Kauza kolem zpráv prezidentovi neohrozí post ministra zahraničí. Andrej Babiš pevně stojí za Petrem Macinkou. Opozice podle premiéra jen hledá záminku k útoku na koalici.
Premiér Andrej Babiš (ANO) nezvažuje odvolání ministra zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Spolupráce s ním je výborná, řekl při čtvrteční návštěvě čáslavské vojenské základny. Podle něj se opozice a média snaží narušit nynější koalici, to se ale nepovede.
Vláda bude čelit hlasování o nedůvěře
Kvůli Macinkovým textovým zprávám pro prezidenta Petra Pavla, které prezident považuje za pokus o vydírání, bude vláda ANO, SPD a Motoristů čelit opozičnímu návrhu na vyslovení nedůvěry. Sněmovna o něm začne jednat příští týden v úterý.
Dalibor Martínek: Čekají nás čtyři roky hororu s Macinkou
Petr Macinka má další zářez na pažbě svých nehorázností. A to je u vlády teprve měsíc. Nyní vydírá prezidenta Pavla. Chce ho donutit, aby podepsal Turka jako ministra. Když ne, tak Pavel prý uvidí. Macinka otevírá nový suterén politické kultury. A to má zastupovat tento stát na mezinárodním poli.
Babiš už dříve uvedl, že vláda nemá zájem na zákopové válce mezi Strakovou akademií a Hradem. O Macinkově odvolání neuvažuje. „Myslím, že spolupráce s panem ministrem Macinkou je výborná. Já jsem měl různé koaliční partnery, takže funguje to velice dobře,“ uvedl Babiš.
Spor o Turka a roli prezidenta
Prezident v úterý informoval o tom, že mu Macinka doručil prostřednictvím poradce Petra Koláře zprávy, které Pavel považuje za mimořádně závažné a za pokus o vydírání. Hrad komunikaci zveřejnil.
Macinkovi v ní jde o jmenování čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí, které hlava státu odmítá. Macinka své výroky za vydírání nepokládá. Podle ministra jde o snahu ovlivnit postoj, což je v politice podle něj podstatou každého vyjednávání.
V úterý Macinka uvedl, že Pavel se nejmenováním Turka pohybuje mimo ústavní rámec, a proto by neměl vést českou delegaci na letním summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Turecku.
Dalibor Martínek: Macinkovy průšvihy, šance pro Starosty a lidovce
Andrej Babiš si musí každý večer rvát kvůli Macinkovi vlasy na hlavě. Chtěl by klidně vládnout, místo toho musí pořád řešit něco kolem šéfa Motoristů. Měsíc odpovídá pořád dokola na otázky kolem Turka. Už to jméno nechci slyšet, říká i veřejně. Na vládnutí není čas, hlavní agendou vlády se stal případ Macinka.
Lídr Motoristů Petr Macinka možná opravdu vejde do učebnic politologie, ne však jako ranař, ale jako příklad nevídané politické naivity. Jen někdo nezkušený nebo s naprosto tragickým politickým úsudkem si mohl myslet, že jeho vyděračský výpad vůči prezidentovi Petru Pavlovi něco změní.
Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.
Jestli si šéf Motoristů po večerech pročítá strategie moci, a vypadá to tak, dá se jeho úder na hradní kancelář přečíst jako přesně cílený. Argumenty, že prezident neměl zveřejňovat soukromou korespondenci, neplatí. Vyostřená rétorika byla cílená přesně na to, aby se zveřejnila. A mocenský tah se vyplatil. Proto Petr Macinka působí pobaveně a sebejistě, nikoli zkroušeně, jako někdo chycený u nepřístojnosti.
Kritici poukazují na to, že si šéf Motoristů vyjádření hraničící s výhružkami k prezidentovi "neměl dovolit." Z hlediska dosud platné mezilidské etiky to je samozřejmě pravda: PetrMacinka je mladší než prezident a hlavně v hierarchii protokolu stojí mnohem níže. Přesto se v korespondenci s hradním mluvčím staví do role, jako by byl hlavě státu na roveň. A to je přesně cílené, jde o starý mocenský trik, ve stylu: Když nemůžeš soupeře porazit z jeho pozice, stáhni ho na svou úroveň – a přinuť ho hrát tvou hru.
V pozadí neomalené hry není cílem Filip Turek a jeho ministerské ambice. To je zástupná věc. Je to cílené oslabování prezidentské autority, proto Macinka a jeho zastánci opakují, že prezident se chová neústavně. Chtějí oslabit prezidenta a jeho symbol přirozené autority. Rozšířit své mocenské hřiště, přepsat pravidla dosud možného. A to se jim daří. Z dosavadní situace, kdy prezident odmítá jmenovat ministra z řady etických důvodů, se stal konflikt dvou politiků ve veřejné aréně. V němž je hlava státu předhozena zastáncům Motoristů a dalších kritiků k nevybíravému očerňování. Což byl cíl celé situace.
Lipavský míří blíž k ODS a ostře se střetává s ministrem Macinkou
Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský zvažuje vstup do Občanské demokratické strany. Podle předsedy ODS Martina Kupky by se mohl stát jednou z viditelných tváří poslaneckého klubu. Kupka to uvedl v pořadu České televize Týden v politice.
V právní rovině se prezident neústavně nechová, ústava praví, že hlava státu má pravomoc jmenovat ministry. Nikoli povinnost, natož časovou lhůtu. Prezident se fakticky tedy nechová neústavně; chová se v mezích ústavy, ale proti zájmům části exekutivy, která se snaží jeho roli redukovat na formální podpis – a proto vzniká narativ o „neústavnosti.“ Zatažení do konfliktu znamená, že prezident se má stát jednou ze stran sporu, přestat být nadstranickou autoritou, arbitrem pořádku.
Podobné strategie se v politice objevovaly i v minulosti, například v pozdní antice, či ve Výmarské republice, kdy byl prezident Paul von Hindenburg často a cíleně zatahován do půtek extremistických stran, až se jeho role zpochybnila a vyprázdnila natolik, že otevřela dveře nacistické totalitě.
Současná doba tomuto stylu tvrdé hry přeje nadmíru. Znevažování nezávislé autority se dostalo do běžné politické operativy v orbánovském Maďarsku i kolem prezidentského dvora Donalda Trumpa. Loni viceprezident JD Vance před očima kamer v podobném stylu ponížil protokolárně vyššího Volodymyra Zelenského. Cíl byl stejný jako v českém případě - prolomit hranice tolerovaného. To cíleně zvětšuje mocenské pole aktéra.
Takže ano, Petr Macinka se choval nepřípustně a neomaleně. Nebyla to ale jen tak nějaká půlnoční vymknutá situace, ale strategická hra.
Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval
Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.
Soukromá komunikace, nebo promyšlený politický tah? Politolog Otto Eibl vysvětluje, proč se kauza SMS mezi Hradem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou dostala na veřejnost, co tím Macinka sleduje a proč premiér Andrej Babiš působí slabší, než by si přál.
Jde o soukromou výměnu zpráv, nebo o legitimní způsob, jakým ministr zahraničí komunikuje s prezidentem?
Úplně přesně nedokážu posoudit, zda jde o soukromou, nebo nesoukromou komunikaci. Na takto vysoké úrovni a v situaci, kdy se řeší velmi vážné věci, je ale otázka soukromí složitější. Pokud jeden z aktérů naznačí, že by bylo dobré, aby se obsah i styl komunikace dostaly na veřejnost, protože to přináší důležité informace o jednotlivých aktérech, myslím si, že je v pořádku, že se to veřejně objeví. Zvlášť pokud platí, že Petr Macinka s tím zveřejněním tak trochu počítal. Tedy že zprávy mohl psát i s vědomím, že se dostanou ven a že mohou přitáhnout pozornost nejen obsahem, ale i stylem.
Macinka se mě pokusil vydírat. Zastrašit se nenechám, uvedl prezident Pavel
Prezident Petr Pavel zveřejnil SMS, které mu prostřednictvím prezidentova poradce zaslal šéf diplomacie Petr Macinka. Pavel je označil za pokus o vydírání. Obrací se na bezpečnostní složky i právníky. A opozice žádá Macinkovu rezignaci.
Proč o tuto pozornost Petr Macinka usiluje a čeho tím chce dosáhnout?
Jedním z efektů je eskalace sporu s Hradem. Jde například o to, kdo bude reprezentovat Českou republiku na mezinárodních fórech. Zaznívá to ostatně přímo v té komunikaci. Tedy snaha zabránit tomu, aby prezident Petr Pavel reprezentoval Česko například na jednáních NATO. Zároveň je to vzkaz voličům Motoristů a fanouškům současné vlády. Stojíme za Filipem Turkem a prezident podle nás jedná v rozporu s Ústavou. Tohle je ale tvrzení, které se opakuje pořád dokola. Není na Petru Macinkovi, aby posuzoval, zda prezident jedná ústavně, nebo ne. Pokud si vláda a její členové myslí, že prezident porušuje Ústavu, mají podat kompetenční žalobu a nechat rozhodnout soud. To je standardní postup. Současný stav politické kultuře v Česku příliš nepřispívá.
Premiér Andrej Babiš reagoval poměrně vlažně. Co to vypovídá o jeho pozici a postoji?
Nešťastné je hlavně to, že Andrej Babiš v rozporu s rétorikou, kterou používal v minulosti, si vlastně nechává takové situace líbit. Chápu jeho opatrnost, protože jak SPD, tak Motoristy potřebuje k vládnutí. Navíc stále neproběhlo hlasování o vydání ke stíhání, i to může hrát roli. Ty vlažné reakce ale mezi řádky ukazují, jak moc ho to štve. Nejraději by to celé smetl ze stolu a věnoval se vládnutí, ať už jakkoliv. Jenže má kolem sebe aktéry, kteří se chovají nestandardně a v konečném důsledku ho poškozují. V tuhle chvíli je Andrej Babiš možná ve slabší pozici, než by si přál. A působí jako slabší premiér, než jakým chtěl být.
Nese premiér za jednání ministra zahraničí odpovědnost?
Politicky určitě ano. Je to člen jeho vlády, takže odpovědnost nese. Teoreticky by si ho mohl pozvat „za zavřené dveře“ a říct mu, aby podobné SMSky neposílal. Viděli jsme to už na začátku vládnutí, kdy se snažil některé aktéry usměrnit. Jenže energie, kterou musel věnovat vyjednávání a samotnému vzniku vlády, byla obrovská. Teď je zřejmé, že i kdyby se snažil sebevíc, Motoristé budou trvat na svém, definovat si vlastní výklad ústavnosti a konflikt dál eskalovat.
Karel Pučelík: Motoristé ukazují, co jsou opravdu zač. Slaboši s tragickým politickým úsudkem
Lídr Motoristů Petr Macinka možná opravdu vejde do učebnic politologie, ne však jako ranař, ale jako příklad nevídané politické naivity. Jen někdo nezkušený nebo s naprosto tragickým politickým úsudkem si mohl myslet, že jeho vyděračský výpad vůči prezidentovi Petru Pavlovi něco změní.
Nejde jen o to, co sledujeme dnes. Vláda také nejmenovala některé velvyslance navržené minulou vládou. Jak to působí v zahraničí?
Nepůsobí to profesionálně. Pokud v některých zemích nebude obsazený post velvyslance, může to komplikovat jednání. Bohužel to není poprvé. Podobné kroky jsme viděli už dříve. Zvenku nad tím často zůstává rozum stát a Česká republika se tím dostává po bok problémovějších států v Evropě.
Můžeme mluvit o politické krizi?
Neřekl bych, že jsme v hluboké politické krizi. Spíš dochází ke střetu dvou světů a dvou představ o tom, jak má politika vypadat. Vidíme odklon od hodnotového směřování, na které jsme byli zvyklí. Pro někoho je to krize, pro jiného naopak vítaný směr. Parafrází Trumpovy politiky „Česko na prvním místě“, nové narativy, odmítání velké pomoci Ukrajině. Spíš, než o krizi mluvíme o krizi důvěry části společnosti a o překvapení, že vývoj je právě takový.
Opozice vyzývá k odstoupení Macinky z postu ministra zahraničí i Tomia Okamury z funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Dojde k tomu?
Ne. K odstoupení nedojde. Je to vidět i z reakcí Petra Macinky. Během tiskové konference několikrát zopakoval, že je mu to jedno. Navíc působil, jako by se dobře bavil. Je si jistý silou, kterou mají ve Sněmovně. Ta se zatím jeví jako neotřesitelná. Moc spojuje a v tuhle chvíli jsou oba v komfortní situaci a nejsou vážně ohroženi.
Otto Eibl je český politolog a vysokoškolský pedagog na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Specializuje se na politický marketing, volební kampaně a krizovou komunikaci. Je autorem odborných publikací a často vystupuje v českých médiích jako politický komentátor.
O letadlech L-159 měla rozhodnout armáda, ne politici, říká zástupce zbrojařů Jiří Hynek
O dodávkách letadel L-159 na Ukrajinu neměli rozhodovat politici, ale odborníci, říká Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Pokud by Ukrajinci chtěli nějaké letouny proti dronům, v Aeru se vyrábějí i jiné stroje, radí východním sousedům. Hynkovi nevadí, když Česko nebude zvyšovat vojenské výdaje nad dvě procenta HDP, jak slíbila předchozí vláda. „Podstatná je struktura nákupů, ne objem,“ říká expert na zbrojení. Nemá nic ani proti návratu povinné vojenské služby. Ne té, jako byla za socialismu. Je pro kvalitní motivaci, prestiž.
Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš stále čeká na potvrzení dokumentů k převodu akcií holdingu Agrofert ze třech unijních zemí. Novinářům to odpověděl po zasedání vlády na dotaz, zda se nějak posunulo řešení jeho střetu zájmů.
