Když peněz není nazbyt: Rekonstrukce holešovického mikrobytu ukazuje, jak lze z minima vytvořit maximum
Rekonstrukce malých bytů bývá často kompromisem mezi ambicemi a rozpočtem. V případě 35metrového bytu v pražských Holešovicích však architektkám ze studia Plus One Architects stačilo minimum finančních prostředků
Městské bydlení se v posledních letech dramaticky proměňuje. Zatímco ceny nemovitostí rostou a nové byty se zmenšují, tlak na kvalitu prostoru každého metru čtverečního je větší než kdy dřív. Jedním z nejnovějších příkladů je kompletní proměna 35metrového bytu v pražských Holešovicích, kterou realizovalo studio Plus One Architects pro malířku Lucii Michnovou. Ateliér měl před sebou jasný cíl. Vytvořit s omezeným rozpočtem funkční, světlé a vizuálně přitažlivé městské bydlení, které nebude působit stísněně a zároveň umožní majitelce pracovat s vlastním výtvarným rukopisem.
Původní dispozice 1+1 byla typickým obrazem bytů z 20. let, tedy úzká tmavá chodba, miniaturní kuchyň, oddělená toaleta a vedle toho pobytová část s ložnicí. Jižní orientace bytu však slibovala potenciál. Architektky Petra Ciencialová a Kateřina Průchová proto zvolily radikální krok. Odstranily veškeré příčky. Tento zásah, byť stavebně jednoduchý a finančně nenáročný, přinesl zásadní efekt. Denní světlo dnes volně prostupuje celým prostorem, který najednou působí větší, otevřenější a vzdušnější.
Vestavěné skříně lemující vstupní chodbu zároveň suplují jinak nákladné úložné systémy. Zrcadlová fólie na dveřích botníku nejen prosvětluje interiér, ale i opticky násobí jeho velikost. Jde o jednoduchý, levný a účinný trik. Koupelna byla nově vybudována na vyvýšeném soklu a stala se jedinou zděnou částí interiéru. Nová vstupní osa bytu dnes míří přímo ke dveřím na balkon. Kuchyně se jemně otevírá do hlavního obytného prostoru a přirozeně jej propojuje s jídelním barem.
V Karlíně jsme začínali na 45 tisících za metr čtvereční Čechům nezbývá nic jiného než se spokojit s čím dál tím menším bydlením. Na metry čtvereční, na které ještě před pár lety v Praze dosáhli, už teď zkrátka nemají. Nedostatečnou nabídku developeři působící v Česku svádějí na stavební zákon a ve velkém se pouštějí do výstavby menších bytů. „Nákupem budovy Nádraží Vyšehrad jsme a priori neplánovali mikrobydlení. Spíš nás k tomu donutila situace,“ říká Milorad Miškovič, který chce z chátrající budovy nádraží na Vyšehradě vybudovat samé mikrobyty.
Mikrobydlení je trend. Není divu, říká Miškovič, který proměnil Karlín a v plánu má Podolí
Reality
Trend malých bytů
Malé byty do 40 metrů čtverečních dnes tvoří výraznou část městské bytové nabídky. Podle developerských statistik jde o nejrychleji prodávanou kategorii. Menší byty jsou dnes v kurzu hned z několika důvodů. Stále více lidí žije samo a pro single domácnosti představují kompaktní byty ideální, dostupné a funkční řešení.
Nižší metráž zároveň znamená menší finanční zátěž, nejen při nájmu či koupi, ale i při samotné rekonstrukci, která je rychlejší a cenově přístupnější. Rostoucí zájem o udržitelný život navíc vede k preferenci menší obytné plochy, jež snižuje spotřebu energií i ekologickou stopu domácnosti. A v neposlední řadě je tu touha žít „blíže centru“, kde jsou malé byty nejběžnější a kde nabízí pohodlný přístup ke službám, kultuře i dopravě.
Architekti tak čím dál častěji řeší, jak z miniaturních dispozic vytvořit funkční domovy, které konkurují větším bytům svým promyšleným designem. Rekonstrukce v Holešovicích je důkazem.
Dá se bydlet na 10 metrech čtverečních? Ano, dá. A někteří k tomu, aby mikro prostoru říkali domov, nepotřebují ani to. Jeden z nejmenších bytů – má necelých sedm metrů čtverečních – obývá architektonický pár v centru Rotterdamu. V Česku jsme přeci jen trochu „větší“, vystačíme si s devíti metry čtverečními.
Nejmenší byt na světě má tři metry čtvereční. Je v Polsku. Češi potřebují víc prostoru
Reality
Rekonstrukce bytu v posledním patře činžovního domu z počátku 20. století se vyšplhala na 1,5 milionu korun, ale výsledek stojí za to. Architekti dokázali staré dispozici vtisknout nový život – nebáli se bourání ani neobvyklých řešení.
Z ruiny k dokonalosti: Jak dopadla rekonstrukce bytu za 1,5 milionu korun?
Enjoy
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
