Německo se trápí s energetikou. Jádro už nepomůže, sázka na plyn selhává, vodík je v nedohlednu
Němci před lety zahájili velkou energetickou přeměnu odchodem od jádra a také kancléř Friedrich Merz uznává, že to byla strategická chyba. Následuje útlum uhlí. Stabilní elektrárny jsou však stále potřeba. V Berlíně rozhodli, že si koupí čas budováním plynových zdrojů, které později přejdou na zelený vodík. Jenže vodíkové technologie jsou v nedohlednu a plynové plány se výrazně redukují.
Skupina vědců Scientists for Future z německého regionu Mainz-Wiesbaden nedávno zahájila kampaň proti výstavbě plynových elektráren v oblasti. Vědci argumentují, že jejich pozdější přechod na vodík je zcela nerealistický. Přitom podle plánů by se měla taková transformace uskutečnit „co nejdříve to bude možné“.
Kompletní přechod na vodík není podle vědců technicky ani ekonomicky schůdný a zůstává iluzí. Hrozí tak, že nové elektrárny zůstanou po dekády navázány na dodávky dováženého plynu, což je v době klimatických i geopolitických hrozeb na pováženou. Podobná varování nejsou žádným specifikem daného regionu. Spolková vláda už musela výrazně slevit ze svých představ a místo původně ohlašované výstavby plynových elektráren o výkonu 20 nebo dokonce 24 gigawattů snížila plány zhruba o polovinu.
Nekončící hormuzská krize je pro Evropu dalším silným varováním. Válka na Blízkém východě zatím způsobila větší problémy jiným oblastem světa, ale hrozba, že se Evropanům příští zima prodraží, stoupá. Děsivý je i (snad) dočasný návrat k ruskému plynu. Lekce od Vladimira Putina i Donalda Trumpa ukazují, že Evropa musí dovoz plynu co nejrychleji omezovat.
Lekce od Putina i Trumpa: Evropa musí urychleně omezovat dovoz plynu
Názory
Merzův kabinet zároveň připustil princip technologické neutrality. Do nových aukcí na takzvané kapacitní platby, které mají zajistit potřebnou zálohu k obnovitelným zdrojům, se tak mohou vedle stavitelů plynových elektráren přihlásit také provozovatelé bateriových úložišť. Na řadu přicházejí silné lobbystické tlaky a bitvy mezi zastánci různých technologií. V zájmu modernizace energetiky, její bezpečnosti a omezení výkyvů cen fosilních paliv v době neutuchajících geopolitických krizí by bylo žádoucí mít nakonec podíl plynu co nejnižší. Zdá se, že to chápe většina Němců.
Plyn nežádoucí a zároveň potřebný
Realita je však složitější. Zcela zastavit výstavbu plynových elektráren není představitelné, protože dnešní možnosti dlouhodobého ukládání energie jsou pořád omezené. Nízkoemisní jaderné zdroje, které zajišťovaly stabilní výrobu, chybí a uhelné elektrárny nikdo kromě krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) nechce.
AfD, která má šanci vyhrát příští volby, by ostatně ráda znovu v elektrárnách spalovala také ruský plyn. Navzdory sílícím preferencím zatím extrémní pravice nemá, a snad ani nebude mít, sílu prosadit návrat ke starým časům energetiky, kdy se závislost na dodávkách z Ruska Německu silně vymstila. Bývalý kancléř Olaf Scholz tehdy přidal k pojmu Energiewende výraz Zeitenwende – cílem se stala nejenom přeměna energetiky, ale také nástup nové epochy, v níž už nebude prostor pro spoléhání na „budoucí Putiny“, kteří jsou schopni uspokojovat své agresivní choutky mimo jiné i utahováním plynových kohoutů.
Česko bývá označováno za 17. spolkovou zemi Německa. Tak vysoká je závislost naší ekonomiky na tamních zakázkách. Situace se ale začíná pomaloučku měnit, říká hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil. 
