Začátkem roku tvrdil vicepremiér Karel Havlíček v rozhovoru pro Newstream, že ve státních firmách vymění nekompetentní politické nominanty v dozorčích radách za odborníky. „Skončí všichni politruci,“ prohlašoval. „Budeme tam dávat lidi z oborů,“ říkal. Co se v posledních měsících děje? Pravý opak. Vládní koalice obsazuje jednu státní firmu za druhou svými nohsledy.

Vicepremiér Karel Havlíček sliboval, že ve státních firmách skončí političtí nominanti a nahradí je odborníci. Dosavadní personální kroky vlády ale ukazují spíš pravý opak. Po Českých drahách a Lesích ČR přichází je nyní na řadě ČEZ, kde stát vlastní sedmdesát procent. Na aktuální valné hromadě firmy se mimo jiné bude měnit dozorčí rada. Vláda do ní nominuje například Radima Fialu, pravou ruku Tomia Okamury.

Jaká je jeho expertíza? Známé je, že mluví sprostě, bývá označován za rusofila a je schopný lobbista. V minulosti například pro rodný Prostějov získal ze státního rozpočtu miliony korun na sportovní centrum. Absolvent Vysoké školy zemědělské v Brně podnikal v oblasti ostrahy. Do politiky šel nejdřív pod vlajkou ODS, později se za Okamurovo hnutí dostal do Sněmovny.

Skončí všichni politruci, říká Karel Havlíček. A chystá čistku ve státních firmách

Leaders

První místopředseda vlády Karel Havlíček vypracoval hospodářskou strategii země. Je to komplexní materiál, má 88 stran. Přináší recepty nejen pro průmysl, ale třeba pro vzdělávání, dopravu nebo digitalizaci. Podle této kuchařky se teď bude v Česku vládnout, Havlíček je na ni náležitě pyšný. Než doporučení přejdou do praxe, vláda se vypořádá ještě s několika oblastmi. Jednak chce změnit služební zákon, aby mohla lépe propouštět nadbytečné úředníky. Omezí řečnění ve sněmovně a vyčistí státní firmy. „Skončí všichni politruci,“ říká Havlíček.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Další nominace do ČEZ

Dalším vládním „expertem“ do dozorčí rady ČEZ je Vladislav Smrž, který byl před Babišovým vstupem do politiky personálním náměstkem jeho Lovochemie. Když se následně stal Richard Brabec, předtím také manažer Lovochemie, ministrem životního prostředí, udělal Smrže svým náměstkem. Babiš za současné vlády dosadil Smrže na dnešní Macinkovo ministerstvo životního prostředí. A teď ho posílá do dozorčí rady ČEZ.

Dalšími nominanty do dozorčí rady státní energetické firmy jsou dva náměstci z ministerstva financí Aleny Schillerové. Tomu asi nelze nic vytknout. Ministerstvo financí by mělo mít nad největší firmou státu kontrolu.

Havlíčkova teze, že „dozorčí rada nemůže být sestava politických kamarádů, kteří si tam jednou za měsíc vypijí kávu“, dostává vážné trhliny. Vlastně to byla prázdná slova do větru. Současná vláda prostě a jednoduše obsazuje státní organizace politickými nominanty.

České dráhy a trafikanti

Tak například: když v únoru ministr dopravy Ivan Bednárik vyměnil čtyři ze šesti členů dozorčí rady Českých drah, jedním z nových členů se stal bývalý poslanec SPD Radek Rozvoral. Ten v minulosti pracoval jako údržbář v ČKD, několik let sloužil u policie. Potom se pustil do podnikání a dodával plastové trubky pro kanalizace. Do SPD vstoupil v roce 2015, od roku 2017 byl osm let poslancem. Na podzim se do Sněmovny nedostal.

„Nově jmenovaní členové jsou zárukou, že národní dopravce i jeho představenstvo budou mít v dozorčí radě silnou oporu a zároveň potřebnou odbornou oponenturu při svém rozhodování,“ komentoval trafiku pro Rozvorala ministr Bednárik z SPD.

