Odkaz „rudé Vídně“. Proč se v hlavním městě Rakouska žije tak dobře?
Vídeň je miláčkem průzkumů kvality života. Jednou z předností rakouského hlavního města je stabilní bytová situace spoléhající ve velkém na obecní a komunitní bydlení. Počátky tohoto stavu sahají až do „rudého“ meziválečného období.
Vídeň se opakovaně objevuje na čele žebříčků nejvíce přívětivých měst. „Vídeň s vynikající kombinací stability, kultury a zábavy a spolehlivou infrastrukturou se v žebříčku umístila na prvním místě již počtvrté za posledních pět let,“ konstatoval závěry rozsáhlého každoročního výzkumu The Economist. „Bezchybné, efektivní a mimořádně inovativní hlavní město bývalého Rakouska-Uherska“ vyhlásila nejlepším městem pro život desetkrát za sebou i globální konzultantská společnost Mercer.
Průzkumy hodnotí kde co, dopravu, bezpečnost, zdravotnictví nebo kulturu, z čehož kosmopolitní Vídeň vychází velmi dobře. Ovšem jednou z těch nejpodstatnějších charakteristik je dostupnost bydlení, přičemž i v tomto ohledu může jít rakouské hlavní město příkladem. Například v ceně nájmů si vede lépe než Praha, a to v absolutních číslech, v poměru k průměrné mzdě bude srovnání ještě více tristní. Pro ilustraci: medián nájmu jednopokojového bytu v nejdražší části Vídně činí 1 090 eur, v Praze 1260.
Vídeň je taktéž známá tím, že se jí ceny daří držet na uzdě. Je tomu tak i proto, že téměř 21 procent domácností žije v obecních bytech, dalších 23 procent pak v bytech patřícím komunálním společenstvím s omezenou výší nájmů. Například Praha podle dva roky starých dat vlastnila ani ne pět procent bytového fondu. Vídeň se však „nájemnickou utopií“, jak jí nazývá Bloomberg, nestala přes noc.
Bankovní krize z března sice byla krátká, ale měla dalekosáhlé důsledky. Největší obětí se podle očekávání stal evropský nemovitostní trh. Kombinace odlivu kapitálu do jiných sektorů, neochoty investovat a vysokých úrokových sazeb se na trhu podepsala velmi negativně. Vyjádřeno evropskými indexy tak právě nemovitostní trh platí za nejhorší letošní investici.
Nejhorší investice roku? Evropské nemovitosti
Reality
Rakouský marxismus
Abychom pochopili dnešní stav, musíme se vrátit o skoro sto let zpátky. Odkazem netržních společenství zvaných „gemeindebauten“ se server Bloomberg zabýval ve svém seriálu věnovaném výjimečným urbanistickým projektům. K tomuto poměrně specifickému systému vedla – nepřekvapivě - nouze. Před sto lety totiž hlavní město rakouského mocnářství nebylo ničím obdivuhodným. Podobně jako další velká města čelila Vídeň po větší část osmnáctého století přílivu obyvatel a dělníků do rychle rostoucího průmyslu.
Dělnická třída žila velmi nuzně. Vídeňské činžáky sice vypadaly zvenku docela pěkně, ale za honosnou fasádou se skrývaly přeplněné byty, nevyhovující ani tehdejším standardům, často bez samostatné kuchyně a tekoucí vody. Typickým příkladem té doby byly „basseny“, bytečky s umývárnami na chodbách. To se změnilo s koncem monarchie, po kterém převzali v Rakousku i samotné Vídni otěže sociální demokraté s jakýmsi nebolševickým a demokratickým austromarxismem.
Lidé, zejména ti movitější, kumulovali poslední dva roky zdroje, říká Prokop Svoboda, majitel a zakladatel realitní společnosti Svoboda & Williams. A teď pomalu přichází čas, kdy tyto peníze opět vrhnou do nemovitostí. „Možná měli pocit, že jim peníze plesnivěly na účtu,“ říká Svoboda.
Lidé nahromadili peníze, teď je zase vrhnou do nemovitostí. Ceny neklesnou, říká Prokop Svoboda
Reality
Tehdy vznikaly, v meziválečné vlně a poté ještě po válce, desítky alternativních projektů, díky kterým bylo slušné bydlení dostupné i pro dělníky a relativně nemajetné, zároveň to ale nebyly sociální byty jen pro potřebné. Samozřejmě byly specifické, architektonicky jednoduché, ale zároveň zajímavé, za jejich návrhy stála i zvučná jména. Byty jsou vesměs velmi podobné, myslelo se ale i na parky a klidná zákoutí, spolkový i kulturní život, přesně podle převládající ideje kolektivismu. Názvy pak často odkazovaly na sociálně demokratické politiky nebo myslitele, například Viktor-Adler-Hof pojmenovaný podle zakladatele rakouské sociální demokracie.
Ne privatizaci
Nejznámějším příkladem „rudé Vídně“ však je Karl-Marx-Hof z přelomu dvacátých a třicátých let, který vznikl podle návrhu architekta Karla Ehna. Je to monumentální přes kilometr dlouhé sídliště s více než tisícovkou bytů, které socialisté zasadili do dobré čtvrti, aby bylo vidět, jak se dělnictvu v nových dobách daří. Komplex přežil bombardování s určitými úpravami a rekonstrukcemi funguje dodnes, i název zůstal.
Dnes v 1382 bytech sídliště Karl-Marx-Hof žije kolem pěti tisíc lidí. Podobně jako další gemeindebauten si i toto nejznámější uchovává komunitní charakter a odolává tlaku trhu (gentrifikaci). Na rozdíl od obecních bytů v dalších evropských městech tyto komplexy nikdy neskončily jako ghetta plná chudoby a antisociálního chování. „Kromě toho bylo bydlení ve veřejných domech ve městě příliš časté na to, aby si někdy vytvořilo vážné stigma,“ dodává Bloomberg.
„V 80. a 90. letech, kdy jiná města prodávala obecní byty, jsme trvali na tom, aby se sociální bydlení neprivatizovalo,“ řekla minulý rok Politicu sociálně demokratická zástupkyně starosty Kathrin Gaalová. „Dnes více než kdy jindy vidíme, že tato strategie byla úspěšná: Jakmile byty zmizí, město má jen malou páku na regulaci nájemného,“ pochvalovala si. Dodnes prý v obecních nebo komunitních bytech žije asi 60 procent obyvatel. Přispívá i to k jejich štěstí?
Sledujte Realitní Club
Zpravodajský server zaměřený na byznys Newstream vydává tento týden další letošní číslo tištěného magazínu Realitní Club.
Newstream vydává další číslo magazínu Realitní Club, tématem jsou luxusní reality
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.