Projekt zpracování manganu z odkališť u Chvaletic a Trnávky má podle nového nezávislého ekonomického posudku lepší potenciál, než se původně předpokládalo. Společnost Mangan Chvaletice, která patří kanadské Euro Manganese, počítá s provozní marží 48 procent a zahájením provozu přibližně v roce 2032.

Projekt těžby a zpracování manganu z odkališť u Chvaletic na Pardubicku má podle předběžného ekonomického hodnocení PEA výrazný ekonomický potenciál. Posudek zpracovala nezávislá společnost Tetra Tech Canada.

Podle ředitele společnosti Mangan Chvaletice Jana Votavy hodnocení potvrzuje provozní marži ve výši 48 procent. Firma zároveň uvádí, že navzdory inflaci zůstávají náklady v souladu s původními odhady z roku 2022.

„Projekt tak vykazuje vyšší efektivitu, neboť aktuální rozpočet počítá s vyšší produkční kapacitou vysoce čistého síranu manganatého a tržby nově podpoří i prodej vedlejšího produktu uhličitanu hořečnatého,“ uvedl Votava.

Roční produkce má dosáhnout 150 tisíc tun

Projekt počítá s roční produkcí 50 tisíc tun vysoce čistého kovového manganu. Ten má být následně konvertován na 150 tisíc tun vysoce čistého monohydrátu síranu manganatého, známého pod zkratkou HPMSM. Tato surovina je důležitá pro výrobu většiny lithium-iontových baterií.

Životnost projektu je plánována na 26 let. Čistá současná hodnota po zdanění má podle aktuálních odhadů dosáhnout 492 milionů dolarů, tedy zhruba 10,3 miliardy korun, při diskontní sazbě osm procent.

Společnost do ekonomického modelu nově zahrnula také výrobu uhličitanu hořečnatého jako vedlejšího produktu. Té by mohlo vznikat až 20 tisíc tun ročně, což má zvýšit celkovou výnosnost projektu.

Výstavba má proběhnout ve dvou fázích

Firma počítá s dvoufázovou výstavbou. Tento postup má snížit počáteční kapitálovou náročnost projektu a zároveň omezit rizika při financování.

Celkové náklady na vybudování závodu na výrobu vysoce čistých manganových produktů se dříve odhadovaly přibližně na 750 milionů dolarů, tedy asi 15,7 miliardy korun. Závod by měl vytvořit kolem 400 pracovních míst, část z nich v nepřetržitém provozu.

Studie proveditelnosti má být hotová v roce 2027

Společnost se nyní zaměří na přípravu úplné studie proveditelnosti. Dokončit ji chce v první polovině roku 2027. Samotný provoz by mohl začít přibližně v roce 2032.

„Aktualizovaná data potvrzují, že projekt má veškeré předpoklady pro to, aby z naší země učinil klíčového hráče na evropském trhu s kritickými surovinami,“ uvedl Votava. Podle něj je cílem finální zpracování materiálu s vysokou přidanou hodnotou přímo v místě.

Strategická surovina pro Evropu

Mangan se využívá jako přísada do slitin, katalyzátorů a barevných pigmentů. V případě chvaletického projektu je klíčový především jeho potenciál pro bateriový průmysl.

Podle Votavy se zhruba 90 procent manganu zatím dováží z Číny. Projekt u Chvaletic by tak mohl posílit evropskou soběstačnost v oblasti kritických surovin.

Zásoby manganu poblíž Chvaletic byly rozhodnutím vlády zařazeny mezi ložiska strategického významu. Společnost Mangan Chvaletice chce přebudovat odkaliště, která vznikla v letech 1951 až 1975 u Chvaletic, Trnávky a Řečan.

Euro Manganese bude podle Votavy pokračovat v jednáních s potenciálními zákazníky, přípravě financování, zajištění zbývajících práv k pozemkům i ve využívání evropských a českých nástrojů na podporu strategických průmyslových projektů.

Viktoru Orbánovi nelze upřít jedno – jeho neúspěšnou snahu o další vítězství v maďarských parlamentních volbách sledovali i daleko za hranicemi nevelké středoevropské země. Také nový premiér Péter Magyar ale bude poutat hodně pozornosti. V Bruselu i Moskvě už začali bedlivě zkoumat snahu jeho vlády o diverzifikaci energetických zdrojů a hlavně to, do jaké míry bude Maďarsko dál odebírat ruské suroviny.

Pro zastánce tvrdé linie vůči Moskvě je teď možná Magyar zklamáním, stejně jako nastupující ministr ekonomiky a energetiky István Kapitány. Lídři strany Tisza, která zvítězila v dubnových volbách, dlouhodobě mluvili o závislosti na Rusku jako o „systémovém riziku“. Měli zjevně na mysli dodávky ropy, plynu i výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Paks, kterou předchozí vláda svěřila ruskému Rosatomu. Diverzifikaci energetických zdrojů nyní Budapešť vyhlašuje jako prioritní cíl, zároveň ale připouští, že se zcela bez ruských surovin neobejde a hodlá se jich zbavovat pomaleji (do roku 2035), než je cíl Evropské unie.

Péter Magyar zdůrazňuje, že geografická poloha Ruska i Maďarska je prostě daná, realitou je i ropovod Družba, kterým putuje ruská surovina a který má nadále zůstat jednou ze dvou klíčových cest pro její přepravu – vedle ropovodu Adria z chorvatského pobřežního terminálu Omišalj. Ruský plyn bude zatím dál proudit potrubím z Turecka. V případě elektrárny Paks 2 hodlají Maďaři prozkoumat stávající dohody s Rusy – především ohledně financování, které byly v minulosti terčem kritiky. Žádné výzvy, aby Rosatom ze země okamžitě odešel, ale nezaznívají. Magyar dokonce vyslovil očekávání, že po konci války na Ukrajině se Evropa k dovozu surovin z Ruska z ekonomických důvodů stejně vrátí.

Americký plyn přinesl Evropě úlevu. Začínají ale převažovat starosti

Politika

Nebýt dovozu zkapalněného plynu ze Spojených států, Evropa by dnes zažívala ještě krušnější chvíle. Vladimir Putin už před vojenským útokem na Kyjev začal ruskou surovinu využívat jako součást své hybridní války proti Evropě. Nynější blokáda Hormuzského průlivu dočasně odřízla od okolního světa plyn dalšího předního exportéra – Kataru. Rostoucí závislost na americkém LNG ale v době nepředvídatelné administrativy ve Washingtonu přináší také hodně nových starostí.

Jan Žižka

Přečíst článek

Premiér Magyar určitě bude dál vysvětlovat, že se musí realisticky potýkat se situací, do které zemi zavedl jeho předchůdce Viktor Orbán – i pokud jde o zbytečně zvýšenou závislost na Rusku. Svět bude sledovat, jak je možné realizovat změnu režimu, o níž mluví nynější vládci v Budapešti, a zvrátit odchod od liberální demokracie, ke kterému se otevřeně hlásil Orbán. Reforma celé ekonomiky včetně energetiky bude součástí této přeměny.

Maďarsko do jisté míry navazuje na historii – tamní reformy poutaly pozornost světa už v posledních letech sovětského impéria a byly v dobách Michaila Gorbačova jedním z impulsů pro jeho hospodářskou transformaci.

Podoba s Orbánem? Rozhodně ne

Někteří evropští pozorovatelé snad mohou dospět k závěru, že Péter Magyar se koneckonců v energetické spolupráci s Ruskem svému předchůdci Viktorovi Orbánovi docela podobá. Takové přirovnání je ale daleko od reality a v Evropě tento pohled nejspíš ani nepřeváží. Viktor Orbán a jeho ministr zahraničí Péter Szijjártó si dokázali získat pověst – mírně řečeno – věrných spojenců Putinova Kremlu. Pétera Magyara, který na předvolebních demonstracích hřímal „Rusové domů“, asi z něčeho podobného bude podezírat málokdo. (Orbán se v té době snažil obrátit hněv voličů proti Kyjevu a Bruselu.) Pro celkové nastavení Magyarova kabinetu je charakteristický název knihy, kterou kdysi napsala dnes nastupující ministryně zahraničí a odbornice na energetickou bezpečnost Anita Orbán (není příbuznou bývalého premiéra) – „Moc, energie a nový ruský imperialismus“. Poprvé vyšla už v roce 2008…

Aktualizováno

Evropa vypne ruský plyn. Nejpozději do dvou let

Politika

Evropské státy přehlasovaly odpůrce a schválily nejtvrdší energetický krok od začátku války. Zákaz ruského plynu i LNG má platit nejpozději od roku 2027 — s jedinou výjimkou v čase nouze.

ČTK

Přečíst článek

Postoj Pétera Magyara k ruským energiím, který zjevně vychází z racionálních úvah, může ovlivnit celoevropskou debatu. K energetické spolupráci s Ruskem tíhne sílící evropská krajní pravice, jenže výchozí pozice Magyara je úplně jiná – základním cílem je diverzifikace, z pohledu jeho země tedy méně Ruska, od kterého se ale zároveň nemůžeme úplně odstřihnout. Můžu jednat s Putinem, ale rozhodně nebudeme přátelé, dodává výstižně maďarský premiér. Umírnění evropští politici by se však podobně jako Magyar měli zamýšlet nad tím, jak to bude s ruskými surovinami po konci války – pokud nepředpokládáme, že bude trvat věčně.

