Trh s uměním působí noblesně a má rád velká slova: autenticita, mistrovské dílo, aukční rekord. Jenže pod elegantní fasádou se skrývá překvapivě mnoho falz a tento trh je ideálním prostředím pro podvody. Švýcarský Fine Art Expert Institute odhaduje, že až 50 procent děl v oběhu může být chybně připsáno autorům nebo rovnou paděláno.

Padělky nejsou jen poruchou systému. Jsou strukturální vlastností trhu, kde se hodnota neurčuje pouze kvalitou díla, ale hlavně vírou v jeho autenticitu. A nikdo to nechce veřejně přiznávat. Galerie chrání reputaci, sběratelé své ego i investice a právníci raději diskrétně připraví mimosoudní dohodu, aby se o věci příliš nemluvilo.

Autenticita jako luxusní iluze

Celý systém stojí na důvěře, reputaci a expertním názoru. Jenže právě subjektivita je jeho slabinou. O umění a jeho hodnotě rozhoduje kombinace historie, emocí a interpretace. A tak zůstává nepříjemná otázka: když si dnes někdo pověsí doma obraz za sto milionů, co přesně vlastně koupil? Originál? Investici? Status? Nebo jen velmi drahou důvěru v příběh, který zatím nikdo nerozporoval?

David Ondráčka: Rwanda zahajuje arbitráž proti Británii, kvůli dohodě o odvozu migrantů

Názory

Plán na přesun migrantů do Rwandy končí u soudu. Africká země po Británii žádá desítky milionů liber.

David Ondráčka

Přečíst článek

Padělek navíc nemusí znamenat jen nově namalovaný obraz. Velká část problémů spočívá v chybném připsání autorství. Stačí „upravit“ provenienci, přidat správné razítko, vhodného prostředníka a z nenápadného obrazu se stane údajně ztracený mistr. V umění totiž často rozhoduje podpis víc než samotné plátno.

Luxusní nákup s nejistým obsahem

Mají tedy bohatí lidé doma originály? Někdy ano. A někdy velmi drahé omyly. Vysoká cena není zárukou pravosti, spíš magnetem pro sofistikovanější podvody. Paradoxně platí, že čím větší jméno a částka, tím větší motivace systém obejít. Sběratel tak často kupuje kombinaci obrazu, příběhu a víry, že obojí obstojí.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Obraz za sto milionů. A co když je falešný?

Zajímavé je, že mnoho falz zůstává dál v oběhu i poté, co se na problém přijde. Důvod je jednoduchý: nikdo nechce veřejně přiznat, že koupil padělek za miliony, a vypadat jako idiot. Galerie chrání reputaci, sběratelé ego a právníci připravují mimosoudní dohody. Obraz tak někdy tiše změní majitele a pokračuje dál trhem.

Když se na podvod přijde, často nenásleduje velký skandál, ale tiché zametení pod koberec. Vzniká zvláštní dohoda mlčení: o některých obrazech je lepší příliš nemluvit. A padělek může dál fungovat jako statusový symbol – a o to často jde především.

Technologie jako nový detektiv

Když experti zkoumají obrazy, které jim majitelé přinesou k ověření pravosti, výsledky bývají drsné. Někdy až 70 procent prověřovaných děl není od deklarovaného autora. Často jde o sofistikovaná falza, která prošla galeriemi, aukcemi i rukama renomovaných znalců. Proto dnes rostou investice do technologického ověřování pravosti uměleckých děl a do lepšího odhalování padělků.

Do hry stále výrazněji vstupují moderní technologie: spektrální analýzy, databáze pigmentů, rentgeny, ale i umělá inteligence, která porovnává tisíce děl, hledá odchylky a analyzuje tahy štětcem. AI umí odhalit vzorce, které lidské oko přehlédne.

Jenže ani technologie problém úplně neřeší. Algoritmy se učí z dat, která sama mohou obsahovat chyby. Padělatelé se učí rychle a trh je příliš velký, globální a roztříštěný. Souboj mezi expertem a falzifikátorem tak pokračuje.

David Ondráčka: Maďarsko po Orbánovi: zkrotit oligarchy a vrátit pravidla

Názory

Maďarsko stojí po pádu Orbánova režimu před těžkým úkolem: rozebrat systém prorostlý oligarchy, obnovit právní stát a vrátit politice normální pravidla. Vítězství opozice ukazuje, že změna je možná, ale skutečná práce teprve začíná.

David Ondráčka

Přečíst článek

Globální trh bez celníků

Další rovinou problému je neprůhlednost trhu s uměním a silná anonymita, která je s ním spojená. Částečně je pochopitelná, zároveň ale přináší značná rizika. Podle analýz OECD je obchod s padělky globálním fenoménem, který využívá slabé kontroly a přeshraniční anonymitu. Umění je ideální komodita. Má vysokou hodnotu, obtížně se standardizuje a jeho posuzování zůstává do značné míry subjektivní.

Anonymita jako služba

Na rozdíl od realit nebo akcií se u umění často neví, kdo je jeho skutečným vlastníkem. Transakce probíhají přes prostředníky, právní struktury nebo trusty. Anonymita není vedlejší efekt, ale součást produktu. Pro sběratele je komfortem, pro regulátory slepou skvrnou.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Freeporty: trezory mimo realitu

Specifickým fenoménem jsou takzvané freeporty, tedy bezcelní sklady, v nichž mohou být umělecká díla uložena celé roky, aniž by formálně vstoupila na trh dané země. V praxi to znamená minimum regulace, daní i nepříjemných otázek.

Dílo „existuje“, má hodnotu v milionech, ale fyzicky jen leží v bezpečné krabici někde u letiště. Je to ideální prostředí pro ty, kdo nechtějí příliš vysvětlovat původ peněz ani původ obrazu.

Státy obvykle mají v čele diplomacie politika, jehož úkolem je hájit dlouhodobé zájmy jeho země. Nikoliv však Česko. My jsme si zvolili člověka, jehož neskrývaným programem je české zájmy podrývat. Zbývá jediná otázka: dělá to jen z neschopnosti nebo záměrně?

Evropská krajní pravice i populistické strany se postupně odvracejí od amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dříve býval jejich idolem, ale zejména jeho zahraniční politika Evropanům moc radosti nepřináší. I populistům to došlo. Jak začala politika zatěžovat peněženky voličů, je nutné změnit kurz.

Velkým příznivcem Trumpa byl i britský populista Nigel Farage, nyní se však spojení mezi jeho Reform UK a americkým MAGA táborem pokouší upozadit. Zůstává inspirace antiimigrační politikou i dalšími postupy Trumpovy administrativy, červenou čapku ale už raději nechává doma. Podobný ústup od Trumpa je vidět i třeba u Alternativy pro Německo.

Kdo by měl Česko zastupovat na summitu NATO? Většina Čechů by Macinku nechala doma

Politika

Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.

nst

Přečíst článek

Česko má v tomto ohledu svou výjimku, a to Motoristy sobě, kteří jsou přinejmenším jednou z mála stran, která se k obdivu k Trumpovi stále hlásí. Přitom jsou to právě motoristé (s malým m), kteří Trumpovi vděčí za vysoké účty za pohonné hmoty. Celé angažmá nejmenší vládní strany zatím nabízí logiky poskrovnu.

Malá vlastizrada

Vezměme si například šéfa Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku, který nic nebuduje, cestuje po světě a obvykle pronáší šokující slova, kterými vtlouká klín mezi naše dosavadní spojence. Zůstává za ním jen chaos a často i ostuda.

Jeho vztah k MAGA navíc ukazuje, že vůbec nechápe, jaká je role šéfa diplomacie. V nedávném rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung se nechal slyšet, že k americkým republikánům má zvláštní vztah, protože s nimi sdílí stejný politický boj. Toto vyjádření by nedávalo smysl, ani kdyby byl řadovým poslancem, dalo by se ale svým způsobem pochopit. Obě strany ostatně jsou zaměřené proti progresivismu, proto je také lidé většinou volí. Pokud ale takto mluví jako ministr zahraničí, a z jaké jiné funkce může mluvit pro německá média, je to taková malá vlastizrada.

Zájmy republikánů jsou totiž na hony vzdálené zájmům České republiky. Je to strana plná izolacionistů, kteří nejsou příliš oddáni transatlantické spolupráci, obraně Ukrajiny nebo zahraniční politice založené na hodnotách. MAGA diplomacie je politikou silnějšího, využívá cel, donucování a diktování, nikoliv partnerství. Neustálý chaos, výkyvy trhů, přetrhávání dodavatelských řetězců, nevynucené ekonomické šoky. Pro malé státy, jako je Česko, to znamená být ve vleku velmocí. Nikdo (inteligentní) nemůže říci, že se Česku od nástupu Trumpa daří lépe.

Dalibor Martínek: Otázka pro Babiše nezní, co s Pavlem. Zní, co s Motoristy

Názory

Babišovi visí na krku Macinka s Turkem, a taky Okamura. Solidní zátěž. Ale Andrej Babiš si ji sám vybral, chce vládnout. Chce pomník. Zůstat u vládnutí, dokud mu v mozku nepraskne cévka.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Ministr amatér

Macinka coby ministr zahraničí by měl být především reprezentantem státu, hlídat jeho zájmy, citlivě si udržovat spojence a hledat nové, přičemž v civilizovaných zemích se diplomacie dělá do jisté míry nadstranicky, protože strategické zájmy se nemění s větrem ani s ročními obdobími. Je to svým způsobem jiný svět a jiné řemeslo než domácí politika.

Co ale můžeme čekat od člověka, který se do čela ministerstva zahraničí dostal takřka náhodou? Životní prostředí nebo diplomacie, hodinky nebo holínky. Zapadnout by nemělo ani to, že se zástupce cca pětiprocentní strany promenáduje po světě a vypráví pohádky, u čehož si připadá jako Henry Kissinger, a snaží se změnit dlouhodobé směřování státu. Macinkova role je hluboce rozdělující, doma i v Evropě. Rusko i další Evropě konkurující velmoci si nemohou přát nic lepšího.

Toto je výsledek populistické politiky. Nikdo nemá vizi přesahující volební období. Všechno se dělá jen pro domácí popularitu, neexistuje ekonomická, klimatická ani zahraniční strategie. Populisté tvrdí, že zastupují obyčejné lidi, ale zastupují jen sami sebe a svá ega. Obyčejné lidi nezastupuje nikdo. V době populistické politiky se na obyčejné lidi kašle víc, než se na ně kašlalo dříve. A že se na ně kašlalo dost. Čím dřív nám to dojde, tím dřív se můžeme pustit do nápravy škod. 

Další texty Karla Pučelíka