Elektrárny nebo bomby? Trumpova dohoda se Saúdy přináší nové hrozby nejen pro Blízký východ
Americký prezident Donald Trump si nemohl vybrat méně vhodný moment. Ohlášená dohoda se Saúdskou Arábií o rozvoji jaderné energetiky vyvolává v době pokračující války na Blízkém východě oprávněné obavy. Korunní princ Muhammad bin Salmán v minulosti nevyloučil snahu získat jadernou zbraň. Hrozí další sváry v regionu, který pořád silně ovlivňuje světový trh s ropou a plynem.
Riziko šíření nukleárních zbraní vždy patřilo ke slabým stránkám rozvoje jaderné energetiky. Spojené státy tradičně stály v čele politiky „non-proliferation“, tedy úsilí, aby se nezvyšoval počet zemí, které atomovku vlastní. Víme to i z české zkušenosti, protože USA na začátku tisíciletí například financovaly výměnu paliva ve výzkumném reaktoru v Řeži a návrat toho „starého“ do země původu – tedy do Ruska, které má jako jedna z pěti původních jaderných velmocí „oficiální razítko“ podle mezinárodního práva na jeho přepracování. Důvodem amerických aktivit bylo „příliš obohacené“ palivo v Řeži, které by teoreticky bylo možné zneužít k vojenským účelům.
Podobné projekty Američané podpořili po celém světě. Obohacování uranu (tedy navyšování podílu štěpného izotopu uran-235) je jednou z klíčových součástí složitého řetězce od těžby suroviny po výrobu samotného jaderného paliva. Obohacení na vyšší úroveň je však zároveň předpokladem pro vývoj jaderné zbraně. Už experti, kteří se podíleli na Projektu Manhattan, tedy vývoji americké atomovky, upozorňovali, jak těžké může být odhalit odklon od mírového využití štěpných materiálů k vojenským účelům.
Evropa chce dekarbonizovat těžký průmysl, ale u oceli a cementu se ukazuje, jak složitý a drahý tento proces bude. První projekty vznikají, k masovému nasazení mají však stále daleko.
Ekonomický diář Pavla Párala: Průmysl bez emisí? Stále spíš verneovka než blížící se realita
Názory
Američané dokonce v počátcích využívání jaderné energie v polovině minulého století chtěli monopolizovat trh s obohacováním uranu i přepracováním vyhořelého paliva. To se nepodařilo, obohacovací kapacity se ve světě množily bez ohledu na jejich přání a samy Spojené státy nakonec posvětily jejich rozvoj ve spojeneckých zemích západní Evropy a v Japonsku.
„Tohle USA nikdy dřív neudělaly“
Podle dostupných informací se Trumpova administrativa na základě čerstvé dohody chystá udělat něco mimořádného – umožnit obohacování uranu přímo na saúdském území. Byla to ostatně podmínka Muhammada bin Salmána, který vcelku pochopitelně hodlá využívat domácí zásoby suroviny a rozvíjet vlastní kapacity. Američtí zastánci dohody tvrdí, že na jejich budování budou Saúdi spolupracovat s USA, které je budou mít pod kontrolou. Navíc bude nutné nejdřív nachystat potřebné studie, jde tedy o záležitost na léta.
Pokud bude vše pokračovat podle stávajících představ Saúdů, díky spolupráci s Amerikou získají nejen kapacity, ale také know-how. V budoucnu ho budou moci využít různými způsoby. Rosemary Kelanic, šéfka blízkovýchodního programu amerického think-tanku Defense Priorities, podle citací řady mezinárodních médií upozornila, že „USA ještě nikdy nic takového neudělaly“. Nikdy přímo nepomáhaly žádné zemi rozvíjet obohacování na její domácí půdě.
