Ve věku 69 let zemřel v sobotu ve Vídni po těžké nemoci Filip Sternberg, majitel hradu Český Šternberk na Benešovsku a potomek významného rodu Sternbergů. ČTK jeho úmrtí dnes oznámila kastelánka Českého Šternberku Zuzana Míková.
Sternberg se narodil 29. října 1956 v Praze jako jediný syn Zdeňka Sternberga a jeho manželky Alžběty. V roce 1968 s rodiči emigroval do Vídně, kde vystudoval práva a pracoval jako advokát. Po restitucích pomáhal otci se správou rodového majetku a po jeho smrti v roce 2021 péči o něj převzal. Správy majetku se nyní ujme jeho dcera Anastasia.
Filip Sternberg byl čestným a devočním rytířem Suverénního řádu maltézských rytířů. Rád cestoval a jezdil na motocyklu, vlastnil také malou sbírku historických motocyklů. S manželkou Susanne von Bergovou měl jedinou dceru. V posledních letech žil střídavě ve Vídni a na hradě v Českém Šternberku, který považoval za svůj domov.
Kořeny hraběcího rodu Sternbergů sahají až do 12. století. Sternbergové jsou jediný šlechtický rod v českých zemích, který byl vždy v panském stavu. Podle legendy pocházejí od Kašpara, jednoho ze tří biblických králů, kteří se přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíši. Zlatá osmicípá hvězda, kterou rod nese, je tedy hvězdou betlémskou. Rodové heslo je Nescit occasum, neboli "nikdy nezapadá" (míněna sternberská hvězda).
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
Související
Vedra v Německu zabíjela rekordně. Zemřelo asi 14 tisíc lidí
Vláda Andreje Babiše zvažuje zvýšení daní z dividend, investičních bytů, hazardu i návykových látek. Ve srovnání s Německem a Rakouskem přitom česká sazba není výjimečně nízká. Reálný fiskální přínos je ale mnohem menší, než se zdá — spíše jednotky miliard korun ročně, ne desítky. Schodek blížící se 400 miliardám korun tak balík daní sám nevyřeší.
Vláda Andreje Babiše se stále zřetelněji připravuje na zvýšení některých daní. Premiér dnes zmínil možnost vyššího zdanění dividend a investičních bytů, ministryně financí Alena Schillerová už předtím avizovala změny v oblasti hazardu a návykových látek. Jde o logický důsledek stavu veřejných financí. Schodek státního rozpočtu má v příštím roce činit 389 miliard korun a od roku 2028 bude muset vláda strukturální deficit podstatněji snižovat.
Potenciál nyní diskutovaných daňových změn však není tak velký, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zejména Babišem zmíněné zvýšení zdanění dividend z 15 na 25 procent státu nepřinese desítky miliard korun ročně. Realisticky lze mluvit spíše o jednotkách miliard.
České domácnosti podle údajů vycházejících z národních účtů získaly jen za první pololetí roku 2025 z rozdělovaných důchodů společností, tedy převážně dividend, 27 miliard korun. Pokud bychom velmi orientačně předpokládali roční objem kolem 50 až 60 miliard, zvýšení sazby o deset procentních bodů by mechanicky znamenalo pět až šest miliard korun dodatečné daně. Skutečnost může být jiná kvůli struktuře příjmů a změnám chování investorů.
Češi vyslali vládě jasný vzkaz: Rozhazujete. Až moc. Tohle je nepřijatelné
Skoro 400 miliard korun v minusu je pro většinu Čechů příliš. Navrhovaný deficit státního rozpočtu podle průzkumu Medianu odmítá 62 procent lidí. Výrazně vstřícnější jsou k němu voliči ANO, zatímco mezi příznivci Spolu, STAN a Pirátů panuje téměř jednomyslný nesouhlas.
