražší náklady na financování podnikání i života. Oboje zpomaluje ekonomiku.

Dalibor Martínek: Kuba jako kuna řádí v kurníku ODS

Poté, co bývalý zhrzený místopředseda ODS Martin Kuba prakticky zlikvidoval jihočeskou buňku ODS, zamířil do Berouna. Většina tamních zastupitelů včetně starostky ODS opustila a chystá se kandidovat za Kubovo hnutí. Kuba nenápadně, ale efektivně, loví politiky a voliče z řad ODS.

Přečíst článek

Vše závisí na Blízkém východě

Cena paliv má tu vlastnost, že se z velké části neodvíjejí od domácích vlivů. Neroste, protože by poptávka převyšovala nabídku. Poptávka je konstantní. Cena je faktor odvislý od externích vlivů, nelze ji ovlivnit měnovou politikou. Všichni účastníci ekonomického konání v Česku nyní chápou, že vše závisí na vývoji na Blízkém východě. Všichni vidí, že tento vývoj je zmatečný, mění se ze dne na den. Přizpůsobili tomu své chování, šetří, vyčkávají. Což je přesně přínos, který by způsobilo zvýšení úrokových sazeb.

Zvýšení ceny pohonných hmot je jako pootočení jednou řadou Rubikovy kostky. Situace se změnila, už nikdy nebude jako předtím. Ceny paliv se na původní úroveň nevrátí. Úlohou vedení ČNB je přečíst novou situaci a případně na ni reagovat. Zatím zásah není nutný, trh se reguluje sám. Nafta odvádí práci za radu ČNB. Na jedné straně zvyšuje inflaci, na druhé straně koriguje spotřebitelské chování. Národní banka může vyčkávat, co se uděje v Hormuzu.

Související

Napjaté vztahy USA a Vatikánu: Rubio jednal s papežem Lvem XIV.

Marco Rubio jednal ve Vatikánu s papežem Lvem XIV.
ČTK
 ČTK

Americký ministr zahraničí Marco Rubio jednal ve Vatikánu s papežem Lvem XIV. Uvedl to Vatikán. Jednání provázela očekávání po nedávných rozepřích mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a hlavou katolické církve ohledně války v Íránu. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že jednání ukázalo silné vztahy mezi USA a Vatikánem.

Podle prohlášení americké diplomacie jednání se zaměřila na situaci na Blízkém východě a další témata společného zájmu. „Setkání zdůraznilo silné vztahy mezi Spojenými státy a Svatým stolcem a jejich sdílený závazek podporovat mír a lidskou důstojnost,“ uvedl mluvčí ministerstva Tommy Pigott. Rubio se setkal i s vatikánským státním sekretářem Pietrem Parolinem a celkem strávil ve Vatikánu dvě a půl hodiny.

Rubio přijel na audienci u papeže v době, kdy jsou vztahy mezi Spojenými státy a Vatikánem mimořádně napjaté. Americký prezident se opakovaně kriticky vyjádřil na adresu hlavy katolické církve. V polovině dubna Trump řekl, že papež zastává strašné názory v zahraniční politice. Šéf Bílého domu to prohlásil poté, co se Lev XIV. opakovaně vyslovil proti válkám a poté co zdůraznil, že válečné aktivity nemohou mít přízeň Boha. Podle médií se papež nepřímo vyjadřoval k válce mezi USA, Izraelem a Íránem. Trump papeže kritizoval i za slabé postoje ke zločinu. Lev XIV. odvětil, že jen hlásá slovo Boží a že se Trumpa a jeho vlády nebojí.

Americký prezident znovu papeže kritizoval tento týden krátce před Rubiovou cestou do Vatikánu, která podle médií měla za cíl urovnat některé spory. Trump uvedl, že papež souhlasí s tím, aby Írán měl jaderné zbraně. To ve středu papež odmítl s tím, že církev už mnoho let káže proti všem jaderným zbraním. „Pokud mě někdo kritizuje, tak ať to dělá pravdivě,“ vzkázal Lev XIV. nepřímo Trumpovi.

Rubio papeže navštívil krátce před prvním výročím pontifikátu. Loni 8. května konkláve zvolilo novou hlavou katolíků kardinála Roberta Prevosta, který se tak stal prvním papežem pocházejícím ze Spojených států. Šéf americké diplomacie spolu s viceprezidentem J.D. Vancem jednali s Lvem XIV. krátce po jeho zvolení a pozvali ho tehdy do jeho vlasti.

Hormuzský průliv

USA brzdí operaci v Hormuzu. Podle Trumpa je dohoda s Íránem na dosah

Spojené státy dočasně pozastavují doprovod lodí v Hormuzském průlivu, aby daly prostor pokročilým jednáním s Íránem. Donald Trump tvrdí, že dohoda je blízko, americká blokáda íránských přístavů ale pokračuje. Teherán mezitím varuje, že konfrontace kolem klíčové ropné tepny zdaleka neskončila.

Přečíst článek

Související

Lev XIV.

Svět nedal papežovi čas na rozkoukávání. První rok však zvládl Lev XIV. se ctí

Přečíst článek
Doporučujeme