Michal Nosek: Češi chtějí větrníky. Jen ne za svým domem
V průzkumech větrníky milujeme. V krajině už o poznání méně. Česko tak stojí ve svém typickém rozporu. Chceme čistou a levnou energii, ale odmítáme ji tam, kde skutečně vzniká.
Mentální podpora obnovitelných zdrojů v Česku roste. Reálná však ne, což je rozhodující. Větrná energie v kotlině stále vyrábí zhruba jedno procento elektřiny, povolování větrné elektrárny trvá dekádu a politická reprezentace mezitím opatrně oprašuje uhlí, které už ekonomicky skončilo. Výsledkem této energetické politiky je to, že elektřinu sice mít budeme, ale čím dál častěji z dovozu. A čím dál dráž.
Teď ta dobrá zpráva. Češi větrníky chtějí. Podle průzkumů je podporuje kolem 63 procent lidí, proti je jen asi 13 procent. A není to žádná „pražská bublina“. Souhlasí na tom voliči napříč spektrem. Od liberálů po ty, kteří se jinak shodnou maximálně na tom, že pivo má být studené a motor horký.
Pak přichází otázka: Kde to postavíme? A atmosféra rázem houstne. Protože jakmile se větrník objeví byť jen v plánu blíž než pár kilometrů od chalupy, začíná národní sport. Petice, transparenty, sdílení katastrofických vizualizací a náhlý výskyt expertů na hluk, kteří ještě minulý týden řešili maximálně hlučnost sekačky.
Sousední státy investují miliardy do rozvoje větrné energie a zajišťují si tak nejen levnější energii, ale i nové příjmy pro obce a obyvatele v regionech s větrnými elektrárnami, Česká republika však v této oblasti stále zaostává. Větrná energetika přitom nepředstavuje jen nástroj ekologické transformace – má také silný ekonomický potenciál. A ten v Česku zůstává z velké části nevyužitý.
Větrná energie: Promarněná ekonomická příležitost pro celé Česko?
Zprávy z firem
Všichni chtějí čistou energii. Jen ne u sebe. Ideálně někde… u sousedů. To je již takový český paradox. Tam, kde větrníky stojí, je lidé po čase berou jako normální součást krajiny. Žádné padající vlasy, žádné mutantní děti, krávy dál dojí. Naopak, tyto obce častěji souhlasí s další výstavbou.
Šokující zjištění: realita je méně dramatická než internet
Energetika je přitom jednoduchá. Uhlí končí, protože je drahé. Jádro nové bloky dodá nejdřív ve 30. letech. Solár roste rychle, ale v zimě prostě nesvítí. Vítr by tak byl ideální doplněk. Jenže místo toho máme systém, kde příprava jedné větrné elektrárny trvá 7 až 10 let. Dost času na to, aby dítě vyrostlo, odstěhovalo se a vrátilo protestovat proti tomu samému projektu.
Téměř polovina Čechů by neměla problém s tím, kdyby několik kilometrů od jejich domova vyrostla větrná elektrárna. Vyplývá to z březnového průzkumu agentury STEM/MARK. Podpora větrné energetiky je ale stále rozdělená a výrazně ji ovlivňují konkrétní podmínky, například finanční kompenzace.
Vítr získává podporu: většina Čechů chce rozvoj větrné energie
Zprávy z firem
Do toho politici. Na jedné straně řeči o energetické bezpečnosti, na druhé návrhy odsunout větrníky kilometr od obcí. V praxi tedy stavějte, ale ideálně na Měsíci.
Celé to má absurdní logiku. Chceme nezávislost, ale blokujeme vlastní zdroje. Chceme levnou elektřinu, ale odmítáme stavět infrastrukturu. Chceme budoucnost, ale bez změny.
To není strategie. To je víra, že se to nějak vyřeší samo. Nejlépe tak, že Němci postaví větrníky, Poláci elektrárny a naši lidé budou hlídat krajinný ráz v komentářích na síti.
Česko sice nikdy nebude větrná velmoc, nemá k tomu ideální předpoklady, ale mohlo by být normální zemí, která kombinuje jádro, solár, rozumný vítr a funkční síť.
