Rok 2026 může definitivně rozhodnout o osudu uhlí v Česku. Zatímco část uhelných zdrojů se blíží ke ztrátovosti, stát zvažuje jejich udržení v provozu kvůli bezpečnosti soustavy. Současně běží sázka na plyn, masivní investice do sítí a debata o zestátnění ČEZu. Vše s výraznými dopady na ceny energií i veřejné finance.

Některé energetické predikce uvádějí, že se má v roce 2026 stát výroba z uhlí s konečnou platností nerentabilní. Uvidíme – ostatně cena povolenky EU ETS 1 ve druhé polovině končícího roku výrazně posílila, řádově o 15 eur. Navzdory této situaci u uhlí ČEZu prozatím stále vydělává, byť meziročně zhruba o dvě třetiny méně. Z hlavních „assetů“ skupiny Sev.en Pavla Tykače je pak prodělečná pouze elektrárna Chvaletice.

Vypne tedy Tykač v prosinci 2026 ji, elektrárnu Počerady a teplárnu Kladno, jak nedávno pohrozil? Mějme na paměti, že obě elektrárny představují zhruba sedminu roční výroby elektrické energie v Česku a kladenské teplárny jsou lokálně nenahraditelným zdrojem. A rozhodně se nebude vypínat nic, co česká elektrizační soustava potřebuje k bezpečnému provozu.

Zda do této definice spadají uhelky Sev.en, určí odborné posouzení provozovatele soustavy ČEPS, které se právě rozbíhá. Jestli tedy něco hrozí, pak to, že v režimu nařízeného provozu a „přiměřeného zisku“ zůstanou zachovány i zdroje, které zcela nezbytné nejsou. Neboli že se ztrátovost výroby z uhlí bude vyrovnávat z kapes daňových poplatníků země s jedněmi z nejdražších energií v Evropě.

O tom, jak moc či málo budeme podnikání skupiny Sev.en dotovat, by tedy měly rozhodnout úřady. Pavlu Tykačovi se však daří téma politizovat, nehledě na to, že má v nové vládě zřejmě „své sympatizanty“.

Sázka na plyn

Výroba z uhlí však nakonec stejně bude utlumena s tím, že ji v Česku má do velké míry nahradit plyn. Tímto směrem měla působit státní podpora vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), která však v únoru skončí. Mezi podpořené projekty patří největší paroplynová teplárna v Česku, kterou ČEZ začne příští rok stavět v Mělníku.

Polostátní gigant bude v roce 2026 i bez KVET pokračovat ve zprovozňování nových plynových kotlů a přípravě dalších projektů, jako jsou modernizace kogenerační elektrárny Ledvice a teplárny Trmice. Otázkou je, jak si do budoucna povedou menší zařízení na KVET, tedy kogenerační jednotky, na které nově dopadne ETS 2.

Další kroky k úsporám

Příští rok by měla vrcholit příprava implementace směrnice EU EPBD IV (Energy Performance of Buildings Directive), která zavádí přísnější standardy pro energetickou náročnost budov s cílem dekarbonizace do roku 2050. Pod kuratelou Ministerstva průmyslu a obchodu se nyní diskutují nové standardy ZEB/ZEBRA a reforma průkazů energetické náročnosti budov.

Mezitím začnou od 1. ledna pro města, obce a další veřejné subjekty platit nové limity spotřeby, po jejichž překročení budou muset absolvovat pravidelné energetické audity, nebo jim dokonce přibude povinnost zavést systém hospodaření s energií dle certifikace ISO 50001. Zároveň si ale municipality budou moci sáhnout na miliardu korun z Modernizačního fondu EU, tedy z výnosů ETS, které v rámci dotačního programu KOMUNERG půjdou na rozvoj komunitní energetiky.

Energetické modernizace se v Česku daří realizovat ve velkém také díky modelu EPC, neboli splácení úsporných opatření z budoucích, smluvně zaručených úspor. Komplexnější záměry přitom využívají kombinaci EPC a dotací, například z výzvy ENERGov v rámci Modernizačního fondu. Tuto podporu je proto třeba udržet navzdory „nápadům“ ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, jak s výnosy z povolenek naložit. Přítomnost ministrů Havlíčka i Vojtěcha na nedávné oborové konferenci však naznačuje, že nová vláda význam energetických úspor chápe a bude je nadále podporovat.