Ekonom Hradil: Českým firmám se daří nacházet odbytiště mimo Německo
Money
Dlouhodobé ukládání energie, které vyváží závislost větrných a solárních zdrojů na počasí, mělo po přechodném „plynovém období“ zajistit nové vodíkové hospodářství. Obnovitelné zdroje měly za příznivého počasí poskytnout přebytečnou energii k výrobě čistého, bezemisního vodíku, kterého by bylo v úložištích a potrubích stále dost. Tato vize navzdory sílícímu nesouhlasu zůstává a čas vodíku v nějaké formě snad opravdu jednou přijde. Zatím ale není u konce ani vývoj turbín pro jeho stoprocentní spalování.
Bateriová úložiště naopak zaznamenávají boom už dnes. „Baterky“ sice zatím nemůžou plynové zdroje v Německu úplně nahradit, ale mohly by jejich potřebu výrazně snížit. Zároveň je však potřeba stanovit kritéria, která umožní, aby svou roli ve dnech zataženého bezvětří plnily opravdu efektivně. Nový německý zákon například určuje, že pro účast v aukcích na nové zdroje je nutné, aby baterie dokázaly dodávat elektřinu po dobu minimálně deseti hodin a znovu najely po relativně rychlém dobytí. Tady však nastává kámen úrazu. „Bateriový průmysl“ si společně s provozovateli obnovitelných zdrojů stěžuje, že podmínky jsou nastaveny tak, aby zvýhodňovaly plynaře. Omezují například i možnost propojené nabídky více úložišť.
Zároveň pořád platí pravidlo, že budoucí plynové elektrárny musí být technologicky připraveny na přechod k vodíku. Přesto mohou mít výhledově ještě jinou možnost – dál spalovat zemní plyn, ale vsadit na technologii zachytávání a ukládání uhlíku pod zem (CCS – Carbon Capture and Storage), pokud to bude výhodnější. Budoucnost CCS je zatím také spíše ve hvězdách, pro německou energetiku se zdá být příliš vzdálená a drahá. Zachytávání uhlíku se spíše uplatní v průmyslu, než u budoucích plynových elektráren, které mají zajišťovat potřebnou kapacitu a budou tak fungovat jen po velmi omezenou dobu, kdy „vítr nefouká a slunce nesvítí“.
Česko bývá označováno za 17. spolkovou zemi Německa. Tak vysoká je závislost naší ekonomiky na tamních zakázkách. Situace se ale začíná pomaloučku měnit, říká hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil.
Ekonom Hradil: Českým firmám se daří nacházet odbytiště mimo Německo
Money
Češi by měli být ve střehu
Jisté je, že kolem budoucích aukcí na nové zdroje bude v Německu hodně živo. Tím spíše, že německý zákon ještě musí schválit Evropská komise, která zatím celý tamní mechanismus posuzovala jen předběžně. Češi mají dobrý důvod vše sledovat, protože aukce na nové zdroje se chystají také zde. Vláda původně chtěla nastavit kapacitní platby čistě pro plynové elektrárny, ale při předběžném schvalování chystané veřejné podpory Evropskou komisí musela slevit a podobně jako v Německu připustit technologickou neutralitu. A živo ještě bude i v Česku.
Logika je tu podobná – ani v Česku se asi novým plynovým elektrárnám pro 30. léta nevyhneme, protože dlouhodobě zaostáváme v rozvoji obnovitelných i jaderných zdrojů. Pokud by se však podařilo část plynových elektráren nahradit úložišti nebo jinými technologiemi, znamenalo by to významný krok k modernější a odolnější energetice.
V Německu není všechno špatně
Německé trápení s plynem v posledních letech dokládají postupně předkládané návrhy výstavby elektráren během posledních vlád. Zelený ministr hospodářství v minulé koalici Robert Habeck nejdříve počítal s novými plynovými zdroji o výkonu 24 GW. Všechny měly přejít na vodík do roku 2035. Později výrazně slevil, další návrh za vlády Olafa Scholze už počítal jen s 12,5 GW a postupnější transformací na vodík.