Navíc ani tento výnos by celý nezískal stát. Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou je sdílenou daní. V roce 2026 připadá 25,93 procenta jejího celostátního výnosu obcím, 10,23 procenta krajům a pouze 63,84 procenta státnímu rozpočtu. Z pěti miliard korun dodatečně vybrané dividendové daně by tak státní pokladna získala jen přibližně 3,2 miliardy.
Nelze přitom udělat lákavý, ale chybný výpočet, podle něhož zahraniční vlastníci loni odčerpali z Česka na dividendách téměř 340 miliard korun, takže desetiprocentní zvýšení daně automaticky přinese dalších 34 miliard. ČSÚ skutečně uvádí, že zahraniční vlastníci si v roce 2025 rozdělili na dividendách téměř 340 miliard korun. Velká část dividend mezi českými dceřinými společnostmi a zahraničními mateřskými firmami je však při splnění zákonných podmínek od české srážkové daně osvobozena. U vztahu mateřské a dceřiné společnosti jde typicky o nejméně desetiprocentní podíl držený alespoň 12 měsíců.
Tématem týdne je rozpočet státu. Jeho výše mnohé zaskočila, dokonce i vládní Motoristy. Ti se překvapivě pustili do souboje o úspory. Žádají po Aleně Schillerové škrty ve výši dvaceti miliard. Ne, vládní koalice se nerozpadá. To jen Motoristé zviditelňují svoji značku.
Je tedy třeba korigovat Babišovo srovnání s Německem a Rakouskem. Českých 15 procent je vůči zdanění běžného soukromého investora v těchto zemích skutečně nízká sazba. V Německu činí daň z kapitálových příjmů včetně dividend 25 procent, k ní se ovšem připočítává solidární příplatek. Bez církevní daně tak sazba standardně odpovídá 26,375 procenta. Německo současně poskytuje roční nezdaněný paušál kapitálových příjmů 1000 eur na osobu. V Rakousku nejsou dividendy zdaněny 25 procenty, jak by mohlo z Babišova výroku vyplývat, nýbrž standardně 27,5 procenta.
Jenže Německo i Rakousko zároveň uplatňují evropský režim mateřských a dceřiných společností. Při kvalifikované účasti alespoň deset procent a jejím držení po požadovanou dobu mohou být dividendy mezi společnostmi od srážkové daně osvobozeny. Rakouské ministerstvo financí výslovně uvádí desetiprocentní účast po dobu nejméně jednoho roku, německá pravidla obdobně pracují s deseti procenty a 12 měsíci. Česká republika tedy v tomto ohledu není výjimečnou daňovou oázou.
Dalibor Martínek: Riziková kombinace. Vláda dělá dluhy a Německo se potápí
Automobilka Volkswagen je zděšená z vývoje svých výsledků a dění na trhu. Zisková marže se pohybuje v koncernu pod čtyřmi procenty, a to je důvod k alarmu. Chystá se zavírání čtyř továren. Dotkne se to i českých dodavatelů dílů. Může to mít zásadní vliv na vývoj české ekonomiky.
Také vyšší zdanění investičních bytů zatím nelze rozpočtově ocenit. Neexistuje totiž konkrétní návrh sazby ani definice investičního bytu. Pokud by vláda použila stávající daň z nemovitých věcí a například zavedla vyšší koeficient pro třetí či další byt, státní rozpočet by z ní navíc přímo nedostal nic. Sto procent výnosu daně z nemovitých věcí náleží obcím. Chce-li vláda konsolidovat přímo státní rozpočet, musela by vytvořit jiný mechanismus nebo změnit rozpočtové určení daně.
Poněkud větší prostor má vláda u takzvaných daní z neřestí. Schillerová chce změnit zdanění hazardu, zejména v reakci na prudký přesun sázení a hraní na internet. Tady je pro stát výhoda v rozpočtovém určení. Daň z internetových hazardních her patří celá státnímu rozpočtu. U kamenných technických her dostává stát 55 procent a obce 45 procent, u ostatního neinternetového hazardu jde státu 35 procent a obcím 65 procent. Vyšší zdanění právě online hazardu má proto pro státní rozpočet podstatně větší efekt než stejně velké zvýšení daně u kamenných provozoven.
