Přelom roku je tradičně časem rekapitulace. Byznysový portál newstream.cz proto nabízí výběr z rozhovorů z magazínu Newstream CLUB, které zatím nebyly online volně dostupné. Dalibor Dědek v rozhovoru vysvětluje, jak vnímá současný svět, jeho složitost, ale také to, že hodnoty jsou tím správným kompasem pro orientaci. „Mikrovlnná trouba má mít dva knoflíky. Jak dlouho a jak moc. Jestliže má něco navíc, je to špatně. Žijeme v něčem, čemu říkám digitální rokoko. Snažíme se dělat displeje ke všemu možnému,“ říká populární miliardář.

Dalibor Dědek je patriot. Český, ještě víc jablonecký. V Jablonci nad Nisou v roce 1990 začal budovat nyní celosvětově známou a úspěšnou firmu Jablotron. Vyrábí a dodává zabezpečovací zařízení do 73 zemí světa, vydělává ročně stovky milionů korun. Je to technologická firma s čistě českými kořeny. Díky své píli a umu se stal jedním ze sta nejbohatších Čechů. Jeho naturel mu však říká, že není potřeba počítat miliony. Daleko lepší je být prospěšný ostatním.

Dědek je jedním z největších mecenášů v Česku. Patrně to dotáhne na sochu v Jablonci. Zafinancoval tam vznik školy s technickým zaměřením, bratru za dvě stě milionů korun. Do vzniku ortopedické kliniky v Liberci již vložil osm set milionů korun. Sto milionů dal do investičního fondu, z něhož nadace Neuron podporuje mladé, nadějné vědce. Byl aktivní ve sbírce peněz na podporu Ukrajině, poskládali již dvě miliardy korun. „Opravdu si myslím, že bylo dobře, když Češi ukázali a neustále ukazují, že Ukrajincům pomáháme. Že tuto válku bereme jako naše vlastní ohrožení,“ říká úspěšný podnikatel Dědek, tak trochu novodobý Mirek Dušín z Foglarových Rychlých šípů.

Nový americký prezident Donald Trump mění celé paradigma západního světa. Vnímáte, že se svět dostal do zvláštní, přelomové doby?

Vnímám, a s obavami. Protože když si promítnu historii minulého století, tak se mi to, co se ve světě děje, vůbec nelíbí.

Jak si dění vyhodnocujete? Ať už z hlediska byznysu, nebo z osobního pohledu?

Byznys možná nechme trochu stranou, protože žijeme v nějakém prostředí, máme děti, vnoučata, a vůbec se mi nelíbí, že se k moci dostávají lidé, kteří jsou evidentně magoři. Trochu mi to připomíná nástup Adolfa Hitlera k moci. Myslím, že je to skutečně vážné. Co se ve světě děje, bych vůbec nebral na lehkou váhu. Celní války a podobně, to je prostě špatně. A nemluvím jen o Donaldu Trumpovi. V kombinaci s lidmi, jako je Putin a podobně, to je špatné.

Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne

Leaders

Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.

Stanislav Šulc, Michal Nosek

Přečíst článek

Evropa se pod vlivem Donalda Trumpa začala rychle měnit, začala dávat peníze na zbrojení, připravovat se na konflikt s Ruskem. Takto vnímáte současnou dobu?

Myslím, že ve vedoucích pozicích zemí by měli být lidé čestní, morální. A myslím, že ani jedno z toho pan Trump nebo Putin nejsou.

Co má tedy Evropa dělat? Vidíme snahu o její emancipaci, ale je tu možná moc hráčů najednou…

Obávám se, že Evropa je postižena dlouhodobou impotencí veškerého rozhodování, procesy jsou strašně pomalé. Je asi dobře, že se věci začínají dít, že se o nich začíná mluvit, ale bojím se, že reálný výsledek je daleko. Podívejte se třeba, jak se Evropa dohadovala, jestli se použijí nebo nepoužijí ruské vklady. Lidí, kteří o tom rozhodují, je příliš. Demokracie má své výhody a nevýhody. V krizových situacích se ukazuje, že pluralita v Evropě je brzdou.

Takže vlastně schvalujete americký model, kdy vítěz bere všechno?