Zastropování cen pohonných hmot skončilo 19. července. Bylo to překvapivě umírněné opatření – a přesto špatná zpráva o tom, kam se posouvá hospodářská politika, píše ve svém komentáři Vojtěch Měřínský, investiční analytik DRFG Investment Group.
Režim permanentní diskrece: Regulace cen paliv jako nová lekce z ekonomie
Názory
Nynější ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reiche zase přišla s většími ambicemi na výkon ve výši 20 GW a kritizovala přehnané vodíkové plány. Nakonec Merzova vláda slevila na maximálně 12 GW plynových elektráren „připravených na přechod k vodíku“, aniž by však specifikovala přesnější technické požadavky. A právě i to vyvolává pozornost kritiků.
Současné tápání rozhodně neznamená, že by všechno v německé energetice bylo špatně. Tamní výstavba obnovitelných zdrojů je obdivuhodná a Němci dokázali početným skeptikům, že jejich rozvoj je možný ve velkém měřítku. I bývalý německý liberální ministr financí Christian Lindner označil po ruské agresi v roce 2022 obnovitelné zdroje za „energie svobody“. Podle posledních údajů jen samy německé větrníky a soláry loni poprvé překonaly ve výrobě elektřiny fosilní paliva.
Česko může podobný vývoj Němcům jen závidět a chlácholit se tím, že tady máme aspoň jaderné reaktory, které nám zanechaly minulé generace. A faktem je, že jsme se je nerozhodli urychleně uzavřít, což byla největší německá chyba.
Proč máme v Česku dražší energii než jinde v EU a proč se náš cenový náskok může ještě zhoršovat? Mohou lidé ušetřit peníze tím, že budou šetřit elektřinou? „Jediné, co by mohlo snížit jednotkové ceny energie, je to, když se jí bude spotřebovávat opravdu hodně,“ líčí paradoxní souvislost v rozhovoru pro Newstream ekonom a bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. 
Lízal: Míříme k tomu, že bude elektřina levná v poledne a drahá večer
Money
Německé zaměření na obnovitelné zdroje při výrobě elektřiny má i odvrácenou stranu mince. Spolková republika zaostala v komplexním přístupu k transformaci energetiky. Dobře známé jsou dřívější německé problémy s budováním přenosových sítí. Energetika přitom není jen elektřina, jak by se z některých diskusí v Německu mohlo zdát, ale také využívání energie v teplárenství, dopravě nebo průmyslu.
Význam vysokého podílu obnovitelných zdrojů v elektroenergetice, který včetně hydroelektráren a biomasy dosahuje 60 procent, má omezený význam, když celá Evropská unie oproti Číně, Japonsku nebo Jižní Koreji zaostává v elektrifikaci. Na celkové primární spotřebě energie v Německu se obnovitelné zdroje podílejí jen zhruba pětinou, dominantní jsou stále ropa a plyn.
Podobně jako v případě vodíku německá vláda výrazně slevila z ambicí v teplárenství, když se vzdala záměru ukotvit v zákoně 65procentní podíl obnovitelné energie v nových vytápěcích systémech. Část pozorovatelů to vidí jako „bankrot klimatické politiky“, jiní očekávají, že íránská krize povzbudí rozvoj tepelných čerpadel a moderních technologií tak jako tak.
Americký prezident Donald Trump si nemohl vybrat méně vhodný moment. Ohlášená dohoda se Saúdskou Arábií o rozvoji jaderné energetiky vyvolává v době pokračující války na Blízkém východě oprávněné obavy. Korunní princ Muhammad bin Salmán v minulosti nevyloučil snahu získat jadernou zbraň. Hrozí další sváry v regionu, který pořád silně ovlivňuje světový trh s ropou a plynem.
Elektrárny nebo bomby? Trumpova dohoda se Saúdy přináší nové hrozby nejen pro Blízký východ
Názory
