Každý dotaz na umělou inteligenci prý stojí galony vody. Tuhle tezi v posledních měsících sdílejí hlavně mladší uživatelé sociálních sítí jako důkaz, že AI ničí planetu. Šéf OpenAI Sam Altman teď takové tvrzení veřejně rozcupoval. Podobné výpočty označil za „totálně šílené“ a bez spojení s realitou, informuje CNBC. Přiznal ale, že energie je jiný příběh a energie z jádra v něm ještě sehraje důležitou roli.
Šéf OpenAI Sam Altman se pustil do jednoho z nejčastějších argumentů, které v poslední době kolují po sociálních sítích: že každý dotaz na ChatGPT spotřebuje galony vody. A rozhodně si nebral servítky.
Altman takové tvrzení označil v rozhovoru pro deník The Indian Express, na který se CNBC odkazuje, za „zcela nepravdivé, naprosto šílené“ – a dodal, že nemá „žádnou spojitost s realitou“.
Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice
Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Pro generaci, která na TikToku a Instagramu sdílí grafiky o „žíznivé AI“, to byla studená sprcha.
Datová centra skutečně tradičně využívají velké množství vody na chlazení serverů. A právě odtud vychází obava, že masivní rozmach umělé inteligence znamená i dramatický tlak na vodní zdroje.
Altman ale odmítl konkrétní představu, že by jednotlivý dotaz uživatele znamenal „galony vody navíc“. Podle něj jde o hrubé zkreslení. Otázku energie ale Altman označil za legitimní. „Ne u jednotlivého dotazu, ale celkově – protože svět používá tolik AI… a musíme velmi rychle přejít na jadernou, větrnou a solární energii,“ uvedl.
Debata se tak posouvá jinam: ne k tomu, zda jeden prompt „vypije“ galony vody, ale kolik elektřiny si vyžádá globální závod ve vývoji a provozu modelů.
AI horečka v Indii: Světové firmy slibují stovky miliard dolarů
Technologičtí giganti se zavázali investovat stovky miliard dolarů do rozvoje umělé inteligence v Indii. Oznámení padla během velkého summitu Indian AI Impact Summit zaměřeného na AI, který v zemi spojil světové státníky i šéfy nejvýznamnějších technologických firem. Informoval o tom server CNBC.
Altman šel ve své úvaze ještě dál. Srovnání energetické náročnosti trénování AI modelů podle něj často zapomíná na jednu věc: vytrénovat člověka také něco stojí.
„Vytrénovat člověka trvá zhruba 20 let života a všechno jídlo, které za tu dobu sníte,“ řekl. Férové srovnání podle něj spočívá v tom, kolik energie je potřeba na odpověď modelu po jeho vytrénování – a kolik by stála odpověď člověka.
AI vysává paměťový trh. Zdraží mobily, laptopy i auta
Umělá inteligence mění svět – a teď i ceny elektroniky. Výrobci čipů dávají přednost ziskovějším pamětem pro datová centra před těmi do mobilů a počítačů. Výsledkem je prudký růst cen a obavy z nové čipové krize.
Právě tato paralela vyvolala na sociálních sítích další vlnu reakcí. Kritici namítají, že srovnávat technologii s lidskou bytostí je samo o sobě problematické.
Jedno je ale jisté: mýtus o „galonech vody za jeden dotaz“ dostal od šéfa OpenAI tvrdý políček. A internet si teď bude muset vybrat, jestli chce dál sdílet jednoduché strašáky – nebo řešit složitější otázku, odkud vezmeme dost čisté energie pro svět, který si na AI rychle zvyká.
ZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Umělá inteligence místo lidí? OpenAI představila platformu pro nasazení AI agentů
Nové ekonomické strategii, kterou schválila vláda před týdnem, lze vytknout snad jen jedno: že se všechno nedá během krátkého volebního období stihnout. Vláda má na uskutečnění změn první dva roky, upozorňuje hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Když se vrátíme zpátky ke strategii, jak ji zhodnotit dvěma třemi větami?
Já mám se strategií jediný problém. Nemůžu říct, že by mě tam něco vyloženě iritovalo. To vůbec ne. Problém mám s tím, že je až moc komplexní, je tam všechno a je toho tam hodně. Přitom prostor něco skutečně udělat má vláda v rámci čtyřletého funkčního období omezený v podstatě na první dva roky. A proto je potřeba si vybrat priority. Jako fahrplan na dalších 10 let je to velmi dobré. Ale s horizontem nadcházejících dvou let je třeba si vybrat pár priorit a ty opravdu dotáhnout do konce.
