Po 160 letech hrozí konec výroby oceli na území ČR, což nahrává Rusku. Klíčovým viníkem jsou emisní povolenky EU. Mezinárodní asociace pro obchodování s povolenkami ale i tak žádá uspíšení zahájení podeje povolenek pro domácnosti.
Třinecké železárny, jediná ocelárna v Česku varuje, že bude muset odejít do zahraničí. Klíčovými důvody jsou emisní povolenky, tedy poměrně drahé energie, a obecně tlak EU na dekarbonizaci, řekl to v podcastu Forbes Byznys šéf Třineckých železáren Roman Heide.
Mezinárodní asociace pro obchodování s povolenkami přitom tlačí na uspíšení prodeje takzvaných povolenek pro domácnosti tak, aby k němu došlo dříve, než EU zatím plánuje, a to už v nadcházejících měsících.
Pokud by Třinecké železárny opustily Česko, přijde jeho území o průmyslovou prvovýrobu oceli po dlouhých 160 letech. Průmyslově se totiž ocel na území dnešního Česka vyrábí nepřetržitě od roku 1865, kdy se začalo s výrobou oceli v konvertorech ve Vítkovicích. Konvertor je metalurgické zařízení, které umožňuje velkovýrobu oceli ze surového železa.
Ukončení výroby oceli v Česku by bylo zvláště absurdní v čase probíhající války „za humny“, tedy na Ukrajině, neboť ocel představuje základní surovinu zbrojního průmyslu. Konec českého ocelářství tak může vyhovovat ruským zájmům, neboť by snížil možnosti EU jej účinně odstrašovat. Z tohoto hlediska se emisní povolenky a celý Green Deal EU stávají bezpečnostním ohrožením České republiky.
Zcela jinak to ale vidí Mezinárodní asociace pro obchodování s emisními povolenkami. Tu evidentně vyplašil tlak některých zemí EU na oddálení zavedení povolenek pro domácnosti a vyráží do protiútoku. Oddálení spuštění nových povolenek by totiž znamenalo odložení otevření penězotoků, které mají vést i od domácností a firem v ČR právě k obchodníkům s uhlíkovými „odpustky“.
Proto jejich zastřešující orgán, zmíněná Mezinárodní asociace pro obchodování s emisními povolenkami, žádá zahájení prodeje nových povolenek už během nadcházejících měsíců, nejpozději do poloviny roku 2026. I když původně měl být systém spuštěn až začátkem roku 2027.
Lukáš Kovanda: Z evropské průmyslové páteře zbude troska. A účet zaplatíme všichni
Evropský chemický průmysl hledá záchranný člun, aby přežil. Hrozí uzavření až čtyřiceti procent evropské kapacity na výrobu ethylenu, varuje Wood Mackenzie.
Deja vu. Každou chvíli se koná nějaká konference za účasti klíčových hráčů českého trhu na téma bydlení. Ministři, developeři. Nyní For Arch nebo Summit dostupného bydlení v Obecním domě. Chodí tam stále stejní řečníci, ministr průmyslu Vlček, místního rozvoje Kulhánek, místopředseda Poslanecké sněmovny Havlíček. Někam si dovolí přijít i Ivan Bartoš.
Výsledek debat? V Česku je nejhůře dostupné bydlení ze všech zemí Evropské unie. Na tom se všichni shodnou. Ale, pořád se s tím nic neděje! Z bydlení se tím pádem stalo politické téma číslo jedna, které možná rozhodne volby.
Kde vězí zakopaný pes?
Paradoxní je, že každá politická strana se tváří, že má v šuplíku připravené řešení. Otázka zní. Jak to, že žádné z těch řešení nemění situaci, kdy lidé nedosáhnou na vlastní bydlení, kdy se staví rekordně málo bytů, a kdy stát žongluje s různými dotačními balíčky, nyní například sedm miliard na dostupné bydlení pro obce, místo aby tu zavřenou lahev konečně někdo odšpuntoval. Kde vězí zakopaný pes?
V Obecním domě pořádal tradičně Dušan Kunovský, největší stavitel bytů v zemi, konferenci na téma výstavba bytů v Česku. Povolovací řízení je pomalé, územní plánování nedostatečné. Obvyklé závěry. Rok, co rok. I letos, Kunovský už moc vlasů na hlavě nemá. „Jediným klíčem k lepší dostupnosti bydlení je více povolovat a více stavět nové byty. Jinak se neřeší podstata problému. Je potřeba zásadně omezit stavební byrokracii a zavést jednotnou stavební správu pro povolování nové výstavby,“ říká Kunovský. Slova zazní, účastníci si dají chlebíček a zmizí.