Kdo zaplatí POZE

Na údržbu a rozvoj přenosové a distribuční sítě má být v roce 2026 vynaloženo 44 miliard korun. Část těchto investic jsme dosud platili jako podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE) v rámci regulované složky koncových cen energií. Hned na svém prvním zasedání však nová vláda schválila převzetí celé POZE státem, který za tím účelem bude muset vyčlenit zhruba 17 miliard korun jen z rozpočtu pro rok 2026.

Domácnostem se tedy regulovaná část záloh za elektřinu sníží zhruba o 15 procent, v případě firem však tento pokles bude činit 21 procent u vysokého a 34 procent u velmi vysokého napětí. Ačkoliv je tento záměr pro státní rozpočet nákladný, nepochybně přispěje k vyšší konkurenceschopnosti českých výrobních podniků.

Spornější je záměr ministra Havlíčka dotovat investice do elektrických sítí „odloupnutím nějakých peněz“ z Modernizačního fondu, které však na údržbu sítí ani využít nelze. Tak si Česko holt v Bruselu vymůže výjimku. Problém však je, že se jedná o projekty plánované na roky dopředu; takovéto využití peněz z Modernizačního fondu by se tedy na výši regulované složky projevilo až s velkým odstupem. Smysluplnější se jeví německý postup spočívající v přímém dotování silové složky ceny elektřiny.

ČEZ, n. p.

ČEZ nejenže bude investorem výstavby dvou nových jaderných bloků v Dukovanech, ale do konce dekády se má rozhodnout také ohledně zamýšlených bloků 3 a 4 temelínské elektrárny. To by mohlo být příliš velké sousto i pro firmu o velikosti ČEZu, bez ohledu na to, jaké garance jí stát poskytne. Soukromým akcionářům se proto „do Temelína“ jistě nebude chtít – ledaže vznikající vláda vykoupí zbývajících 30,2 procenta kolosu, která státu nepatří.

Potřeba větší kontroly nad energetikou je skutečně hlavním argumentem propagátora tohoto řešení Karla Havlíčka – tedy pokud pomineme bláboly o tom, že zestátnění ČEZu sníží ceny energií. Zároveň ale stát už ČEZ vysokou měrou ovládá prostřednictvím ministra financí a svých zástupců v dozorčí radě. I ve společnosti Elektrárna Dukovany II, která má výstavbu nových bloků Dukovan na starosti, drží stát 80 procent.

V příštím roce každopádně uvidíme, zda byla předvolební prohlášení míněna vážně, či nikoli. Případně se na stole může objevit návrh na rozdělení skupiny, například formou privatizace ČEZ Distribuce a ČEZ ESCO.

Autor je zakladatel Skupiny Amper

Elektřina v roce 2026 výrazně zlevní. Nejde ale o tržní zázrak, výsledek technologického pokroku nebo rostoucí konkurence, nýbrž o politické rozhodnutí. Stát se rozhodl domácnosti osvobodit od poplatku za obnovitelné zdroje. Politicky vděčné řešení má i svou cenu - vyšší zadlužení státu. Výdaje rozpočtu kvůli tomu vzrostou o zhruba 17 miliard korun.

Regulovaná složka ceny elektřiny pro domácnosti v příštím roce klesne o 15,1 procenta. Informoval o tom v pondělí Energetický regulační úřad, který v novém výnosu již zohlednil fakt, že nová vláda rozhodla od roku 2026 zrušit takzvaný poplatek za obnovitelné zdroje, respektive jej převést na státní rozpočet. Výdaje státního rozpočtu tak z tohoto důvodu stoupnou v roce 2026 o přibližně 17 miliard korun. Domácnosti ovšem ušetří nejčastěji od 4 200 do 23 000 korun ročně oproti loňsku a od 2 800 do 12 100 korun ročně oproti letošku.

Tíživá pravda. Češi platí za elektřinu nejvíc v Evropě

Money

Podle dat Eurostatu platí čeští spotřebitelé po zohlednění jejich příjmů za elektřinu nejvíc v celé Evropské unii. Nejlevnější elektřinu mají Malťané, ve srovnání s Čechy platí třetinové ceny. A Maďaři poloviční.

ČTK

Přečíst článek

Energetický regulační úřad dosud uváděl, že regulovaná složka cen elektřiny se má roku 2026 zvýšit o 1,1 procenta. Tento výměr ovšem ještě nezohledňoval právě zmíněné rozhodnutí nové vlády.

Domácnosti se tedy v příštím roce dočkají výrazného snížení své celkové platby za elektřinu. Převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet sice značí potenciální hlubší deficit veřejných financí ČR, nicméně domácnosti by měly pocítit výrazné zlevnění elektřiny. To může podpořit celou tuzemskou ekonomiku. Zvláště když masivní dotace ve své energetice chystá od roku 2026 sousední Německo.