Jaké priority tedy vidíte?
Na prvním místě energetika. Dále stavebnictví, stavební řízení a vše, co se dotýká bytové problematiky. Protože tam se odehrává dlouhodobá krize. A třetí prioritou je podle mne obrana našeho státu. Další priority bych nevymýšlel. Vidíme i na evropské úrovni, že čím více priorit, tím méně výsledků. Úsilí se naprosto rozmělní a nic se nedotáhne do skutečně efektivního finále. Vše nicméně stojí a padá s prosperitou české ekonomiky.
Je příliš mnoho priorit problémem této strategie, anebo to tak bylo i u minulých vlád?
Já si je vlastně nepamatuji. Což do diskuse o strategiích není bez zajímavosti. Pamatuji si pouze to, že všude bylo, že se musíme stát ekonomikou s vyšší přidanou hodnotou. Ale obvykle se příliš nešlo nad tyto obecné teze. Současná strategie se liší tím, že obsahuje konkrétní kroky. Ale jak jsem říkal, je jich na jedno volební období až dost.
video
Za zdražování výstavby nemůže cena stavebních materiálů, říká Jaroslav Koutňák z PSP Engineering
Rozhodně by bylo potřeba otevřít nové lomy na stavební suroviny, domnívá se Jaroslav Koutňák, generální ředitel strojírenské společnosti PSP Engineering. Ta dodává stroje, zařízení, technologické linky a investiční celky pro výrobu cementu a vápna, zpracování rud, lomového kamene, písku, štěrkopísku, uhlí a ostatních materiálů. Za posledních čtyřicet let nebyl v Česku otevřen žádný nový lom.
Překvapilo mě to, jak je komplexní. Je v ní všechno. Teď nevím, zda jsme takhle ucelený materiál kdy měli. A pokud ano, tak už před dlouhou dobou. Je to materiál, který samozřejmě obsahuje vzletné vize, ale na druhou stranu i konkrétní záměry. A to je podstatné. Pamatuji si spoustu strategií, na české i mezinárodní úrovni. Vize typu budeme směřovat ekonomiku k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, vytvoříme společnost založenou na informacích, propojíme vědu, výzkum a praxi a podobně. Tato koncepce je už mnohem konkrétnější.
Co se mi líbí, je to, že si vážně všímají energetiky, protože energetika je pro nás v době Green Dealu zásadním odvětvím. Kvůli závazku snížit emise do roku 2040 o 90 procent a následně na nulu budeme muset hodně, nebo spíš až extrémně investovat nejenom do výroby elektřiny a distribuce elektřiny, ale i do kompletní elektrifikace celého hospodářství.
Strategie si klade na cíl dostat české ceny energií na srovnatelnou či dokonce nižší úroveň než mají jinde, zejména v Německu. Co tomu říkáte? Je to reálné?
My ovšem musíme řešit nejenom cenu energií, ale současně i její dostupnost. Pokud se budeme muset zbavit uhelných elektráren, ty ostatně v důsledku cen emisních povolenek dříve nebo později zmizí automaticky, budeme mít problém vykrýt naši spotřebu elektrické energie a zajistit přitom i celkovou stabilitu sítí. To neznamená nic jiného, než současně budovat i nové zdroje. Zároveň přitom Green Deal znamená elektrifikaci všeho, tedy neuvěřitelný nárůst spotřeby elektřiny do budoucna. Nejde jen o elektromobily, ale rovněž o tepelná čerpadla, která by se měla využívat téměř všude. Na elektrickou energii by měl přejít i průmysl a doprava. Vznikne obrovská nová poptávka po elektřině, a proto je nutné do této oblasti včas a dostatečně zainvestovat. A pokud to budeme dělat jako doposud, tak to elektřinu pro domácnosti nejspíš nezlevní. Naopak to bude znamenat, že distribuční a další poplatky, které spolu se silovou elektřinou platíme, budou narůstat, aby pokryly právě tyto investiční náklady.
Dalibor Martínek: Rychlejší bytová výstavba v Česku? Blouznivý sen
Od novely stavebního řízení, která právě prochází parlamentem, si popravdě málokdo slibuje urychlení bytové výstavby. Jendo řízení, jedno razítko, to je motto, do kterého je tlustospis zabalený. Všichni však vědí, jak funguje česká rakousko-uherská byrokracie.