OBRAZEM: V Holešovicích začala výstavba bytového projektu MUSE7
Společnost Syner Real Estate zahájila v pražských Holešovicích výstavbu bytového projektu MUSE7 za 1,5 miliardy korun. Celkem v něm bude 150 bytů a 15 obchodních míst včetně prostoru pro nové Komunitní centrum Prahy 7. Developer předpokládá, že stavbu dokončí ve druhém čtvrtletí roku 2027. V současnosti je prodáno či rezervováno více než 80 procent bytů.
Ministr Kulhánek, stejně jako jeho předchůdci v ministerském křesle, má po ruce statistiky, kolik miliard rozdělil stát na výstavbu dostupného bydlení. Kulhánek se stal ministrem vloni, vlastně náhodou, když premiér Fiala vyhodil z vlády jeho předchůdce Ivana Bartoše kvůli zpackané digitalizaci stavebního řízení. Ty miliardy na podporu sociálního bydlení, nyní už nazývaného dostupným, protože bychom nechtěli urazit střední třídu, pro kterou už je bydlení také nedostupné, jsou z hlediska dostupného bydlení v Česku k ničemu. Ministři těmito dotacemi před veřejností rádi žonglují. A státní úředníci jsou nadšení, mají zadání, tabulky. Jistě, pane ministře.
Ministr průmyslu Lukáš Vlček, držitel trofeje nejlepšího starosty kraje Vysočina, účastník mnoha debat na téma bydlení, je pro rychlejší výstavbu bydlení. Pěkné, ale co pro to udělal?
Stát zakládá různé úřady, které mají pomoci obcím s tím, jak veřejné jednotky miliard utratit. Jak připravit projekt, požádat o dotaci. A Kulhánek, který se dostal do vlády za Karlovarskou občanskou alternativu, nic proti ní, zřejmě dobrý oddíl, vidí v těchto různých podporách z veřejných peněz cestu z bludného kruhu. Podobně přemýšlejí Piráti a jiní populisté. Kolik veřejných peněz narvat do bydlení.
Klíč ovšem není v tom, jakou částkou a jakým dotačním programem bude stát kompenzovat svou neschopnost uvolnit stavební řízení. Je to jako když nandáte na koně brnění, kopete ho do třísel, on nejdete, tak mu nabídnete mrkev. Je potřeba ne digitalizovat nebo zakládat nové úřady na podporu regionálního rozvoje. Je potřeba, aby politici, kteří aspirují na nejvyšší funkce, v sobě nalezli odvahu a shodili všechno to úřední břímě ve stavění ze stolu. Takový borec se ještě nenašel.
Dá se stavět s rozpočtem pod milion? Dá, i s architektem
Na konferencích se za řečnickými pultíky všichni shodnou, je třeba něco konat. Zní to jako významný apel. Ale, Praha například nemá nový územní plán čtvrt století. Radní Petr Hlaváček na konferencích vždy moudře hovoří, potom předčasně před případnými otázkami rychle prchá pod záminkou dalšího důležitého programu. A kde je nový územní plán hlavního města?
Kulhánek dobře ví, že už neudělá nic. Takže jen chodí po konferencích. Za chvíli nastoupí nová vláda, a bude říkat to samé. Je třeba stavět byty. Pořád ovšem nikdo nepředstavil jasný a srozumitelný plán, aby v Praze mohly růst mrakodrapy, aby mladí nemuseli bydlet po čtyřech ve starých činžácích, aby si rodina s dětmi mohla pořídit vlastní byt, jako to bylo v devadesátkách.
Jen na okraj. Kvůli výraznému převisu poptávky nad nabídkou pokračuje rychlý růst cen bytů. V Praze nové byty meziročně zdražily o devět procent na 171 tisíc korun za metr. Starší byty zdražily dokonce o 12 procent na 143 tisíc korun. Nájemné v hlavním městě meziročně vzrostlo o šest procent na průměrných 480 korun za metr. Řeči se vedou, a lidé nemají kde bydlet. Pak se Spolu diví, že jeho euroatlantická rétorika voliče nebere.
Související
Dalibor Martínek: Jezdit po Praze autem ne. Bydlet, také ne. Tak proč žít v Praze
Pokud by hnutí Stačilo! svůj program kompletně prosadilo tak, že by byl platný trvaleji, vyjde to v nadcházejících letech veřejné rozpočty ČR dohromady na stovky miliard korun dodatečných výdajů navíc, tedy oproti stavu, kdy program hnutí Stačilo! realizován nebude. Stěžejním důvodem tohoto poměrně výrazného navýšeného nárůstu nároku na veřejné rozpočty je snížení věku odchodu do důchodu na 63 let. Pokud by tato hranice platila univerzálně, bude mít Česko společně s Francií nejnižší věk odchodu do důchodu v celé EU. Přitom není náhodné, že zrovna Francie se nyní potýká s vysokými deficity veřejných financí a její zadlužení se ocitlo na stěží udržitelné trajektorii. Rating dluhopisů francouzské vlády je v očích agentury Fitch poprvé v historii horší než rating ČR, přesto, že Francie platí eurem.
Hnutí Stačilo! dostatečně nerozpracovává návrhy opatření, která by dodatečné výdaje pokryla odpovídajícím navýšením příjmů či úsporami veřejných financí. To je obecnější problém, s nímž se potýkají programy také jiných politických stran a uskupení. Výdajové sliby hnutí Stačilo! jsou ale natolik rozmáchlé, že jejich realizace by zřejmě vedla k rychlému zhoršení ratingu České republiky, výraznějšímu oslabení koruny a k citelnějšímu růstu výnosu dluhopisů české vlády, které znamená citelnější nárůst nákladů obsluhy dluhu České republiky. Investoři by si totiž rychle uvědomili, že neexistuje jiný způsob, jak za zhmotnění rozmáchlých slibů platit, než masivním zadlužování, tedy masivním navýšením emise vládních dluhopisů ČR. Právě to by tlačilo jejich cenu dolu, tedy jejich výnos naopak nahoru – protože mezi cenou a výnosem dluhopisů je obecně inverzní vztah.
Hospodářská strategie hnutí ANO: realistická šance, nebo politická iluze?
Hnutí ANO si plánem hospodářské strategie zřetelně říká o vedoucí pozici v příští vládě. Klíčový záměr zvýšit růst české ekonomiky dlouhodobě o více než dva procentní body ale staví na ideálním vývoji situace u nás i ve světě, píše ve svém komentáři ekonom Lukáš Kovanda.
Svým způsobem „bianco šekem“ je v programu hnutí Stačilo! slib bezúročných půjček mladým rodinám a novomanželům. V době, kdy úrokové sazby v Česku i ve světě mohou zůstávat trvaleji poměrně vysoko, ba dokonce růst, by tedy byl vysoký, ba rostoucí nárok na peníze daňových poplatníků, kteří budou konečnými financiéry slibované bezúročnosti. I stát by totiž musel respektovat vývoj tržních úrokových sazeb, které i kvůli mezinárodnímu vývoji, ne nějž žádná česká vláda nemůže mít vliv, mohou znatelně růst. Tím pádem by také narůstal objem dotací z veřejných peněz ČR, tedy z peněz daňových poplatníku ČR, které by byly nutné k zajištění oné slibované bezúročnosti. Dopad bezúročných půjček pro mladé a novomanžele na dlouhodobou porodnost je přitom navíc diskutabilní.
Problematické by také bylo slibované „zdanění spekulantů s prázdnými byty“. Zatím totiž není k dispozici relevantní klíč, podle něhož určit počet skutečně prázdných bytů.
Program hnutí ovšem obsahuje i několik opatření, která by dávala smysl. Jde například o zjednodušení a zrychlení získání stavebního povolení nebo snížení počtu zdravotních pojišťoven.
Stačilo těží z nostalgie, ale je to spíš útěk před složitostí dnešního světa. Vybírá si z minulosti to příjemné – levné potraviny, dostupné bydlení, klid na práci. Zapomíná na dusivou kontrolu, ideologii, zavřené hranice a věznění. Nejde o žádnou autentickou levici, jen nabízí jednoduchou odpověď a přehledný svět těm, kteří se v dnešních divokých proměnách ztrácejí. Místo už prošlé hantýrky starých komunistů teď obohatili slovník o populistické fráze. Výsledek je ale podobný.
