I v květnu v návaznosti na situaci na Blízkém východě zdražovaly některé typy stavebních materiálů. Ceny rostly například u pěnového polystyrenu a izolací či odpadního potrubí. Vyplývá to z dat Cenové soustavy ÚRS. Situace v Perském zálivu ovlivnila ceny stavebních materiálů již v březnu a dubnu. V souvislosti s boji se zdražily plyn, ropa a další komodity, což se v dřívějších měsících nejvýrazněji propsalo do cen u polystyrenu a výrobků z plastu, asfaltu, oceli či betonu.

V květnu podle cenové soustavy zdražil meziměšíčně pěnový polystyren EPS o 17,1 procenta a pěnové technické izolace o více než desetinu. Hodnota polystyrenu XPS, který v předešlém měsíci výrazně rostl na ceně, zůstala v květnu téměř bez změn. Ceny odpadního potrubí pak meziměsíčně vzrostly o 7,4 procenta a například nádrže na dešťovou vodu o 8,3 procenta.

V dubnu zdražil podle ÚRS pěnový polystyren meziměsíčně o 7,7 procenta a extrudovaný polystyren o 10,5 procenta. Oba typy materiálů se využívají jako tepelná izolace. K zateplování se používají také například fenolické desky, jejichž cena v dubnu vzrostla o 11,2 procenta. V květnu se jejich cena ale nezměnila. Odpadní potrubí v dubnu zdražilo téměř o desetinu, ceny plastových tvarovek a potrubí vzrostly o pět procent. O 7,6 procenta zdražilo také ztracené bednění a o 5,6 procenta asfaltové šindele.

Cena lodní kontejnerové dopravy do Evropy prudce roste. A to ještě ani nezačala vrcholná sezona

Zprávy z firem

Ceny kontejnerové lodní dopravy mezi Asií, Amerikou a Evropou v uplynulém týdnu výrazně vzrostly. Důvodem byly konflikt v Perském zálivu, vyšší ceny pohonných hmot, dopravní zácpy v některých asijských přístavech a nárůst poptávky před vrcholnou sezónou pro rezervaci námořní přepravy, uvedla agentura Bloomberg.

duk

Přečíst článek

V březnu, tedy hned po izraelsko-amerických útocích na Írán, zdražovaly nejvýrazněji polystyren a výrobky z plastu, asfaltu, oceli či betonu. Ceny pěnového polystyrenu za měsíc vzrostly o téměř 22 procent a extrudovaného polystyrenu o 12,7 procenta. V některých obchodech tyto materiály nebylo možné objednat. O 16,4 procenta zdražily také asfaltové směsi a o 9,1 procenta asfaltové pásy. Ceny ocelových kari sítí vzrostly o více než 11 procent a ocelových betonářských tyčí o 7,6 procenta.

Ze studie společnosti CEEC Research vyplývá, že kvůli situaci na Blízkém východě zaznamenalo zvýšení nákladů 86 procent českých stavebních firem. V průměru jim vzrostly o 15,3 procenta. Boje v Perském zálivu mají vliv na rostoucí ceny energií, pohonných hmot a stavebních materiálů. Téměř polovina firem proto plánuje upravit obchodní strategii. Podle stavebních firem bude mít konflikt v příštích měsících největší dopad na ceny stavebních materiálů, energií a dopravy. Nejcitelněji se zdražování dotýká produktů navázaných na ropu a petrochemický průmysl.

Miliardář Jeff Bezos navrhuje zrušit daně polovině Američanů. Je to čirý populismus. Ve své podstatě ale nemá smysl se s jeho teoriemi vážně zabývat, protože je to jen další úhybný manévr od důležitější otázky – zda by on a další ultrabohatí neměli platit vyšší daně. Nebo alespoň nějaké.

Čtvrtý nejbohatší člověk planety a zakladatel Amazonu Jeff Bezos se před několika dny nechal slyšet, že by chudší polovina Američanů neměla platit vůbec žádné daně z příjmu. „Neměli bychom žádat zdravotní sestru z Queensu, aby posílala peníze do Washingtonu,“ řekl v rozhovoru pro stanici CNBC.

Jeho výrokům se pochopitelně dostalo slušné pozornosti. Kdo by nechtěl, aby mu měsíčně na účtě zůstalo o zhruba tisíc dolarů víc? Bezos naznačuje, že tyto peníze mnohé nízko- až středněpříjmové dělí od kýžené stability, mohli by je využít na bydlení, jídlo, vzdělání pro děti a další nezbytné životní náklady.

Snaha odvrátit pozornost od sebe

Přestože jeho teorie zní lákavě, neměli bychom ho vůbec poslouchat, jako biblického hada, který nabízel Evě jablko. V první řadě je to totiž Bezosova taktika, jak odvrátit pozornost od sebe samého. Všimněme si, že s nápadem nevyrazil z ničeho nic, v rozhovoru to byla odpověď na otázku, zda by ultrabohatí neměli platit větší daně.

Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální

Money

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Záleží mu tedy na obyčejných lidech, nebo chce spíše utnout diskusi o svých vlastních penězích? Bezos sám je známý tím, že neplatí téměř žádné daně z příjmů, ačkoli si klidně může dovolit pronajmout celé Benátky.

