Ve veřejné debatě se úředník stal skoro karikaturou a nadávkou, razítko, paragraf, alibismus, překážka. Ale bez schopných úředníků nefunguje stát, kraje, města, nemocnice, armáda, doprava ani školy. A bez lidí, kteří jsou ochotni pravidla nejen dodržovat, ale také je zlepšovat a inovovat, se každá země začne pomalu propadat do nehybnosti. Mnozí politici mají tendenci svou vlastní neschopnost házet na úředníky. Je to tak snadné, a přitom tak hloupé a krátkozraké. Bez kvalitních úředníků politici nezmění vůbec nic, budou jen prázdně žvanit.

Festival kreativní byrokracie je inspirativní akce, která se koná příští týden, doporučuji minimálně se podívat na její program. Ukazuje lidi, kteří ve veřejné správě zkoušejí nové věci, propojují technologie, design a služby pro občany. Je to vlastně dobrá zpráva o tom, že pro stát ještě pracují lidé, kteří to celé nevzdali.

Proč všechno nefunguje? A pár lidí se to snaží opravit

Hlavní keynote akce nese název „Why Nothing Works?“, to je myslím dobrá otázka. Jak se vlastně stane, že stát dokáže od lidí a firem vybrat daně, ale neumí postavit vysokorychlostní tratě, zařídit kvalitnější školství nebo jak se občan pořád ztrácí v základních veřejných službách? Hledejme a poslouchejme lidi, kteří mají odvahu a schopnosti zkoumat, kde se systém zasekl a jak ho rozhýbat, a není jich v Česku málo.

Úředník 2035 aneb člověk mezi algoritmy

Jedno z nejzajímavějších témat je otázka budoucnosti státní správy v době algoritmů a umělé inteligence. Otázkou je, zda budou úřady schopné využít AI ve prospěch lidí, nebo zda skončí v jakémsi „algoritmickém feudalismu“, kde se ztratí lidský úsudek i odpovědnost. To je mimochodem jedna z největších výzev příštích deseti let. Stát, který AI ignoruje, bude neefektivní. Stát, který jí bezhlavě podřídí vše, bude nebezpečný.

Karel Pučelík: Co si vzít z britského triumfu Andyho Burnhama? Nebát se do problémů „říznout“

Názory

Vítězství Andyho Burnhama v britských volbách do parlamentu bylo mnohem výraznější, než se čekalo. Je to další příklad toto, že voliči ocení, když je politici přestanou gaslightovat a vysvětlovat jim, jak se vlastně mají dobře. Konečně je někdo začal brát vážně. Burnham se k tomu ani nemusel snížit k nenávistnému populismu. Brzy si své recepty nejspíš bude moci vyzkoušet jako premiér.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Proto je nutné řešit praktické využití umělé inteligence. Jak ji použít při zadávání veřejných zakázek, jak automatizovat rutinní administrativu, jak využít jazykové modely pro práci s dokumenty nebo komunikaci s občany. Nejde o futuristické sny, ale o konkrétní nástroje a plikace, které mohou ušetřit tisíce hodin práce.

Stát jako služba, ne jako pevnost

V programu této akce se často objevují témata designu služeb, srozumitelné komunikace nebo orientace občanů v systému. To zní možná až banálně, ale právě tady se rozhoduje o důvěře ve stát. Většina lidí posuzuje demokracii a funkční stát podle toho, zda rozumí formuláři, najde správné dveře na úřadě a dostane odpověď na svůj problém, má se kam obrátit, a nedočká se úřednického ptydepe. Moderní veřejná správa není jen o zákonech, ale čím dál tím víc o srozumitelnosti a uživatelské zkušenosti. Tohle potřebujeme měnit, zjednodušovat, vysvětlovat.

Schopný státní úředník, ohrožený druh

V době, kdy je populární státem pohrdat, je vlastně překvapivě nadějná věc, že tady máme stále hodně mladých úředníků, analytiků, expertů se zajímavým vzděláním, ale i starostů, radních a manažerů veřejných institucí, kteří stále věří, že stát a veřejný sektor vůbec lze zlepšovat.

Dobrý a efektivní stát vzniká jen díky těmto schopným lidem, kteří se rozhodnou věnovat část svého talentu veřejné službě. Budoucnost Česka nebude určovat jen to, kolik máme startupů, kolik vyvezeme aut nebo jak rychle nakoupíme zbraně. Stejně důležité bude, zda dokážeme vybudovat moderní, sebevědomou a kompetentní veřejnou správu.

Dalibor Martínek: Babiš prý zlepší život lidí. Bydlení bude výjimkou

Názory

Andrej Babiš nemá názor na klimatickou změnu, neřeší válku na Ukrajině. Jak neustále prohlašuje, jeho hlavním úkolem je zlepšit život v Česku. Tvrdí, že na tom už maká, ale vesměs jde jen o přísliby. Klíčovým tématem země je nedostatečná bytová výstavba. Vláda má souhrn opatření, bydlení mezitím dál zdražuje a zdražovat bude.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Vítězství Andyho Burnhama v britských volbách do parlamentu bylo mnohem výraznější, než se čekalo. Je to další příklad toto, že voliči ocení, když je politici přestanou gaslightovat a vysvětlovat jim, jak se vlastně mají dobře. Konečně je někdo začal brát vážně. Burnham se k tomu ani nemusel snížit k nenávistnému populismu. Brzy si své recepty nejspíš bude moci vyzkoušet jako premiér.

Doplňovací volby do britského parlamentu vyhrál labouristických starosta Manchesteru Andy Burnham. Průzkumy naznačovaly, že vyhraje, očekával se ale poměrně těsný souboj s kandidátem nyní velmi silné populistické až krajně pravicové Reform UK. Potvrdil se jen první předpoklad.

Burnham totiž získal 55 procent hlasů, kdežto Robert Kenyon z Refrom jen 35. Labourista tedy vyhrál s obrovskou převahou. Jeho úspěch umocňuje i fakt, že ještě před několika týdny na tomto předměstí Manchesteru v komunálních volbách Reform jasně dominovala. Pokud by kandidoval labourista tradičního centristického ražení, dost možní by ho kandidát od Nigela Farage roznesl na kopytech. Na Burnhama ale nevyzráli. Našel konečně recept, jak na populisty?

Bloomberg: Vlády si půjčují rekordním tempem. Dluhopisy ženou zbrojení i energetika

Money

Státy letos na trzích získávají peníze nebývalým tempem. Od začátku roku si prostřednictvím syndikovaných emisí půjčily zhruba 504 miliard dolarů, tedy asi 10,5 bilionu korun. Podle agentury Bloomberg za tím stojí rostoucí výdaje na obranu, infrastrukturu i přechod k modernějším zdrojům energie.

nst

Přečíst článek

Labouristé před dvěma lety kandidovali pod heslem „ZMĚNA“. Tou pravou změnou by ale mohl být až právě „Andy“, jak starostovi v Manchesteru říkají. Keir Starmer je u moci už dva roky, ale jeho přístup je velmi opatrný, zdráhá se jít do větších reforem a jeho komunikace s voliči je zoufale neefektivní. Změna nepřišla, alespoň ne tak zásadní, proto se popularita Labouristické strany rychle potápí.

Andy Burnham, který do voleb šel právě proto, aby se mohl postavit Starmerovi a převzít jeho místo lídra strany a poté i premiérský úřad (nyní ho čekají vnitrostranické volby), nabízí něco jiného. Opakuje, že dnešní politika nefunguje, že až příliš mnoho lidí zůstává na okraji. Prezentuje se jako člověk mimo londýnskou bublinu, který přináší jinou perspektivu.

Spasí Británii „manchesterismus“

Zároveň ho ale nelze zařadit na politickém spektru ke krajní levici. Stačí se podívat do Manchesteru. Je to město, které přitahuje investice a je vstřícné k byznysu. Burnham se ale nebál velkých kroků, ať už se jednalo o dopravu nebo i jiné problémy. Jeho přístup je více intervencionistický, než je v dnešní politice běžné. Není nutné do věcí zasahovat, pokud fungují, ale pokud ne, klidně různé sektory dostane pod veřejnou správu nebo do nich nějakým způsobem vstoupí. Burnham se prostě nebojí do problémů „říznout“.

Britové se tak brzy možná dočkají znárodněné energetiky nebo distribuce a ochrany vody – která v soukromých rukách funguje naprosto, ale naprosto katastrofálně. Možná dojde i na menší zdanění práce, které nahradí daně z majetku a bohatství. Možná. Samozřejmě není jisté, že návody z Manchesteru budou fungovat i celostátně. Premiérský úřad už také zpracoval kde jakého progresivního politika.

Co si z Burhamova úspěchu vzít v Česku? I u nás máme podobný problém. Daří se populistům, ale ani jejich politika nefunguje. Tradičním stranám se naopak stále nedaří voliče nijak oslovit. Jak by také mohly, když jejich jejich programy přinášejí prosperitu v lepším případě jen těm bohatším, v horším případě nikomu. Nebylo by tedy od věci si přiznat, že aktuální model nefunguje, přiznat, že lidé mají proč být nespokojení. A pak začít řešit konkrétní problémy, klidně i radiálnějším způsobem, než jsme zvyklí. Kosmetické reformy nevedly a nepovedou nikam. Nebát se do toho „říznout“.