Na setkání s papežem Lvem XIV. zamířily desetitisíce Španělů. Programu vévodily duchovní události a spousta setkání. Mimo to ale také stihl rozčeřit vody španělské politiky, která aktuálně čelí náporu krajní pravice.

Papež Lev XIV. dnes končí přes týden trvající cestu do Španělska. Jeho program byl nabitý, setkal se s královskou rodinou i zpěvákem Bad Bunnym, který aktuálně vystupuje v Madridu. U příležitosti výročí architekta Antoniho Gaudího požehnal nejvyšší věži jeho slavné baziliky Sagrada Familia, která je zároveň největší kostelní věží na světě. Dokonce se médiím svěřil, že fandí spíše Realu Madrid než katalánské Barceloně. Došlo ale i na aktuální politická témata.

Hlava katolické církve má v mnoha věcech překvapivě blízko se socialistickým premiérem Pedrem Sánchezem. Oba se za poslední měsíce opakovaně stávali terči výpadů amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho souputníků. Jak Lev XIV., tak i Pedro Sánchez jsou hlasitými zastánci zahraniční politiky založené na hodnotách a pravidlech. Oba se proto stali odpůrci americké invaze do Íránu.

Svět nedal papežovi čas na rozkoukávání. První rok však zvládl Lev XIV. se ctí

Politika

První severoamerický papež Lev XIV. se takřka přes noc stal jednou z vůbec nejvlivnějších osobností planety. Do politiky se za každou cenu nehrne, přesto je dnes jedním z lídrů světa, který nepřistoupil na pravidla hry trumpovské Ameriky. Mnohé během svého prvního roku překvapil.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Na Trumpovu válku došlo i tentokrát. „Skutečná bezpečnost vychází ze spravedlnosti, trpělivého dialogu, dodržování mezinárodního práva a politiky, která dokáže upřednostnit životy lidí před zájmy těch, kteří z války těží,“ kladl papež na srdce španělským politikům.

Na straně migrantů

Jejich zájmy se však proťaly i v tématu, které aktuálně hýbe Španělskem, a to přístupem k migrantům. Sánchezův kabinet je vůči nim poměrně vstřícný a nedávno otevřel možnost legalizace pobytu stovkám tisíc lidí bez dokumentů (psali jsme zde), což je pravý opak přístupu většiny Evropy, která se snaží oslabit náboj krajní pravice těsnější migrační politikou.

Lev v otázce migrace navazuje na svého předchůdce Františka, v němž uprchlíci nalezli velkého zastánce. Cesta papeže Lva se točila kolem výročí zmíněného architekta, ale další důraz kladl právě na migraci. V závěru cesty vyrazil i na Kanárské ostrovy, kde osobně i se Sánchezem uctil památku tisíců uprchlíků, kteří na nebezpečné cestě přes moře zemřeli.

Výraznou byla také papežova návštěva a vystoupení v madridském parlamentu před členy obou komor Kongresu. Magazín Politico jeho řeč shrnul jako „kritiku španělských pravicových stran“. Lev XIV. nezůstal u diplomatických a málo říkajících proklamací a hovořil přímo o migraci. „Situace migrantů a uprchlíků vyžaduje přístup, který klade důraz na lidi, řeší základní příčiny, které je nutí k odchodu, a nejde pouze o pouhé řízení migračních toků,“ uvedl papež před zákonodárci s tím, že státy musí nabízet „bezpečné a legální cesty, vstřícné přijetí a reálné možnosti integrace“.

Podpora pro Sáncheze?

Španělsko je v Evropě skutečnou alternativou. Je vstřícné vůči migrantům, neosekává sociální výdaje, dokáže se postavit Trumpovi a prosazovat asertivní zahraniční politiku. Brzy však může být všechno jinak. Parlamentní volby se konají už za rok, přičemž Sánchezova strana v průzkumech ustrnula na 28 procentech. Pokud zůstanou jeho koaliční partneři tak slabí jako nyní, mohla by se do vlády vrátit pravice.

V průzkumech se nejvíce daří lidovcům, ale ani oni s podporou lehce přesahující 30 procent vládní kabinet sami nesloží. Nejspíš by k tomu potřebovali krajně pravicový Vox. Nyní se i lidovci, ačkoli jejich nepříliš výrazný lídr Alberto Núñez Feijóo je ke spolupráci s extremisty rezervovaný, snaží Voxu vzít vítr z plachet posunem doprava, což jsme mohli sledovat v nedávných regionálních volbách.

