Nastala nám poměrně nečekaná situace. Premiér Babiš začal vyjadřovat jakési názory k fungování České národní banky. Chtěl by nižší sazby. A to v době nejasné geopolitické situace a rozhazovačné politiky vlády. Chce Babiš prolomit nezávislost ČNB?

Babiš by měl lídrům ČNB líbat ruce za fakt, že drží inflaci na uzdě. Místo toho přijde „názor“. Výtka premiéra vůči ČNB přichází v okamžiku, kdy národní banka funguje pod vedením Aleše Michla téměř vzorově. Zkrotila inflaci, která byla v roce 2022 neuvěřitelných 15,1 procenta. Vydělané peníze před pár lety lidem doslova hořely v peněžence. Michl to zarazil. A základní úrokovou sazbu, která kvůli krocení inflace vyskočila na sedm procent, zkorigoval na 3,5 procenta.

Michl: Klidně zdrtím ekonomiku za cenu nízké inflace

Guvernér ČNB nedávno v jistém rozhovoru uvedl, „…klidně zdrtím ekonomiku, mně to vůbec nebude vadit. Uděláme všechno pro to, aby inflace byla nízká.“ Tento výrok ve vládě evidentně silně rezonoval. Tak Michl nám chce ničit ekonomiku? Ministryně financí Alena Schillerová zareagovala slovy, že vysoké úrokové sazby nejsou dobré pro ekonomiku.

Asi Schillerová někde na chodbě vládních paláců narazila na Andreje Babiše, a tento těkavý mikromanažer pojal nutkání něco říct. Jinak si celou situaci nelze vysvětlit. Babiš prohlásil, zcela bez rozmyslu, že by ČNB měla sazby snížit. „Vyzývám guvernéra ČNB, aby snížil sazby. Nevidím důvod, proč občané a firmy v České republice platí o jedno procento vyšší základní sazbu než v eurozóně," řekl Babiš.

Důvod držet sazby výš existuje

Tak ano, důvod držet sazby výše tu je. Babiš možná přehlédl, že na Blízkém východě je válka a že ceny paliv se silně propisují do inflace. Ta v dubnu vyskočila na 2,5 procenta. Premiér si nevšimnul? A ještě nad to. Vláda si pomocí své většiny ve Sněmovně uvolnila ruce k většímu utrácení na dluh. Rozdává peníze, vytváří další proinflační tlak. Michl skutečně musí být na pozoru. Na trhu se hovoří spíše o budoucím zvyšování sazeb, než snižování. Spadl Babiš z Marsu?

Státní dluhopis srovná banky do latě, dají klientům lepší podmínky, tvrdí ekonom Křeček

Money

O Dluhopisy Republiky, což je půjčka státu na své útraty, je větší zájem, než se čekalo. Lidé si zatím objednali dluhopisy za 44 miliard korun, plánovaný objem byl 20 miliard. Ministerstvo financí poptávku vyslyší a dluhopisů vydá víc, nabídka státu bude pokračovat až do konce června. Podle Štěpána Křečka, hlavního ekonoma společnosti BH Securities, dává nákup dluhopisu smysl. Dluhopis slibuje dobré a bezpečné zhodnocení. Podle Křečka jsou podmínky státního dluhopisu tlakem na banky, aby vylepšily úroky či snížily poplatky u spořících účtů a termínovaných vkladů.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Co premiér svým výrokem sleduje? Chce podpořit ekonomiku? Ta kupodivu celkem šlape. Růst o dvě procenta sice není nijak raketový, ale odpovídá výkonům českých pracovníků, vývoji technologií. Ve srovnání s Německem se nemáme za co stydět. Platy a mzdy rostou o sedm procent, což tedy výkonům ekonomiky neodpovídá, další proinflační tlak, ale nedá se nic dělat, lidé si víc peněz žádají.

Babiš měnovou politiku ČNB kritizuje v souvislosti s cenami hypoték. Jsou prý drahé, on v předvolební kampani sliboval dostupné bydlení. Další fejk. Úroky hypoték se sice nyní pohybují kolem pěti procent, Čechům to však nijak nevadí. Zvykli si. Cena bydlení roste rychleji, hypotéka dává smysl. Není potřeba do tohoto trhu nějak zasahovat, ani z pozice vlády, ani z pozice ČNB. Od začátku roku banky poskytly na bydlení půjčky ve výši 141 miliard korun, o 48 miliard více než před rokem. K tomu není co dodat, není třeba žádných zásahů, snižování úrokových sazeb.

