Když dvanáctileté dítě obejde věkovou kontrolu rychleji než dospělý dvoufaktor, není to technologické selhání. To je digitální folklór. A možná i obchodní logika.
Evropská komise zjistila, že děti pod 13 let se dostanou na Facebook a Instagram zadáním falešného data narození. Což je asi stejně šokující jako zpráva, že voda je mokrá a internet občas diskutuje agresivně.
„Je ti 12?“ „Ne, dneska jsem se narodil v roce 1998.“ „Vítej na Instagramu. Tady máš reelska o plastických operacích, kryptu a tři konspirační videa zdarma.“ Tomu se neříká ochrana dětí. Tomu se říká formulář.
Věkový limit jako dekorace
Meta roky vytváří dojem, že má pravidla. Ve skutečnosti má hlavně kolonky a podmínky, které nečtou ani dospělí, natož děti, které je rychle a snadno obcházejí.
Evropská unie teď žádá „posílit ochranu nezletilých“. To je skoro dojemné. Jako kdyby hasiči po požáru doporučili opatrnější zacházení se sirkami.
Problém není, že děti umějí lhát o věku. To uměly dřív i u videopůjčovny. Problém je, když technologický gigant předstírá, že kolonka s datem narození je bezpečnostní nástroj.
Když je dítě příliš malé na občanku, ale ne na reklamu
Až šest procent globálního obratu v pokutách zní vážně. Ale v Silicon Valley tradičně víc bolí, když někdo sáhne na lajky, sdílení, komentáře a kliknutí. Protože staré pravidlo platformového kapitalismu zní: pokud je uživatel moc malý na občanku, pořád je dost velký na reklamu. To není jen cynická hláška. To je nepříjemně blízko obchodní realitě.
Slabá věková kontrola nebyla roky technický problém, který nešel vyřešit. Spíš problém, který neměl dost silnou motivaci být vyřešen. Mezi bezpečností dětí a růstem platformy totiž příliš často vyhrával růst. A to není selhání algoritmu. To je algoritmus, který funguje přesně podle zadání.
Michal Nosek: Když národ vyměnil „ještě jedno“ za minerálku
Existují dějinné zlomy, které poznáme hned. Revoluce, války, pády režimů. A pak ty české. Například chvíle, kdy si po druhém pivu někdo objedná vodu. To už není životní styl. To je civilizační událost.
Ještě nedávno chátrající průmyslové areály, dnes jedny z nejzajímavějších adres v Česku. Od pardubických Automatických mlýnů přes sklářskou Huť František až po bývalé pekárny Odkolek v Praze ukazují nové projekty, že industriální dědictví může mít druhý život — a často atraktivnější než kdy dřív.
Kdysi symboly průmyslové slávy, později spíše připomínky chátrání a zaniklých časů. Dnes se bývalé továrny, mlýny nebo průmyslové areály po celém Česku mění v moderní místa pro bydlení, kulturu, podnikání i setkávání lidí.
Ukazuje se, že industriální objekty nabízejí něco, co novostavby jen těžko napodobují — silný příběh, autentickou architekturu a jedinečnou atmosféru. A právě spojení citlivé rekonstrukce, kvalitní architektury a nové funkce z nich dělá mimořádně atraktivní projekty.
Výrazně to potvrzují tři proměny: pardubické Automatické mlýny, sklářská Huť František v Sázavě a bývalé pekárny Odkolek ve Vysočanech.
Z mlýnů nové centrum města
Automatické mlýny v Pardubicích Profimedia
Automatické mlýny v Pardubicích patří k nejvýraznějším ukázkám toho, jak se industriální památka může proměnit v živé městské centrum.
Monumentální areál na břehu Chrudimky po desetiletí sloužil svému původnímu účelu, než přišlo utlumení provozu a otázka, co s ním dál. Odpovědí se stala proměna v otevřenou městskou čtvrť propojující veřejný prostor, kulturu, vzdělávání i moderní služby.
Z původně uzavřeného výrobního areálu je dnes místo, kam lidé míří za architekturou, galeriemi i volným časem. Zachována přitom zůstala ikonická silueta i industriální charakter budovy.
Pardubice tak podle odborníků dokazují, že podobné projekty nejsou jen o záchraně historických staveb, ale mohou nastartovat rozvoj širšího okolí, přitáhnout investice a vrátit život do dříve zanedbaných částí města.
Huť František vrací život sklářské legendě
Silný příběh píše i historická Huť František v Sázavě, která vstupuje do nové etapy jako kulturní a společenský prostor navazující na tradici českého sklářství.
Areál spojený se jménem Františka Kavalíra a později Josefa Kavalíra patří k nejcennějším industriálním památkám středních Čech. Výroba laboratorního a tepelně odolného skla odsud kdysi mířila do světa, poslední tavba tu ale proběhla v roce 2003.
Po letech chátrání přišla obnova. Nejprve vzniklo Centrum sklářského umění, nyní areál pod vedením Jana a Marie Hrnčiříkových vstupuje do další kapitoly.
„Nejde o návrat průmyslové výroby, ale o návrat života,“ popisují noví majitelé vizi, podle níž se má historická huť proměnit v kulturní a společenskou křižovatku středních Čech.
