Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

V Česku pracuje nebo podniká milion cizinců. Bez nich ekonomika nestačí na svůj vlastní provoz

Tomáš Surka, Orienta
Orienta/užito se svolením
 nst
nst

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidí je dost. Jenže pracovní trh nefunguje jako jednoduchá matematická rovnice. Firmy nehledají jakékoli uchazeče. Hledají lidi do konkrétních profesí, směn, regionů a provozů. A právě tam se ukazuje skutečný problém české ekonomiky, píše v komentáři pro newstream.cz Tomáš Surka, řídící partner Orienta Czech.

Český pracovní trh už několik let funguje v režimu, který si nechceme naplno přiznat. Firmy dlouhodobě narážejí na nedostatek lidí, obsazování části pozic je stále složitější a zahraniční pracovníci se z doplňku trhu práce stali jednou z podmínek jeho běžného fungování. Přesto o tom často mluvíme, jako by šlo o dočasný problém, který se časem sám vyřeší. 

Jenže nevyřeší. To, co se dříve projevovalo hlavně v jednotlivých oborech a regionech, se postupně stává strukturálním limitem české ekonomiky. Nejde o to, že by firmy neuměly nabírat nebo že by stačilo jen lépe spárovat volná místa s uchazeči. Problém je hlubší: domácí pracovní síla v řadě profesí, provozů a regionů jednoduše nestačí. 

Oficiální statistiky přitom ukazují jen část problému. Úřad práce evidoval ke konci dubna 2026 přes 94 tisíc volných pracovních míst a více než 364 tisíc uchazečů o zaměstnání. Na první pohled by se mohlo zdát, že lidí je dost. Jenže pracovní trh nefunguje jako jednoduchá matematická rovnice. Firmy nehledají jakékoli uchazeče. Hledají lidi do konkrétních profesí, směn, regionů a provozů. A právě tam se ukazuje skutečný problém české ekonomiky.  

Řada firem už dnes ví, že některé pozice domácími silami neobsadí. Nejde jen o to, co je oficiálně nahlášeno na Úřadu práce. Skrytá poptávka je podstatně vyšší. Analýza MPSV už dříve ukázala, že zaměstnavatelé poptávají téměř 250 tisíc pracovníků a že nedostatek zaměstnanců omezuje každého pátého zaměstnavatele. To je přesnější obraz reality, kterou firmy denně zažívají: práce by byla, zakázky by byly, provozy by mohly růst, ale chybí lidé. 

Nejde jen o nekvalifikované práce

V praxi firmy narážejí na nedostatek pracovníků ve výrobě, logistice, skladech, gastronomii, hotelnictví, zemědělství, službách, dopravě, stavebnictví i ve zdravotnictví a sociální péči. A nejde jen o profese, které jsme si zvykli označovat jako méně kvalifikované. Chybějí operátoři výroby, svářeči, řidiči, skladníci, pracovníci ve službách, kuchaři, pokojské, pečovatelé, zdravotníci i technicky zdatní lidé do provozů. Často jde o pozice, bez kterých firma nemůže plnit zakázky, otevřít směny, rozšířit provoz nebo udržet standard služeb. 

Zahraniční pracovníci už proto nejsou doplňkem českého trhu práce. Jsou jeho součástí. A v mnoha odvětvích přímo podmínkou toho, aby ekonomika fungovala. 

Stačí se podívat na čísla. Ke konci roku 2024 evidovalo MPSV více než 845 tisíc pracovněprávních vztahů cizinců v postavení zaměstnanců. Dalších téměř 132 tisíc cizinců mělo v Česku platné živnostenské oprávnění. Jinými slovy: česká ekonomika už dnes nestojí pouze na domácí pracovní síle. Téměř milion pracovních nebo podnikatelských aktivit je spojený s lidmi ze zahraničí.  

A nejde o okrajový jev. Cizinci dnes tvoří významnou část zaměstnanecké základny v české ekonomice a jejich role v posledních letech dál roste. Největší část pracovněprávních vztahů cizinců v Česku připadá na občany Ukrajiny, výrazný podíl mají také pracovníci ze Slovenska a dalších zemí. Česká ekonomika se fakticky proměnila rychleji, než jak o tom často mluví veřejná debata.  