Další obavy vyvolává skutečnost, že Trumpovi vyjednavači podle všeho při jednáních se Saúdy ani neprosadili budoucí inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Při sjednávání podobných dohod v minulosti přitom Američané na takových inspekcích trvali. Třeba Írán, jehož jaderný program se Trump snaží společně s Izraelci zničit, v minulosti přistupoval na velmi rozsáhlé inspekce MAAE. Bylo to například v době, kdy se prezident Barack Obama snažil, na rozdíl od Trumpa, s Íránci dohodnout spíše „po dobrém“. A Spojené arabské emiráty, které už vybudovaly jadernou elektrárnu ve spolupráci s Korejci, předtím Americe kývly na všechny podmínky – nebudou obohacovat uran ani přepracovávat palivo na svém území, a inspektoři MAAE u nich budou mít otevřené dveře.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Co zůstává stranou pozornosti
V hodnocení vývoje kolem jaderných programů na Blízkém východě často zůstávají stranou pozornosti dvě zásadní skutečnosti. Za prvé, jedinou zemí, která zatím na Blízkém východě disponuje jadernými zbraněmi, je Izrael. A za druhé, sami Američané v minulosti pomáhali rozvíjet íránský jaderný program, samozřejmě s cílem budovat v někdejší Persii nukleární energetiku.
O atomovkách v Izraeli se všeobecně ví. Izrael v současné době patří k další osmi zemím, které jimi disponují – USA, Rusku, Číně, Británii, Francii, Indii, Pákistánu a Severní Koreji. Izrael svůj jaderný program oficiálně zásadně nekomentuje, takže tam ani nemůže být řeč o nějakých inspekcích MAAE. Na izraelské aktivity přirozeně vždy upozorňovali Íránci, byť tvrdili, že jim samotným jde čistě o energetiku.
V některých minulých obdobích se zdálo, že Íránci spíš chtějí ukázat schopnost atomovou zbraň vyrobit, než opravdu dotáhnout její vývoj do konce. Pokud to tak bylo, tato strategie se ukázala jako neúspěšná. Severní Koreu, která už jadernou zbraň má, dnes nikdo bombardovat nebude. Naopak Ukrajina se atomovek vzdala, mimo jiné i díky americkému uznání její územní celistvosti, což však Donald Trump později úplně hodil za hlavu a tlačil na Kyjev, aby ustoupil teritoriálním požadavkům Moskvy.
Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.
Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl
Názory
Izraelský vývoj jaderné zbraně každopádně poháněl k podobným snahám také další země Blízkého východu jako Egypt nebo Irák. Tyto pokusy byly neúspěšné, v Iráku i díky izraelskému bombardování. Je třeba počítat s tím, že pokušení čelit atomovému Izraeli v regionu nezmizí. Podobné by to mohlo být s potenciální íránskou jadernou zbraní, Muhammad bin Salmán v minulosti prohlašoval, že pak by musela jít stejným směrem i jeho země. Dominový efekt by pokračoval, globální systém, který měl zajistit nešíření atomových zbraní, se může postupně zhroutit, a vzniká otázka – kdo další a jak by se pak chtěl do novodobých závodů ve zbrojení zapojit?
V Íránu Spojené státy podpořily tamní rozvoj jaderných technologií pro energetiku v padesátých letech za vlády šáha Muhammada Réza Pahlavího. Nelze si nevšimnout určité paralely s nynější dohodou se Saúdy. Americký demokratický senátor Brad Sherman výstižně prohlásil, že USA už v minulosti jednou spoléhaly na nejmocnějšího monarchu na Blízkém východě, který byl jejich přítelem. Tenkrát to byl šáh, jaderný program však později zdědili islamisté.
Blízkovýchodní bouře varují Evropu
Trumpova válka v Íránu rozbouřila Blízký východ způsobem, který připomíná éru George Bushe mladšího, a zdá se, že nepromyšlená politika současné americké administrativy přivolává nad nestabilní region další blesky. Oblast, jež se táhne od severní Afriky po Írán a Omán, přitom zůstává jedním z pilířů světové energetiky a klíčovým dodavatelem fosilních paliv. Pro světový trh zajišťuje asi 30 procent ropy a necelou pětinu zemního plynu. Jak už jsme v seriálu Energie a politika upozorňovali, problémy na Blízkém východě silně ovlivňují celosvětovou dostupnost a cenové výkyvy těchto surovin.
Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie. 
Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice
Money
Evropští odborníci na energetickou bezpečnost by se měli v každém případě zabývat nejenom rizikem šíření jaderných zbraní, ale také dlouhodobými dopady situace na Blízkém východě a budoucími hrozbami v regionu. Vzhledem k tomu, že rizika spojená s fosilními palivy včetně ropných produktů se týkají i dalších oblastí světa, je na místě zvýšené úsilí o přechod k jiným zdrojům a technologiím.
Úvahy o vývoji vlastní jaderné zbraně pak mohou mít i země mimo Blízký východ, které se obávají, že už na tradičního amerického spojence není spolehnutí. V této souvislosti se často mluví o Jižní Koreji nebo Polsku.
Trumpovy trampoty
Stranou pozornosti by neměla zůstat ani skutečnost, že Trumpovu administrativu tlačí ke vstřícnosti vůči Saúdské Arábii „slabé karty“, jež má dnes americký prezident v ruce. Donald Trump zjevně řešil napětí ve svých vztazích s Muhammadem bin Salmánem, který v květnu dokonce americkému letectvu nepovolil využití saúdského vzdušného prostoru. Tradiční arabští „přátelé“ USA jsou rozladěni dopady americké války na Blízkém východě a mnozí začali po íránských odvetných útocích pochybovat, jestli se dnes vůbec spojenectví s Amerikou vyplácí.
Je pravděpodobné, že Trump chtěl saúdskému korunnímu princovi nabídnout určitou nadějnou vyhlídku. Týdeník The Economist v této souvislosti poznamenal: „Je to typický Trump: vadná dohoda jako kompenzace za nekompetentní válku.“
Jak si můžeme myslet, že v Česku postavíme nové jaderné reaktory, když naším sousedem je silné a vlivné protiatomové Německo? Podobná otázka nebyla před deseti, patnácti lety ničím zvláštním. Dnešní stav se od té doby liší jako noc a den. Německo postupně „obkličují“ sousední země, které se staly advokáty jádra. A v Berlíně nakonec budou mnozí docela rádi, píše v prvním díle seriálu „Energie a politika“ novinář a analytik Jan Žižka. Seriál najdete na newstream.cz každé úterý.
I ta sladká Belgie. Německo obkličují projaderné země
Politika
Dohoda navíc vyvolala spoustu nevole v blízkovýchodní spojenecké zemi číslo 1, kterou je Izrael a odkud se ozvala vlna kritických hlasů. Bývalý premiér Ehud Barak prohlásil, že toto ujednání poukazuje na ztrátu důvěry mezi Donaldem Trumpem a izraelským šéfem vlády Benjaminem Netanjahuem. Trump proto přispěchal s ujištěním, podle něhož je podmínkou americké jaderné spolupráce se Saúdy, že uzavřou takzvanou Abrahámovskou dohodu o normalizaci vztahů s Izraelem. Zdálo se, že něco podobného Trump původně neměl v úmyslu a zůstává otázkou, do jaké míry se jedná pouze o jedno z mnoha jeho protichůdných prohlášení.
Dalším důvodem, proč Američané nedrží zrovna nejsilnější karty, je konkurence Číňanů a Rusů. Saúdové už o rozvoji jaderné energetiky a uranového průmyslu s Pekingem jednali se zjevnou nadějí, že jim asijská velmoc případně nabídne lepší podmínky. A co se týká přímo výstavby atomových reaktorů, americký Westinghouse, který v roce 2017 ve Spojených státech prošel bankrotovou procedurou, zrovna nepatří k firmám s vynikajícími referencemi. Lepší pověst dnes mají korejské, čínské i ruské společnosti.