Jak to děláme doposud je podle vás špatně. Jak to vlastně děláme?
Elektrické společnosti zainvestují do sítí a stát jim následně prostřednictvím Energetického regulačního úřadu uzná náklady na tyto investice a přizpůsobí tomu poplatky, které jako spotřebitelé platíme. Už dnes, když se podíváte na fakturu, tak zjistíte, že to, co nás nejvíce trápilo ještě nedávno, tedy cena elektřiny jako taková (tzv. silová energie) činí jen asi polovinu fakturované částky. Zbytek jsou poplatky a daně.
Dá se s tím něco dělat? Jde také o to, že se lidé snaží na elektřině šetřit, ale jsou zklamaní, protože ty vysoké poplatky zůstávají šetřením nedotčené.
Dovedu si představit, že by stát mohl třeba z výnosu z emisních povolenek nebo evropských zdrojů zainvestovat do rozvoje sítí, aby se celé tyto náklady nemusely přenášet na spotřebitele, ať už domácnosti anebo podniky. Ale to, kolik platíme, je to do jisté míry stále i v našich rukou. Rád bych v tomto směru pochválil ERÚ, který má na svých stránkách srovnávač cen energií, do něhož zadáte svou spotřebu a místo odběru a ukážou se vám dostupné nabídky cen od nejnižších po nejvyšší. Je to velmi transparentní, užitečné a hlavně zdarma.
Chce současná vláda v něčem změnit přístup předchozí vlády?
Na hodnocení je ještě brzy. Nový kabinet vládne teprve chvíli a řeší rozpočet. Ale důležité je, že pokračuje, jak vidno ze strategie, v přípravě dostavby JE Dukovany. To je jeden z příkladů dlouhodobých investičních projektů, které by se neměly měnit ani ve chvíli, kdy se mění vláda. Které by měly pokračovat bez ohledu na to, kdo sedí na tom kterém ministerstvu. Projekty, které přesahují politický cyklus.
A skutečně se v těch projektech bude pokračovat? Nebude to podobné jako se školkovným či EET, které jedna vláda zavede a druhá zruší?
Máme zkušenost, že velké, skutečně významné projekty v rámci dopravní infrastruktury, se neměnily, i když přišla vláda premiéra Fialy. Pokračovalo se v tom, co bylo připravené, započaté, a jelo se dál. Stejně tak budou ty investice pokračovat pod taktovkou dnešní vlády. Podobně by to mělo být i s JE Dukovany, protože je to dlouhodobý projekt, během něhož se už vláda měnila minimálně dvakrát.
Problém nové hospodářské strategie je, že řeší vše. Potřebujeme priority, říká ekonom
Nová vládní ekonomická strategie, nazvaná Česko: Země pro budoucnost 2.0, kterou v pondělí schválila vláda, je velmi komplexní a v jednotlivých bodech také konkrétní. Jenže právě to má jeden pořádný háček: cílů je moc a tolik věcí se nedá za jedno volební období zvládnout. Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek proto postrádá prioritizaci.
Vidíte ve strategii přece jen něco, v čem nová vláda pokračovat nebude?
Pokud se mám podívat na něco, co je diskontinuální, pak to zřejmě budou parametry důchodového systému. Dílčí změny, které přijal Fialův kabinet, nebyly příjemné, to chápu, ale byly žádoucí. Demografický vývoj také příjemný není. Tristní pohled na vývoj porodnosti je posledním argumentem. Když vezmeme v úvahu, jak se během následujících 25 let změní struktura obyvatelstva, že ubude více než 700 tisíc lidí v produktivním věku a těchto 700 tisíc přestane odvádět na sociální pojištění a daně a začne čerpat důchod, tak je jasné, že se systém dostane do vysokého deficitu. Všichni to víme, bavíme se o tom už někdy od roku 2010. Byl tu jeden pokus o reformu, ten ale po dvou letech vyšuměl. Od té doby se pouze upravuje třetí pilíř a dělají se parametrické změny pilíře prvního. Kvazi reformou bývalého ministra sociálních věcí Jurečky byla sada parametrických změn, které neměly moc bolet a měly stabilizovat systém. Tím, že se o něco snížil výpočet budoucích penzí. Tím, že se lidem přidaly navíc měsíce pro odchod do důchodu. Není to příjemné, ale co vymyslet jiného?
Co říkáte návratu školkovného a slevy na studenta? Co si od toho lze slibovat?
Do jisté míry chápu, že politická garnitura, která nedávno nastoupila, před volbami něco slibovala a aspoň některé z těch slibů musí plnit. To je naprosto relevantní, protože kvůli slibům je voliči volili. Co si od těchto kroků lze slibovat? Obávám se, že tím nic moc nezískáme, kromě nákladů. Školkovné bylo hojně využívané, ale nemyslím si, že lidem nějak výrazně pomůže. A už vůbec, že by zvrátilo nepříznivý demografický výhled. Jestli existuje něco, co by lidem mohlo skutečně pomoci v mnohem širším měřítku, tak je to řešení bytové krize. To je mnohem podstatnější problém než školkovné a dříve pastelkovné a podobné návrhy.
Skončí všichni politruci, říká Karel Havlíček. A chystá čistku ve státních firmách
První místopředseda vlády Karel Havlíček vypracoval hospodářskou strategii země. Je to komplexní materiál, má 88 stran. Přináší recepty nejen pro průmysl, ale třeba pro vzdělávání, dopravu nebo digitalizaci. Podle této kuchařky se teď bude v Česku vládnout, Havlíček je na ni náležitě pyšný. Než doporučení přejdou do praxe, vláda se vypořádá ještě s několika oblastmi. Jednak chce změnit služební zákon, aby mohla lépe propouštět nadbytečné úředníky. Omezí řečnění ve sněmovně a vyčistí státní firmy. „Skončí všichni politruci,“ říká Havlíček.
Vidíte v té strategii něco, co by mohlo tu bytovou krizi řešit?
Existující záměry jsou určitě dobré, ale musejí se dotáhnout do konce. Na prvním místě je samozřejmě vždy stavební zákon a jeho naplňování v praxi. Pokud se zjednoduší a zrychlí stavební řízení, je tu šance, že se rozběhne bytová výstavba. Ta je naprosto tragická, protože ročně nestavíme ani 40 tisíc nových bytů. Dlouhodobě v průměru jen asi 35 tisíc. To naprosto nestačí poptávce, která narůstá tím, jak se mění i styl života. Roste podíl single domácností, takže bytů potřebujeme víc, a k tomu je nutné ještě připočítat i přirozenou obnovu bytového fondu. Staré byty zanikají, musejí vznikat tím pádem i nové.
Takže jedna věc je stavební řízení. Druhá věc je, mít kde stavět. Stát vlastní obrovské množství pozemků, které dost často ani nevyužívá, takže má v rukou spolu s obcemi a městy stavební parcely, které může prodat, pronajmout, prostě nabídnout jako prostor k výstavbě. Myslím, že nic víc se s tím dělat nedá. Návrhy, které zaznívaly před volbami, jako novomanželské půjčky, ten problém neřeší, spíše naopak.
Bezúročné novomanželské půjčky, respektive bezúročné půjčky na první bydlení, vláda zamýšlí.
Jde o to, za jakých podmínek půjčku dostanete a co vám přinese. Problémem je, že se takto snažíme podporovat poptávku po bydlení, zatímco nabídka stagnuje. Je to vidět i na podmínkách nastavených ČNB, kdy lidé do 36 let nemusejí na hypotéku složit tolik vlastních prostředků jako ti ostatní. Nadto se ozývaly hlasy, že bychom měli ještě víc poskytovat půjčky na vlastní prostředky, nejlépe bezúročně. To všechno jde směrem k podpoře poptávky. Už nyní je poptávka obrovská, každý měsíc banky poskytnout hypotéky v průměru za 25 miliard korun. A to jsou jen nové hypotéky, bez refixací stávajících úvěrů. Měsíčně! To znamená 300 miliard korun ročně. Poptávka jde nahoru, lidé si berou hypotéky bez ohledu na to, že sazba začíná na 4,5 procenta. Ale nabídka bytů je stále více méně stejná. K čemu jinému než růstu cen nemovitostí, to může vést? Takže podpora poptávky jakýmkoliv nástrojem znamená, že nabudíte ceny k tomu, aby rostly ještě rychleji.
Jsem z jižní Moravy a vidím, že i naše malá obec dokáže stavět byty a renovovat staré domy a poskytovat v nich byty. Nástroje k tomu existují, ať už dotační tituly, anebo půjčky. Možná na tom měli zapracovat i ostatní. Samozřejmě ale nechci říkat, že by si města měla zřizovat vlastního developera. Ale rozhodně mohou vytvořit podmínky pro to, aby se u nich stavělo.
Třetina mladých se smířila s tím, že na své ideální bydlení nikdy nedosáhne, ukázal průzkum
Vlastní bydlení zůstává pro mladé Čechy velkým tématem – a zároveň stále hůře dosažitelným cílem. Hypotéku má v současnosti každý šestý člověk do 30 let. Další téměř čtvrtina si ji plánuje vzít během příštích tří let. Přesto se třetina mladých smířila s tím, že na své ideální bydlení nikdy nedosáhne. Nejčastěji uvádějí vysoké ceny nemovitostí a nedostupné hypotéky. Vyplývá to z průzkumu pro společnost Xella, kterého se zúčastnilo 1 050 respondentů ve věku 18 až 30 let.
Vláda také chce vytvořit „speciální krizový stavební úřad“, který by projektům nad 100 bytů anebo nad určitou plochu uděloval povolení expres. Co tomu říkáte?
Podle mě by měly pro všechny platit stejné podmínky. A v první řadě by ty podmínky měly být jednoduché a měly by být zkráceny lhůty na všechna projednávání tak, aby se nedařilo blokovat stavební řízení. Ať už dopadne jakkoliv. Ale prostě to nesmí trvat 10 let. I v Praze se na povolení stavět bytový dům čeká 10 let. Čím déle se projekty připravují, čím déle zabere papírování a razítkování, tím dražší to nakonec je. V mezičase nejenže se vám hromadí náklady na udržování projektu, protože jej musíte neustále aktualizovat s tím, jak se technické požadavky v čase mění, ale především vše mezitím zdražuje. Každý, kdo něco stavěl před covidem a staví teď, se musí hodně divit současným cenám. Čím déle povolovací proces trvá, tím je pro investora stavba dražší.
Takže pokud se podaří ušetřit čas, bude to významné zlepšení. Ale nejsem si jistý, zda je správné dělit stavby na první a druhé kategorie. Chápu, když je třeba dopravní výstavba nebo jiná stavba ve veřejném zájmu, že se tomu mimořádná pozornost věnovat může. Ale všechny ostatní projekty by měly mít spíše rovnocenné postavení.
ZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofa Tomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Petr Dufek: Nestaví se, projekty leží v šuplíku. Je to důsledek vysoké inflace
Česko omezuje diplomacii i rozvojovou pomoc s argumentem, že „doma máme dost starostí“. Takový přístup ale může být Davida Ondračky, autora komentáře, nejen necitlivý, ale i ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. V globalizovaném světě se prázdné místo rychle zaplní – a vliv i obchodní příležitosti převezmou jiní. Úspory dnes se tak mohou proměnit v mnohem vyšší náklady zítra. Otázkou není, zda si pomoc můžeme dovolit, ale kolik nás bude stát její absence.
Svět dnes trpí zvláštní selektivní slepotou, egoismus je hlavní a jedinou politickou mantrou. Krize plane, kam se podíváš, svět na tolika frontách hoří, ale my se díváme jen na vlastní střechu. Nejde jen o humanitu a soucit, ale je to krátkozraké i ekonomicky, bezpečnostně i geopoliticky. Roli Západu zaplní rychle někdo jiný se svými zájmy a sférou vlivu, v globalizovaném propojeném systému prázdné místo dlouho nezůstane.
Česko se aktuálně chová přesně podle tohoto vzorce. Vyklízí onu „soft diplomacii“, přerušuje dlouhodobě stavěné vazby, ukazuje světu záda. Heslo dne je: sami máme doma málo, nebudeme pomáhat nikde. Ale to je v dnešním propojeném světě ostudně hloupé. Jak chcete dělat obchody v zemích, kde úplně přerušíte kontakty a vztahy se utlumí? To nás tam bude někdo čekat s otevřenou náručí a našim firmám bude nadšeně otevírat dveře? Nebuďme naivní, proč by to asi dělal? A navazovat jednou přerušené kontakty trvá roky a je to mnohem nákladnější.
Krátkozraké škrty
Každá vláda určitě má legitimní právo nastavit své priority a směřovat je nějakým směrem. Ale udělat plošné škrty všeho (diplomacie, rozvojovky, humanitárky i podpory investic) je obyčejná a hloupá destrukce, která nás bude stát mnohem víc, přijdeme o spoustu obchodních příležitostí.
Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh
Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.
Elementární solidaritu jsme odložili jako sezónní kabát, který se nosí jen v dobách hojnosti. Tento přístup není jen nelidský, humanismu pláče v koutě, ale je taky ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. Tyto škrty se nám těžce nevyplatí nakonec u nás doma, v nelegální migraci, kriminalitě, konfliktech a nespolupráci.
Rozvojová pomoc je investice, ne almužna
Rozvojová pomoc není jen charita, je to také investice a prevence. Každá koruna investovaná do zdravotnictví, vzdělání nebo infrastruktury v křehkých státech snižuje riziko budoucích konfliktů, radikalizace, migrace, nemocí a pandemií. Ekonomové tomu říkají „externality“; vedlejší dopady, které stejně zaplatíme, jen později a dráž. Ignorovat to je jako šetřit na brzdách, protože zrovna jedeme do kopce (jenže to se brzy obrátí a pojedeme z kopce dolů).
video
Ve slovenské společnosti klíčí nenávist. Neziskovky tam bojují o přežití, říká Ivana Vagaská
Současná politická situace na Slovensku nevládním organizacím nepřeje. „Nevládní organizace jsou nepřítelem. Občanská společnost je intenzivně napadaná, hovoří se o zahraničních agentech a podobně. V tom je práce, oproti České republice, komplikovanější,” říká Ivana Vagaská, která se problematice odpovědného podnikání věnuje od roku 2012, kdy nastoupila do Nadace Pontis. V posledních letech je ředitelkou Business Leaders Forum (BLF), které Pontis zaštiťuje.
Je vidět už více let určitá únava z empatie. Po pandemii, válce na Ukrajině, energetické krizi a inflaci se západní veřejnost podivně uzavírá do sebe. Politici slyší hlavně na domácí frustraci a populismus jim velí hledat zdánlivě snadná řešení (většinou absolutně chybná). Pomoc se už neřídí potřebou, ale strategií, humanitární princip univerzálnosti ustupuje logice mocenských bloků a zájmů. Rozpočty na rozvojovou a humanitární pomoc klesají, nejchudší regiony bez strategické hodnoty zůstávají úplně stranou. Krátkodobě to vypadá racionálně, dlouhodobě je to slepá cesta.
Vzpomeňme na Marshallův plán
Evropa po druhé světové válce také potřebovala pomoc. Marshallův plán nebyl jen ekonomický program, ale politická sázka na stabilitu a prosperitu – a ten vyšel. Evropě pomohl postavit se na vlastní nohy. Dnes máme tendenci zapomínat, že stabilní a bohatý svět není samozřejmost. Je to výsledek investic, trpělivosti, diplomacie – a určité promyšlené solidarity.
Únava Západu, nástup jiných hráčů
Když Západ ustupuje, prostor logicky a cíleně vyplňují jiní – Čína, Indie, Rusko. Ne s humanitární rétorikou, ale s obchodními a politickými podmínkami a zájmy. A země, které dnes necháme bez podpory, si zítra vyberou jiné partnery (na rozvoj i na obchod). Ne proto, že by sdílely jejich hodnoty, ale protože někdo vůbec přišel.
Německé podniky bijí na poplach: Čína podle nich ohrožuje férový obchod
Asijsko-pacifický výbor německých podniků varoval před destabilizačními a nepoctivými obchodními praktikami Číny, a to krátce před plánovanou cestou německého kancléře Friedricha Merze do Pekingu. Podle dokumentu, k němuž získala přístup agentura Reuters, vlivné německé podnikatelské sdružení obviňuje Peking z vytváření nadbytečných výrobních kapacit, rozsáhlých subvencí a politicky motivované regulace zahraničního obchodu.
Svět bez základní empatie je dražší, než si myslíme
Vlastně ta otázka nezní, jestli si pomoc můžeme dovolit. Otázka je, zda si můžeme dovolit svět, kde se o nejzoufalejší nikdo nestará. V globalizovaném systému totiž prázdné místo dlouho nezůstane a malý oheň se rychle přenese. Je levnější hasit malý požár daleko než pak velký doma a nedává smysl šetřit na hasičích.