To je druhý extrém. To už bychom se mohli vrátit ke starému Římu, kdy demokracie fungovala do doby, než nastal nějaký problém. A potom si zvolili císaře. Asi se nenajde ideální model, který by měl fungovat. Vždy je to o lidech. V Evropě je problém, že je vše příliš pomalé, těžkopádné. Nestanovují se správné priority. Řešíme nesmysly jako víčka na PET lahvích, ale velké věci nám utíkají.

Proti modelu udržitelnost či rozvoje nových technologií, které jsou šetrné, vy osobně určitě nic nemáte? V tomto smyslu patrně souzníte se směřováním Evropy.

Ačkoliv ji kritizuji, jsem velkým zastáncem Evropské unie. Státy by měly spolupracovat. Za mě by bylo ideální, kdyby vznikly Spojené státy Evropské. Odbourat hranice, to by měl být správný směr. Ale na druhé straně, když je tady hrozba Ruska, neměli bychom zůstat nečinní, a měli bychom jako Evropa koordinovaně zbrojit.

Lituju lidi, kteří ke svému životu potřebují okázalost a moc peněz.

Vy jste v Rusku také rozvíjel vlastní byznys, po vpádu Ruska na Ukrajinu jste ho ukončil…

My jsme prodávali do Ruska, do Běloruska. Vzápětí po napadení Ukrajiny jsme tam byznys ukončili a vypnuli jsme tam všechny naše systémy. To byla tenkrát docela velká kauza, bylo na nás z Ruska podáno mnoho žalob. Tenkrát jsme si mysleli, že dokážeme aspoň trochu pohnout s veřejným míněním v Rusku. Ale to jsem se strašně mýlil.

Má to ještě nějaké dozvuky?

Přestali jsme prodávat, systémy jsme jim nechali vypnuté. Tím to skončilo. Naší firmy se to nějakým způsobem dotklo, trochu jsme se propadli v exportu, ale pro nás ruský trh nebyl až tolik významný, abychom si s tím nedokázali poradit. Je nemorální a zvrhlé na jedné straně nadávat na to, co Rusové dělají, a na druhé straně tam vesele obchodovat.

Osobně jste se podílel na sbírkách pro Ukrajinu, na zbraně. Myslíte, že jsou zbraně správným řešením, že je to ta pravá cesta?

Když se to stalo, byl jsem v šoku. Možná díky tomu, že pamatuji osmašedesátý rok, kdy sem Rusové vtrhli, tak jsem apeloval a věřil, že západní demokratický svět Ukrajincům pomůže. Nebo jim aspoň dá prostředky na obranu. Měl jsem to ve dvou úrovních. Na jedné straně jsem vnímal, co se tam děje, z médií. Na druhé straně jsme tam měli asi tři tisíce vyškolených montérů. A většina z těch chlapů šla do armády. Dodnes jsme s některými z nich v kontaktu. Co nám posílali v té době, kdy neměli nic, neměli uniformy ani zbraně, ale šli chránit své ženy a děti, a spousta z nich zemřela, to bylo ohromně silné. Napsal jsem pár dní po útoku Rusů článek v duchu, jestli jsme jako Západ skutečně takoví zbabělci, že Ukrajincům nepomůžeme, že hledáme výmluvy. Vlastně z nich děláme občany druhé kategorie. Řekne se, že nějaké budapešťské memorandum je právně nevymahatelné. To je lumpárna, ohromná ostuda. Až jednou někdo bude psát učebnice dějepisu, tak budeme označeni jako srabi. A je to tak, tak to vnímám. Byl jsem z toho ohromně nešťastný. Nikdy by mě nenapadlo, že budu dávat peníze na zbraně.

Princ Alfréd: Na údržbu zámku nám musí vydělat lesy

Leaders

Princ Alfréd z Lichtenštejna vlastní a spravuje rodové sídlo, renesanční zámek v Holleneggu v rakouském Štýrsku. Má odpovědnost za tradiční byznys, osm tisíc hektarů polí a lesů, těžbu a zpracování dřeva a údržbu krajiny. Baví ho ale i technologie a reality. Jak se žije aristokratovi v 21. století, přiblížil v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Co vás donutilo změnit názor?