Bezos a podobně i další úspěšní podnikatelé mají svůj mediální obraz postavený na tom, že oni jsou ti schopní, oni vědí, oni mají něco za sebou, tudíž je dobré je poslouchat. Někdy to tak skutečně může být, ale v případě tohoto rozhovoru Bezosova aura úspěchu zakrývá fakt, že návrh je v této podobě ekonomický nesmysl.

Miliardář sice tvrdí, že by se nic nestalo, protože 40 procent daňového výběru stejně obstarává jedno procento nejbohatších. Přesto pokud by Američané (i jiné národy) přestaly danit příjmy poloviny obyvatel, byl by to zásek do rozpočtu gigantických rozměrů.

Manažerům stouply výdělky za posledních pět let o půlku, zaměstnancům klesly o dvanáct procent

Money

Zatímco výdělky manažerů od roku 2019 celosvětově vzrostly o 54 procent, zaměstnancům klesly o 12 procent. Organizace Oxfam, která přehled vypracovala, požaduje vyšší zdanění superbohatých a spravedlivější mzdy

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Jen dodejme, že americký rozpočet je už dnes rekordně zadlužený, takže na místě rozhodně není hledání způsobů, jak daňový výběr osekat, ale naopak hledat nové zdroje.

Takový výpadek zdaleka nemohou vyřešit jen Bezosem navrhované úspory, racionalizace a efektivita státní správy. Peníze by chyběly, a to velmi znatelně. Důsledky by dopadly v první řadě na veřejné služby, sociální stát, dostupnost vzdělání a zdravotnictví. Třeba i plat oné zdravotní sestry z Queensu. Bezosův návrh by tak ve výsledku ohrozil nejvíce ty, kterých se nyní (na oko) zastává.

Jako když utečete bez placení

Vedle toho, že návrh není ekonomicky uskutečnitelný, je i poměrně bizarní. Nejlépe to shrnul v podcastu investor a zastánce daně z bohatství Gary Stevenson: „Představme si, že bohatý člověk jde s chudým přítelem na večeři. Když dojde na placení, tak boháč praví: ‚Já vím, že máš hluboko do kapsy, ale platit za tebe nebudu. Mám jiný nápad. Co kdybychom utekli bez placení oba?‘“

Karel Pučelík: Vítězi války jsou ultrabohatí. Jako vždycky

Názory

Máme to nejhorší za sebou? S Donaldem Trumpem v Bílém domě to nemůže s jistotou nikdo nemůže tvrdit, ani on sám. Prozatímní vyústění konfliktu s Íránem však působí značně bizarně. Vítěz se hledá těžko, zato poražených jsou zástupy. Patříme mezi ně my všichni.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Bezos v podstatě jen přenáší náklady na někoho jiného. Jako vždy platí, že není radno věřit někomu, kdo chce rozdávat, ale zároveň neuvede, kde na výdaje vezme.

Snížení daňové zátěže nízko- a středněpříjmových zaměstnanců přitom není od věci, řada států to ostatně praktikuje. Nesmí se ale skončit jen u toho. Myšlenka samotná není náhradou za daň z bohatství.

S miliardáři nelze soupeřit

Na problém také nelze nahlížet jen z rozpočtového hlediska. Neblahým znakem naší doby totiž je vysoká a rostoucí nerovnost. Ultrabohatí takřka všude po světě vlastní stále větší podíly ekonomiky. Jejich bohatství je obrovské, ale když už bohatý jste, další přísun peněz vás nepřiměje zvýšit spotřebu.

Co tedy uděláte? Budete nakupovat aktiva – nemovitosti, akcie, zlato, a podobně. To zvyšuje cenu. Není náhoda, že akcie, bydlení i zlato se pohybují kolem maxim, i když je svět na pokraji největší energetické krize moderních dějin.

Krvácející miliardáři. Kdo v roce 2026 zatím prodělává kalhoty

Trhy

Ačkoli se trhy navzdory geopolitické situaci drží poblíž historických maxim, zdaleka ne všichni na aktuálním vývoji vydělávají. Při pohledu na index miliardářů se ukazuje, že zejména evropský spotřebitelský sektor a asijské energie jsou výrazně pod tlakem. A tak v letošním roce prodělávají zejména Bernard Arnault, Mukesh Ambani, ale překvapivě také slavní miliardáři sázející na umělou inteligenci, vyplývá z dat agentury Bloomberg.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Běžní zaměstnanci, jejichž mzdy tak rychle nerostou, jsou z trhů vytlačováni. S miliardáři nemohou soupeřit. To, že jim Bezos nechá v kapse o pár tisíc víc, tedy neznamená, že se budou mít lépe. Všeobecnému zdražování stejně nebudou stíhat.

Lidstvo však poznalo dobu, kdy si obyčejní zaměstnanci (tedy přesněji ti na Západě) mohli bydlení dovolit. Před nástupem Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové také ultrabohatí platili mnohem větší daně. Vyšší zdanění plnilo i jakousi regulační roli.

Nerovnost je jedním z největších problémů dnešní doby, nejde jen o spravedlnost, ale i efektivitu ekonomiky. I proto je třeba o zdanění bohatství přemýšlet.