Michal Nosek: Zakázat sociální sítě dětem? A co takhle i dospělým?
Česko má jasno. Dětem do 15 let sociální sítě nepatří. Osm z deseti lidí by jim je dle aktuálního průzkumu zakázalo. Což je krásný důkaz, že jako společnost pořád věříme ve výchovu. Zejména tu, která začíná slovy: „Ty to mít nebudeš, protože já na tom trávím šest hodin denně.“
Rodiče se obávají, že děti na sítích přicházejí o pozornost, empatii, čas, spánek i schopnost vést normální rozhovor. Tedy přesně o ty věci, o které přišli jejich rodiče už dávno, jen tomu říkají sledování zpráv, pracovní komunikace nebo „já jen odpovídám na komentář“.
Sociální sítě jsou vlastně geniální vynález. Slibovaly spojení lidí, a výsledkem je, že sedíme vedle sebe na gauči a posíláme si reels, místo abychom se na sebe podívali. Dřív se rodina hádala u večeře. Dneska se nehádá vůbec, protože každý vede tři bitvy současně. S algoritmem, cizím člověkem v diskuzi a vlastní potřebou ještě jednou zkontrolovat, jestli někdo nelajknul fotku snídaně.
Kde je hranice?
Zákaz pro děti do 15 let tedy zní rozumně. Jen je trochu otázka, proč skončit tak nízko. Co takhle zákaz do 18 let? Do 30? Do důchodu? Případně úplně pro všechny, kromě lidí, kteří umějí položit mobil displejem dolů a skutečně ho deset minut nezvednout. Těch je málo, mohli by dostat výjimku jako chráněný druh.
Argument, že sociální sítě jsou pro mladé škodlivé, je nepochybně silný. Jenže ony už dávno nejsou sociální ani pro staré. Společenský kontakt nahradily veřejnou údržbou ega, rodinné album reklamou na vlastní život a hospodskou debatu nekonečným kolotočem lidí, kteří si navzájem vysvětlují, že ostatní jsou ovce.
Češi se rádi hlásí k vlastenectví. Jenže láska k zemi se nepozná podle vlajky na facebookovém profilu či patosem pod Řípem. Pozná se ve chvíli, kdy je potřeba něco riskovat, někoho se zastat nebo připustit, že demokracie není samozřejmost, kterou za nás obslouží stát, armáda a pár odvážnějších spoluobčanů.
Michal Nosek: Češi milují vlast, dokud po nich nechce odvahu
Názory
Bude digitální zbroják?
Možná bychom tedy místo otázky, zda zakázat sociální sítě dětem, měli položit odvážnější otázku. Proč jsme je vůbec kdy povolili dospělým? Dítě si aspoň myslí, že když dostane padesát lajků, svět je lepší místo. Dospělý si po padesáti lajcích myslí, že má mandát reformovat školství, zdravotnictví a zahraniční politiku. O sportu, umění a architektuře nemluvě.
A tak možná přijde den, kdy stát zavede digitální zbrojní průkaz. Chceš účet na sociální síti? Dolož, že poznáš ironii, zvládneš nesdílet poplašnou zprávu, víš, že caps lock není argument, a vydržíš nesouhlasit, aniž bys někoho označil za vlastizrádce, komunistu, fašistu nebo ovci.
Do té doby nezbývá než dětem zakazovat mobily, dospělým doporučovat sebereflexi a celé společnosti připomenout, že sociální síť je trochu jako cirkulárka. Užitečná věc, dokud s ní člověk nezačne krájet vlastní duševní zdraví.