Němečtí zákonodárci se letos v listopadu rozhodli dotovat z veřejných zdrojů poplatky za přenosovou soustavu. Celkově na to Němci vyčlení pro příští rok 6,5 miliardy eur, tedy takřka 160 miliard korun. A to částka nezahrnuje jinou chystanou německou dotaci, na levnější energie pro průmysl. České opatření má navýšit výdaje státního rozpočtu o 17 miliard korun, což je devět až desetkrát méně, než na kolik vyjde zmíněná německá dotace. Přitom Česko je mnohem méně zadlužené než Německo. Zatímco ČR má veřejný dluh na úrovni zhruba 44 procent HDP, Německo přibližně 62 procent HDP. Jen německá dotace v podobě úlevy od poplatku za přenosovou soustavu je tedy v přepočtu na obyvatele o 17 procent vyšší než ta česká, když navíc je Německo o 41 procent zadluženější než Česko.

Milion domácností bez proudu. A dva montéři s eseróčkem jako obětní beránci

Názory

ČEPS tvrdí, že za červencový blackout může jeden špatně opravený drát. Jenže souběh selhání v Ledvicích, chaos v dispečinku a otázky z Evropy ukazují, že skutečný problém je mnohem hlubší – a dražší.

Jan Palaščák

Přečíst článek

Kolik ušetří běžná domácnost

Vraťme se do ČR. Například domácnost, která elektřinu využívá ke svícení, vaření a napájení běžných spotřebičů – takže spotřebuje tři megawatthodiny ročně – letos platí celkově za elektřinu běžně zhruba 27 600 korun. Tato platba zahrnuje regulovanou i neregulovanou složku. V příštím roce by při růstu regulované složky o původně navržené 1,1 procenta zaplatila celkově jen něco přes 26 600 korun, tedy o přibližně tisícikorunu méně. Důvodem snížení oproti letošku je příznivý vývoj v oblasti neregulované složky, který odráží vývoj ceny elektřiny na burze. Jinými slovy, elektřina jako taková – tedy vlastní elektrický proud neboli silová elektřina – zlevňuje a její zlevnění bude citelnější, než jaký má být růst regulované složky.

Když navíc vláda zrušila uvedený poplatek za obnovitelné zdroje, respektive jej tedy převádí na státní rozpočet, bude úspora pro běžnou domácnost ještě výraznější.

Celková platba za elektřinu u této domácnosti v takovém případě klesne z letošních zmíněných zhruba 27 600 korun na nějakých 24 800 korun. To proto, že poplatek za obnovitelné zdroje činí 599 korun za megawatthodinu, takže při spotřebě tří megawatthodin odpovídá roční úspora dané domácnosti při převedení poplatku na státní rozpočet celkem přibližně 1 800 korun. Domácnost, která elektřinou svítí, vaří a napájí své spotřebiče, tak oproti letošku v příštím roce běžně ušetří zhruba 2 800 korun. Oproti loňsku pak úspora bude ještě citelnější, a to přes 4 200 korun.

Elektřina z fúzní reakce se už prodává, i když elektrárna ještě vůbec neexistuje

Enjoy

Velké firmy nakupují za miliardy dolarů elektřinu z fúzního reaktoru. To vypadá jako výborný plán. Vždyť od fúzní reakce se čeká, že vyřeší energetické problémy lidstva a nezanechá po sobě ekologickou katastrofu. Jenomže komerční získávání energie z fúzní reakce se zatím vůbec nedaří.

Josef Tuček

Přečíst článek

Nejvíc ušetří domácnosti s vytápěním elektřinou

Ještě výraznější ale bude úspora domácnosti, která elektřinou nejen svítí, vaří a napájí spotřebiče, ale také ohřívá vodu a hlavně topí, například využívá-li tepelné čerpadlo. Taková domácnost – typicky žijící v rodinném domě – vykazuje roční spotřebu elektřiny 12,5 megawatthodiny. Letos platí za elektřinu celkově – po zahrnutí regulované a neregulované složky – takřka 77 tisíc korun ročně. Loni to bylo dokonce zhruba 88 200 korun. V příštím roce to díky převedení poplatku na státní rozpočet bude přibližně 64 900 korun.

Domácnost v rodinném domě, jež tedy elektřinou i topí, ušetří oproti letošku přes 12 100 korun, oproti loňsku pak dokonce 23 300 korun.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy