Lukáš Kovanda: ODS zapomněla, kým je. A voliči ji ztrestali
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Mezi voliči Motoristů je jistě řada bývalých voličů ODS, jež tato strana zklamala. Ostatně, někteří z nejvyšších představitelů Motoristů nebo jejich veřejně známých podporovatelů v minulosti vlastnili stranickou legitimaci právě ODS. Nynější ODS ve snaze stmelit koalici Spolu a posléze i celou někdejší vládní pětikoalici, resp. nynější končící čtyřkoalici většinově pozapomněla na své ideové kořeny. Tím vytvořila mezeru na politickém trhu, kterou zaplnili Motoristé.
Zaplnili ji prostě tak, že se zřetelně postavili proti euru, proti Green Dealu, tedy i proti emisním povolenkám pro domácnosti, které v předvolební kampani byly tolik diskutovány. Přičemž ovšem současně Motoristé odmítli spolupráci s komunisty a nijak nezpochybnili členství Česka v NATO, ani EU, přes všechny výhrady k ní. Motoristé hlásali zkrátka v podstatě to samé, co ještě před necelými deseti lety hlásala sama ODS. Ta to vše deklarovala dokonce, když už byl jejím šéfem Petr Fiala. Vzpomeňme ostatně třeba na jeho zhruba deset let starou plamennou kritiku Bruselu či na „petici za korunu“ – když ji vyhlašoval, už ODS předsedal.
Pokud ODS koalici Spolu hbitě opustí, má ještě šanci přežít
Utvořením koalice Spolu však ODS rezignovala na své kořeny. Místo aby preferenčně mnohem slabší strana TOP 09 v rámci alespoň pokusu o sebezáchovu v koalici Spolu nakročila blíže k tomu, co definuje kořeny ODS, ODS naopak začala „topkovatět“. Začala se vstřícně a nekriticky stavět prakticky ke všemu, co přichází z Bruselu, včetně tolik kontroverzního zeleného programu Fit for 55, včetně zmíněných emisních povolenek pro domácnosti.
Když chtěla Fialova vláda uprostřed loňského léta, v čase dovolených potajmu sněmovnou protlačit „český Green Deal“, spustil se pro ni zřejmě nečekaný mediální poprask. Jenže ani ten ODS nepřiměl viditelněji změnit postoj. „Český Green Deal“ sice Fialova vláda založila do šuplíku, avšak proti EU se ani pak nedokázala zřetelněji vymezit.
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Názory
Možná se obávala, že tím bude některými haněna z „proruskosti“ nebo alespoň z nedůsledného proevropského, tedy za stávajících okolností tím pádem potenciálně i nedůsledného proukrajinského postoje. Jenže třeba příklad současného polského prezidenta Karola Nawrockého jasně demonstruje, že kritika Bruselu může jít ruku v ruce s těžkou, ba bojovně odhodlanou kritikou Moskvy.
ODS se však už nedokázala ani pořádně postavit za korunu. Ta tam, v prachu zapomnění, skončila zmíněná petice právě za její zachování. Když prezident Petr Pavel téma přijetí eura na Nový rok 2024 nastolil, vláda zadala ekonomům své Národní ekonomické rady, aby možné přínosy a náklady přijetí eura zanalyzovali. Ideově vykořeněná ODS se tedy raději alibisticky schovala za experty, než aby deklarovala rozhodný odmítavý postoj. Musela samozřejmě vědět, že experti nakonec neřeknou nic jiného, než že přijetí eura je primárně nikoli ekonomickou, leč politickou otázkou – a že tedy stěžejní díl zodpovědnosti na takové politické rozhodnutí leží stejně na bedrech právě „premiérské“ ODS.
Koalice Spolu zřejmě doufala, že posílí, jestliže se vůči Bruselu nadobro přestane vymezovat, takže jeden si už nebyl jistý, zda její koketerie s eurem či emisními povolenkami pro domácnosti nevyústí v jejich bezvýhradné přijetí, jakmile získá mandát pro další čtyři roky vládnutí. Motoristům – a stejně tak i hnutí ANO – pak k tomu, aby uspěli, stačilo jednoduše slíbit, že nedopustí ani euro, ani povolenky. Uspěli ponejvíce na úkor ODS.
Na úkor „vykroužkované“ ODS se ovšem do sněmovny dostali i poslanci partnerských stran v rámci koalice Spolu, tedy lidovců a TOP 09. Tyto dvě strany, pokud by kandidovaly samy za sebe, by zřejmě ve sněmovně neměly pro nadcházející funkční období ani jednoho zástupce, pokud by vůbec existovaly (to platí zvláště pro TOP 09). Zato ODS by se sama do sněmovny dostala. A dost možná v ještě silnější sestavě, než v jaké tam nyní bude celá koalice Spolu. Zvláště pokud by tedy ODS neopustila své kořeny a neuvolnila prostor Motoristům.
A pokud snad ODS sázela na to, že svým zelenáním a vysíláním probruselských signálů osloví a přetáhne progresivistické voliče hnutí STAN či Pirátů, byla bláhová. Progresivisté už vlastně ze samé své podstaty budou volit spíše strany věkově mladší, než je ODS, protože mládí je přece progresívní. Těžko od nich čekat, že se masově přikloní k tandemu „dinosauřích“ stran, jež tady byly už v 90. letech, kdy navíc reprezentovaly konzervatismus. TOP 09 samotná nemá sílu, aby tento „odér“ ODS a lidovců rozředila, sama v něm nyní spíše hyne. Ostatně do vínku také kdysi konzervatismus dostala, jakkoli jej měl barvotiskově vyvedený punkový účes Karla Schwarzenberga poněkud zlehčovat.
Právě ovšem lidovecký kroužkovací triumf z nynějších voleb, ono svezení se poslanců KDU-ČSL do sněmovny na bedrech a na úkor ODS, naznačuje, že voliči s konzervativnějším cítěním ještě zcela k Motoristům nepřešli a část jich zůstává k mání i pro ODS. Pokud ta se dokáže vrátit ke svým kořenům, hbitě ukončit pro ni tolik ztrátovou koalici Spolu, ještě má šanci přežít.
