Zářná AI budoucnost není pro každého. Jako na obrázku to ukázal Mark Zuckerberg, když z Mety vyhodil osm tisíc kvalifikovaných lidí a zároveň otevřel školicí centrum pro mnohem hůře placené manuální práce. A v Číně už roboti dostávají občanku, píše v dalším díle seriálu Civilizační deník Tereza Zavadilová.

Mark Zuckerberg to na své síti Threads pěkně schytal. V tradičně pozitivně laděném příspěvku napsal, že jeho Meta bude sponzorovat rekvalifikační program, který pomůže z Ameriky udělat lídra v AI. Věřím, že budoucnost je pro každého, napsal. Jenže Meta nedlouho předtím oznámila, že kvůli AI vyhodí dalších 8 tisíc - a většinou jde o dobře placené, kvalifikované joby, jako jsou produkťáci, softwaroví inženýři a manažeři.

Kdežto inzerovaný program America's Workers Academy chce školit lidi na manuální práce - především na pokladače a montéry optických kabelů, kteří jsou potřeba pro aktuální horečnou výstavbu datových center. Lidé v diskusi mu to moc nedarovali.

AI bere práci

"Strávil jsi roky vývojem algoritmů, které mají nahradit lidi, a teď po těch lidech chceš, aby pro ty algoritmy stavěli infrastrukturu. Tak to je hard sell...," píše například uživatel @s0ftauth0rity. „Takže AI vám vezme práci za 300 tisíc dolarů ročně a vy teď můžete jít zadarmo zpátky do školy, abyste pak dělali práci, kde dostanete tak 65 tisíc ročně, a stavěli tu věc, co vám ten job za 300 tisíc vzala? To dává smysl. Z téhle příležitosti budeme všichni úplně nadšení…,“ tolik @theaustinhomeguy. Pardon, abychom byli přesní, kromě pokladačů kabelů se lze školit i na instalatéry a elektrikáře. Nic proti, ale, jak se ptá jiná diskutující: Zuckerbergu, dáte do takové školy své děti?

Montáž kabelů pro datová centra může být na pár let perspektivní job, než se tedy přesunou na Muskův Měsíc nebo Mars a bude z toho práce jen pro fajnšmekry, ale možná bude zase lépe placená. Teď o zaměstnání přicházejí kancelářští lidé, jenže ani dělnické či méně kvalifikované profese nemají své jisté. To platí i pro gastro. 

Představte si, že robot udělá za hodinu desetkrát tolik tacos než obyčejný člověk. Možná víc. "Robot dokáže za jedinou hodinu připravit 500 salátů, Tex-Mex pokrmů nebo poke bowls s přesnými ingrediencemi podle vašeho přání. Nevím přesně, kolik jich zvládne udělat jeden člověk, ale asi ne víc než 30, možná 45 za hodinu," pochlubil se technologický podnikatel Marc Lore, mimo jiné majitel gastro start-upu Wonder.

Roboty nasadí v řetězci už příští měsíc, v restauraci na skoro non-stop provoz stačí tři živí lidé. A levný provoz mu dovolí držet nízké ceny. Jestli tohle není potrava pro odbory, tak už nic. 

Proto, že roboti jsou na prahu naší hmotné reality, není divu, že se na ně chystá i legislativa. Čína je nejdál, vymyslela 29 místné číslo, které bude humanoidům sloužit jako identifikační doklad, občanka. Robobčanka.

Země se pere s dědictvím své někdejší drastické politiky jednoho dítěte, která vyústila v demografickou krizi. A tak jedno sociální inženýrství vytlouká dalším, chce AI pracovníky masově nasazovat do všech profesí, kde to zvládnou. Čínským úřadům se nástup robotické pracovní síly bude líbit, půjde ji totiž ovládat ještě lépe než lidské dělníky.

Identifikační kód je o jedenáct znaků delší než číslo čínského občana. A do nejmenšího detailu specifikuje národnost, výrobce, model a neopakovatelné sériové číslo. Tento identifikační kód není jen obyčejná statická poznávací značka. Funguje údajně jako "telemetrická pupeční šňůra" v reálném čase, která úřadům hlásí naprosto vše, co robot dělá - od fyzického opotřebení jeho kloubů až po stav baterie a kognitivní kapacitu jeho umělé inteligence. Prostě člověk nemá šanci. 