Možná jsme svědky mnohem důležitějšího okamžiku. Česká národní banka je deklarovaně nezávislá na výkonné moci. Řídí měnovou politiku. Chce Babiš tento postulát zbořit? Chce začít diktovat národní bance, co má dělat? Buď jsme svědky jednoho neuváženého prohlášení premiéra. Kolik jich už bylo? Nebo naopak možná stojíme před klíčovým okamžikem, kdy národní banka bojuje o svoji nezávislost.

Guvernér ČNB Aleš Michl v minulosti působil jako poradce Andreje Babiše. Má snad Babiš představu, že proto mu může diktovat? Michl si bude muset zachovat svou integritu, a dál řídit měnovou politiku ku prospěchu státu. A oslyšet Babišovy halucinace.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidí je dost. Jenže pracovní trh nefunguje jako jednoduchá matematická rovnice. Firmy nehledají jakékoli uchazeče. Hledají lidi do konkrétních profesí, směn, regionů a provozů. A právě tam se ukazuje skutečný problém české ekonomiky, píše v komentáři pro newstream.cz Tomáš Surka, řídící partner Orienta Czech.

Český pracovní trh už několik let funguje v režimu, který si nechceme naplno přiznat. Firmy dlouhodobě narážejí na nedostatek lidí, obsazování části pozic je stále složitější a zahraniční pracovníci se z doplňku trhu práce stali jednou z podmínek jeho běžného fungování. Přesto o tom často mluvíme, jako by šlo o dočasný problém, který se časem sám vyřeší. 

Jenže nevyřeší. To, co se dříve projevovalo hlavně v jednotlivých oborech a regionech, se postupně stává strukturálním limitem české ekonomiky. Nejde o to, že by firmy neuměly nabírat nebo že by stačilo jen lépe spárovat volná místa s uchazeči. Problém je hlubší: domácí pracovní síla v řadě profesí, provozů a regionů jednoduše nestačí. 

Oficiální statistiky přitom ukazují jen část problému. Úřad práce evidoval ke konci dubna 2026 přes 94 tisíc volných pracovních míst a více než 364 tisíc uchazečů o zaměstnání. Na první pohled by se mohlo zdát, že lidí je dost. Jenže pracovní trh nefunguje jako jednoduchá matematická rovnice. Firmy nehledají jakékoli uchazeče. Hledají lidi do konkrétních profesí, směn, regionů a provozů. A právě tam se ukazuje skutečný problém české ekonomiky.  

Řada firem už dnes ví, že některé pozice domácími silami neobsadí. Nejde jen o to, co je oficiálně nahlášeno na Úřadu práce. Skrytá poptávka je podstatně vyšší. Analýza MPSV už dříve ukázala, že zaměstnavatelé poptávají téměř 250 tisíc pracovníků a že nedostatek zaměstnanců omezuje každého pátého zaměstnavatele. To je přesnější obraz reality, kterou firmy denně zažívají: práce by byla, zakázky by byly, provozy by mohly růst, ale chybí lidé. 

Nejde jen o nekvalifikované práce

V praxi firmy narážejí na nedostatek pracovníků ve výrobě, logistice, skladech, gastronomii, hotelnictví, zemědělství, službách, dopravě, stavebnictví i ve zdravotnictví a sociální péči. A nejde jen o profese, které jsme si zvykli označovat jako méně kvalifikované. Chybějí operátoři výroby, svářeči, řidiči, skladníci, pracovníci ve službách, kuchaři, pokojské, pečovatelé, zdravotníci i technicky zdatní lidé do provozů. Často jde o pozice, bez kterých firma nemůže plnit zakázky, otevřít směny, rozšířit provoz nebo udržet standard služeb. 

Zahraniční pracovníci už proto nejsou doplňkem českého trhu práce. Jsou jeho součástí. A v mnoha odvětvích přímo podmínkou toho, aby ekonomika fungovala. 

Stačí se podívat na čísla. Ke konci roku 2024 evidovalo MPSV více než 845 tisíc pracovněprávních vztahů cizinců v postavení zaměstnanců. Dalších téměř 132 tisíc cizinců mělo v Česku platné živnostenské oprávnění. Jinými slovy: česká ekonomika už dnes nestojí pouze na domácí pracovní síle. Téměř milion pracovních nebo podnikatelských aktivit je spojený s lidmi ze zahraničí.  

