Glosa Michala Noska: Dotační čáp, který odmítá odletět
Kauza Čapí hnízdo už dávno není jen soudní spis. Je to český politický folklor s účtenkou, rodinným albem a věčnou větou o politickém procesu. Jen čápi se mezitím stihli vystřídat několikrát.
Kdyby měli čápi na Čapím hnízdě vlastní redakci, už by nevydávali glosu, ale mnohasvazkovou kroniku. Ne o přírodě, ale o zvláštním českém fenoménu. O podnikateli, který se umí podle potřeby zmenšit, zvětšit, oddělit, propojit, zmizet z holdingu a zase se v něm zázračně objevit. Samozřejmě vždy jen v mezích nevinnosti.
Andrej Babiš po dalším soudním dějství znovu mluví o politickém procesu, objednávce a ostudě justice. To už ani není obhajoba. To je automatická hlasová schránka. Zmáčknete jedničku pro dotace, dvojku pro soud, trojku pro Agrofert. A vždy se ozve totéž: „Jsem nevinný, je to kampáň.“
Jana Nagyová byla odsouzena za dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie. Dostala tříletou podmínku se zkušební dobou na pět let a peněžitý trest půl milionu korun. V kauze Čapí hnízdo tak poprvé padl trest za podvod.
Dalibor Martínek: Potvrzeno, Babiš podváděl. Čechům to nevadí
Názory
Čapí hnízdo je mimořádné místo. Normální farma má stodolu, rybník a pár zvířat. Tahle má trestní spis, evropskou dotaci, politickou mytologii a schopnost přežít víc volebních období než některé parlamentní strany. Skutečný čáp přiletí, zahnízdí a odletí. Český dotační čáp krouží nad stejným místem už tak dlouho, že by měl mít u soudu nárok na věrnostní kartu.
Pointa přitom není složitá. Když se žádalo o dotaci, projekt se tvářil jako malý a samostatný. Když se začaly klást otázky, najednou bylo všechno jen nedorozumění, útok a politická šikana. Malost byla výhodná u formuláře, velikost se hodila u vlivu, nevina se vyhlašuje u mikrofonu.
Ohraná písnička
Babišova obranná konstrukce má jednu přednost. Je dokonale univerzální. Rozsudek? Politický proces. Kritika? Kampaň. Vyšetřování? Účelovka. Kdyby na Čapím hnízdě praskla žárovka, nejspíš by za tím stála opozice, Brusel a jeden novinář s diktafonem schovaný za seníkem.
Jenže po letech už tahle deska nehraje jako protestní song. Spíš jako zaseknutý kolovrátek v čekárně u soudu. Veřejnost zestárla, děti vyrostly, čápi migrovali tam i zpátky. A kauza dál sedí na bidýlku české politiky a tváří se, že právě spadla z nebe.
Seriál, kterému dávno došel scénář
Největší kouzlo Čapího hnízda je v tom, že se pokaždé předstírá překvapení. Jako by nešlo o letitý příběh, ale o čerstvý zásah osudu. Jenže tohle není drama s nečekaným zvratem. To je seriál, kterému dávno došel scénář, takže se jen střídají právní podání, tiskové výstupy a slavnostní prohlášení o vlastní nevinnosti.
Jednou tam možná opravdu vznikne naučná stezka. První cedule vysvětlí, že malý podnik je malý hlavně tehdy, když se to hodí. Druhá, že trestní stíhání politika je vždy politické, zejména když se týká politika. A třetí návštěvníky požádá, aby nekrmili čápy. Tenhle příběh už je nakrmil až dost.
Maskot bude jasný: čáp v taláru, s dotační žádostí v zobáku a cedulkou na krku. Nejsem pták. Jsem politický proces.