Bezos lelkuje

Pak skoro až pohladí na duši, když se dozvíme, že jeden z lidí, co ovládají současný závod umělé inteligence, žije jako člověk z masa a kostí. Skoro. Magazín Fortune popsal, jak vypadá denní režim Jeffa Bezose. „Ráno hrozně rád lelkuju.“  Lelkování znamená čtení novin, pití kávy a snídani s dětmi předtím, než odejdou do školy. 

První schůzku má až v 10 hodin dopoledne a cokoli mentálně náročného – říká tomu "schůzky s vysokým IQ“ – si nechává na dobu před obědem. Potom už se prý okno zavírá. „Kolem páté odpoledne už si říkám: o tomhle dneska nedokážu přemýšlet, zkusme to znovu zítra v 10 dopoledne.“ No, tak určitě. 

Kdo se bojí, že i pro jeho job si přijdou roboti s AI, o peníze, nebo obecně budoucnosti, máme i pozitivní zprávy. Umělá inteligence se dá využít na vyhledávání pokladů ve starém harampádí v domácnosti a nějakou tu korunu si přivydělat.  Média referovala o seniorce, která si koupila před šedesáti lety ve starožitnictví nějakou čmáranici za stovku a nyní to díky AI prodala za čtvrt milionu dolarů coby díla skotského koloristy F.C.B. Cadela. Civilizační deník radí: Zkuste se Google Lens podívat, co doma máte. 

Je to malá náplast naděje na všechny ty nejistoty, ale aspoň nějaká. 

Proč nebyli Trump, Melania a Barron na svatbě Donalda mladšího. A jak to souvisí s mocí a krásou

Enjoy

Donald Trump se minulý týden na druhou svatbu svého juniora s ex-modelkou Bettinou neobtěžoval. Ani jeho poslední manželka a syn. A jak to v palácích bývá, kolem nepřítomnosti je spousta interpretací.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Plagův ústup od povinné angličtiny od první třídy ukazuje, jak Česko řeší slabiny systému: místo investic a odvahy volí menší ambice. Výsledkem mohou být větší rozdíly mezi dětmi, píše v komentáři pro Newstream protikorupční expert David Ondráčka.

Česko je malá země, a kvůli naší velikosti, poloze a alespoň evropské konkurenceschopnosti potřebujeme, aby lidé mluvili anglicky jako Holanďané nebo Dánové a učili se aktivně i druhý jazyk. Rozumím, že dnes chybí učitelé a kvalita výuky jazyků není většinou moc vysoká. Ale krok ministra Plagy zrušit kvůli tomu povinnou výuku angličtiny od první třídy a výuku druhého jazyka je podle mě velká chyba a ukazuje nedostatek politické odvahy a představivosti.

Dalibor Martínek: Praha mimo žebříček. Nadané děti se nemusí dostat ani na střední

Názory

Přijímačky na střední školy letos dopadly dobře. Devět z deseti žáků bylo přijato, vyplývá z výsledků, které zveřejnil státní Cermat. Jen Praha „vyniká“. Je z hlediska přijetí na střední o vagon nejhorší v zemi.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Když narazíme na překážku, zrušíme cíl

Jasně, školám chybí učitelé jazyků, ředitelé je strašně těžko hledají a kvalita výuky není všude stejná, to je smutná realita. Znám to dobře i osobně, sám jsem na školách učil, můj táta byl ředitel základky. Ale celé to není argument pro to, aby to stát jen tak smutně konstatoval a celé to odpískal. Pokud někde chybějí matematikáři, také přece nezrušíme matematiku. Nedostatek učitelů je důvod investovat, hledat nové cesty a vytvářet podmínky, nikoli snižovat nároky na vzdělávání celé generace.

Chytrý stát by postupoval jinak. Dal by si cíl zásadně zlepšit kvalitu znalosti angličtiny (a dalších jazyků) a mířil za tím. Nalil by do systému ročně půl miliardy navíc, vytvořil speciální programy pro studenty pedagogických fakult, zapojil univerzity, firmy i zahraniční lektory. Dal by ředitelům škol peníze a větší flexibilitu, aby mohli zaměstnávat studenty jazykových oborů nebo asistenty, kteří by pomáhali zejména v prvních ročnících. Dá se to učit hravě, s dnešními technologiemi a videi, jako něco, co bude ty malé děti bavit. Nakonec jsou to houby, které znalosti nasávají.