A nejde o okrajový jev. Cizinci dnes tvoří významnou část zaměstnanecké základny v české ekonomice a jejich role v posledních letech dál roste. Největší část pracovněprávních vztahů cizinců v Česku připadá na občany Ukrajiny, výrazný podíl mají také pracovníci ze Slovenska a dalších zemí. Česká ekonomika se fakticky proměnila rychleji, než jak o tom často mluví veřejná debata.  

Migrace nesmí být jen strašák

Přesto se o pracovní migraci stále příliš často mluví jako o výjimce, nouzovém řešení nebo politicky citlivém tématu, kterému je lepší se vyhnout. To je omyl. Český pracovní trh je na zahraničních pracovnících strukturálně závislý už dnes. Otázka tedy nezní, zda je budeme potřebovat. Otázka zní, zda si tuto závislost dokážeme přiznat a řídit ji profesionálně, bezpečně a dlouhodobě. 

Demografie je v tomto ohledu neúprosná. Česká populace stárne, počet lidí v produktivním věku bude pod tlakem a silné ročníky budou postupně odcházet z trhu práce. Podle demografických projekcí má podíl seniorů v populaci dlouhodobě růst a počet lidí ve věku 20 až 64 let má naopak klesat. Nejvýraznější tlak se očekává od konce 30. let, kdy budou do vyššího věku vstupovat populačně silné ročníky.  

To má pro trh práce dvojí dopad. Na jedné straně bude ubývat lidí, kteří mohou pracovat. Na druhé straně poroste poptávka po službách, zdravotnictví a péči. Jinými slovy: ekonomika bude potřebovat více pracovníků právě v době, kdy jich bude z domácích zdrojů méně. 

Technologie a automatizace část tlaku zmírní. Ale nevyřeší ho celý. Robot může pomoci ve výrobě, software může zrychlit administrativu, umělá inteligence může proměnit část kancelářských profesí. Ale hotelovou směnu, péči o seniora, provoz skladu, přípravu jídla, úklid, logistiku nebo řadu zdravotnických a servisních činností nelze jednoduše nahradit algoritmem. Minimálně ne v rozsahu a čase, který česká ekonomika potřebuje. 

Pokud si to nepřiznáme, budeme problém jen odsouvat. Firmy budou dál odmítat zakázky, omezovat provoz, zpomalovat růst nebo přesouvat část aktivit jinam. Nedostatek lidí se přitom nebude týkat pouze zaměstnavatelů. Dopadne i na zákazníky, pacienty, seniory, obce a stát. Bude znamenat delší čekání, dražší služby, horší dostupnost péče a nižší konkurenceschopnost. 

Zahraniční nábor ale nesmí být chaotický. Nestačí pracovníky přivézt a doufat, že se vše nějak usadí. Pokud má být pracovní migrace skutečným řešením, musí být řízená od začátku do konce: od výběru vhodných kandidátů přes ověření kvalifikace a jazykové připravenosti až po vízový proces, ubytování, nástup, adaptaci a integraci do týmu. 

Právě v tom je rozdíl mezi krátkodobým zalepením díry a strategickým řízením pracovního trhu. Firmy, které dnes mezinárodní nábor zvládají profesionálně, neřeší jen to, odkud člověk přijde. Řeší, zda rozumí práci, zda zvládne prostředí, zda má realistická očekávání, zda mu zaměstnavatel dokáže vytvořit podmínky a zda se dokáže dlouhodobě začlenit. 

Autorem je Tomáš Surka, řídicí partner personální skupiny Orienta Czech

„Nechybí jen jaderní inženýři, nejvíc chybí svářeči-potrubáři.“ Českému jádru docházejí lidé

Zprávy z firem

Česká jaderná energetika čelí rostoucímu nedostatku pracovníků napříč profesemi – od svářečů a techniků po právníky, ekonomy či manažery. Tlak na nábor zvyšuje generační obměna, prodlužování životnosti stávajících reaktorů i plánovaná výstavba nových bloků v Dukovanech a malých modulárních reaktorů. Podle zástupců oboru se bez dlouhodobé strategie a masivní práce s novou generací pracovníků sektor neobejde.

Ivana Pečinková

Přečíst článek