Svoboda filmu končí u rozpočtu, ukazuje spor kolem francouzského magnáta Bollorého
Francouzští filmaři se obávají, že jeden z nejmocnějších mediálních hráčů země začne rozhodovat nejen o tom, co se vysílá, ale i o tom, co se vůbec natočí.
Filmový festival v Cannes letos nežil jen filmy a hvězdami, ale také protestem proti oligarchizaci filmu. Přes 900 osobností kultury podepsalo výzvu „Zapper Bolloré“ proti rostoucímu vlivu mediálního magnáta Vincenta Bollorého.
Bollorého republika filmu
Bolloré vlastní média, a hlavně Canal+, na němž je francouzská kinematografie finančně silně závislá. Není to žádný neutrální investor, má svou silně konzervativní politickou agendu, podporuje Le Pen a Jordana Bardellu a dlouhodobě buduje silné konzervativní mediální impérium. Filmaři se obávají, že podobně jako v televizi a tisku začne určovat tón i ve filmovém průmyslu. V jejich očích nejde jen o vlastnictví médií, ale o dlouhodobý ideologický projekt.
A pro lehké srovnání si představte naši českou debatu, nebo spíš nedebatu. Filmaři proti oligarchii? Ve Francii normální, v Česku spíš trochu sci-fi. Protest českých filmařů proti místní oligarchii je asi těžko představitelný. Ale i současná debata kolem změny financování a škrtů v ČT, bez jejíž koprodukce náročnější české filmy prakticky nemají šanci vzniknout, se filmu příliš nevěnuje.
Debata o televizních poplatcích a České televizi může dramaticky ovlivnit i podobu českého filmu. Pokud politici zásadně zaříznou finance ČT, z českého filmu zbyde jen popcorn a product placement. Bez České televize dnes ambiciózní český film vznikne jen těžko; bez ní ho producenti jednoduše nedají dohromady. Vyrobit film je totiž opravdu finančně složitá záležitost.
David Ondráčka: Když zhasnou Kavčí hory, zhasne i budoucnost českého filmu
Názory
Když film platí jeden muž
Celá aféra stojí na jednoduchém faktu: slavná francouzská kinematografie je dnes finančně silně závislá na Canal+, a tedy nepřímo na Vincentu Bollorém. A on chce média ovlivňovat a nijak to neskrývá. Signatáři protestu upozorňovali, že koncentrace médií, distribuce i financování v rukou jednoho miliardáře může postupně ovlivnit nejen to, co se vysílá, ale i to, co se vůbec natočí.
Červený koberec, černá listina
Prudkost reakce na tento protest byla také neobvyklá. Předseda představenstva Canal+ Maxime Saada v Cannes okamžitě oznámil, že si nepřeje, aby jeho skupina nadále spolupracovala se signatáři petice namířené proti hlavnímu akcionáři Bollorému. Přišel klasický moment dnešní doby: boj proti údajné cenzuře okamžitě začal připomínat černou listinu.
Autoři petice „Zapper Bolloré“ teď tvrdí, že reakce šéfa Canal+ Maxima Saady jejich obavy v podstatě potvrzuje. Když veřejně oznámí, že skupina už nechce spolupracovat se signatáři kritické výzvy, nevypadá to jako obrana plurality, ale jako demonstrace síly. Ve filmovém prostředí, kde většina projektů bez Canal+ těžko hledá finance, má podobná věta váhu téměř profesního rozsudku.
Festival v Cannes každoročně mluví o odvaze, kritice moci a svobodě umění. Letos se ukazuje stará pravda kulturního průmyslu: svoboda projevu naráží na peníze.
Trh s uměním působí noblesně a má rád velká slova: autenticita, mistrovské dílo, aukční rekord. Jenže pod elegantní fasádou se skrývá překvapivě mnoho falz a tento trh je ideálním prostředím pro podvody. Švýcarský Fine Art Expert Institute odhaduje, že až 50 procent děl v oběhu může být chybně připsáno autorům nebo rovnou paděláno.
David Ondráčka: Sbírky plné originálů, nebo dobře namalovaných falz?
Názory
Bolloré jako francouzský kulturní problém
Vincent Bolloré už léta polarizuje francouzský veřejný prostor. Kritici mu vyčítají koncentraci mediální moci a ideologický posun jeho médií doprava, zejména kolem stanice CNews. Signatáři tribuny neútočili na zaměstnance Canal+, ale na systém vlivu, který podle nich ohrožuje nezávislost kultury.
Ironie je téměř učebnicová: zatímco se na červeném koberci mluví o odvaze autorů, v zákulisí se řeší, kdo smí kritizovat člověka, který drží peníze.
Strach není o hvězdách, ale o těch neviditelných
Francouzský filmový průmysl funguje na sítích kontaktů, koprodukcích a dlouhodobých vztazích. Pokud největší investor naznačí, že určité lidi už nechce financovat, efekt je okamžitý. Nejde jen o slavná jména, ta to nějak přežijí. Nejzranitelnější bývají technici, mladí režiséři nebo producenti na začátku kariéry.
V kulturním průmyslu málokdy funguje přímá cenzura. Častější je ticho ze strachu, že telefon už příště nezazvoní.
Mezonet na Břevnově měl složitou dispozici, tmavé centrum a za sebou už jednu drahou úpravu. Přesto se stal nejlepším Interiérem roku 2025 a porotu zaujal klidem, světlem i výrazným kovovým schodištěm.
Nejlepší interiér roku? Byt, který měl být skoro ztracený případ
Enjoy
Cannes jako zákop kulturní války
Celá debata ukazuje nervozitu části kulturních elit z toho, že přicházejí o své dosavadní výsadní postavení. Francouzská kultura měla svá privilegia a teď je tady hráč s jasnými zájmy a vlastní politickou agendou. Obě strany se navzájem obviňují z ovládání prostoru.
Běžné Francouze to moc nevzrušuje. Kulturní bitvy elit mají často problém: odehrávají se v uzavřeném salonu, zatímco venku mezitím zdražuje elektřina a hypotéky. A když umělci mluví o ohrožení demokracie z terasy hotelu Carlton v Cannes, není to na ulici úplně slyšet.
Když se společnost unaví sama sebou
Nejde jen o Francii, Bollorého nebo jeden televizní kanál. Je to širší evropský symptom. Společnost je unavená permanentním konfliktem, ekonomickou nejistotou i kulturními válkami všeho druhu. A unavené společnosti často začnou toužit po jednoduchosti, pořádku a silných interpretacích světa.
Ani ve Francii nejde o jednu petici a o jednoho miliardáře. Vše má i politickou rovinu: probíhá boj o vliv na veřejné mínění před další, velmi otevřenou, prezidentskou volbou. Je to další kapitola širšího ideologického konfliktu o to, kdo bude určovat kulturní normy, mediální tón a nakonec i politickou atmosféru, která může prezidentskou volbu ovlivnit.
Kultura jako poslední siréna?
„Literatura a film nejsou jen zábava, ale také varování,“ říká francouzský spisovatel Laurent Mauvignier. „Dnes sledujeme ideologické tvrdnutí společnosti.“
Od kultury se dnes čeká hlavně výkon: sledovanost, engagement, streamovací čísla a jednoduchá zábava. Ale pokud kultura, včetně filmu, přestane dráždit a varovat, začne společnost ztrácet citlivost na vlastní chyby. Pokud má zůstat relevantní, musí si tuto schopnost udržet.