David Ondráčka: Když zhasnou Kavčí hory, zhasne i budoucnost českého filmu

Názory

Debata o televizních poplatcích a České televizi může dramaticky ovlivnit i podobu českého filmu. Pokud politici zásadně zaříznou finance ČT, z českého filmu zbyde jen popcorn a product placement. Bez České televize dnes ambiciózní český film vznikne jen těžko; bez ní ho producenti jednoduše nedají dohromady. Vyrobit film je totiž opravdu finančně složitá záležitost.

David Ondráčka

Přečíst článek

Nebuďme tak zaprdění ani v roce 2026

Plaga (ANO) to však teď zrušil, vyšel vstříc zájmovým skupinám, části ředitelů, kteří (pochopitelně) těžko shánějí angličtináře a jazykáře. Líbí se to i některým rodičům a zpátečnickým politikům. Ti mu zatleskají. Ale celkově je to chyba. A hlavně se to bude těžko někdy vracet zpět, i kdyby se kapacita učitelů v budoucnu zlepšila.

Rozhodnutí ustoupit od povinné výuky angličtiny od první třídy je ukázkou toho, jak česká vzdělávací politika řeší nedostatky systému tím, že snižuje ambice. Místo otázky, jak zajistit kvalitní výuku jazyků pro všechny děti, přichází jednoduché řešení: tak to prostě nezačínejme tak brzo. Každý ví, že děti v mladším věku přijímají jazyk přirozeněji, bez ostychu a s větší lehkostí. Výsledkem je krok zpět v době, kdy bychom měli šlapat na plyn.

Nechat to na rodičích?

Představa, že výuku angličtiny si vyberou sami rodiče, je iluze. Ti vzdělanější a majetnější své děti do jazyků budou cíleně tlačit, ještě je k tomu pošlou na kurzy, doučování nebo zahraniční pobyty. Děti z méně podnětného prostředí takovou možnost často mít nebudou. Pokud se z kvalitní jazykové výuky stane něco, co závisí hlavně na iniciativě a peněžence rodičů, bude výsledkem méně příležitostí a větší nerovnost. A přesně tomu by se moderní vzdělávací politika měla snažit zabránit. Škola má mimo jiné vyrovnávat startovní čáru, ne rozdíly mezi rodinami dále prohlubovat.

Dalibor Martínek: Učitelé by si při své inteligenci mohli uvědomit, že za pár let nebudou potřeba

Názory

Učitelé jsou šikulové. Učit, to nic, ať si děti doučí rodiče. Pomůcky pro nový rok výuky stály dva tisíce korun na žáka. Sešit té či oné velikosti, pastelky, obaly, úhelník. Plus družina, kroužky, obědy. Deset tisíc na měsíc pro rodiče. Ale učitelé mají pocit, že mají malý plat.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Malá země, malé cíle

Narážíme na podstatu problému. Svět se mění rychleji než kdy dříve, technologie a zejména umělá inteligence ho změní. O to důležitější budou schopnosti, které stroje nenahradí snadno: komunikace, spolupráce, orientace v různých kulturách a schopnost fungovat v mezinárodním prostředí. Cizí jazyky jsou základní výbavou pro život.

Celá debata tak není jen o tom, kdy začít s angličtinou, ale jakou zemí chceme být. Zda budeme hledat cesty, jak děti připravit na svět za hranicemi, nebo zda budeme dál upravovat cíle podle momentálních potíží systému. České školství si tentokrát vybralo tu pohodlnější variantu.

Školství potřebuje řadu dalších reforem

A na závěr je fér dodat, že ministr školství Robert Plaga patří spíše k rozumnějším členům této vlády (mohl by tam sedět někdo mnohem horší). Některé jeho reformní kroky, nebo spíš záměry, dávají smysl. Třeba snaha změnit řízení vysokých škol a univerzit by mohla českému akademickému prostředí výrazně prospět. Tam bych mu jen tleskal, to by bylo skvělé. Proto mě netěší tento ústup od dlouhodobých ambicí.

Další texty Davida Ondráčky