Dalibor Martínek: Rychlejší bytová výstavba v Česku? Blouznivý sen
Od novely stavebního řízení, která právě prochází parlamentem, si popravdě málokdo slibuje urychlení bytové výstavby. Jendo řízení, jedno razítko, to je motto, do kterého je tlustospis zabalený. Všichni však vědí, jak funguje česká rakousko-uherská byrokracie.
Novela má být vlajkovou lodí nové vlády. Má nastartovat zoufale nedostatečnou a pomalou bytovou výstavbu, zejména v Praze. Podle vlády budou potřeba minimálně dva roky, aby novela začala být funkční. Letos se bude schvalovat, příští rok implementovat. Budou ji šprtat úředníci. Co bude potom? Nikdo si velké iluze nedělá.
Už nyní se komora atestovaných inženýrů proti novele staví. Je to 32 tisíc odborníků, kteří dávají na projekty razítka. Novela podle nich například bere občanům možnosti zasahovat do stavebního řízení. No, o to právě jde. Aby každý rebel, který chce mít hezký výhled z okna, už nemohl házet vidle do snů o bydlení svým spoluobčanům.
Inženýrům jde ve skutečnosti o něco jiného. O jejich razítka. Každý člen musí komoře platit roční poplatky v řádu nižších tisíců korun. Za to ovšem chtějí nějaký benefit. Držet v ruce razítko. Novela umožňuje u strategických staveb, nově tedy i větších bytových projektů, stavební řízení uspíšit. Projektanti se bojí, že jejich razítko bude mít slabší váhu.
Méně úřadů
Nicméně racionálně upozorňují, že důvodem, proč se málo povoluje výstavba, není jen zpackaná digitalizace, ale obecně proces schvalování, různé prováděcí vyhlášky. Prostě úřední postupy. Kvůli tomu se za loňské první tři kvartály povolilo 46 tisíc stavebních záměrů. Je to málo, nebo hodně? Je to nejméně od roku 1999.
Podle chystané novely se má počet stavebních úřadů snížit na třetinu. To je zase velké téma pro starosty obcí, kteří dosud mají bytovou výstavbu takříkajíc v domě. Nyní by se povolování mělo přesunout pod státní orgány, a úřadů ubýt. Starostům vadí, že přijdou o kontrolu nad výstavbou. Otázkou ovšem je, zda budoucích už jenom dvě stě úřadů bude tím důvodem, proč by měla výstavba bytů zrychlit.
Vláda používá argument, že když bude povolování pod státní správou, bude se řídit jen zákonem a zákonnými lhůtami, nikoliv jinými zájmy. Nebudou ho blokovat všelijací aktivisté, bude se řídit územním plánem. Který ovšem řada obcí vůbec nemá.
Další, co zaznívá, je, že být úředníkem na stavebním úřadě není žádné terno. Vláda sice slibuje navýšení platů, ale úředníci nemají rádi změny. Při reorganizaci jich řada odejde do penze, mladých lidí se na takové pozice moc nehrne. A co je absurdní, o výstavbě vesměs rozhodují lidé, kteří nemají s vlastní výstavbou žádné zkušenosti. Mají jen ty prováděcí vyhlášky.
Všichni se shodnou, že bytovou výstavbu je potřeba nakopnout. Velké politické téma. V Praze, do které jdou lidé za prací, by se mělo stavět zhruba deset tisíc nových bytů ročně. Povoluje se jich však za posledních dvacet let v průměru kolem šesti tisíc ročně. Výsledkem je zdražování nového bydlení o deset procent ročně, ruku v ruce zvyšování nájmů. Nedostupnost bydlení.
Vlády deklarují bydlení jako svou prioritu. Tato například stanovila výstavbu bytů jako strategický záměr země. Zní to krásně. Mezi odbornou komunitou, stavaři a developery, ovšem panuje skepse. Nechtějí ji veřejně ventilovat, se státní správou musejí kooperovat. Zrychlení výstavby v Česku, při našem lpění na postupech a razítkách, je však očekávání rychlejší výstavby pouhou iluzí.