Závazek snižovat schodky je science fiction, říká bývalý radní ČNB Tomáš Holub
Česko slíbilo Bruselu, že do roku 2030 sníží rozpočtový schodek na 1,2 procenta HDP. Podle ekonoma Tomáše Holuba je však tento plán nevěrohodný a prakticky nesplnitelný. Dokládá to mimo jiné plánovanými výdaji na dopravní infrastrukturu, které mají během pouhých dvou let klesnout o více než 110 miliard korun – přestože stát současně slibuje dostavbu dálniční a železniční sítě.
U návykových látek je nejkonkrétnější kratom, kde Schillerová uváděla pozitivní fiskální efekt připravované změny kolem 1,2 miliardy korun. Ve hře jsou rovněž zahřívané tabákové výrobky a nikotinové sáčky. Naopak u tvrdého alkoholu nelze s dalšími miliardami nad rámec nynější legislativy zatím počítat. Ministerstvo samo připouští, že růst spotřební daně nevede automaticky k odpovídajícímu růstu inkasa, protože spotřeba klesá a část trhu se může přesouvat do šedé ekonomiky.
Pokud tedy hledáme jedno orientační číslo, dnes známé či naznačené změny mohou státnímu rozpočtu po plném náběhu přinést spíše vyšší jednotky miliard korun ročně než desítky miliard. U samotného zvýšení dividendové daně lze za realistický řád považovat zhruba tři až pět miliard korun ročně přímo pro státní rozpočet. Kratom může přidat zhruba miliardu, hazard a další návykové látky další jednotky miliard podle konkrétních sazeb.
Ani poměrně široký daňový balík tedy sám nevyřeší schodek blížící se 400 miliardám korun. Babišova vláda bude-li chtít od roku 2028 skutečně konsolidovat veřejné finance, se nevyhne také úsporám na výdajové straně. Daň z dividend, investičních bytů, hazardu či nikotinových výrobků může být součástí řešení. Těžko však může být řešením samotným.
Související
Ivana Pečinková: Chcete vědět, co se platí z vašich daní? Zapomeňte na to
Rozsáhlá studie sledovala 15 tisíc lidí 25 let a zjistila, že kdo pije málo, má vyšší hladinu sodíku v krvi a stárne biologicky rychleji než odpovídá jeho věku. Riziko nemocí přitom roste až o 64 procent. Přitom polovina populace pije chronicky málo.
Rada dostatečně pít je tak chronicky používaná, že se její význam dnes snadno podceňuje. Dostatek tekutin se vnímá jako záležitost pocitu žízně nebo barvy moči, ne jako faktor, který by měl něco společného s tím, jak rychle stárneme. Výzkum posledních let ale tento pohled mění a data jsou konzistentní.
Rozsáhlá studie amerických Národních institutů zdraví (NIH) sledovala přes 15 000 dospělých po dobu 25 let a zaměřila se na to, jak spolu souvisí dlouhodobé hydratační návyky a biologické stárnutí. Použila hladinu sodíku v krevním séru jako marker, protože čím méně tekutin člověk přijímá, tím vyšší je koncentrace sodíku v krvi a ta je méně naředěná. Výsledky ukázaly, že lidé s hladinou sodíku nad 142 mmol/l, což stále leží v pásmu považovaném za normální, měli o 10 až 15 procent vyšší pravděpodobnost, že jejich biologický věk překračuje věk chronologický.
Při hladině nad 144 mmol/l tato pravděpodobnost rostla na 50 procent. Tato skupina měla zároveň o 64 procent vyšší riziko rozvoje chronických onemocnění včetně srdečního selhání, diabetu, demence a chronického onemocnění plic. Hladinu sodíku v krvi lze v rámci pravidelných krevních odběrů sledovat jako součást celkového longevity přístupu.
