Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal před několika dny varování před předáváním dat a vzdálenou správou zařízení původem z Čínské lidové republiky. Hrozby plynoucí z přímého propojení naší kritické infrastruktury s čínskými informačními systémy dokument hodnotí na úrovni „Vysoká,“ NÚKIB tedy jejich naplnění považuje za „pravděpodobné až velmi pravděpodobné.“ Jak by mohlo vypadat v praxi, nastiňuje v komentáři Jan Palaščák ze skupiny Amper.
Koncem loňského roku přestala majitelům tisíců malých FVE v USA, Velké Británii, Pákistánu či latinskoamerických zemích fungovat jejich fotovoltaika poté, co čínský výrobce Deye deaktivoval střídače údajně zakoupené od nelicencovaných prodejců. I kdyby byl Deye v právu, představa vypnutí velké části naší výroby energie zmáčknutím tlačítka v Pekingu je vskutku děsivá.
Z FVE střídačů lze navíc těžit data o vzorcích spotřeby a fungování naší přenosové sítě, která je možné zneužít jak obchodně ve prospěch čínských firem, tak bohužel také, a patrně účelněji, v případném geopolitickém konfliktu. Jak jsme viděli nedávno ve Španělsku i v Česku, vysoký podíl výroby z fotovoltaiky v daném okamžiku přinejmenším komplikuje aktuální topologii sítě a re-dispečink, takže se v případě kybernetického útoku může stát i samotnou příčinou blackoutu. Nehledě na to, že pokud je střídač připojen přes domácí Wi-Fi, může se soudruh vládní hacker dokonce nabourat do vašeho telefonu nebo počítače. Je přitom nutné si uvědomit, že podle NÚKIB je až 99 procent asymetrických střídačů pro malé FVE čínské výroby.
Jan Palaščák: Co odhalil výpadek elektřiny v Česku a jak zabránit dalšímu?
Díky velmi dobré práci dispečerů a techniků ČEPS i provozovatelů distribučních soustav, ale také hasičů, policistů a dalších složek se po pátečním výpadku podařilo dodávky elektřiny v krátkém čase obnovit. Narozdíl od nedávné krizové situace na Iberském poloostrově se tedy nejednalo o úplný, respektive „katastrofální“ blackout, který by mimo jiné zahrnoval tzv. „start ze tmy.“ Situace byla časovým a územním rozsahem na hranici blackoutu („číslo 5 na škále 0-10“) a byla vyřešena kvalitně.
Nejde ovšem jen o fotovoltaiku na střechách rodinných domků. Střídače velkých FVE jsou sice vybaveny firewally, které přímou komunikaci do Číny znemožňují. Jenže ve Spojených Státech letos došlo k několika případům, kdy provozovatel FVE nalezl v zařízení komponenty, které v něm podle dokumentace nemají co pohledávat, a mohou složit právě k přemostění těchto firewallů. Podle nepotvrzených zpráv byly nepřiznané součástky nalezeny také v bateriových úložištích.
Ta se přitom stávají čím dál důležitějším prvkem přenosové soustavy, zatímco mohou být řízena z Číny ještě mnohem větší měrou než střídače FVE. Například k obchodování s elektřinou prostřednictvím bateriových úložišť se používají vysoce komplexní algoritmy, které běží na serverech na Dálném východě. A tam nejenže neplatí přísná legislativa, jaká se vztahuje na cloudy v EU. Především se však v ČLR uplatňuje takzvaný Zákon o společnostech, který nutí firmy spolupracovat s bezpečnostními složkami státu nárazově i na dlouhodobé bázi.
Co s tím?
Provozovatelé malých FVE mohou leda připojit střídač přes datovou SIM místo Wi-Fi, což omezí potencionální útok jen na střídač samotný. Systémová opatření však mohou přijmout pouze česká vláda a EU. Například na zákazu podmiňování záruky připojením na čínské servery bychom se v Bruselu dohodnout mohli.
Další důležitá opatření, například odpovídající úpravy dotačního programu Nová Zelená úsporám, však je nutné zavést na národní úrovni. Skupina ČEZ se podle svých slov snaží popsaná rizika u svých projektů FVE a bateriových úložišť ošetřit. V případě dalších velkých projektů chystaných v Česku privátními investory s čínskými technologiemi však není taková obezřetnost zaručena a měla by jí být věnována pozornost na úrovni příslušných českých úřadů.
Jan Palaščák: Fialova vláda Státní energetickou koncepci odbyla. Tak snad nepřijde blackout
Na uplynulém zasedání Vlády se ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) pokusil předložit aktualizaci Státní energetické koncepce (SEK), jejíž současné znění z roku 2015 již dávno neodpovídá realitě rychle se měnící energetiky.
Studium na střední škole v zahraničí je pro každého mladého člověka přínosem, protože si důkladně vylepší jazykové dovednosti, nahlédne do života jiné kultury a taky díky tomu trochu možná i rychleji dospěje. Rodiče na to ale obvykle musí mít dostatek peněz, protože stipendijních pobytů s kompletně hrazenými náklady je dnes minimum. Zeptali jsme se proto pěti finančních poradců, jakou strategii a produkty doporučují rodičům dnešních prvňáčků, kteří chtějí mít v době jejich středoškolských studií k dispozici sumu na jejich zahraniční studia.
Podle produktového analytika OVB Vojtěcha Šmajera se cena studia na zahraniční střední škole dramaticky liší nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i mezi samotnými školami. „Cena školného se tak může pohybovat od téměř „lidových“ zhruba 150 tisíc korun za rok na státní střední škole v USA až po více než 3 milionů korun za privilegium studovat s dětmi ropných šejků a miliardářů ve Švýcarsku,“ shrnuje rozpětí nutné sumy pro studium dítěte v cizině Šmajer.
Samotné výměnné programy pro středoškoláky pokrývají nejen školné, ale i ubytování v rodinách a administrativní podporu pořádající organizace. Ty stojí například u společnosti AYUSA, která patří k těm nejznámějším, mezi 5 až 15 tisíci dolary za rok na střední škole v USA. To je v přepočtu při aktuálním kurzu 20,76 korun za dolar, tedy od 103 tisíc do 311 tisíc korun jen za jeden školní rok, za kratší programy v délce 3 až 6 měsíců to pak může být od 125 tisíc do 250 tisíc korun. Programy na soukromých školách i v USA pak mohou přijít i na tři čtvrtě milionu korun a na těch elitních se cena může vyšplhat klidně i na milion korun.
Kolik času máte na spoření
Časový horizont pro našetření patřičné sumy je devět až deset let, pokud na studium na střední škole v zahraničí chceme poslat letošního prvňáčka. A z toho časového rámce je také třeba podle poradců vycházet při plánování financí, respektive investic. Deset let už je přitom podle Lukáše Urbánka z Partners dlouhý časový horizont jak pro spořicí účty, tak i pro stavební spoření. „Zapomeňte tedy prosím na spoření prostřednictvím bankovních nebo spořicích účtů. Zhodnocení, které tak získáte, je naprosto minimální, a navíc je výnos vždy zdaněn sazbou 15 procenty. Spořit dětem má největší smysl prostřednictvím investic,“ zdůrazňuje rovněž Tom Kadeřábek ze Swiss Life Select. „Při průměrném zhodnocení 7 procent ročně jste při vkladu 1 000 korun měsíčně po dobu deseti let schopni svému dítěti naspořit částku až kolem 175 tisíc korun. A to už je pěkná vstupenka na prestižní školu,“ podotýká Kadeřábek.
Kam tedy a jak investovat
Při výběru vhodného produktu je důležité zaměřit se na potenciální zhodnocení, které je v dlouhém horizontu klíčové. „Opomenout bychom při výběru produktu neměli ani likviditu, tedy možnost výběru po dosažení osmnácti let věku dítěte. U investic je totiž možnost výběru omezená právě do plnoletosti dítěte, pokud je smlouva vedena na dítě. Do rozhodování o výběru před dovršením plnoletosti potom kvůli tomu může zasahovat i opatrovnický soud,“ říká Kadeřábek a upřesňuje, že teprve s plnoletostí přechází smlouva do rukou dítěte, které pak může prostředky už kdykoli a bez poplatků použít. V případě, že je smlouva vedena na rodiče, pak výběry nejsou omezeny vůbec.
Z dostupných nástrojů na finančním trhu bude podle všech oslovených poradců tedy nejvhodnější investice formou podílových fondů, které nabízejí řešení téměř pro jakoukoliv situaci a k tomu ještě případně v menším rozsahu i některé další investiční produkty kvůli diverzifikaci. „Pro pravidelnou investici s tímto horizontem bychom měli sáhnout určitě po globálním široce diverzifikovaném akciovém fondu, který bude váhově někde kolem 60 procent a doplnit dluhopisy a třeba nemovitostním fondem,“ doporučuje za Partners Urbánek.
Češi spoří dětem ve stavebku miliardy, někteří o chlup výhodněji. Tady je přehled nabídek
V jakých životních obdobích dítěte se nejčastěji sjednává stavební spoření? Co motivuje rodinu spořit dítěti právě do stavebka. A podle čeho si vybrat pro dítě stavební spoření? Přinášíme porovnání poplatků i bonusů.
Čím delší je navíc investiční horizont, tím více se podle Martina Nováka z Broker Consulting také projeví efekt složeného úročení, a i menší částky se mohou v čase proměnit v zajímavý kapitál. Podílové fondy navíc podle něj přinášejí širokou diverzifikaci a dávají možnost zvolit strategii od konzervativnějších po dynamičtější podle investičního horizontu a rizikového apetitu rodiny. „Obecně lidem radím, aby jejich portfolio bylo dobře rozložené a postupně přizpůsobované věku dítěte – zatímco v prvních letech lze využít dynamičtějších strategií, s blížícím se studiem je vhodné přesunout prostředky do konzervativnějších nástrojů,“ radí Novák.
Podle Šmajera u investičního horizontu okolo 9 a více let, dává smysl místo spořicích účtů a stavebního spoření sáhnout po rozumně vyvážené investici a například vytvořit investiční portfolio složené nejen z běžně dostupných smíšených podílových fondů, ale i z nemovitostních podílových fondů. To může pak vypadat například tak, že bude mít přibližně 50 procent v akciích, 25 procent v nemovitostech a 25 procent dluhopisech. Takové portfolio mělo podle něj v posledních šestnácti letech průměrný výnos 5,97 % ročně (medián 5,85 % ročně). „V tomto případě by pak stačilo investovat prvňáčkovi jednorázově 89 tisíc korun už při nástupu do školy anebo odkládat 1 070 korun měsíčně po celou dobu. A sto padesát tisíc na tu nejlepší investici do vzdělání dítěte je připraveno,“ konstatuje Šmajer.
Samotnou investici pak digitální finanční poradce Orbi Dušan Šídlo doporučuje uskutečnit prostřednictvím dětského investičního účtu. Jako je například Portu, který má nízký poplatek za správu (0,25 % ročně) a který umožňuje nastavit diverzifikované portfolio podle doporučení odborníků. Časový horizont 8 až 10 let dovoluje zvolit vyvážené či dynamické portfolio včetně akciových fondů a ETF.
A na co ještě vedle investování nezapomenout
„Podle německé normy pro finanční analýzu, z níž vycházíme v Orbi při měření finančního zdraví, se vytváření kapitálu na vzdělání dětí řadí až na 37. místo z celkových 42 finančních témat k řešení. Vyšší prioritu má zejména zajištění rizik. Proto je důležité myslet také na pojištění odpovědnosti celé rodiny, životní pojištění rodičů (zejména pro případ dlouhodobé či trvalé pracovní neschopnosti nebo úmrtí) i pojištění dítěte (riziko vážné nemoci či úrazu, potřeby dlouhodobé péče či budoucí pracovní neschopnosti). Smyslem většiny pojistných produktů navíc je, aby bylo možné studium v zahraničí finančně realizovat i při nepředvídaných událostech v rodině,“ upozorňuje Šídlo a dodává, že pomineme-li zajištění rizik, pak má podle uvedené metodiky investice do vzdělání dětí vyšší prioritu než naprostá většina ostatních cílů.