Tenkrát se konalo setkání s lidmi z ukrajinského velvyslanectví, bylo tam spousta lidí, šly velké peníze na humanitární pomoc. A Šimon Pánek mi tam řekl, že jediné, jak Ukrajincům pomoci, je vyzbrojit je. Během několika měsíců se nám podařilo vybrat miliardu korun. Odešly odsud zbraně, komunikovali jsme přímo s prezidentem Zemanem, který měl svůj vliv. Byla to hektická doba, kdy se toto podařilo. Opravdu si myslím, že bylo dobře, když Češi ukázali a neustále ukazují, že Ukrajincům pomáháme. Že tuto válku bereme jako naše vlastní ohrožení.

Není pro vás po třech letech konfliktu na Ukrajině rozčarování, že se Trump dohaduje s Putinem o rozparcelování Ukrajiny?

Donald Trump je pro mě velkým zklamáním. Naše podpora Ukrajině trvá, teď jsme doplatili vrtulník a poslali ho tam. Mám ohromnou radost, že byť řada lidí říká, že opadá zájem o Ukrajinu, tak jsme vybrali už druhou miliardu korun. Jsou statisíce Čechů, kteří přispívají pravidelně, stovku měsíčně. Něco to vypovídá o stavu české společnosti. Je jednoduché říkat názory někde v hospodě, ale když někdo sáhne do peněženky, tak to má úplně jinou váhu.

Silně se věnujete otázce Ukrajiny, nicméně jste významný byznysmen. Jak dělíte energii a čas mezi tyto oblasti?

Musím přiznat, že rok, kdy vypukla válka na Ukrajině, jsem téměř rok nedělal nic jiného než Ukrajinu. Využívali jsme i zdroje z firmy, abychom tvořili různé kampaně. Tenkrát jsme tady byly víceméně jako pobočka ukrajinského velvyslanectví. Nakonec se podařilo vybudovat strukturu, udělali jsme nadační fond, ale na začátku to bylo hektické. Když jsme založili aktivitu, které jsme říkali We Must Act, bylo to krásné. Setkal jsem se s lidmi, o kterých by mě to nikdy ani nenapadlo, včetně prezidenta Pavla.

V minulém školním ročníku jste otevřel v Jablonci nad Nisou novou školu, jejíž opravu a vybudování jste financoval. Jak vám funguje, jak jste třeba hledali učitele?

Škola je super. To je nej, je to plné energie. Krásné na tom je, že jsme školu otevřeli ve stejném areálu, kde jsme několik let předtím zprovoznili domov pro seniory. Tyto dva objekty jsou propojené společnou zahradou. Tam se obě generace potkávají a je to úžasné, jak děti přirozeně tíhnou k seniorům. Pro ně jsou to dědečkové a babičky. Přestože máme domov pro seniory převážně pro lidi s Alzheimerem nebo s demencí, tak je neuvěřitelné, jak lidé, kteří jsou většinu času mimo, úplně s dětmi rozkvetou. To je velké zadostiučinění.

Škola je základní, soukromá, která v Jablonci již fungovala, ale jen na prvním stupni v omezeném rozsahu. Původně jsme plánovali, že bychom vybudovali technické lyceum, nicméně jsme narazili na problém, že zřídit novou střední školu není úplně jednoduché.

Mám velkou radost, že se mi podařilo přesvědčit dceru, která už si druhým rokem firmu osahává.

Ale nevzdal jste se…

V situaci, kdy středních technických škol je relativně hodně a je málo zájemců, jsem si uvědomil, že začínat na střední škole je pozdě. Pokud někdo otráví dětem matematiku a fyziku už ve čtvrté třídě, už je nikdo nepřemluví, aby šly studovat technické předměty. Přišlo mi správné posunout náš záměr na mladší kategorii. Vzhledem k tomu, že už tady zárodek existoval, spojili jsme se s paní ředitelkou, která školu založila, pomohli jsme jí získat i druhý stupeň, vybudovali jsme pro ně budovu, vybavili jsme ji. Paní ředitelka sháněla učitele, my jsme také přispěli. Jeden z velmi dobrých učitelů fyziky a matematiky je člověk, který u nás v Jablotronu také pracoval. Pro děti děláme různé akce, vypouštěli jsme třeba stratosférickou sondu. Je to škola hrou, nádherné místo.