Polovina lidí málo pije
Autoři studie odhadují, že přibližně polovina populace chronicky nepije dostatek tekutin na to, aby se pohybovala v optimálním pásmu. Žízeň přitom nemusí být spolehlivým varovným signálem, a to zejména u starší populace, protože vnímání žízně s věkem klesá. Tělo si pomáhá mechanismy jako zadržováním vody, snižováním tvorby moči a zvyšováním produkce antidiuretického hormonu. A právě tyto kompenzační mechanismy jsou podle dostupných dat klíčem k pochopení toho, proč chronická mírná dehydratace biologické stárnutí urychluje.
Antidiuretický hormon (ADH) je látka, kterou mozek uvolňuje ve chvíli, kdy klesá množství tekutin v těle. Signalizuje ledvinám, aby vodu zadržovaly a nepouštěly ji do moči. Při chronicky nízké hydrataci ale ADH zůstává trvale zvýšený a to se pojí s prozánětlivými efekty, zvýšenou oxidací tkání a aktivací renin-angiotenzinového systému, který reguluje krevní tlak, ale při chronické aktivaci přispívá k poškozování cév a ledvin. Chronická mírná dehydratace tak celkově zatěžuje několik fyziologických os najednou. Ledviny jsou orgánem, který kvůli chronické dehydrataci strádá nejvíce.
Při dlouhodobě nízké hydrataci jsou nuceny pracovat s menším objemem vody a produkovat koncentrovanější moč, což zvyšuje riziko tvorby ledvinových kamenů, opakovaných infekcí močových cest a postupného poklesu funkce ledvin. Snížená funkce ledvin přitom zpětně zhoršuje schopnost těla zbavovat se odpadních metabolitů, zvyšuje oxidační zátěž a přispívá k systémovému zánětu. Jde tedy o začarovaný kruh, kde dehydratace poškozuje ledviny a poškozené ledviny zhoršují celkový biologický stav organismu.
Biohacking: Tělo už ví, že přichází podzim. Babí léto spouští překvapivé změny
Babí léto není jen krátkým návratem teplých dnů. S ubývajícím světlem se lidské tělo už začíná přepínat do podzimního režimu: mění se spánek, nálada, hormonální aktivita i fungování imunity. Právě přelom léta a podzimu proto může být vhodnou chvílí upravit denní režim, pohyb i jídelníček.
Oxidační stres je jedním z nejdůkladněji zdokumentovaných mechanismů biologického stárnutí. Jde o stav, kdy v těle vzniká více volných radikálů, reaktivních forem kyslíku, než je schopno neutralizovat vlastními antioxidačními systémy. Volné radikály poškozují DNA, bílkoviny, tuky i buněčné membrány, což postupně narušuje funkci buněk a tkání. Dostatečná hydratace hraje v tomto systému roli proto, že voda je nezbytná pro efektivní fungování enzymatických antioxidačních obranných mechanismů, pro vylučování metabolických odpadních produktů přes ledviny a pro udržení objemu krve, který zajišťuje okysličování tkání.
Chronický zánět je druhou osou, přes kterou dehydratace urychluje stárnutí. Již mírně dehydratované tělo vykazuje vyšší hladiny zánětlivých markerů, konkrétně interleukinu-6 a C-reaktivního proteinu, které jsou zároveň biomarkery spojenými s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, demence a autoimunitních stavů. Mechanismem je jednak přímý dopad hustší krve na imunitní buňky, jednak prozánětlivé působení chronicky aktivovaného ADH a angiotenzinu. Chronický nízký stupeň zánětu, označovaný jako inflammaging, je považován za jeden z centrálních procesů stárnutí a hydratace ho ovlivňuje způsobem, který je zatím poměrně málo diskutovaný.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
Související
Biohacking: Kortizol se dá srazit i bez doplňků. Rozhoduje světlo ráno, dech a to, čím netrávíte večer