Migrace nesmí být jen strašák

Přesto se o pracovní migraci stále příliš často mluví jako o výjimce, nouzovém řešení nebo politicky citlivém tématu, kterému je lepší se vyhnout. To je omyl. Český pracovní trh je na zahraničních pracovnících strukturálně závislý už dnes. Otázka tedy nezní, zda je budeme potřebovat. Otázka zní, zda si tuto závislost dokážeme přiznat a řídit ji profesionálně, bezpečně a dlouhodobě. 

Demografie je v tomto ohledu neúprosná. Česká populace stárne, počet lidí v produktivním věku bude pod tlakem a silné ročníky budou postupně odcházet z trhu práce. Podle demografických projekcí má podíl seniorů v populaci dlouhodobě růst a počet lidí ve věku 20 až 64 let má naopak klesat. Nejvýraznější tlak se očekává od konce 30. let, kdy budou do vyššího věku vstupovat populačně silné ročníky.  

To má pro trh práce dvojí dopad. Na jedné straně bude ubývat lidí, kteří mohou pracovat. Na druhé straně poroste poptávka po službách, zdravotnictví a péči. Jinými slovy: ekonomika bude potřebovat více pracovníků právě v době, kdy jich bude z domácích zdrojů méně. 

Technologie a automatizace část tlaku zmírní. Ale nevyřeší ho celý. Robot může pomoci ve výrobě, software může zrychlit administrativu, umělá inteligence může proměnit část kancelářských profesí. Ale hotelovou směnu, péči o seniora, provoz skladu, přípravu jídla, úklid, logistiku nebo řadu zdravotnických a servisních činností nelze jednoduše nahradit algoritmem. Minimálně ne v rozsahu a čase, který česká ekonomika potřebuje. 

Pokud si to nepřiznáme, budeme problém jen odsouvat. Firmy budou dál odmítat zakázky, omezovat provoz, zpomalovat růst nebo přesouvat část aktivit jinam. Nedostatek lidí se přitom nebude týkat pouze zaměstnavatelů. Dopadne i na zákazníky, pacienty, seniory, obce a stát. Bude znamenat delší čekání, dražší služby, horší dostupnost péče a nižší konkurenceschopnost. 

Zahraniční nábor ale nesmí být chaotický. Nestačí pracovníky přivézt a doufat, že se vše nějak usadí. Pokud má být pracovní migrace skutečným řešením, musí být řízená od začátku do konce: od výběru vhodných kandidátů přes ověření kvalifikace a jazykové připravenosti až po vízový proces, ubytování, nástup, adaptaci a integraci do týmu. 

Právě v tom je rozdíl mezi krátkodobým zalepením díry a strategickým řízením pracovního trhu. Firmy, které dnes mezinárodní nábor zvládají profesionálně, neřeší jen to, odkud člověk přijde. Řeší, zda rozumí práci, zda zvládne prostředí, zda má realistická očekávání, zda mu zaměstnavatel dokáže vytvořit podmínky a zda se dokáže dlouhodobě začlenit. 

Autorem je Tomáš Surka, řídicí partner personální skupiny Orienta Czech

Výměna jaderného paliva v JE Dukovany

„Nechybí jen jaderní inženýři, nejvíc chybí svářeči-potrubáři.“ Českému jádru docházejí lidé

Česká jaderná energetika čelí rostoucímu nedostatku pracovníků napříč profesemi – od svářečů a techniků po právníky, ekonomy či manažery. Tlak na nábor zvyšuje generační obměna, prodlužování životnosti stávajících reaktorů i plánovaná výstavba nových bloků v Dukovanech a malých modulárních reaktorů. Podle zástupců oboru se bez dlouhodobé strategie a masivní práce s novou generací pracovníků sektor neobejde.

Přečíst článek

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Vladimir Putin

Ruskou ekonomiku dusí válka na Ukrajině. Na trhu práce chybějí lidé a problém může trvat desítky let

Přečíst článek

„Nejsme jen landlordi.“ Princ William chce své Cornwallské vévodství vést sociálněji

Princ z Walesu, v Cornwallu známý také jako vévoda z Cornwallu, hovoří během návštěvy nové rezidenční výstavby Cornwallského vévodství v Tretherrasu v Cornwallu.
Profimedia
Karel Pučelík

Cornwallské vévodství je zdrojem peněz pro prince Williama a jeho rodinu. Je to dobře šlapající podnik, díky kterému je princ z Walesu jedním z největších vlastníků pozemků v zemi. Královská rodina se ale vedle toho snaží podporovat i sociální rozměr, který by měl v příštích letech posílit.

Britskému následníkovi trůnu nenáleží pouze titul prince z Walesu, ale také titul vévody z Cornwallu. Nejde přitom vůbec o formalitu, naopak. Vévodství totiž svému držiteli zajišťuje osobní příjmy, ze kterých financuje život své rodiny a filantropii. Princi Williamovi ročně vynáší kolem 20 milionů liber (kolem 580 milionů korun).

Než se stal Karel III. panovníkem, zajímal se o cornwallské vévodství velmi aktivně. Právě na jeho území si mohl v praxi vyzkoušet udržitelné projekty, které podporuje. Prosazoval na jeho půdě ekologické zemědělství a nachází se tu i experimentální městečka Poundbury a Nansledan, která vznikla na základě Karlových idejí.

Přes udržitelný a harmonický obraz (o panství vznikl i idylický dokument vysílaný i u nás) ale nelze zapomínat na to, že vévodství je obrovským vlastníkem půdy a realit, a tedy velmi lukrativním podnikem. Celkově pod něj spadá přes 50 tisíc hektarů půdy a více než pět tisíc pozemků a nemovitostí, převážně v jihozápadní Anglii. Například mnoho lokálních farmářů si od princů pronajímá pozemky k práci i své domovy. Následníci trůnu tak patří k největším landlordům v zemi.

Bydlení, práce i klima

I William, který stojí v čele vévodství necelé tři roky, mu postupně předává svůj vlastní otisk. Podle nedávno zveřejněných plánů by mělo hrát sociálnější úlohu. „Nejsme jen tradiční vlastníci pozemků… chceme být něčím víc. Můžeme udělat spoustu dobrého. Snažím se upřednostňovat věci, které zlepší život lidem žijícím v těchto oblastech,“ uvedl.

Brexit

Britská vláda přiznává, že brexit byl katastrofa. Konečně

Pod britským premiérem Keirem Starmerem se povážlivě houpe židle. Ve snaze zachránit svůj mandát se obrací k nepravděpodobnému spojenci. Podporu své strany i voličů si chce získat návratem do Evropy. Bude ale jeho opatrný přístup k uklidnění kritiků stačit?

Přečíst článek

Zároveň William oznámil, že vévodství se bude zeštíhlovat. Byznysová strategie se upne na pětici hlavních regionů. Během deseti let pak má panství odprodat dvacet procent svého majetku, čímž se 500 milionů liber uvolní pro sociální, komunitní a environmentální účely.

Skoro třetina půjde na bydlení, které je jednou z následníkových priorit. Princ William už delší dobu angažuje v pomoci lidem bez domova v rámci projektu Homewards. Vévodství k tomu do roku 2040 postaví 12 tisíc bytů, z čehož by měla zhruba třetina spadat do kategorie dostupného bydlení.

Peníze mají pomoci k vytvoření nových pracovních příležitostí ve venkovských regionech a podpořit udržitelnost. Část prostředků vévodství využije ke snižování emisí a nomezování egativních dopadů na klima.

Britský král Karel III.

Král Karel III. loni zbohatl takřka o miliardu. I tak je stále 27 Čechů bohatších než on

Majetek britského krále Karla III. se loni rozrostl na 640 milionů liber, což odpovídá zhruba devatenácti miliardám korun. Panovník tak zbohatl zhruba o 890 milionů korun a je nyní stejně bohatý jako bývalý ministerský předseda Rishi Sunak a jeho choť. Platí, že 27 celkem Čechů má i tak ještě rozsáhlejší majetek než Karel III. V britském žebříčku nejbohatších je král ovšem až na 238. příčce.

Přečíst článek

Filantropie nebo PR?

Nové nakopnutí společenského poslání Cornwallského vévodství je jistě dobrá zpráva pro regiony. Patrně potěší i většinu Britů. Zároveň je však třeba říci, že pro královskou rodinu je to také skvělé PR. Zvláště v době, kdy se hovoří často spíše o jejích skandálech, třeba stále nových a nových obviněních králova bratra Andrewa Mountbatten-Windsora.

Král Karel III. definitivně odstřihl bratra. Andrew přišel o titul prince i střechu nad hlavou

Britský král Karel III. se rozhodl zbavit svého bratra Andrewa všech zbývajících titulů a poct a zároveň ho vystěhovat z jeho královského sídla. Oznámil to ve čtvrtek Buckinghamský palác. Důvodem kroku jsou Andrewovy někdejší vazby na odsouzeného amerického sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina, který v roce 2019 spáchal sebevraždu. Pětašedesátiletý Andrew tak mimo jiné přijde i o titul prince.

Přečíst článek

Najdou se však i kritici, kterým tyto změny přijdou stále jen kosmetické. Například někdejší ministr a kritik královské rodiny Norman Baker i po Williamově oznámení vévodství podle BBC přirovnal k výhernímu automatu. Ovšem s jedním rozdílem – pokaždé, když William „zatáhne za páku, vyhraje jackpot“.

Kritici přitom nejsou úplně mimo. Vévodství, a to nejenom v Cornwallu ale i přímo panovníkovo území v Lancasteru, stále využívají stará feudální práva, ze kterých slušně profitují (psali jsme zde). Jsou třeba osvobozená od daní. V moderním světě přitom se přitom velmi obtížně obhajují.

Reforma a zeštíhlování královských panství tedy působí jako rozumná volba. Pokud budou více přispívat společnosti a vymizí archaické excesy, regionům to pomůže. A královská rodina možná bude moci spát o trochu klidnějším spánkem.

Další texty Karla Pučelíka 

Související

Londýn si připomněl 80 let od konce druhé světové války

OBRAZEM: Veteráni, královská rodina i davy lidí. V Londýně si připomněli 80 let od konce druhé světové války

Přečíst článek
princ Andrew

Degradace prince Andrewa je historickým ponížením, i přesto ho ale čeká život v pohodlí

Přečíst článek

Rockefeller, filantropie a jaderná energetika – patří to k sobě? Dnes už ano

Výstavba bloků Vogtle 3 a 4 v americké Georgii. Projekt byl dokončen v roce 2024 a stal se prvním novým jaderným rozšířením v USA po více než třiceti letech.
Profimedia
Jan Žižka

Když Rockefellerova nadace před několika dny společně se svými partnery z řad dalších světových donátorů oznámila vznik Globální koalice pro jadernou filantropii, symbolicky završila přechod od svých „fosilních kořenů“ k nízkoemisní energetice. John D. Rockefeller proslul před více než sto lety jako ropný magnát, nejbohatší muž světa a zakladatel proslulé nadace, která své aktivity financovala díky ziskům z „černého zlata“. V roce 2020 řekla definitivní „goodbye“ fosilním palivům, zaměřila se na podporu obnovitelných zdrojů a nyní se jasně přihlásila k rozvoji jaderné energetiky.

Rodina Rockefellerů se stala součástí mnoha konspiračních teorií, podle nichž potomci ropného magnáta dodnes tahají za nitky celoplanetárního dění. Nejspíš se objeví i virální příběh o tom, jak je příklon Rockefellerovy nadace k jádru dalším potvrzením světovlády iluminátů.

Vzkaz, který nedávno vyslali zástupci řady mezinárodních nadací z asijského filantropického summitu v Singapuru, je ale přelomový i ve skutečnosti – jaderná energetika je podle nich tak zásadní pro životní prostředí, ekonomiku, bezpečnost i životy lidí, že si vyžaduje i „mobilizaci filantropického kapitálu“.