Budete vaši školní „divizi“ dál rozvíjet?

Snažím se dělat jiskřičky, které pomohou zapalovat jiné. Když jsme postavili domov pro seniory, máme asi čtyři následovníky, kteří postavili něco podobného. Když se ozývají lidé, kteří chtějí v rámci „páchání dobra“ udělat něco podobného, můžeme jim ukázat, jak jsme s tím bojovali my.

Karel Pučelík: Mladí lidé pomalu mění politiku. Na pozoru se musí mít krajní pravice i tradiční strany

Názory

Média jsou plná zpráv o všeobecném vzestupu krajní pravice. Tento problém se ovšem možná vyřeší sám, protože mladí lidé a nastupující generace v těchto stranách spasitele povětšinou nevidí. Co však se svými radikalizovanými rodiči a prarodiči mají společné, je nechuť k neslané a nemastné politice tradičních stran. Politika se nemusí stát kořistí pravicového populismu, ale aby se zachránila, musí se dost zásadně změnit.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Další vaší aktivitou je výstavba ortopedické kliniky v Liberci. Jak jste s tímto „dobrem“ daleko?

Tam se staví. Ortopedická klinika vlastně funguje, ale tak trochu virtuálně. Jsou to lékaři z Liberce a Jablonce, kteří kliniku založili před několika lety, ale protože kapacita je nedostatečná, tak si pronajímají sály na různých místech, kde operují. Cílem je pomoci zdravotnictví v rozšíření kapacity, a stabilizovat doktory, aby měli možnost si přivydělat na nové klinice.

Co je vaším vkladem do tohoto projektu?

Koupili jsme budovu, teď ji rekonstruujeme, vybavujeme ji přístroji, se vším všudy, včetně operačních sálů. V celkové cifře už je to asi na osmi stech milionech korun.

Na to všechno vydělá Jablotron?

Jsou to úspory z minula. Nepotřebuji kupovat stíhačky ani vrtulníky. Člověk není o moc šťastnější, když jede ve větším autě. Mám hrozně rád bramborové šišky s povidly, s tím jsme spokojený. Lituju lidi, kteří ke svému životu potřebují okázalost a moc peněz. Je daleko příjemnější udělat si radost tím, když vidíte, že peníze někomu pomáhají. Nikdy jsem to nechápal tak, když jsem firmu založil, že vydělané peníze jsou moje. Vydělaly to stovky zaměstnanců ve firmě. Samozřejmě peníze používáme pro další rozvoj firmy. Ale když vyděláme něco navíc, tak si to za A šetříme, a za B, když je možnost je použít pro něco užitečného, tak je použijeme.

Proč zrovna ortopedie, je to nějak osobní?

Ne. Vychází to z toho, že dlouhodobě spolupracujeme s nemocnicemi. Třeba pro neurochirurgii v Liberci jsme opatřovali operační mikroskop, nakupujeme spoustu vybavení. Z nemocnic přicházejí podněty. Domov pro seniory jsme postavili na základě faktu, že nemocnice se potýkají s tím, že o spoustu seniorů, kteří mají demenci, se rodina logicky nezvládá starat. Pokud je senior schopen, měl by zůstat doma do poslední chvíle se svou rodinou. Ale když už je to neúnosné, musejí existovat takové instituce.

S ortopedickou klinikou je to podobné. Oslovila nás skupina lékařů, mně přišlo správné jim pomoci.

Poučili jsme se. Vinograf má být špička, ne řetězec, říká spolumajitel podniku

Enjoy

Vinograf má za sebou nepovedenou expanzi, uzavírání poboček i zásadní restart. Dnes se soustředí výhradně na Senovážné náměstí, kde chce nabídnout špičkové víno, plnohodnotnou kuchyni a uvolněnou atmosféru. „Nejdřív musíte zvládnout jedno místo dokonale, teprve pak se můžete bavit o růstu,“ říká spolumajitel podniku Radovan Kubáč.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Vy jste před více než deseti lety odešel takzvaně do důchodu, nicméně jste se z něj zase vrátil do čela vaší firmy. Co se stalo?

Firmu jsem dlouho táhnul. Měl jsem klapky na očích a dělal jsem jenom firmu. Dostal jsem se do stadia, kdy už jsem to nedokázal dál táhnout. Potřeboval jsem vypnout, začal jsem mít zdravotní problémy. Možná bylo mým problémem, že jsem neuměl delegovat. Spoustu věcí jsem nechával na sobě. Začal jsem zjišťovat, že jak firma rostla, začal jsem se já stávat brzdou. Hledal jsem někoho, kdo firmu převezme. Asi deset let jsem si užíval důchodu. Kolega, kterého jsem si našel a který se stal partnerem ve firmě, měl logicky požadavek, že firma musí mít jednu hlavu. Už jsem mu sloužil jen jako jakási vrba, se kterou se občas sešel, přepovídal mi, co řeší a co ho trápí. Jemu se ulevilo, mě se trošku přitížilo. Z počátku to fungovalo velmi dobře. Problém byl, že jeho to semlelo mnohem dřív než mě. Začal mít vážné zdravotní problémy a z firmy vystoupil. A já se vrátil.

Takže jste zpátky v denní agendě…

Samozřejmě už ne v takové míře jako předtím. Mám kolem sebe spoustu schopných lidí. Mám velkou radost, že se mi podařilo přesvědčit dceru, která už si druhým rokem firmu osahává. Vždy jsem firmu bral jako místo, kde mají vznikat nové věci. A dělá mi radost přicházet s nápady, co máme na trhu dělat ať už výrobkově, nebo jak byznys dělat. To mě baví. Samozřejmě chci, aby rodina ve firmě figurovala. Ale jaká bude pozice mojí dcery, to teprve vykrystalizuje. Zatím nasává, poznává. Je dobré, že si o tom mohu s někým otevřeně povídat. Jsem rád, že ona i můj syn, který pracuje jinde, ale pomáhá nám třeba s designem, se o firmu začali zajímat.

Nástupnictví je velké téma v soukromých firmách. Často se zakládá svěřenský fond. Jak to řešíte v Jablotronu?

Máme založený svěřenský fond. Ale abych řekl pravdu, nejsem přesvědčený, že je to správná forma. Všichni odborníci mě přesvědčovali, jak je to ideální. Nakonec se zjišťuje, že v české legislativě to nemá žádnou oporu, spousta věcí se tam těžce řeší. A má to druhou okolnost. Aktuálně zakládáme pobočku v Německu, a protože je firma ve svěřenském fondu, žádná banka nám tam nezaloží účet. Je to bráno jako netransparentní vlastnická struktura. Učíme se za pochodu, jsou i slepé uličky.

Jak aktuálně vypadá byznys Jablotronu? Před pár lety jste měli propad kvůli nedostatku čipů na trhu…

Za covidu jsme rostli, protože jsme jako jedni z mála měli zásobu čipů. Potom nám došly, došlo k výraznému propadu a k určité ztrátě pozice na trhu. Protože jsme nějakou dobu neměli co prodávat. Na druhé straně jsme přišli s celou řadou nových výrobků, takže postupně obsazujeme pozice, kde jsme měli výpadek.

Čipy získáváte z Číny? Jak jste závislí na dopravě, geopolitické situaci?

Samozřejmě jsme jako všichni závislí na Číně. Bohužel, většina světových firem, které se věnují elektronice, přestěhovala výrobu do Číny. Není jiná možnost.

Tomáš Richtr: CSG díky umělé inteligenci chystá revoluci v oblasti kybernetické bezpečnosti

Zprávy z firem

Skupina CSG nejbohatšího Čecha Michala Strnada se chce víc věnovat umělé inteligenci. Letos vytvořila novou entitu CSG AI, která má veškeré aktivity s AI zastřešovat. Jejím šéfem se stal Tomáš Richtr, který v rozhovoru pro newstream.cz popisuje plány pro další roky i výhody působení ve velké skupině působící v několika strategických odvětvích.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Vaší firmě se opět daří, vytváříte ročně zisk ve výši stovek milionů korun. A dál se věnujete mecenášství. Kolik například věnujete na podporu vědců v rámci aktivity Neuron?

