Karel Pučelík: Ministr z Wishe. Petr Macinka nechápe, jaká je jeho role
Státy obvykle mají v čele diplomacie politika, jehož úkolem je hájit dlouhodobé zájmy jeho země. Nikoliv však Česko. My jsme si zvolili člověka, jehož neskrývaným programem je české zájmy podrývat. Zbývá jediná otázka: dělá to jen z neschopnosti nebo záměrně?
Evropská krajní pravice i populistické strany se postupně odvracejí od amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dříve býval jejich idolem, ale zejména jeho zahraniční politika Evropanům moc radosti nepřináší. I populistům to došlo. Jak začala politika zatěžovat peněženky voličů, je nutné změnit kurz.
Velkým příznivcem Trumpa byl i britský populista Nigel Farage, nyní se však spojení mezi jeho Reform UK a americkým MAGA táborem pokouší upozadit. Zůstává inspirace antiimigrační politikou i dalšími postupy Trumpovy administrativy, červenou čapku ale už raději nechává doma. Podobný ústup od Trumpa je vidět i třeba u Alternativy pro Německo.
Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.
Kdo by měl Česko zastupovat na summitu NATO? Většina Čechů by Macinku nechala doma
Politika
Česko má v tomto ohledu svou výjimku, a to Motoristy sobě, kteří jsou přinejmenším jednou z mála stran, která se k obdivu k Trumpovi stále hlásí. Přitom jsou to právě motoristé (s malým m), kteří Trumpovi vděčí za vysoké účty za pohonné hmoty. Celé angažmá nejmenší vládní strany zatím nabízí logiky poskrovnu.
Malá vlastizrada
Vezměme si například šéfa Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku, který nic nebuduje, cestuje po světě a obvykle pronáší šokující slova, kterými vtlouká klín mezi naše dosavadní spojence. Zůstává za ním jen chaos a často i ostuda.
Jeho vztah k MAGA navíc ukazuje, že vůbec nechápe, jaká je role šéfa diplomacie. V nedávném rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung se nechal slyšet, že k americkým republikánům má zvláštní vztah, protože s nimi sdílí stejný politický boj. Toto vyjádření by nedávalo smysl, ani kdyby byl řadovým poslancem, dalo by se ale svým způsobem pochopit. Obě strany ostatně jsou zaměřené proti progresivismu, proto je také lidé většinou volí. Pokud ale takto mluví jako ministr zahraničí, a z jaké jiné funkce může mluvit pro německá média, je to taková malá vlastizrada.
Zájmy republikánů jsou totiž na hony vzdálené zájmům České republiky. Je to strana plná izolacionistů, kteří nejsou příliš oddáni transatlantické spolupráci, obraně Ukrajiny nebo zahraniční politice založené na hodnotách. MAGA diplomacie je politikou silnějšího, využívá cel, donucování a diktování, nikoliv partnerství. Neustálý chaos, výkyvy trhů, přetrhávání dodavatelských řetězců, nevynucené ekonomické šoky. Pro malé státy, jako je Česko, to znamená být ve vleku velmocí. Nikdo (inteligentní) nemůže říci, že se Česku od nástupu Trumpa daří lépe.
Babišovi visí na krku Macinka s Turkem, a taky Okamura. Solidní zátěž. Ale Andrej Babiš si ji sám vybral, chce vládnout. Chce pomník. Zůstat u vládnutí, dokud mu v mozku nepraskne cévka.
Dalibor Martínek: Otázka pro Babiše nezní, co s Pavlem. Zní, co s Motoristy
Názory
Ministr amatér
Macinka coby ministr zahraničí by měl být především reprezentantem státu, hlídat jeho zájmy, citlivě si udržovat spojence a hledat nové, přičemž v civilizovaných zemích se diplomacie dělá do jisté míry nadstranicky, protože strategické zájmy se nemění s větrem ani s ročními obdobími. Je to svým způsobem jiný svět a jiné řemeslo než domácí politika.
Co ale můžeme čekat od člověka, který se do čela ministerstva zahraničí dostal takřka náhodou? Životní prostředí nebo diplomacie, hodinky nebo holínky. Zapadnout by nemělo ani to, že se zástupce cca pětiprocentní strany promenáduje po světě a vypráví pohádky, u čehož si připadá jako Henry Kissinger, a snaží se změnit dlouhodobé směřování státu. Macinkova role je hluboce rozdělující, doma i v Evropě. Rusko i další Evropě konkurující velmoci si nemohou přát nic lepšího.
Toto je výsledek populistické politiky. Nikdo nemá vizi přesahující volební období. Všechno se dělá jen pro domácí popularitu, neexistuje ekonomická, klimatická ani zahraniční strategie. Populisté tvrdí, že zastupují obyčejné lidi, ale zastupují jen sami sebe a svá ega. Obyčejné lidi nezastupuje nikdo. V době populistické politiky se na obyčejné lidi kašle víc, než se na ně kašlalo dříve. A že se na ně kašlalo dost. Čím dřív nám to dojde, tím dřív se můžeme pustit do nápravy škod.