Zvláště v našich zeměpisných končinách, kde dosud jádro bylo spíše terčem řady nevládních organizací, to může vyvolat minimálně údiv. Vazby mezi klimatickými iniciativami a ambicemi v jaderné energetice ale nejsou na mezinárodní úrovni úplně nové – iniciátoři nového partnerství mezinárodních nadací se odvolali na závazek ze summitu COP28 v roce 2023 v Dubaji. K cíli ztrojnásobit výkon jaderných elektráren do roku 2050 se hlásí více než 30 zemí.

Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice

Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Přečíst článek

Jaderná filantropie zatím paběrkovala

Rockefellerova nadace ohlásila zmiňovanou globální koalici společně s filantropickou organizací Temasek Trust. Přihlásily se k ní další nadace včetně například CleanEcon, která má čistou ekonomiku přímo ve svém názvu. Autoři singapurské iniciativy připomněli, že na jadernou energetiku zatím směřovalo pouze něco mezi 0,1 a 0,2 procenta klimatické filantropie. Donátoři se chtějí zaměřit na projekty v rozvojových zemích. Ty však musejí kvůli vlastním geopolitickým a ekonomickým zájmům sledovat i západní státy – pokud nechtějí dál přenechávat iniciativu na globálním Jihu ruskému Rosatomu nebo čínským firmám.

Není náhoda, že oznámení o nové koalici filantropů přišlo ze Singapuru – právě jihovýchodní Asii, silně závislou na dovozu ropy, nepříjemně zasáhla válka na Blízkém východě. Přechod od fosilních paliv k jádru a obnovitelným zdrojům tam vidí nejen jako hospodářský stimul, ale také bezpečnostní imperativ. Obyvatelé globálního Jihu už také silně pociťují důsledky globálního oteplování. Stále nesnesitelnější vedra mimo jiné zvyšují poptávku po elektřině kvůli klimatizaci.

futuristický termonukleární reaktor

K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí

Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Přečíst článek

Rébus pro finančníky

Není předem dáno, že Globální koalice pro jadernou filantropii dosáhne všech svých cílů. Historie Rockefellerovy nadace kromě řady úspěchů ve zdravotnictví, vzdělávání nebo zemědělství zahrnuje i dost nešťastné kapitoly – včetně podpory eugeniky v prvních desetiletích své činnosti. Asi se ozve dost skeptiků, kteří budou jaderné filantropii předvídat stejně neslavný konec.

Faktem je, že rozvoj atomové energetiky naráží na řadu bariér, které se jeví jako nepřekonatelné. Nové technologie včetně malých modulárních reaktorů ještě neprokázaly své přednosti v praxi. „Jaderníci“ stále zápolí s průtahy a prodražováním staveb nových zdrojů. Filantropický kapitál by se však měl cíleně zaměřit právě na odstraňování překážek.

Jedním z největších rébusů, které musejí vyřešit stavitelé nových jaderných reaktorů, je vhodný finanční model. Rockefellerova nadace a její partneři mohou dát signál investorům z řad soukromých společností i rozvojových institucí, že jaderná energetika už není tak politicky citlivá a finančně riziková jako dřív. Jde o udržitelnou technologii, což v dobách, kdy investorské nálady ovlivňovali protijaderní aktivisté, nebylo vůbec jasné. Filantropický kapitál může přispět k „de-riskingu“ a jeho prostředky bude možné využít pro různá garanční schémata, zvláště u počátečních investic.

Stejně důležité bude finančně podpořit celou jadernou infrastrukturu, včetně dozoru nad bezpečností, přípravy specialistů i komunikace s veřejností. A to často v zemích, které mají s atomovou energetikou omezené nebo prakticky nulové zkušenosti.

Si Ťin-pching

Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie

Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.

Přečíst článek

Jádro a obnovitelné zdroje patří k sobě

Zvýšený zájem Rockefellerovy nadace o jádro bylo možné sledovat už delší dobu. Na konci minulého roku informovala o studii, kterou pro ni vypracovaly společnosti Bayesian Energy a Radiant Energy Group. Dospěly ke klíčovému závěru – jaderné a obnovitelné zdroje se budou v energetickém mixu vhodně doplňovat.