„Nechceme ani o jednoho turistu víc.“ Barcelona vyhlásila válku nezřízenému cestování

Politika

Centra mnoha evropských měst se mění v rezervace pro turisty. Nevkusné suvenýry a předražené prodejny ultrazpracovaného jídla vytlačují lokální obchody a služby, nájemníky nahrazují krátkodobé pronájmy a tradiční ráz čtvrtí mizí. Křiklavým příkladem je Barcelona. Katalánci však chtějí tomuto převzetí města neudržitelným turismem udělat přítrž. Reformy chystají hned na několika frontách.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Pedro Sánchez je sice populární v zahraničních levicových kruzích, kde ho oceňují zejména za zahraniční politiku, rovněž se mu daří prosazovat v Bruselu. Doma ale jako by si toho lidé nevšímali, možná kvůli řadě skandálů v jeho okolí. Jestli chce za rok zůstat u moci, bude muset najít způsob, jak přetavit zahraniční slávu v domácí podporu, Pomůže mu, že se nyní objevuje bok po boku papeže, který hlasitě podporuje důležité body Sánchezova programu?

Další texty Karla Pučelíka

Národní rozpočtová rada vznikla v roce 2017, za premiérování Bohuslava Sobotky. Měla to být ukázka „objektivnosti“ vlády. Máme tady experty na rozpočet, můžete být občané v klidu, výdaje státu jsou pod kontrolou. Bylo to politické sdělení. Jenže tento nezávislý orgán se trochu utrhl ze řetězu. Aktuálně říká vládě, že moc utrácí. Nepěkná slova se těžko poslouchají.

Vláda dala, vláda také může vzít. Nikde není psáno, že Národní rozpočtová rada tady bude do nekonečna. Byl tu například i poradní orgán vlády, takzvaný NERV, a kde je mu konec.

Mojmír Hampl, šéf rozpočtové rady, si tuto determinaci uvědomuje. Dokud jeho rada funguje, dělá svou práci. A to v tento okamžik znamená, že zásobuje veřejnost ne příliš povzbudivými informacemi. Hlásá pravdu.

Schodek mimo bezpečnou zónu

V poslední zprávě rady se například píše, že příští rok očekává rada schodek veřejných financí okolo tří procent HDP. „Konečná výše bude kriticky záviset na případných dalších přijatých diskrečních opatřeních vlády na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu.“

Rozpočtová rada varuje: Schodek může příští rok přesáhnout 350 miliard

Money

Schodek státního rozpočtu může příští rok přesáhnout 350 miliard korun, varuje Národní rozpočtová rada. Upozorňuje také na uvolňování rozpočtových pravidel a rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu.

ČTK

Přečíst článek

Jinými slovy, která by členové rady ve své diplomatické a striktně ekonomické řeči nepoužili je, že současná vláda vede svým utrácením zemi mimo maastrichtská kritéria.

Což znamená dvě věci. Za prvé, o euro tedy nemáme zájem. Takže nemusíme maastrichtská kritéria naplňovat. K tomuto přístupu se lze postavit různě. Podle průzkumů má asi 70 procent Čechů rádo svou korunu, nechce euro, a věří vedení České národní banky, že pomocí kurzu koruny k euru ohlídá cenovou hladinu v Česku. Zní to možná složitě, prostě máme rádi korunu. A Babiš to ví.

Politika místo pravidel

Druhou linií uvažování o veřejných výdajích je fakt, že vláda přijala myšlenku, že ji euro nezajímá. Potřebuje utratit tolik peněz, kolik se ji zlíbí. Bez ohledu na kritéria. Bez ohledu na Národní rozpočtovou radu. Protože v Česku nyní vládne jenom jeden řád. Ten politický. Utrácet, bez ohledu na cokoliv.

Další detail. Rada tvrdí, že při splnění tříprocentního maastrichtského kritéria může schodek státního rozpočtu na příští rok přesáhnout hladinu 350 miliard korun. Výrazným faktorem bude navýšení plateb za státní pojištěnce o 24 miliard korun. V řeči úřadu tato částka „výrazně převyšuje standardní navýšení dle valorizačního vzorce, které by mělo pro státní rozpočet příští rok dopad okolo tří miliard korun.“

Takže zpátky a dokola. Hampl popisuje realitu. Ta je děsivá rozsahem, v němž stát utrácí peníze, které nemá. Babiš brzy nebude chtít slyšet, kdo je Hampl. Mojmír Hampl není naivní, tento způsob uvažování dobře zná. Už mu čelil mnohokrát. Nyní si okatě říká o svůj konec.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka