Co se děje s nadanými dětmi, když dospějí? V Americe bývají úspěšné
Dlouhodobé sledování ukazuje, že mimořádně inteligentní děti v dospělosti profesně září a navíc bývají často duševně zdravější a spokojenější než průměrná populace. Je ale dobré je včas podchytit.
V mnoha zemích světa se diskutuje o tom, jestli je dobré výrazně podporovat intelektuálně nadané děti a připravovat jim mimořádné podmínky, jako jsou výběrové školy a individuální výukové programy. I v Česku je pohled na osmiletá gymnázia, která jsou (nebo by měla být) podporou pro nadanější děti, velmi polarizujícím tématem ve školství. Pro někoho představují snahu o maximální rozvoj talentů, pro jiného nabourání spravedlivého vzdělávacího systému pro všechny, který by neseparoval děti už v raném věku.
Ani psychologové nejsou jednotní. Někteří varují, že nálepka „nadané dítě“ je spíše prokletím než darem, protože dítěti přináší neúměrný tlak na očekávané výsledky, sociální izolaci od ostatních dětí a jejich běžných starostí a někdy rovnou syndrom vyhoření.
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu se Sarou a Teem Sandevovými na obálce.
Vychází letní magazín Newstream CLUB se Sarou a Teem Sandevovými. Tématem je Česko jako investice
Enjoy
Jiná stavba mozku
Proč je některý člověk intelektuálně výkonnější než jiný, to se pořád ještě nedá určit zcela přesně. Zdá se však, že svou roli hraje i stavba mozku. Letos v dubnu Karin Reuwsaatová, která působí na několika výzkumných a vzdělávacích institucích v brazilském Riu de Janeiro, publikovala v odborné publikaci International Journal of Developmental Neuroscience analýzu desítek studií na toto téma. Všimla si, že nadaní jedinci obvykle mívají větší množství šedé mozkové hmoty (s vysokou koncentrací nervových buněk) v některých částech mozku, které jsou důležité pro abstraktní uvažování a řešení problémů (pokud by vás to opravdu hodně zajímalo, je to v dorsolaterální prefrontální kůře, v horních závitech temporálních laloků a dolní části parietálních laloků).
Jiný výzkum zase ukazuje, že bílá hmota mozková (nervová vlákna přenášející mozkové signály) nadaných lidí zajišťuje mnohem vyšší propojení mezi jednotlivými mozkovými centry. K tomu mozek nadaných lidí pracuje úsporněji – při řešení běžných úkolů spotřebovává méně energie, ale dokáže „zařadit vyšší rychlostní stupeň“, jakmile obtížnost vzroste.
S tím asi nikdo moc nehne, tady platí, že komu je shůry dáno, nemusí v apatyce nakupovat. Ale i tak může svůj dar rozvíjet, anebo také ztratit.
První umělá inteligence v roli vědce si počíná tak trochu jako dávní učenci uzavření ve slonovinové věži svého papírového poznání: prohrabuje se už existujícími znalostmi (či omyly), vyvozuje z nich nějaké závěry, avšak nedělá experimenty, kterými by je ověřila. Ale i tak jí to začíná myslet.
Umělá inteligence vytvořila vědce. Kreativní moc není
Zprávy z firem
Výhody předbíhání
Vanderbiltova univerzita v americkém Tennessee sleduje od sedmdesátých let 20. století 1 600 matematicky nadaných jedinců vytipovaných, když jim bylo 13 let (tisíc mužů a 600 žen). Někteří z nich ve škole „předbíhali“. Dostali možnost účastnit se některých vzdělávacích akcí se staršími žáky nebo rovnou „přeskočit“ některý ročník, dostat se dříve na univerzitu, a pokud se věnovali akademické kariéře, získat dříve doktorát. A tito lidé opravdu dosahovali v dospělosti častěji doktorátů (až 40 procent oproti dvěma procentům v běžné populaci), publikovali více vědeckých prací, ale také častěji stáli v čele úspěšných firem.
Další výzkum dodává, že studenti, kteří „přeskakovali“ ročníky, dosahovali lepších studijních výsledků než obdobně nadaní studenti, kteří procházeli vzdělávacím systémem bez nějakých výhod.
Výzkumníci ze zmíněného projektu Vanderbiltovy univerzity k tomu konstatují, že nezjistili žádný negativní dopad na duševní pohodu těchto lidí v době, kdy jim bylo 50 let. Naopak, mnozí účastníci výzkumu zpětně uváděli, že v běžných třídách trpěli nudou a frustrací. Možnost učit se rychleji jim dodala sebevědomí i v sociální oblasti. To, že ve škole ztratili kontakt se svými vrstevníky a museli se stýkat s žáky z vyšších ročníků, do nichž „přeskočili“, jim obvykle nevadilo.
Ve veřejné debatě se úředník stal skoro karikaturou a nadávkou, razítko, paragraf, alibismus, překážka. Ale bez schopných úředníků nefunguje stát, kraje, města, nemocnice, armáda, doprava ani školy. A bez lidí, kteří jsou ochotni pravidla nejen dodržovat, ale také je zlepšovat a inovovat, se každá země začne pomalu propadat do nehybnosti. Mnozí politici mají tendenci svou vlastní neschopnost házet na úředníky. Je to tak snadné, a přitom tak hloupé a krátkozraké. Bez kvalitních úředníků politici nezmění vůbec nic, budou jen prázdně žvanit.
David Ondráčka: Český stát mezi ptydepe a umělou inteligencí
Názory
Úspěch může být oceňován, ale i znevažován
Celkově z toho vyplývá, že věnovat se nadaným studentům může být výhodně pro ně i pro společnost, která získá intelektuálně schopné lidi, jež pro svůj rozvoj opravdu potřebuje. Pravda, zmíněná data pocházejí z amerických výzkumů. Třeba v Česku se nikdo nevěnuje celé půlstoletí sledování velké skupiny nadaných lidí, aby mohl vyvodit závěry platné pro naši společnost.
Ta je od americké odlišná už například tím, že zatímco Američané úspěch obdivují a oceňují, u nás bývá spíše znevažován a zpochybňován. Takže české intelektuální talenty možná nedosahují svých výsledků tak snadno, případně je nacházejí v zahraničí. Ale na to nám dlouhodobá studie chybí.
A přece jenom ještě útěcha pro nás ostatní, kteří jsme neabsolvovali základní školu ve dvanácti letech a nezískali doktorát ve dvaceti. I lidé bez mimořádného nadání dokážou najít uplatnění v životě a spokojenost, a to díky jiným dispozicím, případně pracovitosti anebo štěstí. Nepropadejme panice.
Další texty Josefa Tučka
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
