Spojené státy a Izrael zvažují, že v pozdější fázi války vyšlou speciální síly do Íránu s cílem zmocnit se jeho zásob vysoce obohaceného uranu, píše zpravodajský web Axios s odvoláním na čtyři zdroje s informacemi o jednáních. Zabránit Íránu získat jadernou zbraň je jedním z deklarovaných válečných cílů amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Jakýkoliv pokus zmocnit se tohoto materiálu by vyžadoval americké či izraelské vojáky na íránské půdě, kde by museli hledat těžce opevněná podzemní zařízení uprostřed války, píše Axios. Není jasné, zda by se jednalo o americkou, izraelskou či společnou misi. Zřejmě by k ní došlo pouze poté, co by si obě země byly jisté, že íránská armáda už nepředstavuje vážnou hrozbu.

Trump na otázku o možnosti vyslání pozemních jednotek do Íránu s cílem zmocnit se jeho jaderných zařízení v sobotu podle agentury Reuters odpověděl, že je to něco, k čemu by mohlo dojít "později". "Lidé tam budou muset jít a vzít to," řekl podle Axiosu americký ministr zahraničí Marco Rubio, když byl dotázán na obohacený uran Íránu při úterním brífinku se zákonodárci v Kongresu. Neupřesnil, kdo přesně podle něj za tímto účelem do Íránu půjde.

Válka v Perském zálivu může vrátit do hry Nord Stream 2. Putinův stín se znovu vznáší nad Evropou

Názory

List Wall Street Journal ve včerejším textu konstatuje, že „velkým vítězem“ energetické krize vyvolané válkou v Perském zálivu je Rusko (viz níže). Pro Rusko představuje mimořádný nárůst cen ropy a zemního plynu z tohoto týdne doslova živou vodu, neb jeho hospodářství dosud sláblo nejen vinou západních sankcí, ale také kvůli poměrně nízkým cenám daných energetických surovin. S tím, jak postupně omezují svoji produkci země Perského východu, Rusko získává na důležitosti coby klíčový alternativní dodavatel. Vstříc mu vychází vlastně i sama americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Trumpova administrativa podle jednoho amerického činitele zvažuje dvě možnosti: buď všechen materiál z Íránu odvézt, nebo tam dopravit jaderné experty, kteří by ho na místě znehodnotili. Mise by nejspíš vyžadovala účast odborníků a vědců, například těch z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), píše Axios.

Americký zmocněnec Steve Witkoff v březnovém rozhovoru se stanicí Fox News tvrdil, že íránští zástupci během dřívějších jednání s Washingtonem prohlásili, že mají 460 kilogramů uranu obohaceného na 60 procent, který by mohl být použit k výrobě 11 atomových bomb.

K výrobě atomové zbraně je potřeba uran obohacený na 90 procent – takzvané obohacování je proces, při kterém se technologicky zvyšuje koncentrace štěpného izotopu v přírodním uranu tak, aby mohl být využit jako palivo v jaderných elektrárnách nebo jako nálož v jaderných zbraních. Obohacení z 60 na 90 procent už představuje relativně malý technologický krok.

List Wall Street Journal ve včerejším textu konstatuje, že „velkým vítězem“ energetické krize vyvolané válkou v Perském zálivu je Rusko (viz níže). Pro Rusko představuje mimořádný nárůst cen ropy a zemního plynu z tohoto týdne doslova živou vodu, neb jeho hospodářství dosud sláblo nejen vinou západních sankcí, ale také kvůli poměrně nízkým cenám daných energetických surovin. S tím, jak postupně omezují svoji produkci země Perského východu, Rusko získává na důležitosti coby klíčový alternativní dodavatel. Vstříc mu vychází vlastně i sama americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa.

Ministerstvo financí USA v pátek udělilo měsíční výjimku Indii, která tak opět může nakupovat ruskou ropu. Tu, jež dosud bez využití dlela na tankerech na moři, neb ji Rusko nemělo kvůli Trumpovým sankcím komu prodat. Zrovna třeba právě Indie se totiž dříve v letošním roce zavázala přestat odbírat ruskou ropu, za což ji Trump „odměnil“ zrušením 25procentního sekundárního cla. Které mu tedy později stejně zneplatnil Nejvyšší soud USA.

Kromě Indie se vstřícného kroku v podobě ukončení sankcí v pátek dočkala také německá dcera ruského státního ropného kolosu Rosněfti. Ta vlastní podíl ve třech německých rafinériích, které dohromady představují dvanáct procent celkové rafinační kapacity Německa.

Týden bojů na Blízkém východě: Írán odmítá kapitulaci, Trump hrozí velkými údery

Politika

Týden po vypuknutí války na Blízkém východě dnes Izrael a Írán pokračovaly ve vzájemných úderech. Íránský prezident Masúd Pezeškján zároveň oznámil, že prozatímní vládnoucí rada Íránu schválila pozastavení útoků na země v Perském zálivu, pokud z jejich území nepřijde nový útok, a zasaženým zemím se omluvil. Írán přitom ještě v noci na dnešek a časně ráno podnikl údery na státy regionu včetně Bahrajnu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Americký prezident Donald Trump uvedl, že Írán se kvůli svému „špatnému chování“ stane terčem velkých útoků. Izraelské vzdušné údery si vyžádaly desítky mrtvých v Libanonu, kde izraelská armáda armáda informuje o útocích na proíránské hnutí Hizballáh.

ČTK

Přečíst článek

Spojené státy obě zmíněná uvolnění svých sankcí uskutečňují proto, aby ulevily světovému trhu s energetickými surovinami, zejména pochopitelně s ropou a plynem. Předpokládají, že výraznější zapojení dosud sankcionovaných ruských aktiv umožní zvýšit nabídku daných surovin ve světě a tím mírnit cenový šok, který vzniká v souvislosti s praktickým uzavřením Hormuzského průlivu z tohoto týdne. Íránu se totiž prozatím daří intenzivními útoky a hrozbami odrazovat obchodní plavidla a tankery od využití úžiny, jež představuje nejdůležitější tepnu světového obchodu s energetickými surovinami.

Situace musí zajímat i Česko. Například to, zda nadále ropu zpracovávají zmíněné německé rafinérie ve vlastnictví Rosněfti, ovlivňuje nabídku pohonných hmot – a jejich cenu – také v České republice. Přes 71 procent ropných produktů totiž Česko loni dovezlo právě z Německa, vyplývá z dat ČSÚ. Hodnota tohoto dovozu rafinovaných ropných produktů z Německa přesáhla v loňském roce 55 miliard korun. Pokud by kvůli americkým sankcím zmíněné rafinérie Rosněfti omezily či ukončily činnost, zřejmě by vzrostly ceny paliv, které Česko dováží, a tím pádem by podražily i pohonné hmoty u českých čerpacích stanic.

Válka v Perském zálivu mimořádně rychle zdražuje Babišově vládě zadlužování

Money

Výnos českých vládních dluhopisů v uplynulém týdne vzrostl v mimořádném rozsahu bezmála 13 procent.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Po Německu bylo loni druhým největším dovozcem ropných produktů do ČR Slovensko. Jeho podíl na dovozu ropných produktů činil loni zhruba 14 procent, když hodnota daného dovozu dosáhla bezmála jedenácti miliard korun. Právě Slovensko je přitom stále vysoce závislé na dovozu ropy i plynu z Ruska. Pokud by Rusko zavřelo ropné kohoutky, Slováci omezí svůj vývoz, včetně toho do Česka, aby uspokojili domácí poptávku. To by opět mohlo pohonné hmoty v Česku zdražit. Přitom ruský prezident Vladimir Putin tuto středu – zjevně pod vlivem stupňování konfliktu v Íránu a Perském zálivu – zmínil právě tu možnost, že by Evropě kohoutky zavřel.

Evropa stále získává třináct procent dováženého plynu – ať už potrubního či zkapalněného – právě z Ruska. Putin by zavřením kohoutků mohl docílit toho, že by třeba burzovní ceny plynu v Evropě stouply ještě dramatičtěji než dosud kvůli válce v Perském zálivu, která v tomto týdnu jejich cenu zvedla o více než dvě třetiny. Samozřejmě, nejen že by „zmáčkl“ Evropu, ale navíc by našel kupce jinde, mimo ni, právě proto, že o ruské energetické suroviny je a podle všeho bude ve světě nyní stále větší zájem – tedy alespoň dokud bude Hormuzský průliv fakticky uzavřený. Obchodníci předpokládají, že pokud se situace na Blízkém východě rychle nezklidní – čemuž zatím nic nenasvědčuje – již v nadcházejícím týdnu přesáhne cena ropy Brent psychologickou úroveň 100 dolarů za barel.

Konec slev na ruské černé zlato?

To, že narůstá zájem o ruskou ropu, dokládá i vývoj z těchto dní. Některým indickým rafinériím totiž podle listu Wall Street Journal přišla nová nabídka na barely s ruskou ropou za cenu s přirážkou oproti světové referenční ceně ropy Brent jednoho až pěti dolarů na barel. To je zásadní změna situace, když ještě letos v únoru se ruská ropa prodávala ve slevě oproti Brentu, a to přes deset dolarů na barel.

Pokud by Putin kohoutky Evropě zavřel, budou obzvláště bity právě Slovensko a také Maďarsko. Obě země jsou stále závislé jak na dovozu ruského plynu, tak na dovozu ruské ropy. Snad i proto nyní Slovensko dojednává navýšení odběru zemního plynu z Ruska tak, aby to pokrývalo až sto procent jeho dovozu, jak předevčírem uvedla agentura Reuters. Přitom třeba loni se Rusko podílelo na slovenském dovozu plynu ani ne z poloviny. Čím více plynu bude Slovensko z Ruska získávat, tím atraktivnějším obchodním partnerem Bratislavy Rusko bude a tím s menší pravděpodobností jí Putin kohoutky zavře, předpokládají zřejmě Slováci.

Slovensko může chtít být atraktivnějším partnerem Rusku i proto, že jím až nemusí být Maďarsko. Pokud v tamních volbách, jež se konají již příští měsíc, neobhájí Viktor Orbán premiérské křeslo, může Maďarsko zahájit kroky k odpojení se od dodávek ruských energetických surovin. Takže pro Slovensko opět platí: čím více bude samo odebírat energií z Ruska, tím méně pravděpodobně Putin zavře kohoutky a ukončí kompletně dodávky do EU, i kdyby ztratil odběratele v podobě Maďarska.

Co v případě dlouhé války

Jestliže ale válka v Perském zálivu bude trvat delší dobu, podobně jako uzavírka Hormuzského průlivu, je možné, že chuť na odpojování se od ruských energetických dodávek post-orbánovské Maďarsko přejde, ba co víc, že i další země EU začnou uvažovat o jejich obnovení, a to včetně těch prostřednictvím dosud ještě nezprovozněného plynovodu Nord Stream 2. 

Současná krize na Blízkém východě vede některé v Evropě k tomu, aby znovu začali uvažovat o tom, zda se k ruským energetickým dodávkám přece jenom nevrátit, zmiňuje Wall Street Journal postřeh Fatiha Birola, šéfa Mezinárodní agentury pro energie. Birol sice jedním dechem dodává, že by návrat k ruským dodávkám byl chybou, nicméně v pohnutém čase i tak mohou politické ohledy ustoupit do pozadí tváří v tvář ekonomické tísni…