Karel Pučelík: Neřešme pořád jen deficit. Je čas zamyslet se nad rozpočtem hlouběji
Malý deficit – úspěšná politika. Velký deficit – apokalypsa za dveřmi? Zvykli jsme si na to, že ministři financí jsou spíše účetní než stratégové. Od rozpočtové debaty bychom však měli chtít víc než jen jednoduché „má dáti – dal“.
Politická diskuse o státním rozpočtu se točí především kolem výše deficitu. Vláda jej obhajuje, opozice se snaží působit rozpočtově odpovědně a pomocí kvaziekonomických argumentů vládní politiku kritizuje. Oběma stranám však uniká to podstatné.
Letošní rozpočet se svou výší deficitu skutečně vymyká a rozhodně není vzorem udržitelnosti. Situace však není tak vážná, jak ji kritici vykreslují. České veřejné finance jsou i po covidové smršti v poměrně dobrém stavu, alespoň ve srovnání s dalšími evropskými státy. Státní dluh se u nás pohybuje kolem 43 procent HDP, zatímco Německo má přibližně 65 procent, Polsko 50 procent, Belgie 106 procent a Itálie dokonce 138 procent.
Vyšší schodek na úrovni 310 miliard korun a porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti nikoho nepřekvapil. Je to v souladu s komunikací zástupců nové vlády v posledních týdnech a měsících. Schodek bude vyšší, i přes příznivější odhad vývoje naší ekonomiky z prognózy MFČR, která je využita pro odhad příjmů rozpočtu. Odhadované příjmy budou s vyšším růstem ekonomiky vyšší.
Rozpočet 2026: jiná vláda, stejná hra s čísly
Money
Ani aktuální deficit není nijak alarmující. Národní rozpočtová rada sice upozorňuje, že neodpovídá našim pravidlům, je však třeba zdůraznit, že jde o pravidla poměrně přísná. Český zákon ukládá udržovat schodek do výše 1,75 procenta HDP, zatímco Evropská unie stanovuje hranici tří procent, do níž se vláda pohodlně vejde. Apokalypsa tedy v dohledné době nehrozí.
Poslanecká sněmovna schválila základní parametry státního rozpočtu na letošní rok. Počítá se schodkem 310 miliard korun, což je více než loni. Zatímco vláda návrh hájí jako realistický, opozice i rozpočtová rada mluví o rozporu se zákonem.
Rozpočet se schodkem 310 miliard prošel prvním sítem. Opozice varuje před porušením zákona
Politika
Po vzoru některých evropských ekonomik by deficit mohl být i vyšší. Evropská unie umožňuje limity dočasně překročit, pokud se tak neděje dlouhodobě. Vyšší schodky lze ospravedlnit například investicemi do obrany či ekologické transformace. Takto postupuje třeba Polsko, které je často označováno za středoevropského tygra.
Česká debata je však plochá. Postoj opozice i části médií lze shrnout jednoduše: malý deficit rovná se dobrý rozpočet, velký deficit rovná se špatný rozpočet. Takové zjednodušení je ale zavádějící.
V zajetí parametrických kroků
Aktuální rozpočet může být skutečně problematický – nikoli však primárně kvůli deficitu. Jen minimum pozornosti se věnuje jeho jednotlivým složkám, přestože právě struktura výdajů rozhoduje o tom, zda je rozpočtová politika kvalitní. Nejde jen o schodek. Klíčové jsou investice a dlouhodobý rámec.
Kabinet sice slíbil rekordní podíl investic, zároveň však došlo k omezení prostředků například ve školství či životním prostředí a jinak se rozpočet drží zaběhnutých kolejí.
Současná vláda – a pravděpodobně i ty budoucí – má přitom jen omezený manévrovací prostor. Podstatnou část rozpočtu tvoří mandatorní výdaje, jako jsou důchody nebo platy ve veřejném sektoru, s nimiž nelze z roku na rok zásadně manipulovat. Výhled je navíc zřejmý: důchody ani další sociální výdaje v dohledné době neklesnou, spíše naopak. Nízká porodnost a stárnutí populace budou systém důchodů i zdravotnictví dále zatěžovat.
Spojené státy přispějí na Radu míru, která si za úkol dává řešení mezinárodních konfliktů a obnovu Pásma Gazy, deset miliard dolarů (přibližně 206 miliard korun), uvedl na prvním zasedání této organizace americký prezident Donald Trump. Lídři některých dalších členských států nového uskupení přispěli na balíček pomoci pro Pásmo Gazy celkem více než sedmi miliardami dolarů (přibližně 144 miliardami korun), informovaly zpravodajské agentury a americká média.
Trump otevírá peněženku: 10 miliard dolarů na obnovu Gazy a světový mír
Politika
Podobně problematická je i otázka úspor. Hovoří se o racionalizaci a zeštíhlení státní správy, tyto návrhy však zpravidla zůstávají na úrovni politických proklamací a nemají zásadní dopad.
Česká ekonomická politika tak zůstává v zajetí parametrických změn, přestože nutně potřebujeme hlubší reformy. Je třeba vybudovat penzijní systém tak, aby byl efektivní, udržitelný a spravedlivý. Stejně tak je zřejmé, že bez růstu – případně vyšší progresivity – daní nelze o zásadních změnách vážně uvažovat.
Směřujeme do situace, kdy budou deficity růst v důsledku zvyšujících se mandatorních výdajů a na investice nezůstane prostor. Rozhodovat se pak bude jen o tom, zda bude deficit velmi vysoký, nebo „jen“ o něco nižší.
Je proto rozumnější začít měnit strukturu ekonomiky v době, kdy se o stav veřejných financí nemusíme akutně obávat. Zdá se však, že to pro současnou vládu – a možná ani pro opozici – není prioritou. Na hlubokých reformách se totiž snadné politické body nezískávají.