Věda je ohromně důležitá. Česká republika má ohromný počet schopných vědců. Naše firma je technická, vyděláváme peníze díky tomu, že někdo v minulosti vymyslel nebo objevil věci, ze kterých my dnes těžíme. Jestli chceme generacím po nás něco nechat, musíme vymýšlet, vyvíjet. Proto je potřeba základní výzkum. Myslím, že sekundární by si měl řešit byznys. Ale ten primární, to by mělo být dobře a rozumně financované. Myšlenka Neuronu mě oslovila natolik, že chci, aby měl vlastní kapitál, který si bude zhodnocovat. Vždy, když říkám „myslím“ nebo „mělo by se“, tak se pro to snažím něco udělat. Udělal jsem tu věc, že jsem jako první dal závdavek do nadačního jmění sto milionů korun. Peníze se dnes už docela zhodnocují. Snažíme se přesvědčit další, aby šli podobnou cestou.

Jakým způsobem fond peníze zhodnocuje?

Do toho moc nezasahuji. Máme skupinu lidí, kteří se o investiční fond starají. Vím, že jedny z nejúspěšnějších byly investice do firem z oblasti biomedicíny, farmacie nebo technologických firem. Jsem jedním ze spoluzakladatelů fondu, ale zhodnocování financí není moje silná parketa. Chlapi to dělají dobře.

Vypadáte jako fanoušek nových technologií. Je to pravda?

Všeho musí být s mírou. Nikdy se nesmí zapomenout na zdravý selský rozum. Řeknu příklad. Mikrovlnná trouba má mít dva knoflíky. Jak dlouho a jak moc. Jestliže má něco navíc, je to špatně. Žijeme v něčem, čemu říkám digitální rokoko. Snažíme se dělat displeje ke všemu možnému. Až jednou budou archeologové vykopávat naši vrstvu, pobaví se. Nechci být posledním pitomcem, který stojí doma před displejem a nevědět, jak zapnout topení. Musí to být intuitivní, srozumitelné, jednoduché. Fascinuje mě, že je někdo schopný vytvořit mobilní aplikaci pro ovládání varné konvice.

Ale elektroauto jistě máte.

Nemám. Elektromobilita je úplný úlet. Politický.

To jste mě překvapil. Vždyť jedna z vašich investic míří do výroby vodíku jako nového pohonu aut.

Mířila. Vodík má své výhody. Kdyby! Kdyby bylo hodně vodíku a začala se vyrábět vodíková auta, dávám tomu daleko větší budoucnost než elektromobilitě. Ale vzhledem k tomu, že nemáme zázračné zdroje vodíku, a také jsem prozřel ve vodíkových technologiích, tak v tom nevidím žádný velký přínos. Představa, že si z větrných nebo solárních elektráren nameleme vodík a ten potom zpracujeme, zní krásně. Než pochopíte, že když vložíte energii sto kilowatthodin, tak dostanete v podobě vodíku zpátky pětadvacet. Když to budete mít hodně vymlsané. Vše ostatní jde vniveč, na teplo. A pokud nemáte vodík kde použít, je to slepá ulička.

Vy jste se pro ni přesto trochu nadchnul…

Ano, vycházelo to z faktu, že na Univerzitě Karlově byl patent na elektrody do palivového článku. Pořád tvrdím, že myšlenka palivového článku v autě je mnohem lepší než elektroauto jako takové. Problém je, že kdyby se elektromobilita na bázi vodíku rozvinula, tak na zeměkouli nebude dostatek platiny, která je k tomu potřebná. Vývoj se udělal. Problém je v tom, že trh nereaguje.

Jan Palaščák: Uhlí zuby nehty

Názory

Rok 2026 může definitivně rozhodnout o osudu uhlí v Česku. Zatímco část uhelných zdrojů se blíží ke ztrátovosti, stát zvažuje jejich udržení v provozu kvůli bezpečnosti soustavy. Současně běží sázka na plyn, masivní investice do sítí a debata o zestátnění ČEZu. Vše s výraznými dopady na ceny energií i veřejné finance.

Jan Palaščák

Přečíst článek

Koupil jste pozemky v Jizerských horách, abyste tam zachránil přírodu, aby tam nestavěli developeři. Řada miliardářů ukládá peníze do pozemků, nemovitostí. Jak nahlížíte na investice do nemovitostí?