Studie se sice zaměřila na osm rozvojových zemí – Brazílii, Indii, Indonésii, Filipíny, Nigérii, Ghanu, Rwandu a Jižní Afriku –, ale zjevně má širší platnost. Je v souladu s dřívějšími analýzami provozovatele francouzské přenosové soustavy RTE nebo Agentury pro jadernou energetiku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, které už dříve citoval například Tomáš Ehler, jenž řídí sekci jaderné energetiky na českém ministerstvu průmyslu. Energetický systém založený pouze na obnovitelných zdrojích a úložištích energie bez jádra by byl méně stabilní a dost by se prodražil.

V mnoha politických i filantropických kruzích přitom dlouho panoval mýtus, že jádro se k obnovitelným zdrojům nehodí. Takový postoj se točil kolem argumentu, že třeba plynové zdroje dokážou daleko flexibilněji přizpůsobovat svůj výkon než atomové reaktory, což je pravda, pomíjel ale rizikovost plynu, kterou ještě více odhalily války na Ukrajině i Blízkém východě. Využívání plynu v Evropě také tlačí nahoru cenu elektřiny. A tato surovina se navíc stává méně žádoucí kvůli své emisní stopě, která bere v potaz celý řetězec včetně těžby a přepravy na dlouhé vzdálenosti.

Autoři zprávy pro Rockefellerovu nadaci zdůrazňují, že se nesoustředili pouze na výpočet nákladů, včetně investičních i provozních, jednotlivých zdrojů energie, ale na modelování celých energetických systémů. Nákladově optimální scénář předpokládá, že se jádro bude ve zmiňovaných rozvojových zemích kolem roku 2050 podílet na výrobě elektřiny z 10 až 20 procent. Je jasné, že v zemích jako Francie nebo Česko, které už na jádru stavěly v minulosti, má jít o podstatně vyšší podíl.

Írán není jenom ropa, ale i helium nebo čipy, říká prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček

Dopady konfliktu na Blízkém východě mohou být mnohem širší, než je cena paliv. Která se na druhé straně propisuje do celé ekonomiky, bez nafty nelze podnikat. Vládní regulaci ceny nafty a benzínu prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček chápe, vnímá však rizika státního zásahu. „Zastropování marží (pumpařů – pozn. red.) znamená zastropování mezd, nájemného a dalších položek.“ Přes dopady íránské krize vnímá Zajíček jako klíčové dobudovat českou energetickou strukturu, jádro a plyn.

Přečíst článek

Jaderná energie podle studie Bayesian Energy a Radiant Energy Group snižuje potřebu budovat nadměrné kapacity solárních panelů a úložišť. Významným faktorem je také to, že jaderné reaktory zdaleka nezaberou tak velké území jako obnovitelné zdroje.

Rockefelleři proti Exxonu i Trumpovi

Rockefellerova nadace není jedinou filantropickou organizací, která nese jméno známé americké podnikatelské rodiny. Další, jako Rockefeller Brothers Fund nebo Rockefeller Family Fund, založili v různých obdobích potomci slavného ropného magnáta. A právě poslední dva jmenované fondy se v minulosti dostaly do ostrých sporů s ropnou společností ExxonMobil – paradoxně největším následovníkem původní Rockefellerovy Standard Oil Co. Rockefelleři čelili obviněním, že financují žaloby na ExxonMobil, který podle kritiků věděl o dopadech svých aktivit na klimatické změny, ale tajil je před veřejností.

Bylo by možné říct, že Rockefellerova nadace jde svou podporou obnovitelných zdrojů a jádra s dobou a jedná v souladu s moderními trendy. Opětovný nástup prezidenta Donalda Trumpa však ukazuje, že boj o směřování minimálně americké energetiky ještě není u konce. Advokátovi fosilních zdrojů v Bílém domě současný šéf Rockefellerovy nadace asi příliš neimponuje. Je jím Rajiv Shah, bývalý administrátor americké rozvojové agentury USAID za prezidenta Baracka Obamy – tedy instituce, kterou se Trump loni rozhodl výrazně omezit. Paradoxem zůstává, že na podpoře jádra se Trump se Shahem shodnou.

Další texty Jana Žižky

Související

Magyar může změnit evropskou debatu o ruských energiích. Méně neznamená vůbec, zní z Budapešti

Přečíst článek
Doporučujeme