Ty lze totiž odložit o pár let, zatímco dítě se do školy už pravděpodobně nevrátí. Pokud také studium v zahraničí zvýší budoucí příjem dítěte nebo urychlí jeho kariérní růst, přinese to podle Šídla pozitivní dopad i do celkového rodinného cashflow. V praxi to pak pro ty běžné střední školy odpovídá investici od první třídy přibližně 1000 až 3000 korun měsíčně.
Češi spoří o sto šest. Některé banky tak znovu vylepšují sazby spořicích účtů
Úspory tuzemských střadatelů na spořicích účtech rostou. Lidé spoří o sto šest, migrují mezi bankami a vyhledávají ty nejlepší možnosti na trhu a banky to jasně vidí, takže si hrají znovu se sazbami směrem nahoru. Momentálně je tak znovu reálné i bez speciálních podmínek získat na spořicím účtu zase i čtyřprocentní zhodnocení. V nejbližších dnech se navíc čeká úprava sazeb i spořicích účtů i u dalších bank.
Mobilní platby u mladých Čechů dominují. Plastové karty jsou pro ně jen záloha, když to jinak nejde. Sice je lákají investice, příliš se v nich ale nevyznají, a navíc dost naslouchají finfluencerům. Stále tedy mají, co zlepšovat. Vyplývá to z průzkumu o Generaci Z, který realizovala Moneta Money Bank spolu se společností Visa a organizací Nekrachni.
V jakých životních obdobích dítěte se nejčastěji sjednává stavební spoření? Co motivuje rodinu spořit dítěti právě do stavebka. A podle čeho si vybrat pro dítě stavební spoření? Přinášíme porovnání poplatků i bonusů.
Špatně sjednané životní pojištění se pozná nejčastěji až v okamžiku, kdy dojde k pojistné události a klient potřebuje peníze z pojistky. Tato situace je podle poradců ze společností Partners a Broker Consulting v Česku běžnějším problémem, než by se mohlo zdát. Ověřte si, zda některé z těchto nejčastějších chyb neděláte i vy, dokud je čas to v pojistce ještě upravit.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Co uslyšíte, když vás chce někdo okrást, prozradil už kdysi legendární investor
Populistická vlna došla až do obvykle klidného a stabilního Osla. Vládní Strana práce i přesto patrně zůstane u moci i další čtyři roky. Nemusela přitom ustupovat doprava, levicový blok vyhrál, i když bránil sociální stát i daň z bohatství.
Norské parlamentní volby vyhrála vládní Strana práce Jonase Gahra Støreho, který od roku 2021 vede menšinový kabinet. Červeno-zelený levicový blok získal těsnou většinu 89 hlasů, přičemž k k většině je potřeba 85.
Ani této bohaté skandinávské zemi se ovšem nevyhnula „magafikace“ politiky, tedy raketový nástup populistické pravice. Té se daří zvláště mezi mladými muži. Pokroková strana skončila druhá, přičemž odsunula z pozice nejsilnější opoziční strany konzervativce z Høyre, které vede někdejší dlouholetá premiérka Erna Solbergová. Modrý pravicový blok získal v novém složení Stortingu 80 křesel.
Volby se konaly uprostřed geopolitických krizí, takže se mluvilo o Ukrajině, Rusku a mezinárodní politice. Diskuse se vedly i o životních nákladech. Jedním z často skloňovaných témat v kampani byla daň z bohatství, kterou na nejmovitější občany Norsko uvaluje jako jedna ze tří zemí Evropy - vedle Španělska a Švýcarska.
„Ani Bezos je nemohl hromadit“. Poslední britskou regionální měnu však zlikvidovaly karty
V britském městečku si po vypuknutí finanční krize vytvořili vlastní platidlo, aby podpořili domácí podniky a zabránili odlivu peněz z jejich regionu. Experiment trval sedmnáct let, podařilo se vytvořit malý finanční ekosystém bez jakékoliv státní instituce. Nyní však s poklesem plateb v hotovosti projekt končí.
V Norsku to přitom není žádný progresivní výmysl poslední doby, do tamějšího daňového mixu patří už od roku 1892. Pro bohaté to však není nijak zvlášť drakonická položka. Vypočítává se jako 1,1 procenta z aktiv a podílů nad 1,76 milionů norských korun (kolem tří a půl milionu korun), přičemž se dají aplikovat různé výjimky zahrnující dluhy a nemovitosti. Do státního rozpočtu daň přinese 34 miliard norských korun, což není zas tak velké terno, ale zároveň to není zanedbatelný příjem.
Více než staletá daň z bohatství nikdy nebyla relevantním volebním tématem, do hledáčku politických stran se dostala až nyní. Populisté z Pokrokové strany by ji rádi zrušili. „Peníze zaplacené na dani z bohatství mohly být použity na vytváření podniků, nových pracovních míst a více inovací,“ uvedla šéfka strany Sylvie Listhaugová.
Umírnění konzervativci z Høyre by ji „jen“ osekali. Po jejich změnách by ale daňový výnos výrazně klesl. Paradoxní je, že někteří miliardáři by dle jejich návrhů nemuseli platit žádné daně. Například dědic velkého podniku SalMar Gustav Magnar Witzøe do státního rozpočtu odvádí stovky milionů korun. Nevykazuje však žádné osobní příjmy, a tak je daň z majetku jedinou platbou do společného banku.
Vládnoucí Strana práce pochopitelně těmto snahám v kampani oponovala – a to i proto, že její konkurenti nevysvětlovali, čím by výpadek ve veřejných financích nahradili. Ministr financí Jens Stoltenberg (jehož návrat do domácí politik značně zlepšil preference socialistů) nicméně přislíbil, že po případných vyhraných volbách nechá jeho strana přezkoumat daňový systém skupinou složenou ze zástupců vládních i opozičních stran.
Poučení z brexitového vývoje. Zastáncům dochází argumenty i podpora. Je to i varování pro nás
Brexit svého času vzbuzoval vlny emocí jako málokteré politické téma. Dnes však už nikoho moc nezajímá. Vláda se pokouší o dílčí nápravu, populisté téma pomalu opouštějí a veřejnost by podle průzkumů raději obětovala část suverenity za lepší ekonomiku. Podnikatelé, pěstitelé a potravináři na brexit však jen tak nezapomenou, protože jim dodnes značně ukrajuje z jejich zisků.
O dani se psalo i v zahraničních médiích před nedávnem. Po zrušení některých výjimek se totiž rozhodla část movitých Norů zemi „finančně“ opustit – a to včetně jednoho z nejbohatších lidí v zemi Kjella Inge Røkkeho. Nutno však dodat, že zprávy o úprku bohatých jsou poněkud nadsazené. Naopak, společnost je s přerozdělováním bohatství poměrně dobře sžitá. A dosud to fungovalo poměrně dobře. Proto schytal spíše kritiku, že do systému, ze kterého těží není ochoten vkládat svou část.
Bez přerozdělování by si Norové jen těžko mohli dovolit svůj pověstný sociální stát. Nejde přitom jen o spravedlnost, ale také o vhodné podmínky pro byznys. Norsko nabízí klidné a stabilní politické prostředí s poměrně malou nerovností, což je výhodné i pro podnikatele. Ačkoli výběr daně v průběhu vlády socialistů vzrostl, norští bohatí nadále bohatli.
Dobře to shrnul pro The Guardian neurovědec a díky rodinnému majetku a vlastním investicím milionář André Nilsen (a tedy sám plátce daně). „V porovnání s jinými zeměmi je v Norsku snazší zbohatnout. Můžete se svobodně pustit do divokého objevování nápadů, protože máte záchrannou síť, která vás zachytí, když to nevyjde,“ vysvětluje.
Po pondělním výsledku se zdá, žádné velké přehodnocení sociálního i daňového sytému se nekoná. Dosavadní premiér a pravděpodobně i hlava dalšího kabinetu se nechystá využívat konzervativní mimikry. „To je signálem pro Norsko, že sociální demokracie může zvítězit i navzdory pravicové vlně,“ řekl Jonas Gahr Støre při sčítání hlasů.
Související
David Ondráčka: Populisté si připravují půdu a vypouští spekulace, že volby budou ukradené