Bývalá sklářská hala má hostit koncerty, konference, komunitní akce i firemní setkání. Vedle velkého sálu vznikají menší salonky, galerie i zóny pro networking. Výsledkem je spojení syrové industriální architektury s moderním technickým zázemím.
Huť František tak ukazuje, že i mimo velká města mohou vznikat výjimečné projekty s novým významem.
Z pekáren prémiová adresa
Podobný příběh se píše i v pražských Vysočanech. Na místě bývalých pekáren Odkolek vzniká rezidenční projekt Bakers Court, který chce navázat na evropský trend proměny průmyslových čtvrtí v prémiové městské lokality.
Projekt nabídne 246 bytů ve čtyřech architektonicky odlišných částech a kombinuje městské měřítko s atmosférou komornější rezidenční čtvrti.
Dominantou areálu je dům The Baker s ikonickou věží s hodinami a cihlovým průčelím, který odkazuje k historii místa. Původní identita se zde promítá i do současné architektury.
Projekt sází na vysoký standard bydlení — od concierge služeb přes střešní terasu s bazénem a saunou po fitness, chytré technologie a infrastrukturu pro elektromobilitu.
Důležitou roli hraje i veřejný prostor a umění. Sbírka „Odkolekce“ rozmístí po areálu dvanáct uměleckých děl, z nichž některá vznikají z materiálů nalezených při demolici původních pekáren.
Právě toto symbolické propojení minulosti a budoucnosti vystihuje celý projekt.
Industriál jako nová hodnota
Společným jmenovatelem všech tří proměn je nový pohled na průmyslové dědictví. Už nejde o objekty odsouzené k demolici, ale o místa s obrovským potenciálem.
Ať už slouží kultuře, komunitnímu životu nebo modernímu bydlení, ukazují, že staré fabriky nemusí být reliktem minulosti. Naopak se mohou stát jedněmi z nejživějších a nejatraktivnějších míst současných měst.
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Teoreticky za miliony, ve skutečnosti neprodejné nebo k demolici. Češi ignorují technický stav svých domů
Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského a francouzská TotalEnergies založily společný podnik TTEP zaměřený na flexibilní výrobu elektřiny. Nová firma s portfoliem 14 GW chce posílit stabilitu evropské energetiky v době rychlé transformace.
Energetický a průmyslový holding (EPH) a francouzská společnost TotalEnergies dokončily vznik společného podniku TTEP, který se zaměří na flexibilní výrobu elektřiny v pěti evropských zemích — Itálii, Nizozemsku, Spojeném království, Irsku a Francii. Podle firem jde o druhého největšího hráče v tomto segmentu v Evropě.
Oba partneři drží v nové společnosti padesátiprocentní podíl. EPH do TTEP vložila vybraná plynová a biomasová aktiva i bateriová úložiště na klíčových trzích. Na oplátku získala přibližně 95,4 milionu akcií společnosti TotalEnergies, což představuje zhruba 4,2 procenta jejího kapitálu. EPH se tak zařadila mezi hlavní akcionáře francouzské energetické skupiny.
Společný podnik sází na plyn, baterie i růst v Evropě
TTEP se sídlem v Amsterdamu spravuje prostřednictvím dceřiných společností portfolio flexibilních elektráren a bateriových systémů s instalovaným nebo rozestavěným výkonem 14 gigawattů. Jen v roce 2025 výroba dosáhla téměř 30 terawatthodin elektřiny. Další projekty o výkonu pěti gigawattů má firma ve vývoji.
Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální
Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.
Důležitou součástí spolupráce jsou takzvané tollingové kontrakty, které umožňují EPH a TotalEnergies samostatně obchodovat jejich podíly na výrobě elektřiny.
Podle majoritního vlastníka EPH Daniel Křetínský má partnerství posílit stabilitu evropských energetických systémů v období transformace a vytvořit platformu schopnou reagovat na výkyvy trhu i rostoucí potřebu flexibilních zdrojů.
Flexibilita jako klíč pro energetickou transformaci
Společný podnik zapadá do širší strategie obou firem posilovat zdroje, které mohou vyrovnávat výrobu z obnovitelných zdrojů a pomáhat stabilizovat sítě. Právě flexibilní plynové elektrárny a bateriová úložiště mají v evropské energetice hrát stále větší roli.
TotalEnergies, tradičně silná v ropném a plynárenském byznysu, v posledních letech výrazně rozšiřuje aktivity v obnovitelných zdrojích. Působí zhruba ve 120 zemích a zaměstnává více než 100 tisíc lidí.
EPH, která sdružuje kolem 70 společností napříč Evropou, loni zvýšila provozní zisk EBITDA na 3,7 miliardy eur z předloňských 2,6 miliardy eur. Energetická skupina je součástí holdingu EP Group, do něhož vedle energetiky patří také mediální skupina Czech Media Invest či EC Investments.
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je hvězdný šéfkuchař Radek Kašpárek. Radek Kašpárek je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru.„Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
Související
„Evropští spotřebitelé budou trpět.“ TotalEnergies, v níž má podíl Křetínský, varuje před drahými palivy
