Více než polovina oslovených Čechů nechce čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka za ministra životního prostředí. Proti Turkovi je i část příznivců vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů. Vyplývá to ze zveřejněného průzkumu společnosti NMS Research pro Český rozhlas, kterého se na konci listopadu účastnilo 1021 respondentů.

Proti tomu, aby se Turek stal ministrem životního prostředí, se v průzkumu vyjádřilo 52 procent dotázaných. Naopak 30 procent si myslí, že by se ministrem stát měl, asi 17 procent odpovědělo, že neví. Podle analytičky NMS Research Terezy Friedrichové z výsledků lze vyčíst, že výměna postů mezi Turkem a předsedou Motoristů Petrem Macinkou straně nepřinesla kladný výsledek. Původně Motoristé Turka chtěli na ministra zahraničních věcí.

„To veřejné mínění v případě Filipa Turka už se zlomilo natolik, že jakákoliv veřejná funkce pro něj bude vymyšlená, tak je velká část společnosti, která jej bude odmítat, ať už udělá cokoliv, ať bude kdekoliv,“ řekla Friedrichová.

Kuba je jenom lokální hráč, nebojíme se ho. Musíme leštit ODS, říká Alexandr Vondra

Politika

Jihočeský hejtman Martin Kuba před týdnem vystoupil z ODS a chce založit vlastní politické hnutí. Řada lidí z kraje jde za ním, už má podporu i dvou senátorů. ODS má v polovině ledna kongres, bude hledat novou cestu, volit nové vedení. Vlivu Kuby se podle Alexandra Vondry nebojí. „Myslím, že celostátně je to úplně jiná disciplína. Kuba to bude dominantně rozjíždět v jižních Čechách,“ říká Vondra, europoslanec a místopředseda ODS.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Turka odmítají i Mototisté

Turek je nepřijatelný hlavně pro voliče stran končící vlády a Pirátů, nechce ho devět z deseti jejich příznivců. Turka odmítá ale i zhruba třetina voličů ANO, čtvrtina příznivců SPD a 17 procent voličů Motoristů. Podle Friedrichové může pro voliče vznikající koalice představovat Turek překážku při vzniku vlády.

Autoři průzkumu se lidí také ptali na spokojenost s kandidáty na ministry vznikající vlády. Nejvíce dotázaných bylo spokojeno s kandidátem na ministra školství Robertem Plagou a nominantem na ministra zdravotnictví Adamem Vojtěchem (oba za ANO), u nich se kladně vyjádřilo sedm z deseti respondentů. Naopak nejméně kladných hodnocení bylo u Macinky a Turka. S Macinkou je spokojeno 48 procent a s Turkem 40 procent lidí.

Turek čelí kritice mimo jiné za kontroverzní rasistické či homofobní příspěvky na sociálních sítích. Za kritizované výroky se omluvil, u některých autorství odmítá. V úterý Turek uvedl, že chce prezidentovi vysvětlit své kauzy, které jsou podle něj spíš mediální. Konkrétní argumenty možná podloží i dokumenty.

Prezident Petr Pavel označil za málo pravděpodobné, že se Turek stane ministrem. Občané by podle něj měli mít na ministry náročnější kritéria než jen to, že nejsou stíhaní pro trestný čin. Pavel Turka přijme v pondělí v poledne jako posledního nominanta do vznikající vlády Andreje Babiše (ANO).

Americký prezident Donald Trump nemá na domácí scéně příliš mnoho efektivních oponentů. Zdá se však, že jednomu z jeho krajanů se daří i v MAGA světě prosadit. Papež Lev XIV. má připomínky vůči americkému postupu na Ukrajině, tvrdé imigrační politice a všeobecnému nárůstu nesnášenlivého populismu i ekonomickým nerovnostem. Vypadá to, že ačkoli papež i Trump mluví o křesťanství, každý z nich popisuje něco úplně jiného.

Spojené státy se za poslední rok proměnily ze spojence na zemi, která je minimálně problematická a nepředvídatelná. S Donaldem Trumpem v Bílém domě si nikdo nemůže být ničím jist. A díky americkému vlivu se šíří ideje MAGA hnutí i do dalších zemích včetně těch evropských.

Pokud tedy někdy USA alespoň trochu představovaly vůdce demokratického a svobodného světa, dnes o tom nemůže být řeč. Mezi postavami vrcholné světové politiky však Američané pořád mají jeden hlas, kterému má smysl naslouchat. Nehledejte ho ale za oceánem, ale na břehu římské řeky Tibery.

Ačkoli je papež Lev XIV. představitelem samostatného státu, celý život prožil jako Američan, byť značnou část života strávil v Jižní Americe a má i občanství Peru. Možná právě tyto zkušenosti rozšířily jeho perspektivu vnímání světa. Na rozdíl od současné prezidentské administrativy, hlava katolické církve nehlásá nic blízkého ideologii America First.

S Trumpovým světonázorem se papež se rozchází v mnohém. Zásadní rozdíly se ukázaly na nedávné cestě do Turecka a Libanonu, která jako vůbec první cesta nového pontifika vzbudila velkou pozornost.

AI nahradí miliony pracovních míst. Čeká nás masová nezaměstnanost? S neschopnou vládou možná ano

Politika

Umělá inteligence v příštích několika letech zruší miliony pracovních míst. Ekonomiku technologie sice nakopnou, ale mnoho lidí se dostane do úzkých, protože o jejich práci nebude zájem. Nemusí to však dopadnout tak špatně, podmínkou ale je, že se naše systémy na změny inteligentně připraví – což vzhledem ke zkušenostem se státním aparátem není zrovna uklidňující.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Alternativní „americký“ pohled

Lev XIV. se poměrně často vyjadřuje k aktuálním zahraničně-politickým otázkám. Bývá opatrný, ale i přesto například nepřejal izraelský pohled na konflikt v Gaze. Ohledně války na Ukrajině však pak oponuje strategii americké vlády, která se chce domoci konce bojů skrze handlování Washingtonu a Moskvy, a následně Ukrajince a zbytek Evropy spravit o výsledcích.

Papež Lev na zpátečním letu, který slouží jako tisková konference, o Ukrajině docela obsáhle mluvil hovořil. Klíčovou informací je, že podle papeže by Evropa měla mít u vyjednávacího stolu své místo. Ostatně se jedná i o budoucnosti celé Evropy. „Je zřejmé, že prezident Spojených států si na jedné straně myslí, že může prosadit mírový plán, který by rád realizoval, a který je, alespoň zpočátku, bez účasti Evropy,“ řekl papež. „Ale přítomnost Evropy je důležitá a ten první návrh byl také upraven na základě připomínek Evropy.“

Zcela jiné poselství než Trump a MAGA nabízí papež i kolem dalšího klíčového bodu prezidentova mandátu – migrace. Jedním z největších kritiků zátahů na imigranty a atmosféry strachu je právě americká katolická církev. Tamější biskupové jsou dosti rozličnou názorovou skupinou, ale Trumpův postup vůči imigrantům odsuzují téměř všichni – s podporou Lva XIV. v zádech.

Spolu s Trumpovým návratem posiluje populismus a krajní pravice v Evropě. Papež dostal v letadle z Libanonu otázku i z tohoto ranku, totiž zda považuje islám za hrozbu Evropy. Kdo však čekal, že se pustí do kulturních válek, musí být zklamán. „V Evropě panují obavy, ale často je vyvolávají lidé, kteří jsou proti imigraci a snaží se zabránit vstupu lidem, kteří pocházejí z jiné země, vyznávají jiné náboženství nebo patři k jiné rase. Řekl bych, že všichni musíme spolupracovat,“ uvedl s tím, že právě zkušenost z Libanonu ukazuje, že dialog a spolupráce mezi kulturami je možná.

„Máme se hůř než naši rodiče,“ shodují se mladší generace. Může za to nedostupné bydlení

Politika

Rozmohl se tu takový nešvar: přepočítávat ceny bytů na lattéčka či avokádové toasty, případně aby starší generace poučovala dnešní mladé, jak si na bydlení vydělat. Přece oni to tak udělali a fungovalo to. Hlasatelé těchto názorů si však neuvědomují, že srovnávají nesrovnatelné. Trh s bydlením se v posledních letech změnil a dosavadní jistoty přestávají platit. Britský průzkum naznačuje, že by si i starší generace dnes ze svých příjmů mohly dovolit sotva kafe a toast. U nás to může být velmi podobné.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Aktuální myšlenky v tradičních kulisách

Lev XIV. je v mnohém jiný než jeho předchůdce František, třeba jeho „styl oblékání“ je mnohem konzervativnější a odkazuje na tradice, které František považoval za archaické. Podobně může působit i návrat do paláce, který František zavřel a nastěhoval se raději do vatikánského hotelu. Ukazuje se ale, že papež Lev dokáže i v těchto kulisách zůstat aktuální a nabídnout alternativu k nesnášenlivému populismu i politice svých amerických krajanů.

Nejde jen o zahraniční politiku. Papež často mluví i o ekonomických nerovnostech, globální chudobě nebo sociálních dopadech umělé inteligence. Minulý týden například podpořil křesťanskou ekonomickou konferenci, na které zaznívaly i značně progresivní návrhy.

Těžko lze očekávat, že papež bude symbolem liberalismu – už jen proto, že vede názorově velmi setrvačnou katolickou církev, a i jeho vlastní pozice je v demokratickém světě značně problematická. Lev XIV. Nicméně nabízí idealistický, ale zároveň poměrně racionální pohled na svět, se kterým by se mohli ztotožnit i lidé konzervativnějšího smýšlení.

Křestané jsou pak postaveni před volbu, jakou variantu si vybrat – zda Trumpovo křesťanství (zne)užívané pro politické účely, či papežovu variantu založenou na lidském bratrství a snaze o porozumění. Dohromady pasují jen těžko.