Zajímá nás
Dalibor Martínek: Učitelé už zase chtějí stávkovat. Chtějí platy budoucnosti, ale žijí v Rakousku-Uhersku
Učitelé opět rebelují. Hrozí stávkou, patrně ji i uskuteční, 27. listopadu. Zavřou školy, nebudou učit. Děti ať prý zůstanou doma. Učitelé tam určitě zůstanou.
O co jde? Pořád se opakující scénář českého školství. My, učitelé, máme málo peněz. Státe, plať víc. A stát, ministr financí Stanjura, týraný obřími výdaji státního rozpočtu, prostě hledá, kde může, aby ušetřil. Školství je jedním z resortů, který by měl dostat méně. Což je pravda jen částečně. On by vlastně měl na příští rok dostat více, celkem 269 miliard korun. O jedno a půl procenta více než v letošním roce. To je ale učitelům málo. Hrozí stávkou.
Jsou požadavky učitelů oprávněné? Nebo si jen tato silná nátlaková skupina opět žádá větší pozornost, víc peněz, než na které stát má?
Faktem je, že učitelské odbory nevynechají jedinou příležitost, kdy by si nátlakovým způsobem mohli po státu říct o víc peněz. Trošku se tím podobají odborářskému klubu lékařů, kteří také vždy využijí každý okamžik natáhnout po státu ruku po penězích.
O jakémsi českém zájmu v rámci Evropské unie mluví politici rádi, napříč stranami. Jaký vlastně ten zájem? Dálnice, vzdělanost? Jediným viditelným jsou důchody, míní komentátor Newstreamu Dalibor Martínek.
Dalibor Martínek: Jaký je vlastně český zájem? Dálnice, vzdělanost? Jediným patrným jsou důchody
Názory
50 tisíc je vám málo?
Průměrný plat učitelů je téměř padesát tisíc korun, lékařů sto tisíc. Je to málo? Učitelům a lékařům ano. Učitelé měli zlaté časy za vlády Andreje Babiše. Ten si díky „úplatkům“ pro státní zaměstnance za veřejné peníze vypočítavě získával voličskou základnu. Za peníze, na které si ovšem stát nevydělal. Růst platů učitelů, ale i lékařů, jdou na dluh celé společnosti. Jen poznámka na okraj: lékaři se do tohoto komentáře připletli jen náhodou. Ale možná proto, že jsou ze stejného kadlubu jako učitelé. Státe, dej mi.
Při schodku veřejných financí na úrovni 300 miliard korun se ovšem priority státu, pod novým vedením, změnily. Učitelé si asi pořád myslí, že mají „nárok“. Ano, dostali dokonce i vládní slib na růst platů. Ale znáte to, slibem neurazíš. Nyní se učitelé a ředitelé škol vztekají, když by jejich porce měla být „menší“. Jinými slovy, stát nedorovnává inflaci. Proboha, to je strašné, chtělo by se říct. Ale je to vlastně nesmysl. Jako by měl mít stát povinnost dorovnávat inflaci. To je možná nějaká utkvělá představa státních zaměstnanců, pocházející někde z osmdesátých let. Přátelé, svět je jinde. Probuďte se. Nikdo nikomu nic nedluží.
Je tu další vlna protestů doktorů. Mladí lékaři hrozí, že od prosince nebudou dělat přesčasy. To by bylo celkem pochopitelné, nikdo nechce jen tak dělat přesčasy. Tady je ovšem v pozadí výhrůžka, že když nenastoupí do služby, nebude v Česku dostatečná zdravotní péče a někdo by to mohl odnést životem. Máme tady takové drobné vydírání.
Dalibor Martínek: Jsou doktoři novodobá šlechta? Někdy se tak tváří. V podstatě jsou to montéři
Názory
Proč hned tasit kartu stávky
Dalším faktem je, že podíl školství na veřejných rozpočtech je pořád velmi slušný. Možná nyní učitelé nedosáhnou na oněch vymáhaných sto třicet procent průměrné české mzdy. I učitelé, při svém vzdělání, by však mohli vnímat, že Česko se nyní ekonomicky propadá. A mohli by si vzít na svá bedra svůj podíl, chvíli počkat se svým tlakem. To však oni ne. Raději hrozí stávkou.
Je určitě třeba uznat, že platy pomocníků ve školství, hospodářek nebo kuchařek, nejsou nijak zářné. Dvacet tisíc měsíčně, kdo by za to ráno vstal z postele. Ale na druhé straně, všechno jde z jedné části rozpočtu. Který v minulých letech vyžrali učitelé. Na kuchařky nezbylo.
A jen úplně na okraj připomenu, že když byl před rokem a půl covid, vzdělávání dětí vzali z velké míry na svá bedra rodiče. Zatímco učitelům Babiš populisticky zvyšoval plat. Takže vážení učitelé, trochu klidu.
Naprosto nepostiženou otázkou, která pluje nad celou současnou debatou o platech učitelů a školských kuchařek, kterým teď jde o krk a jejichž platy jsou ve srovnání s platy učitelů skutečně hodně bídné, je kvalita školství. Učitelé často prezentují názor, jak jsou podcenění v porovnání s náročností svého povolání. A také, jak je jejich činnost ohodnocena v porovnání s průměrnou českou mzdou.
Květnové peklo přijímaček na střední škole v Praze a dalších velkých městech se může opakovat. Včera sice zprávami proběhly informace, že už to politici vyřešili. Jenže to není pravda. A bohužel úplně reálně hrozí, že rodiče i děti narazí do přijímačkové zdi zase. A bude je čekat podobné martýrium s rizikem, že se dostanou jen na takové školy, na které nechtějí.
David Ondráčka: Přijímačková zeď se může opakovat, nic zatím vyřešeno není
Názory
Lze přiznat, že Česko má pořád jednu z nejvyšších kvalit vzdělávání podle mezinárodních testů. Umíme matiku, přírodovědu. Na druhou stranu, robustní systém českého vzdělávání vůbec nezaručuje, že absolventi českých škol se dokáží uplatnit na trhu práce. Který se dynamicky mění. Na rozdíl od rakouskouherského přístupu českého vzdělávacího systému.
Český státní školský systém zaměstnává nějakých sto osmdesát tisíc lidí. Všichni tito lidé by si rádi sáhli na víc peněz. Cítí se být nedoceněni. A neštítí se kvůli svým požadavkům vyhrožovat stávkou. Co na to říct? Až bude výsledkem vaší práce, vážení učitelé, vyšší výkonnost české ekonomiky, jistě si své peníze zasloužíte. Než se tak stane, choďte do svých zařízení, podtrhávejte červenou tužkou hrubky v sešitech, užívejte si mnohé prázdniny. Neustále nestávkujte a nevyhrožujte, nechte rodiče dětí pracovat na tom, aby bylo na vaše platy.
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
Poslední dubnový víkend se nesl v duchu zklamaných nadějí v tisícovkách rodin. Školy totiž uveřejnily výsledky přijímacích zkoušek. Zvláště pak v Praze ani heroické výkony nestačily na přijetí. O něco snazší to měli školáci v regionech, míní protikorupční expert a bývalý šéf Transparency International David Ondráčka. V případě hlavního města má jasno: „Praha zamezuje přístupu ke vzdělání,“ píše Ondráčka ve svém komentáři pro Newstream.
David Ondráčka: Praha zamezuje přístupu ke vzdělání
Názory