Čistky i ve státních lesích

V dozorčí radě Lesů ČR udělala vláda čistku v dubnu. Vymeten byl „politický nominant“ Petr Bendl (ODS), dostal se do ní Otto Vopěnka, poslanec ANO. Vopěnka, který se od devadesátých let živil jako podnikatel v maloobchodu, se dlouhodobě angažuje v komunální politice, nyní je prvním náměstkem hejtmana v kraji Vysočina. Nyní tedy expertní člen dozorčí rady státních lesů.

Krátce poté, co Havlíček vyprávěl pro Newstream o nové, objektivní personální strategii vlády, vyhodil z dozorčí rady Explosie tři členy dozorčí rady. Včetně jejího předsedy Lukáše Trska, kterého ovšem sám Havlíček do funkce jako nestraníka šest let předtím jako ministr průmyslu jmenoval. Je jasné, že vláda chce mít v dozorčích radách lidi, kteří jí „to tam“ zkontrolují. To jsou Havlíčkova slova. Řeči o expertech si mohla vláda odpustit.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Francouzští filmaři se obávají, že jeden z nejmocnějších mediálních hráčů země začne rozhodovat nejen o tom, co se vysílá, ale i o tom, co se vůbec natočí.

Filmový festival v Cannes letos nežil jen filmy a hvězdami, ale také protestem proti oligarchizaci filmu. Přes 900 osobností kultury podepsalo výzvu „Zapper Bolloré“ proti rostoucímu vlivu mediálního magnáta Vincenta Bollorého.

Bollorého republika filmu

Bolloré vlastní média, a hlavně Canal+, na němž je francouzská kinematografie finančně silně závislá. Není to žádný neutrální investor, má svou silně konzervativní politickou agendu, podporuje Le Pen a Jordana Bardellu a dlouhodobě buduje silné konzervativní mediální impérium. Filmaři se obávají, že podobně jako v televizi a tisku začne určovat tón i ve filmovém průmyslu. V jejich očích nejde jen o vlastnictví médií, ale o dlouhodobý ideologický projekt.

A pro lehké srovnání si představte naši českou debatu, nebo spíš nedebatu. Filmaři proti oligarchii? Ve Francii normální, v Česku spíš trochu sci-fi. Protest českých filmařů proti místní oligarchii je asi těžko představitelný. Ale i současná debata kolem změny financování a škrtů v ČT, bez jejíž koprodukce náročnější české filmy prakticky nemají šanci vzniknout, se filmu příliš nevěnuje.

David Ondráčka: Když zhasnou Kavčí hory, zhasne i budoucnost českého filmu

Názory

Debata o televizních poplatcích a České televizi může dramaticky ovlivnit i podobu českého filmu. Pokud politici zásadně zaříznou finance ČT, z českého filmu zbyde jen popcorn a product placement. Bez České televize dnes ambiciózní český film vznikne jen těžko; bez ní ho producenti jednoduše nedají dohromady. Vyrobit film je totiž opravdu finančně složitá záležitost.

David Ondráčka

Přečíst článek

Když film platí jeden muž

Celá aféra stojí na jednoduchém faktu: slavná francouzská kinematografie je dnes finančně silně závislá na Canal+, a tedy nepřímo na Vincentu Bollorém. A on chce média ovlivňovat a nijak to neskrývá. Signatáři protestu upozorňovali, že koncentrace médií, distribuce i financování v rukou jednoho miliardáře může postupně ovlivnit nejen to, co se vysílá, ale i to, co se vůbec natočí.

Červený koberec, černá listina

Prudkost reakce na tento protest byla také neobvyklá. Předseda představenstva Canal+ Maxime Saada v Cannes okamžitě oznámil, že si nepřeje, aby jeho skupina nadále spolupracovala se signatáři petice namířené proti hlavnímu akcionáři Bollorému. Přišel klasický moment dnešní doby: boj proti údajné cenzuře okamžitě začal připomínat černou listinu.

Autoři petice „Zapper Bolloré“ teď tvrdí, že reakce šéfa Canal+ Maxima Saady jejich obavy v podstatě potvrzuje. Když veřejně oznámí, že skupina už nechce spolupracovat se signatáři kritické výzvy, nevypadá to jako obrana plurality, ale jako demonstrace síly. Ve filmovém prostředí, kde většina projektů bez Canal+ těžko hledá finance, má podobná věta váhu téměř profesního rozsudku.

