Karel Pučelík: Grolich má pravdu. Chybí tu ekonomická kompetence. Bohužel i jemu
Noví lidovci pod vedením jihomoravského hejtmana Jana Grolicha se prezentují jako ambiciózní a moderní projekt. Jenže jen do chvíle, než přijde řeč na ekonomiku. Grolichovy ekonomické představy připomínají spíše závan devadesátých let než odpověď na problémy dneška.
Nový lidovecký předseda Jan Grolich je na české politické scéně osvěžující postavou. Někoho, kdo není spojen s minulými neúspěchy, má určité charisma a umí komunikovat s voliči, opozice potřebovala jako sůl. I koncept nových lidovců je zajímavý a moderně vyhlížející projekt.
Nabízí se otázka, zda už ve středovém (či středopravém) táboře není plno. Čím se například liší od hnutí STAN? Naštěstí na tuto otázku ve středu odpovídal Jan Grolich ve videu na facebookovém „storýčku“. Doménou lidovců má být ekonomická kompetence, která v české politice podle jeho názoru chybí. Skvělé, konečně někdo chce ekonomickou politiku pojmout skutečně odborně! Jenže tady pozitivní příběh končí.
Ve videu pak vysvětluje, že jakýmsi garantem je mimo jiné to, že sdílejí stejné hodnoty jako velké evropské strany, které „ekonomické recepty mají“. Strany z lidovecké evropské frakce skutečně tyto recepty mají, nedá se ale říct, že by fungovaly nějak zvlášť skvěle. Jsou to právě středové či středopravé vlády, které v posledních letech předsedali hlemýždím tempům růstu, rostoucím životním nákladům a stále palčivější nedostupnosti bydlení.
Jak to tak vypadá, lidovci mají nový kabát, ale ve svém jádru představují stranu se středovým neslaným a nemastným ekonomickým programem. Takových tu je a už bylo dost. Tyto partaje obvykle nejsou schopné pořádných reforem, maximálně tak kompromisních a bezzubých, a jako odpověď na výzvy dneška nemohou obstát. Ve výsledku pak otevírají dveře extremistům surfujících na vlnách nespokojenosti.
Lidovci si zvolili nového předsedu. V Brně populární Jan Grolich má stranu, jejíž preference se nyní pohybují kolem tří procent, udržet ve sněmovně. Je víc než dost důvodů si myslet, že se mu to nepovede.
Dalibor Martínek: Lidovce spasí jedině zázrak, ne Grolich
Názory
Nový kabát, starý program
Grolich to potvrdil další odpovědí na otázku, jestli je třeba zdanit bohaté, jako například v Německu nebo Norsku a na západě od nás. Nový šéf lidovců to odbyl tím, že lidé obvykle jsou pro zdanění bohatých, než zjistí, že by se vyšší míry mohly týkat i jich a jejich rodin.
Háček je v tom, že aktuální debata o zdanění bohatých se netočí kolem progresivního zdanění příjmů. V západní Evropě ho ostatně většinou dávno mají, takže tam v tomto směru není příliš o čem debatovat. Tím, co dnes hýbe ekonomickou debatou, je zdanění bohatství – tedy majetku ultrabohatých. Nejde o to, aby vyšší daně platili lékaři, právníci nebo běžní manažeři, a dokonce ani lidé, kteří vlastní velké rodinné domy.
Počkáme a uvidíme. To je v posledních týdnech strategie většiny centrálních bankéřů v západním světě. A členové rady České národní banky nejspíš nebudou výjimkou. Dnes odpoledne se dozvíme, jak dopadlo jejich další měnově-politické zasedání. A jakýkoli pohyb sazeb, ať už směrem nahoru, či dolů, by byl překvapením. A to i přes zvýšenou inflaci.
Stanislav Šulc: Pokles sazeb není reálný, jejich růst předčasný. A guvernér Michl to dobře ví
Názory
Výše zmíněným a mnoha dalším lidem stát strhává peněz z platu už dost, státní rozpočet do značné míry stojí na střední třídě. Jsou tu ale výrazně bohatší lidé, miliardáři, kteří mají v rukou nástroje, díky kterým mohou využít nižších daňových sazeb, než obyčejní pracující. Když vyděláte balík na akciích, klidně z nich nemusíte zaplatit na daních ani korunu, kdežto z každého mrzkého výnosu na spořícím účtu odevzdáte patnáct procent.
Jen s mírnou nadsázkou lze říci, že pokud jste běžný pracující člověk, daně platit musíte, ale ultrabohatí jen když chtějí. V globálním měřítku přitom neustále bohatnou, zatímco zbytek společnosti stagnuje, což s sebou nese neblahé důsledky. Ekonomická nerovnost je jedním z klíčových problémů dneška.
Ale zpět k lidovcům. Jestli budou jako další uskupení chtít zachránit ekonomiku pomocí tradičních (a nikdy nefungujících nástrojů) nástrojů – tedy lepšího výběru daní a šetřením ve státním aparátu, je předem jasné, že neuspějí. Deficity porostou, společnost bude stagnovat a nerovnost bujet. V čem konkrétně je toto nové?