Evropa by měla mít jasno

Finský prezident Alexander Stubb se v nedávném rozhovoru pro Respekt přidal k evropským státníkům, kteří zdůrazňují, že v určitém momentu bude potřeba, aby Evropa začala sama jednat s Ruskem o ukončení války. Nevíme, jestli se takové rozhovory opravdu uskuteční. Řada Evropanů se už ale shodne, že je to lepší varianta, než když bude mír s Vladimirem Putinem dojednávat Donald Trump, který, jak známo, velký ohled na evropské zájmy nebere.

David Ondráčka: Maďarsko po Orbánovi: zkrotit oligarchy a vrátit pravidla

Názory

Maďarsko stojí po pádu Orbánova režimu před těžkým úkolem: rozebrat systém prorostlý oligarchy, obnovit právní stát a vrátit politice normální pravidla. Vítězství opozice ukazuje, že změna je možná, ale skutečná práce teprve začíná.

David Ondráčka

Přečíst článek

A pokud má Evropa k jednáním s Moskvou směřovat, musí mít jasno, jak si představuje budoucí vztahy v energetice. Těžko přijde k jednacímu stolu s návrhem, že z Ruska už nikdy nic kupovat nebude. Na druhé straně nemůže dopustit ani riziko opakování scénáře z roku 2021, kdy se Putin domníval, že uzavíráním plynových kohoutků oslabí Evropu před pozdějším ruským útokem na Kyjev. Evropský scénář může vycházet ze základních principů dnešní politiky Pétera Magyara – „méně Ruska, což neznamená žádné Rusko, větší diverzifikace a připravené alternativy pro případ dalších krizí.“ To už by byla strategie, která může ve vztahu ke Kremlu posílit evropskou vyjednávací pozici.

Poučení pro evropské politiky

Nebýt realistického postoje k ruským energiím, který Magyar prezentoval už v předvolební kampani, oslabila by Tisza své šance na vítězství. I někdejším voličům dosud vládnoucí strany Fidesz už zjevně začaly vadit Orbánovy a Szijjártovy „zásnuby“ v Kremlu, které šly hodně nad rámec „pragmatické politiky“. Na druhé straně jedním z důvodů, proč Orbán předtím tak dlouho (šestnáct let v řadě) vydržel v čele Maďarska, byla právě i jeho deklarovaná snaha získávat levnější suroviny z Ruska. Podobný argument koneckonců zazníval v maďarských pravicových kruzích už vůči předchozím levicovým vládám, když také koketovaly s Moskvou – „kdyby aspoň zajistily levnější suroviny“.

Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie

Money

Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.

Jan Žižka

Přečíst článek

Právě tady nabízí Magyar další velkou inspiraci pro umírněné evropské politiky. Pokud chtějí zastavit nástup krajní pravice, musí nabídnout srozumitelné alternativy vůči jejím plánům, a to právě i v přístupu k ruským surovinám.

Péter Magyar má vůči Rusku schovanou ještě jednu specifickou „kartu“. Přinejmenším v tuto chvíli je to projekt nových bloků jaderné elektrárny Paks. Nevíme, jak dopadne revize stávajících smluv o jejich výstavbě, jisté ale je, že Moskva má na svém jediném současném projektu tohoto typu v Evropské unii velký zájem. Šéf Rosatomu Alexej Lichačov po volbách okamžitě vyjadřoval ochotu dát nové maďarské vládě k dispozici veškeré informace a dokonce vyjádřil optimistické očekávání, že ve spolupráci s Magyarovým kabinetem se celý projekt urychlí.

Maďarsko, stejně jako celá Evropa, ale musí dál počítat také s tím, že v Moskvě se mohou třeba i v době zdánlivého uvolnění napětí prosazovat zastánci radikálních postupů. Je pravděpodobné, že část kremelské „věrchušky“ se ještě bude chtít za Orbánovu porážku pomstít.

Minulý týden – tedy ve stejnou dobu, kdy Lichačov potvrzoval svůj vstřícný přístup vůči Budapešti, začala Putinova vojska rozsáhle bombardovat ukrajinskou Zakarpatskou oblast, kde žije početná maďarská menšina. Přitom bylo naprosto jasné, jak podobný útok může rozzuřit právě Pétera Magyara, který se profiluje jako silný ochránce krajanů v sousedních zemích. Je docela možné, že potichu zuřili i mnozí lidé v Rosatomu. Je to vlastně takové „déjà vu“ – když v Kremlu v roce 2021 padlo rozhodnutí o využití plynu jako politické zbraně vůči Evropě včetně Německa, mnozí pracovníci Gazpromu, kteří se celá desetiletí snažili zvláště Němcům prezentovat jako naprosto spolehliví dodavatelé, určitě také nehýřili nadšením.

Další texty Jana Žižky