Festival v Cannes každoročně mluví o odvaze, kritice moci a svobodě umění. Letos se ukazuje stará pravda kulturního průmyslu: svoboda projevu naráží na peníze.

David Ondráčka: Sbírky plné originálů, nebo dobře namalovaných falz?

Názory

Trh s uměním působí noblesně a má rád velká slova: autenticita, mistrovské dílo, aukční rekord. Jenže pod elegantní fasádou se skrývá překvapivě mnoho falz a tento trh je ideálním prostředím pro podvody. Švýcarský Fine Art Expert Institute odhaduje, že až 50 procent děl v oběhu může být chybně připsáno autorům nebo rovnou paděláno.

David Ondráčka

Přečíst článek

Bolloré jako francouzský kulturní problém

Vincent Bolloré už léta polarizuje francouzský veřejný prostor. Kritici mu vyčítají koncentraci mediální moci a ideologický posun jeho médií doprava, zejména kolem stanice CNews. Signatáři tribuny neútočili na zaměstnance Canal+, ale na systém vlivu, který podle nich ohrožuje nezávislost kultury.

Ironie je téměř učebnicová: zatímco se na červeném koberci mluví o odvaze autorů, v zákulisí se řeší, kdo smí kritizovat člověka, který drží peníze.

Strach není o hvězdách, ale o těch neviditelných

Francouzský filmový průmysl funguje na sítích kontaktů, koprodukcích a dlouhodobých vztazích. Pokud největší investor naznačí, že určité lidi už nechce financovat, efekt je okamžitý. Nejde jen o slavná jména, ta to nějak přežijí. Nejzranitelnější bývají technici, mladí režiséři nebo producenti na začátku kariéry.

V kulturním průmyslu málokdy funguje přímá cenzura. Častější je ticho ze strachu, že telefon už příště nezazvoní.

Nejlepší interiér roku? Byt, který měl být skoro ztracený případ

Enjoy

Mezonet na Břevnově měl složitou dispozici, tmavé centrum a za sebou už jednu drahou úpravu. Přesto se stal nejlepším Interiérem roku 2025 a porotu zaujal klidem, světlem i výrazným kovovým schodištěm.

pej

Přečíst článek

Cannes jako zákop kulturní války

Celá debata ukazuje nervozitu části kulturních elit z toho, že přicházejí o své dosavadní výsadní postavení. Francouzská kultura měla svá privilegia a teď je tady hráč s jasnými zájmy a vlastní politickou agendou. Obě strany se navzájem obviňují z ovládání prostoru.

Běžné Francouze to moc nevzrušuje. Kulturní bitvy elit mají často problém: odehrávají se v uzavřeném salonu, zatímco venku mezitím zdražuje elektřina a hypotéky. A když umělci mluví o ohrožení demokracie z terasy hotelu Carlton v Cannes, není to na ulici úplně slyšet.

Když se společnost unaví sama sebou

Nejde jen o Francii, Bollorého nebo jeden televizní kanál. Je to širší evropský symptom. Společnost je unavená permanentním konfliktem, ekonomickou nejistotou i kulturními válkami všeho druhu. A unavené společnosti často začnou toužit po jednoduchosti, pořádku a silných interpretacích světa.

Ani ve Francii nejde o jednu petici a o jednoho miliardáře. Vše má i politickou rovinu: probíhá boj o vliv na veřejné mínění před další, velmi otevřenou, prezidentskou volbou. Je to další kapitola širšího ideologického konfliktu o to, kdo bude určovat kulturní normy, mediální tón a nakonec i politickou atmosféru, která může prezidentskou volbu ovlivnit.

Kultura jako poslední siréna?

„Literatura a film nejsou jen zábava, ale také varování,“ říká francouzský spisovatel Laurent Mauvignier. „Dnes sledujeme ideologické tvrdnutí společnosti.“

Od kultury se dnes čeká hlavně výkon: sledovanost, engagement, streamovací čísla a jednoduchá zábava. Ale pokud kultura, včetně filmu, přestane dráždit a varovat, začne společnost ztrácet citlivost na vlastní chyby. Pokud má zůstat relevantní, musí si tuto schopnost udržet.

Další texty Davida Ondráčky