Americké administrativě prezidenta Donalda Trumpa sice možná íránská operace nevychází podle představ, zato se jí však zatím ukázkově daří zabránit tomu, aby z toho plynoucí skepse zachvátila světové trhy. Cena ropy Brent tak za celou dobu od zahájení úderu na Írán vykazuje průměrnou cenu kolem 97 dolarů za barel. Osciluje kolem psychologické úrovně 100 dolarů, avšak jen zřídkakdy míří výrazněji nad ní – a pokud ano, Trump či někdo jiný z jeho administrativy jí zase verbálně srazí níže.

To, že se „verbálními intervencemi“, trochu na způsob těch, které uplatňují centrální banky, daří Trumpovi držet cenu ropy pod pokličkou, zabraňuje výraznějšímu růstu cen paliv, pohonných hmot, letenek, vlastně všeho. Zároveň se tedy nedostavuje ani opravdu masivní propad akciových trhů, jenž by takřka jistě nastal, pokud by se ceny ropy trvaleji uhnízdily kolem úrovně 130 nebo 150 dolarů za barel.

Centrálním bankám, když provádějí své intervence, mnohdy postačí právě jen verbální vyjádření. Pokud se jim například zdá měna, na níž bdí, příliš slabá, tudíž potenciálně příliš zdražující dovoz, tedy potenciálně příliš proinflační, nejprve pouze slovně vyjádří své znepokojení nad takovou slabostí. Devizoví investoři si z toho odnesou to, že může nastat intervence faktická, nejen verbální, a že tedy daná centrální banka může prodejem části svých devizových rezerv měnu zpevnit. Ta tak často zpevní „sama“, zahrnutím této možnosti do kalkulací investorů, aniž by se nakonec centrální banka musela k faktické intervenci vůbec uchýlit.  

V jistém smyslu obdobnou akci, „verbální intervenci za zpevnění akcií“, nyní evidentně provádí Trumpův tým. Přičemž podle některých „zlých jazyků“ na tom navíc ještě dobře vydělává, a to obchodováním za využití neveřejné informace. Například list Financial Times upozorňuje na zvláštní vzestup intenzity obchodování, k němuž toto pondělí došlo zhruba 15 minut předtím, než Trump zčistajasna světu oznámil, že o víkendu probíhala mezi Washingtonem a Teheránem konstruktivní jednání a že proto odkládá úder na íránské elektrárny (viz graf níže). Někdo ideálním načasováním rozsáhlého obchodu, prodejem ropy a nákupem amerických akcií, vydělal „balík“, když za čtvrt hodiny, po Trumpově oznámení, vskutku cena ropy spadla, zatímco akcie poskočily výše.   

Držet ceny pod pokličkou

Ale i pokud k obchodování za využití neveřejné informace vskutku dochází, nejde o hlavní motiv konání Trumpova týmu, spíše jen o potenciální vítaný vedlejší efekt. Stěžejním cílem je Trumpovi & spol. evidentně právě držet ceny ropy pod pokličkou a tím nedopustit závažný pokles akciových trhů. Ostatně jeho uvedené oznámení o konstruktivních jednáních s Íránem srazilo cenu ropy Brent v mžiku z hodnot kolem 113 dolarů za barel k úrovni kolem stovky. A akcie díky němu citelně poskočily vzhůru, vskutku tedy zpevnily.

Přitom je ale stále otázkou, zda nějaká zásadnější jednání mezi USA a Íránem skutečně – fakticky – probíhají. Zůstává otázkou, zda Trumpova slova o jednáních nepředstavují právě jen verbální intervenci, jež však postrádá faktický element. Ostatně sám Írán opakovaně prohlašuje, že žádná jednání neprobíhají a že slova o nich jsou jen psychologickou operací Trumpovy administrativy, jejímž cílem je právě zabránit prudkém zdražení ropy a pádu akcií. Trump si podle Teheránu jen kupuje čas. Nadto si Teherán nově klade své vlastní požadavky, teprve při jejichž naplnění bude, jak uvádí, zvažovat, zda válku ukončí. Patří mezi ně trvalá kontrola Hormuzského průlivu či válečné reparace a odškodnění.

Ivana Pečinková: Blokáda Hormuzu ohrožuje váš příští iPhone i sledování Netflixu

Money

Když se dnes mluví o hrozbě uzavření Hormuzského průlivu, diskuse se obvykle omezuje na cenu ropy a benzinu. Skutečná „černá labuť“ globální ekonomiky ale nepáchne benzinem, nýbrž sírou. Bez ní si totiž nekoupíte nový telefon ani pračku, ledničku, troubu či televizi.

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Proč by si ale měl Trump kupovat čas, jak tvrdí Írán? K čemu? Do Íránu nyní míří tisíce vojáků, přičemž experti nevylučují ani zahájení pozemní operace. Jedním z jejích cílů by mohl být ostrov Charg v samém srdci Perského zálivu, kde Írán soustředí zhruba 90 procent své ropy určené na vývoz, zejména do Číny. Pokud by Spojené státy Charg ovládly, což by ovšem byla z vojenského hlediska vysoce riziková operace, notně se zlepší jejich vyjednávací pozici vůči Íránu, který by pak třeba i otevřel Hormuzský průliv. Což by tedy byla faktická intervence, která by cenu ropy srazila reálně a trvale, ne pouze „psychologicky“ a dočasně.  

Odhalení „paní Colombové“

Zatím ale Trump setrvává u intervencí jen verbálních, zejména skrze více či méně mlhavé přísliby na sociálních sítích. Trhy jim zatím význam přikládají – ostatně samy vykazují tradičně až přílišný sklon k optimismu. Čas se ale krátí. Nadcházející víkend bude zřejmě zlomový. Buď Trump odhalí totožnost íránského vyjednavače, jenž je zatím spíše jen „paní Colombovou“, kterou také nikdy nikdo neviděl, nebo válka v Perském zálivu dostane novou, těžko jinou než eskalující dynamiku, jestliže by například tedy USA zahájily pozemní vojenskou operaci, ať už na Chargu či jinde v Íránu. Těžko by pak také trhy reagovaly jinak než citelným zdražením ropy a výrazným propadem akcií. Dosavadní efektivita Trumpových slovních intervencí by mohla bát ta tam, pokud by se světová veřejnost dovtípila, že jde jen vskutku jen o rozsáhlou psychologickou manipulaci.