Kdykoliv jsem nějakou nemovitost kupoval, tak byly nemovitosti strašně drahé. A kdykoliv jsem se snažil nějakou prodávat, všichni prodávali a byly levné. Takhle bych rozhodně žádné zhodnocování peněz nedokázal dělat. Mám to tak, jak psal nějaký náčelník indiánského kmene americkému prezidentovi. A sice, že to bílé tváře chápou špatně. Že my nevlastníme zemi, ale země vlastní nás. Děsí mě, kolik krásné půdy se mění v haly a sklady, to je barbarství. Proto se snažím se svými malými schopnostmi chránit to, na co dosáhnu. Proto jsme koupili louky na Jizerkách, převedli jsme je do nadace a udělali to tak, aby tam zůstaly, aby tam někdo neudělal golfové hřiště nebo dráhy pro čtyřkolky.

Není to o tom, že to koupíte a hotovo. Musíte se o pozemky starat. Tu a tam se objeví někdo, kdo řekne, ještě bych vám k tomu něco prodal. Ono to s tím úplně nesouvisí, ale ve vztahu k přírodě jsme koupili bývalý letní tábor v Českém ráji u Kozákova. Aby tady zůstala místa, kam mohou děti jezdit na školy v přírodě. Aby mohly být v chatičkách, ne v penzionu, kde by umazaly koberec.

Loni před Vánoci jste se proslavil prémií 300 tisíc korun pro každého zaměstnance. To v Česku nerozdávají ani banky. Kolik peněz vaše firma takto rozdala?

Převádíme zaměstnancům deset procent ze zisku. To děláme každý rok. Vždy říkám, že nehledáme zaměstnance. Hledáme lidi, kteří s námi budou podnikat. Chci, aby si uvědomili, že kolik si odnesou v peněžence závisí na tom, kolik firma vydělá. A zda firma vydělá, záleží na nich.

Máte neuvěřitelné penzum aktivit. Jak mezi ně rozkládáte svůj čas?

Nejvíc času věnuji Jablotronu. To je nejdůležitější. Na ostatní věci, na to tady mám spoustu šikovných lidí. Je to spíš takové hobby, kdy se sejdeme a přeříkáme si, co by bylo potřeba udělat. A druhou věcí je, že se snažím věnovat co možná nejvíc času rodině. Protože jsem se podruhé oženil, mám dvě malé holky, a jak mi první děti protekly mezi prsty, protože jsem pořád jenom podnikal a podnikal, tak už nechci dopustit, aby holkám sebrala tátu práce.

Dalibor Dědek

Patří do první stovky nejbohatších Čechů. Jeho majetek je odhadován na více než sedm miliard korun, které Dalibor Dědek vydělal díky své hlavní společnosti – Jablotron. Ta se věnuje zabezpečovacím systémům, Dědek sám ji ale označuje především za technologickou firmu. Jablonecký patriot patří k nejštědřejším tuzemským miliardářům. Svými penězi podporuje lokální vzdělávání, zdravotní péči, od začátku války na Ukrajině se výrazně angažuje v pomoci napadené Ukrajině. Po desetileté pauze se vrátil do výkonné vedoucí role v Jablotronu, kde zároveň působí i jeho dcera z prvního manželství.

Dalibor Martínek: Komunismus nekončí, v Česku se rozrůstá. Přes zákaz komunismu

Názory

Držet psy dlouhodobě uvázané na řetězu bude v Česku od ledna zakázané, stanovuje novela zákona o ochraně zvířat proti týrání. Jedna z novinek české legislativy. Zdá se to být dobré nařízení. Ale, proč má stát určovat, co budou lidé dělat se svými psy? To nemají lidé dost rozumu, aby to nevěděli?

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Tomáš Kudela: Fed čeká divoký rok. Přijde Trumpův guvernér

Názory

Konec letošního roku se nesl v souladu s očekáváními trhu. Americká centrální banka Fed snížila sazbu o 25 bazických bodů na 3,75 procenta, Evropská centrální banka ponechala sazby beze změny stejně jako Česká národní banka. A co přinese rok 2026? Od ČNB se očekává jestřábí postoj, ECB se nejspíš bude pevně držet dosavadní praxe, ale Fed čeká divoký rok. Bude oznámen nový guvernér, jehož hlavním úkolem bude snížit sazby bez ohledu na inflaci.

Tomáš Kudela

Přečíst článek